18 C 93/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12.750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.750 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.750 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 29. 7. 2025, ve znění doplnění došlého soudu dne 9. 10. 2025, se žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z ve výši 15 % ročně z částky 12.750 Kč od 12. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , Adresa žalobkyně, (tedy žalobkyní), jako postupníkem. Společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jako „původní věřitel“), a to smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 30. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 12.750 Kč, jehož splatnost byla sjednána na 30. 5. 2025. Úvěr byl poskytnut v platbách dne 30. 5. 2023 ve výši 5.000 kč, dne 31. 5. 2023 ve výši 7.750 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, byl opakovaně upomínán, v upomínce ze dne 11. 9. 2023 byl vyrozuměn o zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se tak, dle žalobkyně, dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 12. 9. 2023. Žalovaný ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne 2. 6. 2025.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 30. 5. 2023, že jejími stranami byli společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaný. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení bezúčelový, nezajištění s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) s úvěrovým limitem 12.750 Kč, a to na dobu 24 měsíců, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem 457,50 % ročně. Celková výše úroku činila 47.357,58 Kč, žalovaný se tak zavázal zaplatit celkovou částku 60.107,58 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 4 678,99 %. Bylo sjednáno, že úvěr bude poskytnut na účet , č. účtu, . Úvěr byl splatný dne 30. 5. 2025. Bylo sjednáno, že úvěr bude splácen měsíčně, 9. dne v měsíci nebo následující pracovní den, že minimální částka k zaplacení se rovná 10 % z použité částky plus veškeré úroky a penále, nejméně však 500 Kč.

6. Z potvrzení o provedení platbě, že společnost ThePay, a.s. potvrdila, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 30. 5. 2023 odeslána částka 5.000 Kč na účet , č. účtu, .

7. Z potvrzení o provedení platbě, že společnost ThePay, a.s. potvrdila, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 31. 5. 2023 odeslána 750 Kč na účet , č. účtu, .

8. Z potvrzení o provedení platbě, že společnost ThePay, a.s. potvrdila, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 31. 5. 2023 odeslána 7.000 Kč na účet , č. účtu, .

9. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, , že se jedná o účet žalovaného a dne 30. 5. 2023 byla z protiúčtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet připsána částka 5.000 Kč a dne 31. 5. 2023 částka 7.750 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025, včetně seznamu postoupených pohledávek, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy byla společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , postoupena společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, .

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy byla společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, postoupena žalobkyni.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 a podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky z předmětné smlouvy a vyzval žalovaného k její úhradě.

13. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaný uzavřeli prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne 30. 5. 2023 dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12.750 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku 60.107,58 Kč. Roční procentní sazba nákladů tak činila 4 678,99 %. Právní předchůdkyně zaslala žalovanému na jeho účet , č. účtu, dne 30. 5. 2023 částku 5.000 Kč, dne 31. 5. 2023 částku 750 Kč a 7.000 Kč, celkem mu tedy zaslala částku 12.750 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 postoupena společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a poté byla společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 6. 2025 vyzván k zaplacení. Žalovaný ničeho nezaplatil.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když žalobkyně pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost byla posuzována na základě údajů sdělených klientem. K prokázání úvěruschopnosti neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 12.750 Kč. Z tvrzení v žalobě vyplývá, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 12.750 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

25. Pro úplnost soud uvádí, že pokud by i nebyla smlouva shledána neplatná pro nesplnění povinnosti prověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, je dán další důvod její neplatnosti, a to podle § 588 o. z., pro výši úroku z úvěru (457,50 % ročně) a roční procentní sazby nákladů, která činila 4 678,99 %.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, když neúspěšná byla jen v části příslušenství. Náklady ve výši 1.200 Kč sestávají ze soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši po 100 Kč za celkem dva úkony podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (tj. výzva k plnění, sepis žaloby). Odměnu za zastoupení advokátem soud nepřiznal s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17, ve shodě se kterým podepsaný soud konstatuje, že v tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem. Částku 1.200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

27. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1.000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 800 Kč, doplatit proto zbývá 200 Kč.