208 C 14/2019

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících Dany Unzeitigové a Mgr. Vojtěcha Němce ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa o: 130.793 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 130.793 Kč s příslušenstvím, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 39.840 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku na náhradu nákladů státu částku ve výši 369 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že jí úřad práce sehnal zaměstnání u žalovaného. Od doby jejího nástupu do zaměstnání jí žalovaný nedal žádnou výplatní pásku a nevyplatil žádnou výplatu, že oni na to nehrají. Dále jí zřejmě ani neplatil výživné a další pohledávky dané soudem. Musela tedy dát výpověď a nyní je na neschopence. Pracovní smlouvu uzavřela s žalovaným 25. 6. 2018. Mzda byla sjednána ve výši 12.500 Kč hrubého. Do zaměstnání nastoupila 1. 7. 2018. Mzda jí nebyla oficiálně vyplacena za období od 1. 7. 2018 do 31. 3. 2019. Zaměstnání se vykonávalo na [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] ve [obec]. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném uhrazení mzdy za období od 1. 7. 2018 do 31. 3. 2019 v celkové výši 130.793 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 0,6 % měsíčně od nevyplacení výplaty, tedy od 1. 7. 2018.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že tvrzení žalobkyně není pravdivé. Je pravdou, že na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 6. 2018 měla žalobkyně s účinností od 10. 7. 2018 pracovat jako pomocná síla v kuchyni a jako pokojská v [anonymizována dvě slova]. Žalovaný jí poskytl v [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ubytování, kde pro sebe měla svůj pokoj s příslušenstvím, celodenní stravu a pití zdarma. Pravdou je, že žalobkyně nebyla moc dobrou pracovnicí, často byla v pracovní neschopnosti, brala si volno a odmítala dělat některé pomocné úklidové práce při přestavbě [anonymizována dvě slova]. Dne 31. 1. 2019 žalobkyně dala výpověď z pracovního poměru dle § 50 odst. 3 zákoníku práce, tedy bez uvedení důvodu s tím, že pracovní poměr jí končí dnem 31. 3. 2019. Žalovaný jako zaměstnavatel výpověď přijal dne 31. 1. 2019. Není tedy pravda, že žalobkyně dala výpověď proto, že jí žalovaný neplatil mzdu. Pokud by to byla pravda, mohla ukončit pracovní poměr ve zkušební době nebo okamžitě ukončit pracovní poměr dle § 56 odst. 1, písm. b) zákoníku práce, což neučinila. Od 18. 3. 2019 je žalobkyně v pracovní neschopnosti. Nevyzvedla si zápočtový list, ani neodevzdala klíče od svého pokoje, který obývala. K tomu jí žalovaný, jeho žena i provozní paní [celé jméno svědkyně], několikrát vyzývali SMS zprávami. Následně ji žalovaný vyzval dopisem ze dne 4. 9. 2019, který žalobkyně převzala 12. 9. 2019, avšak bezvýsledně. Je pravdou, že žalobkyně na žalovaného poslala kontrolu Inspektorátu práce, ale ta žádné pochybení týkající se žalobkyně, co se týče nevyplácení mzdy, neshledala. Pouze bylo zjištěno, že jí do konce dubna 2019, od jejího ukončení pracovního poměru 31. 3. 2019, nevyplatil 3 dny nevyčerpané dovolené. Žalobkyně si vybírala mzdu každý měsíc zálohami po částkách 500 Kč, 1.000 Kč nebo 2.000 Kč, dle potřeby. Zbytek peněz, který jí zůstal, obdržela vždy v hotovosti od žalovaného nebo od provozní paní [celé jméno svědkyně]. Její čistá mzda dle pracovní smlouvy činila v 7/ 2018 částku 10.695 Kč, v 8/ 2018 částku 10.674, v 9/ 2018 částku 12.744 Kč, v 10/ 2018 částku 14.814 Kč, v 11/ 2018 částku 12.744 Kč, v 12/ 2018 částku 13.099 Kč, v 1/ 2019 částku 11.710 Kč, v 2/ 2019 částku 11.710 Kč a v 3/ 2019 částku 6.426 Kč čistého. Tyto peníze žalobkyně dostala.

3. Pracovní smlouvou datovanou 25. 6. 2018, uzavřenou mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena uvedená pracovní smlouva, na základě které mezi nimi vznikl pracovní poměr se sjednaným druhem práce pomocná síla v kuchyni, pokojská, místem výkonu práce [anonymizována dvě slova], dnem nástupu do zaměstnání 1. 7. 2018 a to na dobu neurčitou s týdenní pracovní dobou v rozsahu 40 hodin, a to nerovnoměrně dle potřeby. Dále bylo sjednáno, že mzda se bude vyplácet hotově, výplatní termín je 20. den v měsíci a mzda bude ve výši 12.500 Kč hrubého. Byla také sjednána 3 měsíční zkušební doba.

4. Listinou nazvanou„ výpověď z pracovního poměru“, datovanou 31. 1. 2019, má soud za prokázané, že žalobkyně dala výpověď z výše uvedeného pracovního poměru. Ve výpovědi uvedla, že ji dává v souladu s § 50 odst. 3 zákoníku práce a pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba činí dva měsíce počínaje dnem 31. 1. 2019 a pracovní poměr tak skončí 31. 3. 2019. Uvedenou výpověď žalovaný převzal dne 31. 1. 2019.

5. Výzvou datovanou 4. 9. 2019 a dokladem o doručení má soud za prokázané, že žalovaný výzvou datovanou 4. 9. 2019, která byla žalobkyni doručena 12. 9. 2019, vyzýval žalobkyni k tomu, aby se v co nejkratší době dostavila na adresu [obec a číslo] z důvodu odevzdání klíčů od pokoje a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který jako zaměstnanec obývala celou dobu pracovního poměru. Dále aby přišla a vyzvedla si potřebné písemnosti a ostatní náležitosti potřebné k ukončení pracovního poměru.

6. Mzdovými listy žalobkyně má soud za prokázané, že za červenec 2018 jí náležela hrubá mzda ve výši 12.523 Kč (10.695 Kč čistého), za srpen 2018 ve výši 12.500 Kč (10.674 Kč čistého), za září 2018 ve výši 15.500 Kč (12.744 Kč čistého), za říjen 2018 ve výši 18.500 Kč (14.814 Kč čistého), za listopad 2018 ve výši 15.500 Kč (12.744 Kč čistého), za prosinec 2018 ve výši 16.017 Kč (13.099 Kč čistého), za leden 2019 ve výši 14.000 Kč (11.710 Kč čistého), za únor 2019 ve výši 14.000 Kč (11.710 Kč čistého) a za březen 2019 ve výši 7.221 Kč (6.426 Kč čistého).

7. Výpověďmi svědků [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], má soud za prokázané, že žalovaný výše uvedené mzdy za období od července 2018 do března 2019 žalobkyni zaplatil. Svědkyně [celé jméno svědkyně] mimo jiné uvedla, že pracovala jako provozní na [anonymizována dvě slova] ve [obec]. Výplatu mezd měla z 90 % na starosti a veškeré mzdy se vyplácely zásadně v hotovosti jejím prostřednictvím. U žalobkyně byla mzda vyplácena i formou záloh přičemž se stávalo, že v podstatě veškerá mzda ji byla vyplacena právě těmito zálohami. Také jí byly vypláceny odměny. Mzdu ji svědkyně vyplácela na základě evidence v počítači, kde se evidoval i alkohol a cigarety, které si žalobkyně brala v průběhu pracovní doby. Tato evidence se vedla vždy na konkrétní měsíc a poté se z počítače vymazala. Za celý měsíc se to pak vyúčtovalo. Žalobkyně měla u žalovaného zdarma ubytování a jídlo. V prosinci 2018 došlo k tomu, že žalovaná odmítla práci s tím, že si bere dovolenou. Na tuto dovolenou jí byla zaměstnavatelem vyplacena částka 5.000 Kč jako odměna za to, že předtím dobře pracovala. Z dovolené pak přiletěla 22. 12. 2018 a hned 23. 12. 2018 poslala svědkyni [příjmení], že ze zdravotních důvodů nemůže 25. 12. 2018 nastoupit do zaměstnání. Dne 26. 12. 2018 do zaměstnání nastoupila a 7. 1. 2019 dala výpověď ze zdravotních důvodů. Svědkyně dále uvedla, že žalobkyně byla drogově závislá, a když ji vyzývali po skončení pracovního poměru, aby vrátila klíče od pokoje, kde bydlela a vyzvedla si zápočtový list, tak na toto nereagovala, resp. svědkyni sdělila, že nemá peníze ani na cestu, aby si zápočtový list vyzvedla. Když jí pak svědkyně osobně byla navštívit, aby vyzvedla klíč a předala zápočtový list, tak jí žalobkyně ani neotevřela. Svědkyně dále uvedla, že veškeré mzdy byly žalobkyni žalovaným řádně vyplaceny a jejich výplatu ať již formou záloh nebo běžnou mzdou zajišťovala přímo ona. Výplatnice byly volně přístupné k podpisu. Zálohy svědkyně vyplácela žalobkyni bez vyžadování podpisu, neboť takto to bylo u žalovaného zvykem. Že měla žalobkyně exekuce, se žalovaný dozvěděl až ze zprávy od soudu, neboť žalobkyně to při svém nástupu neuvedla. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že u žalovaného pracoval 4 roky jako číšník na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kde jeho pracovní poměr skončil v létě 2020 O vyplácení mzdy žalobkyni nic konkrétního nevěděl, ale uvedl, že byl dvakrát nebo třikrát požádán paní [celé jméno svědkyně], provozní, jestli by nemohl žalobkyni předat zálohu na mzdu s tím, že si to s ní pak vyřídí. Maximálně to byla tisícikoruna, spíše dvě pětistovky. Mohla to být dvakrát pětistovka a jednou tisícovka. Kdy to bylo, si nepamatoval. Tyto zálohy předal žalobkyni jen tak, bez jakéhokoliv podpisu či jiného potvrzení o převzetí. On sám dostával mzdu od žalovaného vždy v hotovosti, nějaké výplatnice podepisoval, ale od žalovaného nebyl jeho podpis vyžadován. Mzda byla svědkovi vyplácena panem [celé jméno svědka], spolumajitelem hotelu, výplatnici někdy podepsal a někdy ne. Za celou dobu, co pracoval u žalovaného, se mu nestalo, že by nedostal mzdu nebo její část a nikdy nedošlo ani k nějakému zpoždění výplat. Jídlo a ubytování měl u žalovaného jako zaměstnanec zdarma. Svědek [celé jméno svědka], spoluvlastník nemovitosti a podniku s žalovaným, uvedl, že všichni zaměstnanci mzdu pravidelně dostávali. Žalobkyni vyplácel žalovaný, případně za provoz paní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně měla ubytování na hotelu [jméno] [příjmení], kde měla otevřený účet. Výplatnice zpravidla dorazily později, než zaměstnanci dostali výplatu, takže se většinou podpis na ně nestihl. Vše bylo o vzájemné důvěře. Zálohy žalobkyni vypláceli bez podpisu. Svědek dále uvedl, že co se týče záloh vyplacených žalobkyni, tak on sám ji minimálně jednou měsíčně na zálohách vyplácel 1.000 Kč po celou dobu, co tam pracovala. Pokud jde o její útraty na baru, takto dělalo asi 5.000 Kč měsíčně, když žalobkyně využívala služeb restaurace a byly to útraty za cigarety a alkohol. Po tak dlouhé době to již ale evidováno není. Svědkyně [celé jméno svědkyně], manželka žalovaného, uvedla, že mzdy za období od července 2018 do března 2019 dostala žalobkyně řádně zaplacenou. Peníze dostávala hotově, když většinou si zaměstnanci berou zálohy a z výplaty se odečítá to, co za měsíc zkonzumovali. Takto to bylo i u žalobkyně, která měla ubytování a stravu zdarma. Ze mzdy se jí odečítaly výdaje na cigarety a alkohol. Výplata mezd probíhala tak, že peníze z tržeb, které byly uloženy v kase, měla k dispozici paní [celé jméno svědkyně], která tyto peníze v hotovosti předávala zaměstnancům poté, co od vedení, tedy od svědkyně a žalovaného, dostala pokyny kolik kdo má na mzdě dostat. Od toho se odečítaly zálohy, které již byly zaměstnancům vyplaceny, a dále se odečetl konzumační lístek. Někdy výplaty předával i [celé jméno svědka], která tam pracoval jako barman/číšník. Až následně byly tyto podklady předány mzdové účetní, která vypočítala mzdy a zaslala výplatní lístky. O exekucích žalobkyně se dozvěděli až ze zprávy soudu, když žalobkyně při nástupu nic neřekla. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že u žalovaného pracoval jako kuchař v letech 2017 až 2019. Potvrdil, že vídával žalobkyni každý týden, vždy v pondělí, někdy i v pátek, jak si u baru brala zálohu, kterou jí dávala provozní [jméno]. Kolik si brala, to neví, ale když pracoval jako kuchař, měl kuchyni hned vedle a na všechno viděl a vše slyšel. Ubytování a stravování měl personál u žalovaného zdarma. Svědek kolikrát žalovanému říkal, že hotovost zrovna nepotřebuje a nechal si ji u něho. Pro mzdu si pak chodil, když potřeboval a když v zaměstnání u žalovaného skončil, žalovaný mu naráz zaplatil kolem 97.000 Kč. Výplatnice svědek zpočátku podepisoval, pak už ne. Svědek dále potvrdil, že si s žalobkyní dávali každý den jednoho nebo více panáků tvrdého alkoholu, což se jim oběma zapisovalo do jejich konzumačních lístků v počítači. Jak spolu popíjeli a střídali se v objednávání alkoholu, tak si žalobkyně nikdy v přítomnosti svědka [celé jméno svědka] nestěžovala, že by nedostala vyplacenou mzdu, jenom jako každý brblala, že má málo peněz. Svědek potvrdil, že na těch hotelích to fungovalo téměř jako rodina, společně se slavily narozeniny zaměstnanců i jejich dětí. Také mu žalovaný několikrát finančně pomohl. Problémy s výplatou svědek nikdy neměl. Fixní částku měl 25.000 Kč čistého měsíčně a od toho se mu odečítaly případné útraty na baru, nebo když mu žalovaný dovezl nějaké zboží. Když dělal víc, dostal prémie. Svědek [celé jméno svědka], že u žalovaného pracoval asi dva měsíce. S žalobkyní tam pracoval měsíc. Protože tam nebydlel, dostával peníze hotově. Strava a ubytování se strhávalo z výplaty, ostatní peníze se nahrály do počítače, každý měl možnost si brát kávu, pití a cigarety, ale peníze za toto zboží se pak odepisovaly z tohoto účtu, který tam měl každý ze zaměstnanců, co tam bydleli, k dispozici. Když si zaměstnanec řekl, žalovaný mu peníze vyplatil. Svědek osobně potvrdil, že žalobkyni několikrát vydával cigarety, které jí odepsal z jejího účtu, veškeré pití apod. Předávání peněz žalobkyni svědek přítomen nebyl, na starosti to měla provozní paní [celé jméno svědkyně]. Když svědek dostával peníze od žalovaného, tak nic nepodepisoval, fungovalo to na důvěře. Výplatnice si svědek nepřebíral, stejně by si je neschovával a od žalovaného dostal takové peníze, na kterých se domluvili. Zákonné odvody si svědek kontroloval a vše bylo v pořádku.

8. Mzdovými listy žalobkyně má soud za prokázané, že za červenec 2018 jí náležela hrubá mzda ve výši 12.523 Kč (10.695 Kč čistého), za srpen 2018 ve výši 12.500 Kč (10.674 Kč čistého), za září 2018 ve výši 15.500 Kč (12.744 Kč čistého), za říjen 2018 ve výši 18.500 Kč (14.814 Kč čistého), za listopad 2018 ve výši 15.500 Kč (12.744 Kč čistého), za prosinec 2018 ve výši 16.017 Kč (13.099 Kč čistého), za leden 2019 ve výši 14.000 Kč (11.710 Kč čistého), za únor 2019 ve výši 14.000 Kč (11.710 Kč čistého) a za březen 2019 ve výši 7.221 Kč (6.426 Kč čistého).

9. Potvrzením Finančního úřadu pro [územní celek] datovaným 15. 6. 2021, má soud za prokázané, že žalovaný neměl ke dni 10. 6. 2021 žádné daňové nedoplatky.

10. Potvrzením ČSSZ o stavu nedoplatků na pojistné a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti datovaným 16. 6. 2021, má soud za prokázané, že žalovaný neměl ke dni 16. 6. 2021 žádné nedoplatky na pojistném (včetně záloh) na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, penále a přirážce k pojistnému.

11. Potvrzením VZP ČR datovaným 14. 6. 2021, má soud za prokázané, že ke dni 14. 6. 2021 uvedená pojišťovna neeviduje splatný nedoplatek u žalovaného.

12. Potvrzením České průmyslové zdravotní pojišťovny datovaným 10. 6. 2021, má soud za prokázané, že žalovaný nemá ke dni 10. 6. 2021 splatný nedoplatek pojistného a penále na veřejné zdravotní pojištění.

13. Potvrzením Odborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví datovaným 11. 6. 2021, má soud za prokázané, že žalovaný nemá ke dni 11. 6. 2021 splatný nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění.

14. Potvrzením Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR, datovaným 17. 6. 2021, má soud za prokázané, že žalovaný nemá ke dni 17. 6. 2021 splatné nedoplatky na pojistném a penále na veřejném zdravotním pojištění.

15. Potvrzením RBP, zdravotní pojišťovny, datovaným 21. 6. 2021, má soud za prokázané, že žalovaný nemá ke dni 21. 6. 2021 nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu hodnocení věci. Při právním posouzení věci soud vycházel v souladu ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“), neboť žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 6. 2018, dle které mezi účastníky vznikl pracovněprávní poměr s druhem práce pomocná síla v kuchyni, pokojská, místem výkonu práce [anonymizována dvě slova], dnem nástupu do zaměstnání 1. 7. 2018 a to na dobu neurčitou s týdenní pracovní dobou v rozsahu 40 hodin, a to nerovnoměrně dle potřeby. Dále bylo sjednáno, že mzda se bude vyplácet hotově, výplatní termín je 20. den v měsíci a mzda bude ve výši 12.500 Kč hrubého. Byla také sjednána 3 měsíční zkušební doba. Dle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, která je dle § 141 odst. 1 zákoníku práce splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo na některou jejich složku. V řízení bylo mzdovými listy žalobkyně prokázáno, že jí za červenec 2018 náležela hrubá mzda ve výši 12.523 Kč (10.695 Kč čistého), za srpen 2018 ve výši 12.500 Kč (10.674 Kč čistého), za září 2018 ve výši 15.500 Kč (12.744 Kč čistého), za říjen 2018 ve výši 18.500 Kč (14.814 Kč čistého), za listopad 2018 ve výši 15.500 Kč (12.744 Kč čistého), za prosinec 2018 ve výši 16.017 Kč (13.099 Kč čistého), za leden 2019 ve výši 14.000 Kč (11.710 Kč čistého), za únor 2019 ve výši 14.000 Kč (11.710 Kč čistého) a za březen 2019 ve výši 7.221 Kč (6.426 Kč čistého). Výpověďmi vyslechnutých svědků pak bylo prokázáno, že veškeré mzdy byly žalobkyni řádně zaplaceny a to ať již běžným způsobem, formou záloh nebo započítáním útraty za cigarety a alkohol. K žádnému z jednání se žalobkyně nedostavila, a to i když prostřednictvím svého zástupce souhlasila se svým účastnickým výslechem. Po celou dobu řízení tvrdila, že jí žalovaný na mzdách za období od července 2018 do března 2019 nezaplatil vůbec nic, přesto v pracovním poměru po dobu 9 měsíců setrvávala a nevyužila možnost ukončit pracovní poměr ve zkušební době, případně okamžitým zrušením pro neplacení mzdy. Soud proto z uvedených důvodů žalobu zamítl jako nedůvodnou.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný měl ve sporu plný úspěch a soud mu tak přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 38.040 Kč, dle § 7, bodu 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za šest úkonů právní služby po 6.340 Kč (převzetí a příprava, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání ve dnech 21. 10. 2020, 14. 12. 2020, 19. 5. 2021 a 23. 6 2021). Dále jsou náklady řízení tvořeny 6x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady žalovaného činí 39.840 Kč. Ačkoliv byla žalobkyně soudem osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 85 %, neshledal soud v jejím případě mimořádné okolnosti, pro které by bylo na místě nepřiznat ve sporu úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ať již zcela nebo z části.

18. O nákladech státu soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 občanského soudního řádu a uložil ve sporu neúspěšné žalobkyni, aby uhradila státu částku, kterou Česká republika vynaložila v souvislosti s tímto řízením. Celkem bylo na svědečném uhrazeno státem 2.457 Kč. Vhledem k tomu, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 85 %, uložil jí soud povinnost zaplatit na nákladech státu 25 % z uvedené částky, tedy 369 Kč.