18 C 97/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 10.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.500 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.500 Kč od 26. 7. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.500 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku, představující úhradu nákladů za pobyty žalované v protialkoholní záchytné stanici žalobkyně, které se uskutečnily dne 6. 2. 2021, 14. 7. 2021, 16. 7. 2021, 6. 8. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ve dnech 6. 2. 2021, 14. 7. 2021, 16. 7. 2021, 6. 8. 2021 byla žalovaná převezena do protialkoholní záchytné stanice žalobkyně, kde jí bylo poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení. Při přijetí dne 6. 2. 2021 jí byla naměřena hladina alkoholu ve výši 2,51 promile, dne 14. 7. 2021 3 promile, dne 16. 7. 2021 3,38 promile a dne 6. 8. 2021 3,95 promile. Za tyto úkony žalobkyně vyúčtovala žalované částku vždy po 2.500 Kč. Žalovaná písemně uznala vůči žalobkyni svůj závazek zaplatit žalobkyni částku po 2.500 Kč za jednotlivá ošetření v protialkoholní záchytné stanici, a to do 8 dnů, a to dne 7. 2. 2021, 15. 7. 2021, 17. 7. 2021 a 7. 8. 2021. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobními upomínkami zaslanými žalované právním zástupcem žalobkyně dne 25. 6. 2021, 8. 12. 2021 a 22. 2. 2022.

5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni za pobyty v záchytné stanici ve dnech 6. 2. 2021, 14. 7. 2021, 16. 7. 2021, 6. 8. 2021, výslovně uznala, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu v době jeho uznání dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku. Zároveň se z listinných důkazů předložených žalobkyní podává, že žalované bylo v uvedených dnech poskytnuto nezbytné ošetření a následný pobyt v zařízení žalobkyně, když u ní byla prokázána při přijetí do záchytné stanice přítomnost alkoholu, respektive provedení dechové zkoušky odmítla. Žalovaná nijak nerozporovala tvrzení žalobkyně, že svoji povinnost vůči žalobkyni dosud dobrovolně nesplnila a taková skutečnost se nepodává ani z listinných důkazů. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný dluh nadále trvá, a proto žalovanou zavázal k zaplacení žalované částky, včetně požadovaných úroků z prodlení, na něž žalobkyni vznikl nárok ode dne následujícího po uplynutí osmidenní lhůty k zaplacení stanovené v uznání dluhu.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a paušální náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za předžalobní výzvu a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného a údaje o datu pobytu v záchytné stanici) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, (odst. 16 a 19 nálezu), ze kterého vyplývá, že i na Vojenskou nemocnici, jakožto příspěvkovou organizaci zřízenou Ministerstvem obrany ČR a hospodařící tak s majetkem státu, je třeba nahlížet dle dosavadní judikatury Ústavního soudu ČR, dle které stát tam, kde je vybaven příslušnými organizačními složkami, nemá důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta) a pokud tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako účelně vynaložené. Částku 1.400 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.