208 C 16/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 104.057 Kč s příslušenstvím, o 15.614,12 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 17.692 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za období od 7. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 86.365 Kč s úrokem z prodlení z částky 87.763 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 7. 1. 2021 do 13. 1. 2021 a z částky 86.365 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 14. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 15.614,12 Kč, zamítá.</b> <b>IV. Řízení se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 37,29 % ročně z částky 85.892,83 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021, zastavuje.</b> <b>V. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 35 % ročně z částky 85.892,83 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021 a dále úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 85.892,83 Kč za dobu od 31. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 7. 1. 2021 dosáhne částky 296.308 Kč, zamítá.</b> <b>VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 104.057 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 105.455 Kč ve výši 8,25 % ročně od 7. 1. 2021 do 13. 1. 2021 ve výši 145 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 104.057 Kč ve výši 8,25 % ročně od 14. 1. 2021 do zaplacení, dále částky 15.614,12 Kč, dále úroku ve výši 72,29 % p.a. z částky 85.892,83 Kč od 7. 1. 2021 do 30. 1. 2021 v výši 3.968,40 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 85.892,83 Kč od 31. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 7. 1. 2021 dosáhne částky 296.308 Kč. Žalobkyně tvrdila, že je držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů. Mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100.000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 29. 3. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 101,77 % p.a. splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 6.859 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č.

13. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, oznámil dne 12. 5. 2020 žalobci, že má v úmyslu využití ochranné doby podle tohoto zákona. O délku ochranné doby se odložil čas plnění peněžitých dluhů žalovaného vůči žalobci z uzavřené smlouvy. Ochranná doba trvala od 1. 6. 2020 do 31. 10. 2020. Za dobu trvání ochranné doby vzniklo žalobci v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobce žalovanému následně potvrdil přijetí oznámení o využití ochranné doby a sdělil mu den počátku a konce ochranné doby a informaci o výši, počtu a četnosti plateb, jež má žalovaný provést po skončení ochranné doby, a celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Úrok za poskytnutí úvěru za dobu trvání ochranné doby byl splatný po splnění všech peněžitých dluhů, jejichž čas plnění byl odložen, přičemž podle zákona č. 177/2020 Sb. platí, že plnění žalovaného se na tento úrok započte až po splnění všech peněžitých dluhů, jejichž čas plnění byl odložen v důsledku využití ochranné doby. Dále v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., platí, že pokud bylo sjednáno plnění ve splátkách, výše splátek zůstává nezměněna a doba trvání úvěru se odpovídajícím způsobem upraví. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky po 6.859 Kč ze dne 29. 4. 2019, ze dne 29. 4. 2019, ze dne 30. 5. 2019, ze dne 28. 6. 2019, ze dne 31. 7. 2019, ze dne 30. 8. 2019, ze dne 30. 9. 2019, ze dne 30. 10. 2019, ze dne 5. 12. 2019, ze dne 30. 12. 2019, ze dne 30. 1. 2020, ze dne 2. 3. 2020. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (podle smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 19, 20, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (podle smlouvy platí, že vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 19, 20, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 19 splatné dne 1. 11. 2020. K datu 5. 1. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 104.057,16 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 7. 1. 2021, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 1.398 Kč ze dne 13. 1. 2021. Žalovaný tak dluží žalované částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 102.659,16 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 104.057,16 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 85.892,83 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 18.164,33 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 7. 1. 2021 do zaplacení, tj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 104.057,16 Kč od 7. 1. 2021 do 13. 1. 2021 ve výši 728,42 Kč a z částky 102.659,16 Kč od 14. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tj. ve výši 15.614,12 Kč (v souladu s ust. § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobkyni od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 nevnikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty), dále požaduje, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 85.892,83 Kč ode dne 7. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,29 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě (za dobu trvání ochranné doby podle zákona č. 177/2020 Sb. však tento žalobkyně požaduje ve výši repo sazby vyhlášené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 31. 1. 2021) však dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. tento úrok uplatňuje v zápůjční rokové sazbě ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8,25 % p. a.). Žalovaný tyto částky neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že smlouvu ze dne 29. 3. 2019, [číslo] považuje za neplatnou v celém rozsahu, protože úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy. Úroková sazba činila 101,77 % p. a. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Pokud žalobce argumentuje, že smluvní úroková sazba byla sice sjednána ve výši 101,77 % p. a., která však odpovídala efektivní úrokové sazbě 72,29 % p. a. celkem v 36 měsíčních splátkách po 6.859 Kč, tak dle splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru měl žalovaný v součtu jistiny úvěru i úroků uhradit částku 246.924 Kč, zapůjčená částka, tedy jistina byla ve výši 100.000 Kč. Celková úhrada výše úroků za celé období byla tedy ve výši 146.924 Kč. Ze splátkového kalendáře dále vyplývá, že v prvním roce měla být uhrazena jistina ve výši 14.107,17 Kč a úrok ve výši 68.200,84 Kč, kdy úroková sazba v prvním roce činila 483,448 % ve vztahu k jistině, ve druhém roce měla být uhrazena jistina ve výši 28.463,44 Kč a úrok ve výši 53.844,56 Kč, kdy úroková sazba ve druhém roce činila 189,170 % ve vztahu k jistině, ve třetím roce měla být hrazena jistina ve výši 57.429,39 Kč a úrok ve výši 24.488,89 Kč, kdy úroková sazba ve třetím roce činila 42,641 % ve vztahu k jistině. Pakliže by splátka jistiny byla rozdělena rovnoměrně do tří let, (33.333 Kč na každý rok), tedy na dobu, na jakou byla úvěrová smlouva uzavřena, činil by smluvní úrok z roční částky jistiny 33.923 Kč. Za tři roky by tak bylo na úrocích uhrazeno 101.769 Kč, tedy 101,769 % a žalovaný by tak měl uhradit v součtu jistiny a úroku souhrnnou částku ve výši 207.769 Kč. Žalovaný však měl dle splátkového kalendáře uhradit celkovou částku 246.924 Kč. Žalovaný doposud žalobci uhradil ve dvanácti splátkách po 6.859 Kč a jedné platbě ve výši 1.398 Kč celkovou částku 83.706 Kč. Tvrzení žalobce, že má za to, že úrok byl sjednán v zákonných limitech je tak zcela účelové. Argumentace tím, že žalobce je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž v této sféře je zcela běžné, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů je zcela lichá a nemůže obstát, neboť zákonná ustanovení platí pro všechny bez rozdílu. Úroková sazba žalobce přesahuje obvyklou výši v daném období více než dvanáctkrát. Navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Podáním došlým soudu dne 23. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku ve výši 37,29 % p. a. z částky 85.892,83 Kč od 7. 1. 2021 do 31. 1. 2021. Soud proto žalobu v této části podle § 99 odstavec 1, 2 zákona č. 991963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), zastavil, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. <b>Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> 4. Z úplného výpisu ze seznamu ČNB, že žalobkyně je od 11. 5. 2018 držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] že dne 29. 3. 2019 žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného ze dne 29. 3. 2019 smlouvu, kterou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100.000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 246.924 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána 36 měsíců, celková výše splátky 6.859 Kč měsíčně a počet splátek 36 s tím, že budou hrazeny nejpozději každého 1. dne každého kalendářního měsíc, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úrok vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 101,77 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr 101,77 %. Dále bylo sjednáno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, a že až do data případného zesplatnění úvěru se úrok za poskytnutí úvěru počítá na základě této sjednané roční efektivní úrokové míry tak, že pro účelu výpočtu tohoto úroku se vychází z toho, že každý kalendářní rok má 12 stejných období (365/12) s tím, že délka každého kalendářního roku, včetně přestupního, je 365 dnů. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně je pak oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 296.308,80 Kč, tj. 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok, se splatností ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů podle smlouvy s tím, že se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Listina je žalovaným podepsána dne 29. 3. 2019, a to na poslední straně, s tím, že stejného dne ji převzal zprostředkovatel úvěru a ze strany žalobkyně byla akceptována dne 29. 3. 2019. Žalovaný uvedl adresu trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec], s tím, že tato je i adresou pro doručování. Návrh/smlouv byl učiněn na formuláři připraveném žalobkyní (formulář je předtištěn, jsou do něj počítačově doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být jakkoliv měněn). Žalovaný uvedl bankovní spojení k výplatě úvěru číslo účtu [bankovní účet].

6. Z kopie občanského průkazu, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.

7. Z výpisu z registru SOLUS, že žalovaný nebyl k datu 27. 3. 2019 v tomto registru evidován s dlužnou částkou po splatnosti.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), že zde byl proveden skóring žalovaného v tomto registru, skóre bylo uvedeno 460, tedy žalobkyně zařadila žalovaného do třetí kategorie ze čtyř. Žalobkyně si vyhodnotila rizikovost klienta jako menší riziko.

9. Z listiny označené jako prohlášení klienta ze dne 29. 3. 2019, že žalovaný byl seznámen s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru (žalobkyní), včetně kontaktních údajů na žalobkyni a možnosti ověřit si oprávnění žalobkyně k činnosti zprostředkovatele.

10. Z výpisu z registru ekonomických subjektů, že žalovaný je v tomto registrován ode dne [datum] jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku.

11. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok [rok], že žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, žalovaný uvedl příjmy [částka], výdaje [částka], základ daně [částka]. Daňové přiznání bylo odesláno příslušnému finančního úřadu dne [datum].

12. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě, že žalovaný z účtu vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet], dne [datum] dal příkaz k úhradě částky [částka] jako úhrady daně z příjmů za rok [rok].

13. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet], že za období od [anonymizováno] – [datum] byl na účtu počáteční zůstatek [částka], konečný zůstatek [částka]

14. Z hodnocení klienta, že dne 29. 3. 2019 byla provedena úvěrovým poradcem analýza bonity žalovaného. Žalovaný uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí [částka], výdaje byly počítány z částky životního minima 3.410 Kč, výdaje na bydlení (nájemné inkaso) 3.000 Kč, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) 1.000 Kč, celkem výdaje 7.410 Kč, rezerva 1.000 Kč, volné zdroje [částka] s tím, že forma bydlení je vlastní, je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti. Zprostředkovatel doporučil poskytnutí úvěru.

15. Z předsmluvního formuláře podepsaného dne 29. 3. 2019 podepsaného žalovaným, že byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. Ve formuláři jsou uvedeny základní parametry úvěru, základní údaje o věřiteli a zprostředkovateli úvěru, mj. je zde uvedeno, že výpůjční úroková sazba (vyjádřená jako roční efektivní úroková míra (sazba) je ve výši 101,77 %, že v Oznámení o schválení úvěru bude uvedena přesná výše RPSN na úvěr (přesná výše RPSN bude vypočtena na základě znalosti přesného počtu dnů mezi dnem poskytnutí úvěru.

16. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, že dne 29. 3. 2019 byla z účtu u [právnická osoba], č. [bankovní účet], provedena platba na vrub účtu [číslo] [bankovní účet], [variabilní symbol], ve výši 100.000 Kč.

17. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 4. 2019, že žalobkyně žalovanému sdělovala, že byl schválen úvěr ke smlouvě o úvěru [číslo] celková výše úvěru 100.000 Kč, celková částka, kterou má zaplatit 246.924 Kč, zápůjční úroková sazba 101,77 % p. s., počet splátek 36 měsíčně po 6.859 Kč.

18. Z dodejky, že dne 2. 4. 2019 byla žalovanému doručena zásilka zasílaná žalobkyní, na které je nad jménem žalovaného uvedeno [číslo].

19. Ze žádosti o úpravu splátkového kalendáře, že žalovaný dne 30. 3. 2020 požádal u smlouvy [číslo] o odklad splátek z důvodu zastavení příjmů v souvislosti s pandemií koronaviru.

20. Z potvrzení o odkladu splátky, že dne 8. 4. 2020 žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém mu sdělovala, že na základě jeho žádosti na uplatnění práva na odložení splátek došlo k požadovanému odkladu splátek a zasílá mu nový splátkový kalendář. Z upraveného splátkového kalendáře ke smlouvě [číslo] že dne 8. 4. 2020 byl povolen odklad původních splátek č. 13, po dobu odkladu splátek, tedy od 2. 4. 2020 do 1. 5. 2020 neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, výše roční procentní sazby úvěru po provedení dokladu splátek činí 89,38 %. Listina obsahuje splátkový kalendář s daty splatnosti i výší jednotlivých splátek.

21. Z dopisu ze dne 19. 5. 2020, že žalobkyně sdělovala žalovanému, že na základě přijatého oznámení dle zákona č. 177/2000 Sb. ochranná doba ke smlouvě [číslo] začíná dnem 1. 6. 2020 a končí dnem 31. 10. 2020. Současně zaslala nový splátkový kalendář, s tím, že po celou dobu trvání ochranné doby bude zápůjční úroková sazba úvěru ponížena tak, že bude ve výši repo sazby vyhlášené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů, tj. dle aktuálně platné repo sazby ve výši 8,25 % p. a.

22. Z výzvy k zaplacení, že dne 2. 12. 2020 žalobkyně vyhotovila výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej upozornila, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru č. 19, splatnou 1. 11. 2020 a č. 20 splatnou 1. 12. 2020, a upozornila jej za možnost zesplatnění celého úvěru, pokud nedojde k okamžité úhradě. Současně jej upozornila, že pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli plátky o délce 65 dnů, dochází tímto dnem v souladu se smlouvou automatiky k zesplatnění celého úvěru.

23. Z výzvy k zaplacení, že dne 4. 1. 2021 žalobkyně vyhotovila výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej upozornila, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru č. 19, splatnou 1. 11. 2020, č. 20 splatnou 1. 12. 2020 a č. 21 splatnou 1. 1. 2021, a upozornila jej za možnost zesplatnění celého úvěru, pokud nedojde k okamžité úhradě. Současně jej upozornila, že pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli plátky o délce 65 dnů, dochází tímto dnem v souladu se smlouvou automatiky k zesplatnění celého úvěru.

24. Z oznámení že žalobkyně dne 5. 1. 2021 sepsala listinu, v níž oznamuje žalovanému, že tímto dnem zesplatnila veškeré závazky žalovaného vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy, když žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Současně vyzývá žalovaného k okamžité úhradě částky 105.455 Kč tvořené zbývající dlužnou původní jistinou úvěru ve výši 85.892,83 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 18.164,33 Kč, neuhrazenou smluvní pokutou ve výši 998 Kč, náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč.

25. Z karty klienta, že v této je zaznamenáno, že dne 29. 3. 2019 byl žalovanému vyplacen úvěr v částce 100.000 Kč, nominální výše úvěru 246.924 Kč, délka úvěru 36, smluvní odměna úvěru 146.924 Kč, datum žádosti 27. 3. 2019. Dále jsou zaznamenány úhrady, a to po 6.859 Kč dne 29. 4. 2019, dne 29. 4. 2019, dne 30. 5. 2019, dne 28. 6. 2019, ze dne 31. 7. 2019, dne 30. 8. 2019, dne 30. 9. 2019, dne 30. 10. 2019, dne 5. 12. 2019, dne 30. 12. 2019, dne 30. 1. 2020, dne 2. 3. 2020, a v částce 1.398 Kč dne 13. 1. 2021.

26. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 5. 2021, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky. Z poštovního podacího archu, že dne 19. 5. 2021 žalobkyně předala k poštovní přepravě zásilku pro žalovaného s podacím číslem [anonymizována dvě slova].

27. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení], že v uvedené listině se zpracovatel zabývá rozdílem mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou s tím, že nominální sazba je považována za úrokovou sazbu sjednanou mezi poskytovatelem a příjemcem kapitálu, efektivní úroková míra pak přichází v úvahu v situaci, kdy dochází ke složenému úročení a úroky jsou v rámci jednoho období připisovány více než jednou, přičemž vztah mezi těmito sazbami je reprezentován vzorcem ie = (1 + i/m) m + 1, kde ie je efektivní úroková míra, i je nominální úroková míra a m je četnost skládání úroku v rámci jednoho období. Dle závěru bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech (uvedení efektivní či nominální úrokové sazby ve smlouvě) shodná.

28. Ze zpráv z bank k tomu, jak vysokou úrokovou sazbu sjednávaly u úvěrů poskytovaných fyzickým osobám spotřebitelům v březnu 2019, s parametry úvěru bez sledování účelu (na spotřebu), bez zajištění, na částku 100.000 Kč při splatnosti 3 roky, [právnická osoba] sdělila, že sazba byla ve výši 7,1 %, [právnická osoba], že poskytla úvěry s úrokovou sazbou 5,9 % - 21,7 % p. a., [právnická osoba] že sazba činila 7,9 % - 11,9 %, [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] uvedla úrokovou sazbu od 4,4 % do 11,9 % dle rizikovosti klienta, [právnická osoba] 12,4 %, [právnická osoba] 7,9 %, [právnická osoba] 14,42 %, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]) 4,7 % - 13,29 %, [právnická osoba] 6,9 % - 14,9 %, [anonymizována dvě slova] 8,9 % - 13,9 %.

29. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 9. 2018 a ze zprávy [anonymizována dvě slova] ze dne 28. 8. 2018 soud neučinil žádná pro věc relevantní zjištění, neboť zpráva první banky se týkala úvěru poskytovaných v lednu 2013 a u zprávy druhé banky nebylo uvedeno období, za které je úroková sazba uváděna, když obě zprávy jsou datovány z doby před uzavřením smlouvy, která je předmětem této žaloby. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 30. Žalobkyně je právnickou osobou, která je od [datum] oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru podepsaným žalovaným dne 29. 3. 2019 požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 100.000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru žalovaného byl žalobkyní akceptován dne 29. 3. 2019, dne 29. 3. 2019 byla částka 100.000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 6.859 Kč, spolu s úrokem ve výši 101,77 % ročně neměnným po celou dobu splácení úvěru. Celkem se tak zavázal vrátit žalobkyni částku 246.924 Kč. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru SOLUS, kdy v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam, dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru byl žalovaný vyhodnocen s menší rizikovostí. Dále v rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně prověřovala příjem z registru ekonomických subjektů, daňového přiznání za rok [rok], příkazu k úhradě daně z příjmů za rok [rok], výpisu z účtu za období předcházející uzavření smlouvy a údajů zaznamenaných žalovaným v listině hodnocení klienta, a zjistila, že žalovaný byl podnikatelem, základ daně za uvedený rok činil [částka], žalovaný zaplatil daň z příjmů [částka], uvedl, že jeho měsíční příjem činí [částka], za období od [anonymizováno] – [datum] byl na jeho účtu počáteční zůstatek [částka], konečný zůstatek [částka]. V březnu roku 2019 jiné bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 100.000 Kč splatné v 36 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 5,9 % do 21,7 % ročně. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 83.706 Kč.

31. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

33. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

34. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

35. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

38. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V první řadě je třeba konstatovat, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. V projednávaném případě byla sjednána úroková sazba ve výši 101,77 % ročně. Soud dotazem učiněným u bankovních ústavů zjistil, že horní hranice úrokových sazeb dosahovala u v čase obdobných úvěrů maximální výše 21,7 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje více než čtyřnásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru. Za této situace je dle soudu rozpor ujednání o výši úroků zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, a tedy i absolutně neplatné. S ohledem na skutečnost, že úroky jsou jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a úvěrová smlouva je závazek pojmově úplatný, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Soud proto dospěl k závěru, že v souladu s ustanovením § 576 o. z. není možné hodnotit jako neplatné pouze dílčí ujednání o úrocích, ale smlouvu jako celek.

40. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne 29. 3. 2019 převedla na jeho účet částku 100.000 Kč. Zároveň žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku 83.706 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal požadovanou částku ve výši 17.692 Kč, která odpovídá vyplacenému úvěru (100.000 Kč) po odečtení částky 83.706 Kč, když žalovaný v řízení nevznesl námitku dalšího vzájemného plnění ve smyslu ustanovení § 2993 o. z., tedy netvrdil, ani neprokazoval, že by na jistinu dluhu uhradil více. Žalobkyni rovněž náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

41. Nad rámec shora uvedeného soud poznamenává, že pokud byla ve smlouvě o úvěru sjednána jako„ pevná úroková sazba“ sazba ve výši 101,77 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři, je třeba tuto sazbu posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1 smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru“ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou mírou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl znát výši nominální úrokové míry, kterou hodlala žalobkyně následně vypočítávat a uplatňovat. Za situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 101,77 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat za mezi účastníky sjednanou. Pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků, nikoliv jen výše úroků, kterou žalobkyně následně v řízení požaduje. Nadto je nutno při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy vycházet nejen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

42. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok výrokem zamítnul, jak uvedeno ve výroku II., III. a V. rozsudku.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to podle úspěchu ve věci.