207 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 59.302 Kč s příslušenstvím, o 24.002 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 40.370 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 18.932 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59.302 Kč ve výši 15 % ročně od 22. 12. 2023 do zaplacení, částky ve výši 24.002 Kč, úroku ve výši 64,32 % p. a. z částky 49.246,89 Kč od 22. 12. 2023 do 14. 1. 2024 ve výši 2.030,64 Kč a úroku ve výši 15 % p. a. z částky 49.246,89 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 12. 2023 dosáhne částky 168.076 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném návrhem doručeným soudu dne 12. 5. 2025 a doplněným podáním doručeným soudu dne 29. 5. 2025 domáhala zaplacení částky 59.302 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59.302 Kč ve výši 15 % ročně od 22. 12. 2023 do zaplacení, dále částky ve výši 24.002 Kč a úroku ve výši 64,32 % p. a. z částky 49.246,89 Kč od 22. 12. 2023 do 14. 1. 2024 ve výši 2.030,64 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 49.246,89 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 12. 2023 dosáhne částky 168.076 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne 16. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 19. 6. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,32 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3.210 Kč. Součástí splátek byla také měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 292 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru uhradil žalobkyni dne 18. 7. 2023 částku ve výši 3.210 Kč, dne 17. 8. 2023 částku ve výši 3.210 Kč a dne 16. 10. 2023 částku ve výši 3.210 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. 4 po dobu delší než 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 12. 2023. Žalovaný dlužil žalobkyni k datu zesplatnění část původní jistiny ve výši 49.246,89 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7.873,18 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 998 Kč, konkrétně za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce větší jak 30 dnů, tedy za splátky č. 4 a č.

5. Žalobkyně žalobním návrhem požadovala rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, a to za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, konkrétně tedy za splátky č. 3, 4 a 5, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 12. 2023 do data vyhotovení žalobního návrhu, tj. do 9. 5. 2025, ve výši 24.002 Kč a úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr v celkové výši 584 Kč, když nebyla uhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. 4 a 5 v částce 292 Kč. Žalobkyně požadovala dále zákonný úrok z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru, ze smluvní pokuty v částce 998 Kč, z nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 600 Kč, z úhrady za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 584 Kč a úrok ve výši 64,32 % p. a. z dlužné původní jistiny úvěru. Žalovanému byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána výzva k zaplacení dlužné jistiny a jejího příslušenství před podáním žaloby, přičemž žalovaný do dnešního dne pohledávku neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z dokladů o příjmem vyplynulo, že celkový měsíční příjem žalovaného činí 18.500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 8.775 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 8.725 Kč. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 3.915 Kč, přičemž žalobkyně nedisponuje dokladem o výši nájemného nebo jiným potvrzením o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. K ostatním výdajům žalovaného nemá žalobkyně další doklady, žalobkyně spoléhá na prohlášení žalovaného, který se zavazuje přiznat veškeré příjmy i výdaje. Příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje. Žalobkyně považuje uvedené zkoumání úvěruschopnost za dostačující, povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nelze vykládat extenzivně a není možné, aby veškerá odpovědnost šla k tíži žalobkyně.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný, k jednání soudu nařízenému na den 9. 10. 2025 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 9. 10. 2025 omluvila. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se svým postupem připravili o možnost být soudem poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Ze základních informací o klientovi bylo mimo jiné zjištěno, že žádost o úvěr byla podána dne 15. 6. 2023, smlouva o úvěru byla podepsána dne 16. 6. 2023 a úvěr byl vyplacen dne 19. 6. 2023.

4. Důkazem o odeslání 1 Kč bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného byla odeslána částka ve výši 1 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Ze zaslané SMS (informace o potvrzení) soud zjistil, že na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným byla dne 16. 6. 2023 odeslána SMS zpráva se sdělením, že na bankovní účet žalovaného byla odeslána částka ve výši 1 Kč, kdy variabilní symbol platby slouží jako podpisový kód pro žalovaného ke smluvní dokumentaci, která mu byla žalobkyní zaslána.

6. Z důkazu o přijaté SMS (pro vyplacení) bylo zjištěno, že žalovaný dne 16. 6. 2023 potvrdil souhlas se smluvní dokumentací.

7. Z podpisu na dálku – smlouvy o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) bylo zjištěno, že uvedený dokument upravuje popis systémového řešení podpisu klienta u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku – tzv. produkt A. Smluvní dokumenty jsou klienty podepisovány 10-timístným náhodně vygenerovaným číselným kódem, klient podepisuje smluvní dokumenty pomocí odpovědní SMS.

8. Dodatkem č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 6. 2023 bylo prokázáno, že uvedený dodatek upravuje způsob uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

9. Z Přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnost splácet úvěru soud zjistil, že žalovaný podepsal přihlášku do skupinového pojištění schopnost splácet úvěry, kdy pojištění je sjednáváno na základě Pojistné smlouvy č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal hradit za pojištění měsíční úhradu ve výši 292 Kč, kdy měsíční úhrada za pojištění tvoří součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a je splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek.

10. Přihláškou do pojištění, skupinové pojištění schopnost splácet úvěry bylo prokázáno, že žalovaný vyslovil zájem o sjednání pojištění a souhlasil s přihlášením do pojištění dle pojistné smlouvy č. , Anonymizováno, k úvěru č. , hodnota, v rozsahu Balíčku pojištění A (pojištění smrti následkem nemoci a úrazu, pojištění invalidity třetího stupně následkem nemoci a úrazu, pojištění pracovní neschopnosti následkem nemoci i úrazu). Ze stručné informace o zpracování osobních údajů pro potřeby pojištění bylo zjištěno, že tato obsahuje informace o zpracování osobních údajů žalovaného v pojišťovně.

11. Z pojištění schopnosti splácet úvěry – informační dokument o pojistném produktu bylo zjištěno, že tento obsahuje přehled základních vlastností pojištění. Informacemi o pojištění pro skupinové pojištění schopnost splácet úvěry pojišťovna , právnická osoba, . jako pojistitel a žalobkyně jako pojistník uzavřeli pojistnou smlouvu č. , Anonymizováno, , jejímž účelem je poskytnout klientům žalobkyně, kteří si uzavřeli smlouvu o úvěru, pojistnou ochranu před ztrátou jejich schopnost splácet úvěr a žalobkyně nabízí svým klientům možnost přistoupit k této pojistné smlouvě.

12. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení s datem oprávnění k činnosti 11. 5. 2018.

13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 15. 6. 2023 zde nemá žalovaný záznam.

14. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 15. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný si žádal o úvěr u čtyř bank a finančních institucí.

15. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.

16. Prohlášením klienta ze dne 16. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný byl seznámen s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru (žalobkyní), včetně kontaktních údajů na žalobkyni a možnosti ověřit si oprávnění žalobkyně k činnosti zprostředkovatele.

17. Historií pohybů – běžný účet za období od 1. 3. 2023 do 16. 6. 2023 bylo prokázáno, že na účet vedený na jméno žalovaného byla dne 14. 6. 2023 připsána mzda ve výši 19.294 Kč, dne 12. 5. 2023 mzda ve výši 19.243 Kč, dne 13. 4. 2023 mzda ve výši 18.165 Kč a dne 14. 3. 2023 mzda ve výši 19.109 Kč.

18. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný jako své příjmy uvedl částku 18.500 Kč, kdy tento příjem je příjmem ze zaměstnání žalovaného. Mezi výdaji žalovaného je uvedena částka 4.860 Kč představující životní minimum žalovaného a částka 3.915 Kč určená na bydlení. Dále je počítáno s částkou 1.000 Kč jakožto rezervou, žalovanému tak zůstala částka 8.725 Kč, která představovala volné zdroje, z nichž byl žalovaný schopen splácet úvěr. V dokumentu je dále uvedeno, že žalovaný je svobodný, žije u rodičů a jeho zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, .

19. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, jehož kopii pořídila.

20. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, podepsaného žalovaným dne 16. 6. 2023, který byl žalobkyní akceptován dne 19. 6. 2023, soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru v celkové výši 50.000 Kč na bankovní účet číslo , č. účtu, , kdy celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit ve 48 splátkách po 3.210 Kč měsíčně, činila 140.064 Kč. Ve splátce je zahrnuta platba za pojištění v případě, že bylo sjednáno. Zápůjční úroková sazba činila 64,32 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Jako zprostředkovatel úvěru je v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru označen , jméno FO, . Dle části B) smlouvy odst. 1.3. je smlouva uzavřena v okamžiku doručení oznámení o schválení úvěru žalovanému. Žalovaný výslovně souhlasil, že mu úvěr může být poskytnut i před uzavřením smlouvy. V odst. 2.

2. části B) smlouvy bylo uvedeno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně bude jako úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Podle odst. 6.

1. části B) smlouvy vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok, se splatností ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty. Podle odst. 6.

2. části B) smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle odst. 6.

3. části B) smlouvy je žalobkyně v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů podle odst. 6.

2. části B) smlouvy. Žalobkyně je povinna žalovaného před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Bylo-li sjednáno pojištění, dochází v okamžiku zesplatnění úvěru k zániku pojištění. Podle odst. 6.

4. části B) smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dále podle odst. 6.

5. části B) smlouvy, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

21. Splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že žalovaný měl zaplatit 48 měsíčních splátek po 3.210 Kč, přičemž splátky byly splatné 16. den příslušného kalendářního měsíce.

22. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 19. 6. 2023 byla na účet č. , Anonymizováno, vyplacena částka 50.000 Kč.

23. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 6. 2023. Z dodejky s datem uložení dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že oznámení o schválení úvěru nebylo žalovaným vyzvednuto.

24. Kartou klienta bylo prokázáno, že dne 19. 6. 2023 byl žalovanému vyplacen úvěr v částce 50.000 Kč, nominální výše úvěru činila 140.064 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil dne 18. 7. 2023 částku ve výši 3.210 Kč, dne 17. 8. 2023 částku ve výši 3.210 Kč a dne 16. 10. 2023 částku ve výši 3.210 Kč.

25. Z výzvy k zaplacení ze dne 16. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn, že splátka č. 4, splatná dne 16. 10. 2023, a splátka č. 5, splatná dne 16. 11. 2023, nebyly uhrazeny a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů.

26. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn, že splátka č. 4, splatná dne 16. 10. 2023, splátka č. 5, splatná dne 16. 11. 2023 a splátka č. 6 splatná dne 16. 12. 2023 nebyly uhrazeny a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů.

27. Z oznámení ze dne 20. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně k datu 20. 12. 2023 zesplatnila veškeré závazky žalovaného vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy, když žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů a současně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut, úhrady za pojištění schopnost splácet úvěr a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, v celkové výši 59.302 Kč.

28. Předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2024 bylo prokázáno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžité úhradě zesplatněného úvěru, pokut a poplatků. Z poštovního podacího archu ze dne 5. 4. 2024 bylo zjištěno, že zásilka obsahující předžalobní výzvu byla odeslána žalovanému dne 5. 4. 2024.

29. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou, která je od 11. 5. 2018 oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru podepsaným dne 16. 6. 2023 požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 50.000 Kč. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo žalobkyní schváleno dne 20. 6. 2023, dne 19. 6. 2023 byla částka 50.000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalovaného plynoucí z jeho pracovního poměru, kdy čistý měsíční příjem žalovaného se pohyboval okolo 19.000 Kč, dále byly vzaty v úvahu výdaje žalovaného sestávající z životního minima žalovaného ve výši 4.860 Kč a výdaje na bydlení ve výši 3.915 Kč. Volné zdroje činily částku ve výši 8.725 Kč (příjmy - výdaje). Uvedené částky výdajů přitom nebyly žalovaným nijak doloženy. Žalovaný na plnění poskytnuté žalobkyní uhradil dne 18. 7. 2023 částku ve výši 3.210 Kč, dne 17. 8. 2023 částku ve výši 3.210 Kč a dne 16. 10. 2023 částku ve výši 3.210 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dosud nesplacené částky prostřednictvím právního zástupce.

30. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

37. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

38. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“39. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to především prověřením žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, v insolvenčním rejstříku a dále zjišťováním údajů o příjmech a výdajích žalovaného. K tvrzeným výdajům žalovaného však žalobkyně žádné důkazy neoznačila, naopak sama uvedla, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného nebo jiných nákladech žalovaného souvisejících s bydlením a nedisponuje dalšími doklady k ostatním výdajům žalovaného. Žalobkyně tudíž v řízení nedostála své povinnosti tvrdit a prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí řádně zkoumala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, když žádným způsobem neprověřila výdaje žalovaného, neopatřila si k nim žádné dokumenty a spokojila se pouze s obecnými tvrzeními žalovaného. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu.

40. Vzhledem k uvedenému soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 2 ZSÚ, když v tomto případě nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy podle § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (jak konstatoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, viz zejména body 15. a 18.). Výše plnění, kterou má žalovaný v takovém případě poskytnout, a její splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené je podrobně rozvedeno ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Proto soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozhodnutí přiznal pouze nárok ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru v částce 40.370 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by nad rámec částečných úhrad celkem ve výši 9.630 Kč uhradil jakoukoliv další částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky nese žalovaný. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit, proto soud žalovanému nestanovil plnění ve splátkách a splatnost nároku stanovil jako lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl shledán důvod.

41. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul a žalobkyni nepřiznal ani nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny, když žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytnutou jistinu ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu vrácení poskytnuté jistiny z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení (k tomu opět viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na existenci speciální úpravy splatnosti pohledávky se obecná úprava splatnosti podle o. z. vůbec neuplatní, nelze tedy žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení po její výzvě k úhradě pohledávky. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Žalovaný byl v řízení sice nečinný, ale ze skutečnosti, že poskytnutou jistinu dosud nevrátil, lze dovodit, že to nebylo v jeho možnostech. Opačný výklad by byl v rozporu s § 1812 odst. 2 o. z. a proti smyslu a účelu norem upravujících ochranu práv spotřebitele.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly z důvodu jeho pasivity v řízení.