208 C 26/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících Emilie Opatrné a Mgr. Vojtěcha Němce ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátkou se sídlem adresa o: zaplacení 465.900 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 465.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 168.494 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení výše uvedené částky s tím, že od 22. 2. 1993 do 31. 3. 2021 byl zaměstnancem žalované. Dne 29. 2. 2000 bylo doručeno žalobci rozhodnutí, podle něhož byl jmenován do funkce provozního ředitele společnosti s účinností od 1. 3. 2000. Rozhodnutí bylo vyhotoveno společností„ [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno], což bylo obchodní jméno žalované do 22. 8. 2006. Podle tohoto jmenování vykonával žalobce od 1. 3. 2000 funkci provozního ředitele korporace. Dne 19. 1. 2021 vydala žalovaná rozhodnutí o zrušení místa provozního ředitele bez náhrady za účelem zefektivnění chodu společnosti a úspory provozních nákladů. Následně pak bylo vydáno dne 25. 1. 2021 a doručeno dne 27. 1. 2021 rozvázání pracovního poměru výpovědí dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Pracovní poměr žalobce tak skončil dne 31. 3. 2021 právě z důvodů nadbytečnosti. Při jmenování do funkce provozního ředitele bylo v jmenovacím dekretu ujednáno:„ Budete-li odvolán z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem, náleží Vám odchodné ve výši 6násobku průměrného měsíčního výdělku, které Vám bude vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po odvolání z funkce“. Dne 23. 7. 2020 byl žalobce odvolán mimo jiné z funkce prokuristy žalované společnosti. Na základě výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce, bylo následně v souladu s ust. § 67 odst. 1 zákoníku práce vyplaceno žalobci odstupné ve výši 3násobku průměrného měsíčního výdělku a byl dán příslib zaměstnavatele o vyplacení dalšího odstupného, také ve výši 3násobku průměrného výdělku, tedy 6 násobek průměrného měsíčního výdělku jako odstupné. Výplata byla realizována, celkem bylo vyplaceno 465.900 Kč, což je shodná částka s požadavkem uplatněným v této žalobě. Vzhledem k tomu, že odvolání z funkce prokuristy společnosti a zejména následně z rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost je zřejmé, že došlo u žalobce i k odvolání z funkce před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem, žalobci tak dle závazku žalované shora uvedeného náleží odchodné ve výši 6násobku průměrného měsíčního výdělku, což činí částku 465.900 Kč. Odchodné mělo být vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po odvolání z funkce, jak vyplývá z jmenovacího dekretu, tedy do 30. 4. 2021. Od 1. 5. 2021 je žalovaná s vyplacením odchodného v prodlení. Žalobce má za to, že odchodné a odstupné jsou dva naprosto rozdílné pojmy, které nelze zaměňovat. Zákoník práce dovoluje ujednání ve prospěch zaměstnance nad rámec povinností stanovených zákoníkem práce. Takovéto ujednání o výplatě odchodného při odvolání z funkce není v rozporu s ustanovením zákoníku práce, je závazné pro zaměstnavatele a není zaměnitelné s odstupným. Žalobce tak má za to, že tato výplata mu náleží. Žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou, aby vyplatil odchodné dopisem ze dne 10. 6. 2021, který byl současně předžalobní upomínkou. Dopis však zůstal bez jakékoliv reakce.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žádný z nároků uvedených v žalobě neuznává, a to ani částečně. Žalovaná souhlasí se základním skutkovým popisem věci v tom rozsahu, v jakém je obsažen v bodech I. a II. žaloby. V bodě III. žaloby žalobce opírá svůj údajný nárok na odchodné o ustanovení dokumentu ze dne 29. 2. 2000, kterým žalovaná s účinností ode dne 1. 3. 2000 jmenovala žalobce do funkce provozního ředitele žalovaného (dále jen„ Jmenování“). Předmětné ustanovení zní:„ Budete-li odvolán z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem, náleží Vám odchodné ve výši 6násobku průměrného měsíčního výdělku, které Vám bude vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po odvolání z funkce.“ Žalobce v dané souvislosti tvrdí, že k jeho„ odvolání z funkce před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem“ (a tedy ke vzniku údajného nároku na odchodné) došlo, a to jednak v důsledku odvolání žalobce z funkce prokuristy žalované a jednak v důsledku rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Žalovaná nejprve podotkla, že funkci prokuristy žalované rozhodně nelze ztotožňovat s funkcí provozního ředitele žalované. Obsahem prokury je zmocnění k právním jednáním, k nimž dochází při provozu obchodního závodu (podniku) podnikatele, zatímco funkce provozního ředitele je pracovním místem vedoucího zaměstnance a zároveň druhem práce ve smyslu zákoníku práce. Jedná se tedy pojmově o dvě zcela rozdílné funkce, z nichž vyplývají zcela odlišná práva a povinnosti. Nejvyšší soud ČR ostatně v dané souvislosti judikoval (například v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 1269/2003 ze dne 18. 12. 2003 a sp. zn. 21 Cdo 525/2005 ze dne 13. 12. 2005), že vztah mezi prokuristou a podnikatelem, který mu prokuru udělil, není vztahem pracovněprávním. Funkci prokuristy tak z povahy věci ani nelze vykonávat v rámci pracovního poměru podle zákoníku práce. Do funkce prokuristy žalované byl žalobce dle zápisu v obchodním rejstříku jmenován až s účinností ode dne 29. 3. 2001, tedy více než rok po jeho jmenování do funkce provozního ředitele žalované. Text jmenování se přitom o prokuře nijak nezmiňuje a výraz„ funkce“ používá konzistentně pouze pro označení funkce provozního ředitele. Jestliže tedy výše citované ustanovení jmenování hovoří o„ odvolání z funkce“, mohlo tím evidentně být myšleno pouze odvolání z funkce provozního ředitele žalované, nikoliv z funkce jeho prokuristy, neboť samotný dokument jmenování ze dne 29. 2. 2000 s pozdějším udělením prokury žalobci vůbec nesouvisí. V důsledku odvolání žalobce z funkce prokuristy žalované proto ke vzniku žalobcova údajného nároku na zaplacení odchodného nedošlo. K rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované došlo výpovědí žalované z důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne 25. 1. 2021, která byla žalobci doručena dne 27. 1. 2021. K uplynutí výpovědní doby, a tedy ke skončení pracovního poměru, tak došlo dne 31. 3. 2021. Před skončením pracovního poměru žalobce u žalované nedošlo k odvolání žalobce z funkce provozního ředitele žalované, resp. z předmětného pracovního místa vedoucího zaměstnance. Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance je upraveno v § 73a zákoníku práce a jde o institut zcela odlišný od rozvázání či skončení pracovního poměru kterýmkoliv ze zákonem předvídaných způsobů. Zákoník práce naopak výslovně stanoví, že odvoláním z pracovního místa vedoucího zaměstnance jeho pracovní poměr nekončí. Výše citované ustanovení jmenování přitom žalobcův případný nárok na zaplacení odchodného podmiňuje žalobcovým„ odvoláním z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem“. Žalobce však z funkce provozního ředitele nikdy odvolán nebyl a tuto funkci přestal zastávat až v důsledku výpovědi, jinými slovy tedy současně se skončením pracovního poměru jiným způsobem, nikoliv před ním. Podmínka pro vznik žalobcova nároku na zaplacení odchodného popsaná v předchozím bodě tohoto podání, dle které by muselo dojít k odvolání žalobce z funkce před skončením pracovního poměru, tedy nebyla naplněna. Ke vzniku žalobcova údajného nároku na zaplacení odchodného proto nedošlo ani z tohoto důvodu. Jelikož byl žalobcův pracovní poměr rozvázán výpovědí ze strany žalované z důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce, přičemž předtím trval déle než 2 roky, vznikl žalobci v dané souvislosti dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce nárok na odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku. Žalovaná se však rozhodla zcela dobrovolně, nad rámec své zákonné povinnosti, vyplatit žalobci odstupné ve dvojnásobné výši, tedy ve výši šestinásobku jeho průměrného výdělku. Žalovaná dále uvedla, že k uvedenému rozhodnutí přistoupila nejen ve snaze poděkovat žalobci za jeho dlouholeté působení u žalované a dodatečně jej v této souvislosti mimořádně odměnit, ale také s úmyslem zachovat se k žalobci vzhledem k okolnostem co možná nejspravedlivěji, mj. mu také určitým způsobem finančně kompenzovat právě skutečnost, že žalobci z výše popsaných důvodů nevznikl nárok na odchodné ve smyslu příslušného ustanovení jmenování.

3. Výpisem z obchodního rejstříku k právnické osobě žalované a jmenováním do funkce datovaným 29. 2. 2000, má soud za prokázané, že žalovaná na základě rozhodnutí statutárního orgánu ze dne 29. 2. 2000 jmenovala žalobce do funkce provozního ředitele žalované s účinností od 1. 3. 2000. Od tohoto dne měl žalobce plnit všechny povinnosti vyplývající ze zákoníku práce a náležely mu všechny nároky vyplývající z tohoto pracovního poměru. Dále bylo v tomto písemném jmenování do funkce uvedeno, že bude-li žalobce odvolán z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem, náleží mu odchodné ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku, které mu bude vyplaceno v nejbližším termínu po odvolání z funkce. Žalobce se současně zavázal, že ode dne skončení pracovního poměru u žalované neuzavře pracovněprávní vztah s jiným zaměstnavatelem, ani nebude vykonávat samostatnou výdělečnou činnost stejné povahy, a to po dobu jednoho roku ode dne skončení pracovního poměru. Dále se žalobce zavázal, že pokud uzavře jakýkoliv jiný pracovněprávní vztah nebo bude na vlastní účet vykonávat jinou výdělečnou činnost, nebude se jednat o činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalované.

4. Rozhodnutím žalované o provedení organizační změny datovaným 19. 1. 2021, má soud za prokázané, že žalovaná vydala uvedené rozhodnutí, ve kterém uvedla, že s ohledem na zefektivnění její podnikatelské činnosti a snížení mzdových nákladů bude provedena následující organizační změna, a to s okamžitou účinností. Ruší se pracovní místo provozní ředitel, a to bez náhrady. Účelem zrušení tohoto pracovního místa je zefektivnění chodu společnosti a úspora mzdových nákladů, neboť činnosti vykonávané dosud zaměstnancem na rušeném pracovním místě již od roku 2020 netvoří samostatnou pracovní náplň a byly převedeny pod přímou působnost statutárního orgánu společnosti. Práce provozního ředitele pro společnost tedy odpadla. Žalovaná v uvedeném rozhodnutí dále uvedla, že v důsledku této změny dochází ke změnám vztahů nadřízenosti a podřízenosti mezi jednotlivými zaměstnanci společnosti. Nová organizační struktura společnosti je znázorněna v organizačním schématu tvořícím přílohu č. 1 tomuto rozhodnutí. Toto rozhodnutí je současně jinou organizační změnou, v důsledku níž se zaměstnanec vykonávající práci na uvedené pozici provozního ředitele stává pro společnost nadbytečným ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce.

5. Listinou vyhotovenou žalovanou a datovanou 25. 1. 2021, kterou žalobce převzal 27. 1. 2021, má soud za prokázané, že žalovaná doručila žalobci dne 27. 1. 2021 písemnou výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce, ve které mimo jiné uvedla, že žalobce byl u ní zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 12. 1995 ve znění pozdějších dodatků jako provozní ředitel. Za účelem zefektivnění chodu společnosti a úspory mzdových nákladů zaměstnavatel rozhodl dne 19. 1. 2021 o zrušení pracovního místa žalobce, které dosud u žalované zastával, a to s okamžitou účinností. Úkoly, které dříve náležely do pracovní náplně pracovní pozice provozního ředitele, přestaly již v minulosti tvořit samostatnou pracovní náplň a jsou nyní vykonávány přímo statutárním orgánem společnosti. Pracovní pozice provozního ředitele tak již není u zaměstnavatele potřebná. Dále žalovaná uvedla, že na základě shora uvedeného je bohužel nucena konstatovat, že se žalobce stal pro zaměstnavatele nadbytečným ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce. Z tohoto důvodu tímto pracovní poměr žalobce v souladu s § 52 písm. c) zákoníku práce vypovídá. V souladu s § 67 odst. 1 zákoníku práce bude žalobci vyplaceno odstupné, jehož výše odpovídá trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Navíc bude žalobci vyplaceno další odstupné, také ve výši trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku, celkem šestinásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.

6. Úplným výpisem z obchodního rejstříku k právnické osobě žalované má soud za prokázané, že žalobce byl zapsán v obchodním rejstříku jako prokurista žalované od 29. 3. 2001 do 1. 9. 2020.

7. Výzvou zástupce žalobce datovanou 10. 6. 2021 a adresovanou žalované, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby písemně vyzýval žalovanou k úhradě žalované částky.

8. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že byl žalovanou odvolán z funkce provozního ředitele. [celé jméno svědkyně], prokuristka žalované ve své výpovědi mimo jiné uvedla, že co se týče pana žalobce, tak ten byl u žalované ve funkci provozního ředitele a dále vykonával funkci prokuristy. Někdy v létě 2020 valná hromada žalované rozhodla o jeho odvolání z funkce prokuristy. Někdy v lednu 2021 jednatelé žalované rozhodli o organizačních změnách tak, jak jsou uvedeny v dokumentu datovaném 19. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že v té době byla díky Covidu ztížena komunikace, tak činnost jednatelů vykonávala ona a pan [příjmení]. Dostali za úkol projednat s panem žalobcem ukončení jeho pracovního poměru v rámci organizačních změn. Dokumenty byly připravovány a podepsány jednateli v [země] a následně doručovány do [obec], aby došlo k jejich projednání. Ty dokumenty o rozvázání pracovního poměru s žalobcem byly doručeny do [obec] někdy 26. a 27. 1. 2021. Toho 27. 1. 2021 pak ona a pan [příjmení] uskutečnili schůzku s žalobcem, kde mu vysvětlili situaci a předali mu tu předmětnou výpověď z pracovního poměru. Nabízeli žalobci i ukončení pracovního poměru dohodou, ale žalobce na toto nepřistoupil. Ty organizační změny spočívaly v tom, že jako první krok byla zrušena funkce provozního ředitele, tedy funkce, kterou vykonával žalobce. O tom, že bylo rozhodnuto o zrušení funkce provozního ředitele, žalobci řekli až toho 27. 1. 2021, kdy s ním projednávali jeho výpověď. Co se týče činnosti technika, tak je pravdou, že tato činnost byla integrovaná v rámci výkonu jeho funkce provozního ředitele. Žádná zvláštní pracovní smlouva s žalobcem na pracovní pozici technika uzavírána nebyla. Co se týče okolností, za kterých žalobci oznámili předmětnou organizační změnu, tak z [země] dostali předmětné rozhodnutí o organizačních změnách, dále návrh výpovědi pro žalobce a návrh na ukončení jeho pracovní pozice u žalované dohodou. Tyto listiny přišly 26. 1. 2021. Následujícího dne, tedy 27. 1. 2021, přišel tzv.„ organigram“, který dokumentoval předmětnou organizační změnu. Pracovní pozice pana žalobce tam již nebyla, jelikož byla uvedenou organizační změnou zrušena. Toto všechno na tom jednání dne 27. 1. 2021 oznámili žalobci, s tím, že oznámení o organizačních změnách s ním projednali ústně. Následně žalobce podepsal převzetí výpovědi z pracovního poměru. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že u žalované byla zaměstnána do roku 2016 jako finanční účetní. S žalobcem byla i poté v kontaktu, protože si přejí k svátku a narozeninám a mají kamarádský vztah. Dne 23. ledna přála žalobci k svátku a on jí řekl, že ho odvolali z výkonu provozního ředitele, což měl zjistit žalobce z nástěnky v práci, kde najednou nebyla uvedena v organizačním přehledu jeho funkce výrobního ředitele. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že u žalované pracoval jako řidič někdy do dubna 2021. Dne 23. ledna v roce 2020 nebo 2021, když měl žalobce svátek, tak spolu telefonovali a žalobce mu řekl, asi končí v pozici toho„ provozáka“, toho ředitele. Jak se to žalobce dozvěděl, to svědek nevěděl. Žádný z vyslechnutých svědků nebyl přítomen případnému odvolání žalobce z funkce provozního ředitele u žalované. Svědkyně [celé jméno svědkyně] se o tomto odvolání z funkce provozního ředitele dozvěděla koncem ledna 2021 pouze od samotného žalobce, který to navíc měl zjistit z nástěnky v práci, kde najednou zmizela jeho pozice provozního ředitele z organizačního schématu. Svědek [celé jméno svědka] se tuto skutečnost také dozvěděl jen od žalobce, který mu to měl navíc sdělit neurčitou formou, tedy že„ asi“ v té funkci končí. [příjmení] [jméno] [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobce z funkce provozního ředitele odvolán nebyl, ale tato funkce byla žalovanou zrušena, žalobci byla dána z tohoto důvodu výpověď a prokuristka popsala okolnosti a způsob, jakým byla tato výpověď z organizačních důvodů předána žalobci, což žalobce ve svém účastnickém výslechu v podstatě potvrdil. Na otázku soudu, jak tedy jím tvrzené odvolání z funkce provozního ředitele vypadalo, žalobce uvedl, že se bavili s paní [celé jméno svědkyně] v kanceláři ohledně odevzdávání těch věcí, co vykonával předtím, jak je měl na starosti a říkal, proč to nemá dělat, když je stále ve funkci a na to mu bylo paní [celé jméno svědkyně] řečeno, že to už není pravda, že funkce provozního ředitele byla zrušena. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobci byla žalovanou předána nějaká listina obsahující odvolání z funkce provozního ředitele, ani že by k tomuto odvolání z funkce došlo jinak. Nic takového žalobce ani ve svém účastnickém výslechu neuvedl a ohledně ukončení výkonu funkce provozního ředitele v podstatě potvrdil to, co uvedla prokuristka žalované [celé jméno svědkyně].

9. Z výpovědi [jméno] [příjmení], prokuristy žalované soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jeho výpověď byla nejasná a téměř nesrozumitelná a taktéž z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění. Důkazní návrhy organizačním schématem žalované [číslo], opětovným výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno svědkyně] a výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zamítl jako nadbytečné s ohledem na dále uvedené právní závěry, když tyto důkazy se týkaly rozdělení náplně práce provozního ředitele poté, co došlo ke zrušení této funkce u žalované.

10. Při právním posouzení věci soud vycházel v souladu ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“) s ohledem na § 364 odst. 1 a 2 zákoníku práce a po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žalobce byl dne 29. 2. 2000 žalovanou jmenován do funkce provozního ředitele žalované s tím, že v tomto jmenování se žalovaná zavázala vyplatit žalobci odchodné ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku v případě, že bude žalobce odvolán z funkce v období před vzdáním se funkce nebo před skončením pracovního poměru jiným způsobem. Žalobce se současně zavázal, že ode dne skončení pracovního poměru u žalované neuzavře pracovněprávní vztah s jiným zaměstnavatelem, ani nebude vykonávat samostatnou výdělečnou činnost stejné povahy, a to po dobu jednoho roku ode dne skončení pracovního poměru. Dále se žalobce zavázal, že pokud uzavře jakýkoliv jiný pracovněprávní vztah nebo bude na vlastní účet vykonávat jinou výdělečnou činnost, nebude se jednat o činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalované. Tato ujednání o tzv. konkurenční doložce a odchodném byla sjednána za účinnosti zákona č. 65/1965 Sb., v souladu s jeho § 29a. Od účinnosti zákona č. 262/2006 Sb., jsou tyto instituty upraveny v § 310 tohoto zákona, dle kterých soud tato ujednání mezi účastníky posuzoval s ohledem na výše uvedená ustanovení § 364 odst. 1 a 2 zákoníku práce. Na základě rozhodnutí žalované o organizační změně ze dne 19. 1. 2021 došlo u ní ke zrušení funkce provozního ředitele, kterou vykonával žalobce. Z tohoto důvodu pak žalovaná dala žalobci výpověď z organizačních důvodů v souladu s § 52 písm. c) zákoníku práce a vyplatila mu odstupné v celkové výši odpovídající šestinásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Jak již bylo uvedeno výše, v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že před touto výpovědí došlo k jeho odvolání z funkce provozního ředitele, se kterým byl spojen závazek žalované vyplatit mu šestinásobek průměrného výdělku a soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou. Platnost předmětné výpovědi pro nadbytečnost přitom nebyla žalobcem napadena u soudu ani jinak zpochybňována.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaná měla ve sporu plný úspěch a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 101.800 Kč, dle § 7, bodu 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 9 úkonů právní služby po 10.180 Kč (převzetí a příprava, porada s klientem dne 10. 9. 2021, sepis vyjádření k žalobě ze dne 17. 9. 2021, účast na jednání ve dnech 14. 2. 2022, 21. 3. 2022, 11. 5. 2022, 22. 6. 2022, 16. 1. 2023 a 1. 3. 2023) a za 2 úkony právní služby po 5.090 Kč (účast u jednání dne 24. 10. 2022, které neproběhlo pro nemoc přísedící a účast u jednání dne 8. 3. 2023, kdy došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí). Dále jsou náklady řízení tvořeny 11x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále cestovným na trase z Prahy do Šumperka a zpět k výše uvedeným soudním jednáním motorovým vozidlem [registrační značka], při průměrné spotřebě 6,63 litru benzinu Natural 95 na 100 km a vyhláškové ceně 1 litru benzinu Natural 95 ve výši 37,10 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle § 1 písm. b) citované vyhlášky, za jízdy vykonané 14. 2. 2022, 21. 3. 2022 a 11. 5. 2022, ve výši 44,50 Kč za jízdu vykonanou 22. 6. 2022 a vyhláškové ceně 1 litru benzinu Natural 95 ve výši 41,20 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/2022 Sb. a sazby základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč dle § 1 písm. b) citované vyhlášky, za jízdy vykonané 16. 1. 2023, 1. 3. 2023 a 8. 3. 2023. Tedy 3.228 Kč za jízdy ve dnech 14. 2. 2022, 21. 3. 2022 a 11. 5. 2022, 3.450 Kč za jízdu dne 22. 6. 2022 a 3.576 Kč za jízdy ve dnech 16. 1. 2023, 1. 3. 2023 a 8. 3. 2023. K cestě na jednání dne 24. 10. 2022 využil zástupce žalované veřejnou hromadnou dopravu s cenou 689 Kč. Dále jsou náklady žalované tvořeny náhradou za zmeškaný čas ve výši 96 x 100 Kč za 96 půlhodin, to vše navýšeno o 21 % DPH. Celkem tak náklady žalované činí 168.494 Kč.