18 C 92/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, Anonymizováno o 119 533,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 118 733,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 133 602,31 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, částku 14 868,55 Kč a částku 800 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 6. 2024 se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost vymezená ve výroku tohoto rozsudku a dále uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně vymezila nárok tak, že jej tvoří částka jistiny ve výši 118 733,76 Kč odpovídající právu žalobkyně na zaplacení nesplacené části jistiny úvěru, který měla žalobkyně poskytnout žalované v celkové výši 130 000 Kč na základě Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. Anonymizováno, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou dne 3. 8. 2022 (dále jen „Smlouva o úvěru“). Nárok na příslušenství jistiny vymezila žalobkyně tak, že jej tvoří smluvní úrok ve výši 29,00 % z částky jistiny za dobu od 16. 12. 2023 do 21. 5. 2024, který žalobkyně kapitalizovala na částku 14 868,55 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky jistiny a částky kapitalizovaného smluvního úroku, tedy celkem z částky 133.302,31 Kč, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč.

2. Žalobkyně vymezila důvod nároků tak, že tvrdila vznik smluvního závazkového vztahu s žalovanou na základě Smlouvy o úvěru. Obsahem tohoto závazku má být povinnost žalobkyně poskytnout žalované úvěr v celkové výši 130 000 Kč a povinnost žalované částku úvěru žalobkyni vrátit spolu se smluvně ujednanými úroky z úvěru a náhradou nákladů účelně vynaložených na vyřizování úvěru. Obsahem závazku má být dále povinnost žalované zaplatit žalobkyni úplatu za doplňkovou službu podpora. Žalobkyni tedy mělo vzniknout právo, aby ji žalovaná každý kalendářní měsíc vždy k 15. dni zaplatila splátku úvěru, smluvního úroku z úvěru a úplatu za doplňkovou službu podpora ve výši celkem 5 624 Kč sestávající ze splátky úvěru a úroků ve výši 3 828 Kč a úplaty za doplňkovou službu podpora ve výši 1 796 Kč. Žalobkyně svou povinnost vůči žalované měla splnit, když jí poskytla úvěr ve výši 130 000 Kč v souladu se Smlouvou o úvěru.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná své povinnosti ze Smlouvy o úvěru vůči žalobkyni částečně nesplnila, když žalovaná zaplatila žalobkyni celkem částku 78 736 Kč, která odpovídá pouze 14 sjednaným splátkám o výši každé 5 624 Kč z celkových 72 splátek; první splátka byla poskytnuta ke dni 15. 8. 2022 a poslední ke dni 15. 9. 2023. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaná dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 12. 2023 (sic!), v reakci na což zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne 20. 11. 2023, kterou vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, tento postup žalobkyně opakovala upomínkou ze dne 5. 12. 2023. Žalobkyně nakonec pro prodlení žalované přistoupila k zesplatnění úvěru, tedy vyzvala žalovanou písemně dne 21. 5. 2024, aby zaplatila žalobkyni celý zůstatek úvěru, smluvní úrok, úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky za dvě upomínky, a to nejpozději do dne 4. 6. 2024.

4. Soud vyzval žalovanou usnesením dle § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), aby se k žalobě vyjádřila, uvedla, zda nárok žalobkyně uznává a případně v jakém rozsahu, vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a označila důkazy k jejich prokázání. Soud maje za to, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, dále vyzval žalovanou usnesením, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby bylo soudem ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., přičemž soud připojil doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř., že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná, které byla obě usnesení doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. na adresu pro doručování vedenou v evidenci obyvatel jako adresa trvalého pobytu, se k výzvám soudu nevyjádřila.

5. Žalobkyně souhlas s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, vyslovila již v žalobě.

6. Soud tedy, aniž nařizoval jednání, vycházel při posouzení věci pouze z listinných a písemných důkazů předložených žalobkyní, které posoudil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém a také právním stavu.

7. Ze Smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena písemná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalované na smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky umožňující ztotožnění žalované jako druhé smluvní strany. Ztotožnění žalované vyplývá z listin, které žalovaná poskytla žalobkyni, a které žalobkyně předložila soudu, a to vyúčtování mzdy žalované, kopie občanského průkazu žalované č. Anonymizováno a kopie řidičského průkazu žalované č. Anonymizováno. Projev vůle žalované být vázána Smlouvou o úvěru se pak podává ze skutečnosti, že se žalovaná také podle návrhu smlouvy o úvěru zachovala, když provedla kontrolní tzv. verifikační platbu ze svého účtu č. č. účtu uvedeného v návrhu smlouvy o úvěru (čl. 10.7. a 10.8.) na účet žalobkyně ve výši 1 Kč, což soud zjistil z výpisu z účtu žalobkyně č. č. účtu o platbě ze dne 3. 8. 2022, kdy toto č. účtu odpovídá údaji na rubrice Smlouvy o úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely Smlouvu o úvěru s obsahem, který žalobkyně tvrdila, když soud neměl důvod pochybovat o totožnosti žalované, která má jediná mít dispozici nad shora označenými osobními doklady, přičemž v řízení nebylo žádným z účastníků tvrzeno jinak.

8. Obsahem Smlouvy o úvěru (čl. 4.1. a 4.2.) byla povinnost žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 130 000 Kč a povinnost žalované tuto částku žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,00 % ročně (čl. 4.4. a 4.5.) a zaplatit žalobkyni potřebné, účelně vynaložené náklady na vyřizování úvěru v celkové výši 13 000 Kč (čl. 4. 8.), to vše v 72 měsíčních splátkách o výši každé 3 828 Kč (čl. 4.4 a shodně písemnost označená jako Předsmluvní informace). Obsahem Smlouvy o úvěru byla též povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 129 312 Kč, což vyplývá ze Smlouvy o úvěru (čl. VII.) a její Přílohy č. 2 Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA a písemnosti označené jako Žádost o doplňkové služby PODPORA, přičemž této povinnosti odpovídala možnost žalované využít služby žalobkyně vymezené v čl. 2.3. označené Přílohy č.

2. Všechny své peněžité povinnosti byla žalovaná povinna splnit formou pravidelných měsíčních splátek poskytnutých žalobkyni a sjednaných Smlouvou o úvěru (čl. 4.4., 5.1.), pokud jde o úvěr a příslušenství a Přílohou č. 2 (čl. 2.2.), pokud jde o úplatu za službu podpora.

9. Soud učinil skutkový závěr, že byla uzavřena písemná smlouva mezi žalobkyní a žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalované na smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky umožňující ztotožnění žalované jako druhé smluvní strany. Obsahem Smlouvy o úvěru byla povinnost žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 130 000 Kč a povinnost žalované tuto částku žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,00 % ročně a zaplatit žalobkyni potřebné, účelně vynaložené náklady na vyřizování úvěru v celkové výši 13 000 Kč, to vše v 72 měsíčních splátkách o výši každé 3 828 Kč.

10. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Dle § 87 téhož zákona platí, že pokud poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr poskytne v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Vzhledem k obsahu tvrzení žalobkyně a předložených listinných důkazů k důvodu nároků žalobkyně učinil soud závěr, že uzavřená Smlouva o úvěru má být smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kterýžto právní předpis tak dále s ohledem na den uzavření této smlouvy a dle části třetí tohoto zákona upravuje práva a povinnosti žalobkyně.

12. Soud se tedy zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřené Smlouvy o úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž usnesením vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení o okolnosti, jak jako poskytovatel úvěru splnila povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, prověřit schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, který jí měl být na základě Smlouvy o úvěru poskytnut. Žalobkyně k výzvě soudu popsala praxi, kterou uplatňuje při uzavírání smluv o úvěru a praxi ověřování schopnosti žadatelů o úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr vycházela ze žalovanou podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, který je Přílohou č. 1 Smlouvy o úvěru, výpisů z účtu žalované č. č. účtu, kterýžto účet byl jako náležející žalované uveden i ve Smlouvě o úvěru, a to za květen, červen a červenec 2022, tj. měsíce bezprostředně předcházející uzavření Smlouvy o úvěru, vyúčtování mzdy žalované za červen 2022 a porovnala příjmy a výdaje žalované a zhodnotila způsob plnění dosavadních dluhů; žalobkyně dále provedla náhled do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, obchodního rejstříku, pokud jde o zaměstnavatele žalované, a registru SOLUS. Žalobkyně měla podle obsahu uvedených podkladů za to, že žalovaná je schopna splácet úvěr, který ji byl nakonec poskytnut.

13. Soud posuzoval, zda z obsahu důkazů předložených k tvrzení žalobkyně, vyplývá, že splnila povinnost posoudit schopnost žalované splácet úvěr a poskytla jej nemaje důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr s ohledem na povahu, délku, výši a rizikovost úvěru pro spotřebitele. Ze Smlouvy o úvěru soud zjistil, že celková výše peněžitého plnění žalované ve prospěch žalobkyně z důvodu splacení poskytnutého úvěru měla činit za 72 měsíců částku 275 616 Kč a částku 129 312 Kč, která ač nebyla součástí úvěru, byla úplatou, která současně tížila žalovanou a musí být zohledněna při celkové výši majetkového nákladu žalované ve prospěch žalobkyně. Z vyúčtování mzdy žalované za červen 2022 soud zjistil, že žalované za tento měsíc náležela mzda od zaměstnavatele právnická osoba ve výši 22 827 Kč. Tato mzda byla žalované také vyplacena, jak vyplývá z výpisu z účtu žalované za měsíc červenec 2022 ke dni 15. 7. 2022. Z výpisu z účtu žalované soud dále zjistil, že v měsíci květnu 2022 bylo z účtu žalované odepsáno celkem 60 459,27 Kč a naopak v téže době bylo na účet připsáno celkem 60 506,03 Kč, přičemž z této částky bylo 28 000 Kč poukázáno žalované jednorázově jméno FO (obdobná platba nebo plátce se v následujících měsících již na výpisech z účtu neopakují), a dále bylo 4 000 Kč poukázáno žalované společností právnická osoba. s označením platby Anonymizováno (obdobná platba i plátce se opakuje na výpise z účtu ještě v červenci 2022). Částka rozhodná pro závěr o prostředcích dostupných žalované pro splácení úvěru tak činila v měsíci květnu 2022 ve skutečnosti jen 28 506,03 Kč (z toho mzda 26 006 Kč dne 13. 5. 2022), výdaje přitom představuje částka 60 459,27 Kč, výdaje tak převýšily reálný přírůstek na účtu o 31 955,24 Kč; nutno zdůraznit, že žádný záporný pohyb na účtu nekorespondoval výší platbě od jméno FO, nejednalo se tedy o jednorázový účelový příjem a výdaj, nýbrž o standardní postupné výdaje (spotřebu) žalované této platby. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že v měsíci červnu 2022 bylo z účtu žalované odepsáno celkem 35 324,36 Kč a naopak v téže době bylo na účet připsáno celkem 36 420,01 Kč, přičemž z této částky bylo 2 945 Kč poukázáno žalované jednorázově patrně osobami blízkými žalované (příjmení Anonymizováno), dále bylo 1 816 Kč poukázáno žalované jako vrácení přeplatku ze školní jídelny adresa, a 5 000 Kč bylo jednorázově vloženo prostřednictvím bankomatu bez bližšího označení platby (tato platba se v daném měsíci ani ostatních doložených měsících neopakuje). Částka rozhodná pro závěr o prostředcích dostupných žalované pro splácení úvěru tak činila v měsíci červnu 2022 ve skutečnosti jen 26 659,01 Kč (z toho mzda 25 659 Kč dne 15. 6. 2022), výdaje přitom představuje částka 35 324,36 Kč, výdaje převýšily reálný přírůstek na účtu o 8 665,35 Kč. Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že v měsíci červenci 2022 bylo z účtu žalované odepsáno celkem 30 524,81 Kč a naopak v téže době bylo na účet připsáno celkem 29 327,01 Kč, přičemž z této částky bylo 6 000 Kč poukázáno žalované společností právnická osoba. s označením platby Anonymizováno. Částka rozhodná pro závěr o prostředcích dostupných žalované pro splácení úvěru tak činila v měsíci červnu 2022 ve skutečnosti jen 23 327,01 Kč (z toho mzda 22 827 Kč dne 15. 7. 2022), výdaje přitom představuje částka 30 524,81 Kč, výdaje převýšily reálný přírůstek na účtu o 7 197,80 Kč. Z ostatních důkazů předložených žalobkyní k tvrzení, že splnila povinnost poskytovatele úvěru ověřit schopnost žalované splácet úvěr soud zjistil toliko, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla žalovaná evidována a jako subjekt v seznamech označených žalobkyní, jak vyplývá z písemností: výstup z insolvenčního rejstříku ke dni 2. 8. 2022, Kontrola OP: Anonymizováno v neplatných dokladech MVČR, výsledek lustrace ke dni 2. 8. 2022 (evidence exekucí) a výsledek lustrace v registru SOLUS ke dni 2. 8. 2022. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že plátce mzdy žalované byl ke dni 2. 8. 2022 zapsán v obchodím rejstříku. Jiné skutečnosti rozhodné pro závěr, že v této době měla žalovaná prostředky na poskytování pravidelných měsíčních plateb o výši každé 5 624 Kč, z toho splátky úvěru a úroků 3 828 Kč a plateb souvisejících za službu podpora o výši každé 1 796 Kč, soud na základě předložených důkazů nezjistil a jiné písemnosti nebyly žalobkyní předloženy.

14. Soud posoudil skutkový stav na základě označené právní úpravy, kterou se řídí práva a povinnosti žalobkyně vůči žalované, a dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je v celém rozsahu neplatná. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu, a to i bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Tedy pokud absence řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání, aby vnitrostátní úprava vázala účinek neposouzení úvěruschopnosti na aktivní dovolání se jej spotřebitelem. Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

15. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to mimo jiné rešeršemi v příslušných databázích a registrech, a to s negativním výsledkem. Žalovaná před uzavřením Smlouvy o úvěru sdělila žalobkyni zdroj svých příjmů, včetně jejich výše, když doložila vyúčtování mzdy za červen 2022 a potvrzení o provedení připsání této mzdy na svůj účet dne 15. 7. 2022 ve výši 22 827 Kč společností právnická osoba Žalobkyně současně tvrdila, že provedla posouzení schopnosti žalované splácet úvěr porovnáním příjmů a výdajů, přitom uvedla k finanční situaci žalované, že její mzda činí 24 831 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činí 5 687 Kč a že má žalovaná jednorázové závazky (mikro úvěry), aniž by uvedla jejich výši. Žalobkyně tvrdila, že v rámci posouzení schopnosti žalované splácet úvěr zjistila, že žalovaná má finanční zůstatek 8 520 Kč. K těmto skutečnostem však žalobkyně nepředložila důkazy, ani neuvedla bližší okolnosti, jak tyto částky zjistila. Naopak z důkazů, které žalobkyně předložila, vyplývá, jak je výše soudem odůvodněno, že žalovaná měla po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících uzavření Smlouvy o úvěru výdaje vyšší než příjmy a že tedy podle pravidelného chodu věcí (byť daného pouze vzorkem tří měsíců, což jde však k tíži žalobkyně dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) nemohla mít žalovaná žádné prostředky na to, aby navíc k doloženým výdajům splácela ještě úvěr, smluvní úroky, poplatky a úplatu za doplňkovou službu podpora žalobkyni. Žalobkyně dále netvrdila, jak ověřila skutečné náklady na bydlení žalované, služby mobilního operátora, dopravu apod. Jak naznačeno shora, žalobkyně si v rámci hodnocení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet úvěr nechala předložit pouze tři výpisy z účtu žalované, ze kterých nemůže být v poměrech dané konkrétní věci patrné jaká je skutečná finanční situace žalované a možnost splácet daný konkrétní úvěr a jeho příslušenství a platby za službu podpora. Z těchto účtů ani nelze učinit představu o tom, jaké náklady žalovaná vynakládá na bydlení a ostatní běžné životní potřeby.

16. Soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou je Smlouva o úvěru, neboť z tvrzení a předložených důkazů jasně vyplývá, že neměla dostatečné informace o možnostech žalované úvěr splácet, když z těchto skutečností se podával závěr zcela opačný. Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů, tak dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nemohla žalovaná poskytnout spotřebitelský úvěr žalované, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet vzhledem k jeho výši a době, na jakou byl poskytnut. Soud tedy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil Smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor nejen se zákonem, ale i s dobrými mravy dle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesla žalovaná.

17. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené Smlouvy o úvěru, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, poplatky za sjednání úvěru či platby za doplňkovou službu podpora.

18. Žalobkyně tvrdila, že poskytla žalované úvěr ve výši 130 000 Kč. Z důkazu provedeného Smlouvou o úvěru (čl. 4.3) a z výpisů z účtu žalobkyně č. č. účtu vyplynulo, že žalobkyně dne 4. 8. 2022 poskytla částku 22 664 Kč žalované bezhotovostním převodem peněz na účet žalované č. č. účtu, dále částku 94 336 Kč poskytla žalované – ve smyslu čl. 4.3 Smlouvy o úvěru – ale ve skutečnosti žalobkyně tuto bezhotovostní platbu provedla ve prospěch svého vlastního účtu č. č. účtu. Druhá z plateb byla tedy od počátku určena nikoli k výplatě žalované, ale k výplatě jiného závazku žalované u žalobkyně (čl. 4.3. písm. b. Smlouvy o úvěru). Pokud jde o částku 13 000 Kč, tu žalobkyně žalované neposkytla ani neprovedla jakýkoli bezhotovostní převod, když jde o částku poplatků dle čl. 4.8 Smlouvy o úvěru.

19. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla ve skutečnosti žalované toliko částku 22 664 Kč, což je také jediná částka, o kterou se žalovaná na úrok žalobkyně obohatila (§ 2991 o. z.) a ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jde o částku jistiny. Pouze tuto částku by tak žalovaná byla povinna žalobkyni vrátit.

20. Naopak soud dospěl k závěru, že částka 94 336 Kč není obohacením na straně žalované. Tuto částku totiž fakticky žalovaná nikdy neobdržela, nedošlo tak ke zvětšení majetku žalované a ani ke zmenšení jejích dluhů. Okolnosti, pro které by k takovému účinku na jmění žalované skutečně došlo, žalobkyně v řízení netvrdila a neoznačila tak ani žádné důkazy. Soud tak nezjistil skutkový stav, ze kterého by vyplývalo, že žalované bylo touto částkou plněno na jiný závazek (čl. 4.3. písm. b. Smlouvy o úvěru), který by byl sám založen na platném právním důvodu nebo na jiné právní skutečnosti; jinými slovy žalobkyně netvrdila a neprokázala, že skutečně a podle práva došlo k uspokojení dluhu žalované, když tuto platbu žalobkyně poukázala sama sobě. Žalovaná proto není povinna ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tuto částku žalované jako jistinu vracet.

21. Žalobkyně konečně tvrdila, že jí bylo ze strany žalované poskytnuto plnění v celkové výši 76 736 Kč, které odpovídá 14 platbám o výši každé 5 624 Kč. Soud neměl důvod z tohoto tvrzení samotné žalobkyně nevycházet, když toto ani žalovaná nečinila sporným. Podle žalobkyně pak měla každá platba sestávat ze splátky úvěru a smluvních úroků ve výši 3 828 Kč a platby za službu podpora ve výši 1 796 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy o úvěru a tedy skutečnosti, že žalobkyni nevzniklo vůči žalované právo na zaplacení smluvních úroků, poplatků za sjednání úvěru a úplaty za službu podpora, je nutné uvedené celkové plnění považovat za žalovanou vrácené bezdůvodné obohacení. Protože se, jak shora uvedeno dle závěru soudu, žalovaná ve skutečnosti obohatila pouze o částku 22 664 Kč, došlo uvedenou platbou, resp. 14 platbami ke splnění závazku žalované vzniklého z jiné právní skutečnosti, kterou je zde bezdůvodné obohacení, v celém rozsahu. Soud pro úplnost dodává, že vzhledem k výši poskytnutého plnění žalovanou a skutečnosti, že jej nelze započítat na částku 94 336 Kč, je to žalobkyně, kdo byl ke dni podání žaloby obohacen na úkor žalované (což platí i o 1 Kč z verifikační platby); toto však není předmětem řízení.

22. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno v bodu I. výroku tohoto rozsudku, když nárok na zaplacení jistiny ve výši 118 733,76 Kč není dán, kdy v části 22 664 Kč zanikl splněním žalovanou ke dni 15. 1. 2023 (6. splátkou, resp. platbou), a ve zbývající části nikdy nevznikl. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, ani tento nárok nemohl soud žalobkyni přiznat, protože žalobkyni právo na úrok z prodlení nevzniklo, jelikož žalovaná vrátila uvedenou jistinu ke dni 15. 1. 2023 v pořadí 6. splátkou, kterou sama žalobkyně tvrdila, a i v případě úvahy o dřívějším prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení však žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od 5. 6. 2024.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla plně úspěšná žalovaná, protože jí však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, nepřiznal ji soud ani žádné právo na jejich náhradu vůči žalobkyni, jak je vymezeno v bodě II. výroku tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.