209 C 13/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 125.755 Kč s příslušenstvím, o 25.972 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74.188 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 51.567 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 125.755 Kč od datum do zaplacení, částky 25.972 Kč a úroku ve výši 87,51 % ročně z částky 99.170,15 Kč od datum do 23 .11 .2024 ve výši 5.514,24 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 99.170,15 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 434.880 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 151.727 Kč s příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila skutečností, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 87,51 % ročně, splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 8.604 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2024. Součástí splátky byla také měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 1.054 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas podmínky smlouvy, kdy do data zesplatnění úvěru uhradil pouze tři splátky ve výši 8.604 Kč. K zesplatnění došlo dne datum, a to z důvodu, že se žalovaný dostal do prodlení se splátkou č. hodnota splatnou dne datum po dobu delší jak 65 dnů. Žalobkyni s ohledem na prodlení vzniklo právo na smluvní pokuty u splátek 4 a 5 po 499 Kč a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením po 200 Kč u splátek č. hodnota, 2, 4, 5. Po zesplatnění úrok vynesený do zesplatnění přirostl k jistině a žalobkyni vzniklo také právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Žalovaná částka je tvořena částkou odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 120.795,17 Kč (tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky); smluvní pokutou dle bodu 6.1. smlouvy, ve výši 998 Kč s příslušenstvím; náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím; smluvní pokutou dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem datum do zaplacení, kdy žalobkyně tuto pokutu požaduje pouze do data vyhotovení žaloby v celkové výši 25.972 Kč. Dále žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení z dlužné jistiny. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného bezvýsledně vyzvala k uhrazení dluhu.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota, bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100.000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit, činí 362.400 Kč bez pojištění; doba trvání úvěru byla 48 měsíců, celková výše splátky činila s pojištěním 8.604 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba činila 87,51 % ročně a byla dohodnuta jako pevná a nominální úroková sazba, RPSN činila 132,72 %. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou splátky o více než 15 dní pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí nové jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Návrh/smlouva byl učiněn na formuláři připraveném žalobkyní (formulář je evidentně předtištěn, jsou do něj doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být jakkoliv měněn). Smlouva obsahuje údaje o jedinečném kódu žalovaného, jako podpisu č. hodnota dne datum.

4. Z dodatku č. hodnota, informací o zaslané SMS, důkazu o odeslání 1 Kč, základních informací o klientovi a dokumentu podpis na dálku k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že jeho předmětem je dohoda o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tak, že žalovaný na telefonní číslo tel. číslo zašle SMS zprávou souhlas s dokumenty a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla žalobkyní zaslána na účet klienta. Dodatek byl opět podepsán žalovaným za pomoci jedinečného kódu Anonymizováno dne datum. Žalobkyně zaslala 1 Kč s variabilním symbolem var. symbol spolu s SMS informací žalovanému a ten poté souhlasil zaslaným kódem pomocí SMS s podmínkami a smlouvou žalobkyně. Žalovaný dne datum dokumenty podepsal SMS kódem.

5. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí občanského průkazu.

6. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl v registru záznam.

7. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován v tomto registru.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně dne datum učinila na účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. Anonymizováno/Anonymizováno platbu s VS var. symbol ve výši 100.000 Kč.

9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně operovala s příjmem žalovaného 31.700 Kč ze zaměstnání u zaměstnavatele právnická osoba a výdaji ve výši 10.154 Kč, které se skládaly z životního minima ve výši 4.860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 5.294 Kč a rezervou 1.000 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 20.546 Kč.

10. Z potvrzení o provedené platbě a výplatního lístku soud zjistil, že žalobkyně ověřila příjem žalovaného ve výši 31.700 Kč u zaměstnavatele právnická osoba.

11. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem hodnota splátky po 8.604 Kč.

12. Z výzvy k zaplacení ze dne datum a datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, jinak dojde k zesplatnění úvěru.

13. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila že došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení se splátkou o více než 65 dnů. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 125.755 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky a příslušenství a smluvních pokut do 15 dnů ode dne odeslání.

15. Ze sdělení Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, právnická osoba, Anonymizováno, právnická osoba a Anonymizováno bylo zjištěno, že u těchto bank byla úroková sazba u úvěrů ve výši 100.000 Kč splatných v 48 splátkách od 5,9 % do 14,9 % ročně.

16. Z dalších důkazů soud nečinil žádní skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení pro rozhodnutí ve věci podstatný. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

17. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, podepsaným žalovaným a žalobkyní dne datum, žalovaný žalobkyni požádal o poskytnutí úvěru v částce 100.000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru byl žalobkyní akceptován a dne datum byla částka 100.000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48měsíčních splátkách po 8.604 Kč spolu s úrokem ve výši nominální sazby 87,51 % ročně, celkově se zavázal vrátit žalobkyni částku 362.400 Kč. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalovaný za dobu trvání úvěru uhradil celkem hodnota splátky, celkem uhradil částku 25.812 Kč. Žalobkyně poté z důvodu, že se žalovaný dostal do prodlení se splátkou po dobu delší než 65 dnů, úvěr ke dni datum zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný již ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanému zaslala dne datum předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů ode dne jejího odeslání. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru SOLUS, kdy v tomto registru žalovaný neměl záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI). V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalovaného plynoucí ze zaměstnání ve výši 31.700 Kč a výdaje ve výši 10.154 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 4.860 Kč a výdajů na bydlení ve výši 5.294 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 20.546 Kč. Smlouva byla formulářová, přichystaná žalobkyní.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

23. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dospěl k závěru, že „při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že „nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, ohledně něhož strany uzavřely smlouvu v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo ale prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalovaného, ke kterému měla k dispozici výpis plateb na účet žalovaného a výplatní pásku (tedy splnila nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti), přičemž vycházela z příjmu 31.700 Kč. Co se týče výdajové stránky poměrů žalovaného, tak žalobkyně se spokojila pouze s paušálním stanovení výdajů dle životního minima ve výši 4.860 Kč a s výdaji na bydlení ve výši 5.294 Kč, kdy tyto výdaje dále neověřila. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky, která činila 8.604 Kč, dle názoru soudu tak učinit měla a výdajovou stránku měla zkoumat podrobněji, ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Takto má učinit zvláště za situace, kdy jsou výdaje žalovaného na první pohled nepřiměřeně nízké a splátka je poměrně vysoká, kdy v tomto případě činila značnou část příjmu žalovaného. V daném případě žalobkyně bezpochyby měla učinit podrobnější zkoumání poměrů žalovaného, neměla se spokojit s tvrzeními žalovaného. Soudy pak mají navíc povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem, kdy z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně opakovaně řádně neprověřuje úvěruschopnost klientů a poskytuje úvěry s velmi vysokým úrokem, které často odůvodňovala rizikovostí klientů. Výše úrokové sazby běžně indikuje rizikovost klienta, tedy je do ní promítnuta prémie poskytovatele úvěru za to, že klient se může dostat do problémů se splácením a tím je kryto riziko poskytovatele. Pokud je klient tak rizikový, že je nutné stanovit úrokovou sazbu 87,51 % (jedná se o nominální sazbu, kdy skutečná sazba je přes 120 %, jak vyplývá z RPSN), je na žalobkyni, aby dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zákon jednoznačně stanovuje povinnost žalobkyně řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného a údaje si ověřit, nespoléhat se na údaje, které byly sděleny, kdy v daném vztahu je to žalobkyně, kdo vystupuje v pozici profesionála, disponujícího větším odborným zázemím, na kterou zákon o spotřebitelském úvěru přenáší zodpovědnost za prověření úvěruschopnosti, neboť je i v zájmu žalobkyně, aby jí klienti dluhy spláceli a nestávali se z nich neplatiči, jak je ostatně v zájmu i celé společnosti.

25. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila na jeho účet částku 100.000 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 25.812 Kč. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni zaplatila částku odpovídající bezdůvodnému obohacení ve výši 74.188 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

26. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že smlouva by byla neplatná i z dalšího důvodu, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 87,51 % ročně je v rozporu s dobrými mravy, žádné další platby kromě úroku ve smlouvě sjednány nebyly. Soud ze sdělení bank zjistil, že u předmětného typu úvěru úroková sazba bank nepřekračuje 15 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku uvedená ve smlouvě je na první pohled extrémně vysoká s ohledem na typ sjednaného úvěru s delší splatností a výší poskytnuté jistiny (pro případ nominální úrokové sazby, ale ještě výrazněji zřejmé je to u efektivní úrokové sazby) ve vztahu k bankovním úvěrům, proto by v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, byl konstatován též rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen, ve shodě s uvedeným ustanovením, přihlédnout i bez návrhu. Soud bral rovněž v úvahu, že se nejedná o krátkodobý úvěr (se splatností v řádu týdnů nebo měsíců), kde bývají úrokové sazby podstatně vyšší, ale žalobkyně poskytla žalovanému úvěr se splatností 48 měsíců, kde vysoká roční úroková sazba neúměrně navyšuje částku, kterou je klient žalobkyni povinen vrátit, kdy i v tomto případě oproti poskytnuté částce 100.000 Kč byl žalovaný povinen vrátit částku 362.400 Kč, tedy více něž trojnásobek poskytnuté částky, což je samo o sobě na první pohled zjevně nepřiměřené.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

28. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.