18 C 79/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 10.216 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.216 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 510,66 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10.216 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne 10. 4. 2025, doplněnou podáním došlým soudu dne 25. 7. 2025, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10.216 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10.216 Kč od 22. 6. 2024 do 21. 10. 2024 kapitalizovaného částkou 510,66 Kč, a zákonného úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 10.216 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne 23. 12. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 17.567 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10.201 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč, za doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 2.980 Kč a poplatek za doplňkové pojištění ve výši 2.886 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78týdenních (sedmidenních) splátkách po 392 Kč, poslední splátka byla stanovena na 21. 6. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 2.784 Kč. Pohledávka ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 21. 1. 2024. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení, a to dlužnou jistinu ve výši 10.216 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 13.000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 2.784 Kč, a úroky z prodlení uvedené shora. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ č. , hodnota, , že dne 23. 12. 2022 žalovaná a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřely dohodu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v částce 13.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 14.681 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 10.201 Kč (tj. úrok ve výši 86 % ročně), částky za zpracování úvěru 1.500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.980 Kč (za komfortní poskytnutí a splácení 1.420 Kč, za flexibilní splácení 1.560 Kč), pojistného za doplňkové pojištění ve výši 2.886 Kč, Kč, celkem tedy částku 30.567 Kč, uhradit v hotovosti v 78týdenních (sedmidenních) splátkách po 392 Kč, kdy první splátku se zavázala uhradit 7. den po uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou částku úvěru. Ve smlouvě žalovaná uvedla adresu , adresa, .

5. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 23. 12. 2022 podepsaly dohodou, kterou žalovaná přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2022, kterou právní předchůdkyně žalobkyně sjednala jako pojistník s , Anonymizováno, s reg. č. , hodnota, , se sídlem , adresa, podnikající v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, .

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalované splatit spotřebitelský úvěr vycházela z údajů sdělených jí dne 23. 12. 2022 žalovanou, a to že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, má 1 vyživovanou osobu, zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru „vánoce“, zdroj příjmu mateřská/rodičovská dovolená, čistý příjem žalované 13.000 Kč, ostatní příjmy žalované 1.260 Kč, počet zdrojů příjmů žalované 2, další čisté příjmy domácnosti 15.000 Kč, celkem příjmy 29.260 Kč, odhadované měsíční výdaje , právnická osoba, Kč, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jako adresu trvalého pobytu uvedla , adresa, , adresu výběru , adresa, .

7. Z tabulky umoření, že žalobkyně eviduje úhrady na předmětný úvěr dne 29. 12.2022 ve výši 784 Kč, dne 12. 1. 2023 ve výši 800 Kč, dne 27. 1. 2023 ve výši 800 Kč, dne 13. 2.2023 ve výši 400 Kč, celkem 2.784 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z přílohy k této smlouvě, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupení pohledávky, že žalobkyně jako postupník a , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jako postupitel uzavřely dne 21. 10. 2024 smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, jakožto smluv o spotřebitelském úvěru, specifikovaných v příloze č. , hodnota, smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými, včetně pohledávky za žalovanou z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 a poštovního podacího lístku, že žalobkyně dne 11. 11. 2024 odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy a vyzvala ji úhradě částky 37.016,80 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Oznámení zasílala na adresu , adresa, .

10. Z výzvy k plnění ze dne 31. 12. 2024 a poštovního podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně dne 31. 12. 2024 odeslal žalované výzvu před podáním žaloby, ve které ji vyzval k úhradě částky 29.319,94 Kč nejpozději do 15. 1. 2025. Výzvu zaslal na adresu , adresa, .

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaná dne 23. 12. 2022 uzavřely dohodu označenou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 13.000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s poplatkem 14.681 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 10.201 Kč (tj. úrok ve výši 86 % ročně), částky za zpracování úvěru 1.500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.980 Kč (za komfortní poskytnutí a splácení 1.420 Kč, za flexibilní splácení 1.560 Kč), pojistného za doplňkové pojištění ve výši 2.886 Kč (žalovaná dne 23. 12. 2022 přistoupila ke skupinové pojistné smlouvě uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně dne 1. 6. 2022 s , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, s reg. č. , hodnota, , se sídlem , adresa, , podnikající v ČR prostřednictvím , právnická osoba, , IČO , IČO, , celkem tedy částku 30.567 Kč, uhradit v hotovosti v 78týdenních (sedmidenních) splátkách po 392 Kč, kdy první splátku se zavázala uhradit 7. den po uzavření smlouvy. Poslední splátka byla splatná dne 21. 6. 2024. Ve smlouvě žalovaná uvedla svou adresu , adresa, . Částka 13.000 Kč byla žalované dne 23. 12. 2022 právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr vycházela z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, a to, že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, má 1 vyživovanou osobu, zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru „vánoce“, zdroj příjmu mateřská/rodičovská dovolená, čistý příjem žalované 13.000 Kč, ostatní příjmy žalované 1.260 Kč, počet zdrojů příjmů žalované 2, další čisté příjmy domácnosti 15.000 Kč, celkem příjmy 29.260 Kč, odhadované měsíční výdaje 2.000 Kč, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jako adresu trvalého pobytu žalovaná uvedla , adresa, , adresu výběru , adresa, . Žalovaná uhradila částku 2.784 Kč. Žalobkyně zaslala dne 11. 11. 2024 žalované oznámení o postoupení pohledávky na adresu , adresa, . Dne 31. 12. 2024 právní zástupce žalobkyně zaslal žalované výzvu před podáním žaloby na adresu , adresa, . Žalovaná uhradila částku 2.784 Kč.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

19. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem v souhrnné výši 10.611 Kč a pojistným ve výši 1.9500 Kč, celkem tedy částku 22.561 Kč v týdenních splátkách po 348 Kč, tzn. 1.392 Kč měsíčně. To, zda byl žalovaným tvrzený příjem ověřen, prokázáno nebylo. Výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně své povinnosti nedostála a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 10.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný zaplatil 2.500 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 7.500 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníku právo na jejich náhradu nepřiznal. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, ale to za předpokladu, že žalovanému před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobkyně zasílala žalované takovou výzvu dne 31. 12. 2024 na adresu , adresa, . Zda byla výzva na tuto adresu doručena prokázáno nebylo. Tato adresa přitom není uvedena v žádné z listin předložených spolu se žalobou, sama žalobkyně pak v žalobě uváděla adresu žalované , adresa, . K výzvě soudu, z jakého důvodu oznámení o postoupení pohledávku a výzvu k plnění zasílala žalované na shora uvedenou adresu, tedy zda, kdy a jakým způsobem žalovaná tuto adresu jako pro doručováno oznámila, a k tomuto tvrzení aby označila a předložila důkazy, žalobkyně pouze sdělila, že tuto adresu měla žalovaná sdělit právnímu předchůdci žalobkyně jako svou adresu kontaktní, písemný doklad k dispozici nemám. Soud přitom neshledal důvody hodné zvláštního zřetele k přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 2 o. s. ř.