209 C 28/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19.809 Kč s příslušenstvím, o 9.002 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.060 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9.749 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 25.809 Kč od [datum] do [datum] ve výši 394,30 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 23.809 Kč od [datum] do [datum] ve výši 125,66 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 21.809 Kč od [datum] do [datum] ve výši 272,61 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 19.809 Kč od [datum] do [datum], částky 9.002 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 75,95 % ročně z částky 19.855,08 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4.810,80 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 75,65 % ročně z částky 18.011,46 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 76.953 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19.809 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 25.809 Kč od [datum] do [datum] ve výši 394,30 Kč, 10 % ročně z částky 23.809 Kč od [datum] do [datum] ve výši 125,66 Kč, 10 % ročně z částky 21.809 Kč od [datum] do [datum] ve výši 272,61 Kč a 10 % ročně z částky 19.809 Kč od [datum] do zaplacení. Dále se domáhala zaplacení částky 9.002 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 75,95 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,95 % ročně z částky 19.855,08 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4.810,80 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,65 % ročně z částky 18.011,46 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 76.953 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20.000 Kč; k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 108,84 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1.470 Kč. Splátky byly splatné vždy k 20. dni kalendářního měsíce a součástí splátky bylo i pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 134 Kč. Žalovaný žalobkyni do data zesplatnění úvěru uhradil dne [datum] a dne [datum] částku ve výši 1.470 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou splatnou [datum] po dobu delší než 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Po zesplatnění úvěru byla dne [datum], [datum] a [datum] žalobkyni uhrazena žalovaným částka 2.000 Kč Celkem tedy 6.000 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni zbývající jistinu ve výši 18.011,46 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 499 Kč, za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce větší jak 30 dnů, tedy za splátky [číslo] [číslo] celkem tedy 998 Kč. Žalobkyně žalobním návrhem požadovala rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč, a to za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, konkrétně tedy za splátky [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] celkem tedy 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do data vyhotovení žalobního návrhu, tj. do [datum], ve výši 9.002 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, ze smluvní pokuty v částce 998 Kč a z nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 800 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok z částky 19.855,08 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4.810,80 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 18.011,46 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,95 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 76.953 Kč. Dne [datum] byla žalovanému prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána výzva k zaplacení dlužné jistiny a jejího příslušenství před podáním žaloby, přičemž žalovaný do dnešního dne pohledávku neuhradil.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení s datem oprávnění k činnosti [datum].

4. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] zde žalovaný nemá žádný záznam.

5. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl v registru příliš nový, nebo má rozpracovanou žádost a nebylo možné zjistit jeho [anonymizováno] skóre.

6. Z předsmluvního formuláře podepsaného žalovaným dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.

7. Prohlášením klientů ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl seznámen s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru (žalobkyní), včetně kontaktních údajů na žalobkyni a možnosti ověřit si oprávnění žalobkyně k činnosti zprostředkovatele.

8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný jako své příjmy uvedl částku 34.584 Kč, kdy tento příjem je příjmem ze zaměstnání žalovaného. Mezi výdaji žalovaného je uvedena částka 3.410 Kč představující životní minimum žalovaného, částka 3.500 Kč potřebná pro dvě děti v domácnosti, částka 1.000 Kč určená na bydlení. Dále je počítáno s částkou 1.000 Kč jakožto rezervou, žalovanému tak zůstala částka 25.674 Kč, která dle zjištění žalobkyně představovala volné zdroje, z nichž byl žalovaný schopen splácet úvěr. V dokumentu je dále uvedeno, že zaměstnavatelem žalovaného je [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [obec].

9. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a výplatních listů zaměstnance za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [obec] a jeho průměrný příjem za období od [datum] do [datum] činil částku 34.584 Kč.

10. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] [datum narození] souhlasila, aby na její účet č. [bankovní účet] byl vyplacen předmětný úvěr, a také aby z tohoto účtu byly hrazeny splátky úvěru.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] zaslána částka 20.000 Kč.

12. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, jehož kopii pořídila.

13. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] podepsaného žalovaným dne [datum], který byl žalobkyní akceptován dne [datum], soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru v celkové výši 20.000 Kč na bankovní účet číslo [bankovní účet], kdy celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit ve 48 splátkách po 1.470 Kč měsíčně, činila 64.128 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 108,84 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru s tím, že tato zápůjční úroková sazba je vyjádřena jako roční nominální úroková míra (sazba). Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Dle části B) smlouvy odst. 1. 3. je smlouva uzavřena v okamžiku doručení oznámení o schválení úvěru žalovanému. V odst. 2.

2. části B) smlouvy bylo uvedeno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně bude úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě, a to v maximální souhrnné výši 76.853,60 Kč. Podle odst. 6.

1. části B) smlouvy vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok, se splatností ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty. Podle odst. 6.

2. části B) smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle odst. 6.

3. části B) smlouvy je žalobkyně v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů podle odst. 6.

2. části B) smlouvy. Žalobkyně je povinna žalovaného před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Podle odst. 6.

4. části B) smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dále podle odst. 6.

5. části B) smlouvy, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

14. Splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný měl zaplatit 48 měsíčních splátek po 1.470 Kč, přičemž splátky byly splatné 20. den příslušného kalendářního měsíce.

15. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum].

16. Kartou klienta bylo prokázáno, že dne [datum] byl žalovanému vyplacen úvěr v částce 20.000 Kč, nominální výše úvěru činila 64.128 Kč. Dne [datum] a dne [datum] byly uhrazeny splátky úvěru v celkové výši 2.940 Kč a po zesplatění úvěru byly dne [datum], dne [datum] a dne [datum] uhrazeny splátky úvěru v celkové výši 6.000 Kč 17. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn, že splátka [číslo] splatná dne [datum] a splátka [číslo] splatná dne [datum], nebyly uhrazeny a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů.

18. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně k datu [datum] zesplatnila veškeré závazky žalovaného vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy, když žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů a současně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, v celkové výši 25.809 Kč.

19. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a plné moci ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně zmocnila zde uvedenou právní zástupkyni ke svému zastupování ve věci vymáhání pohledávek, přičemž právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžité úhradě zesplatněného úvěru, pokut a poplatků.

20. Z poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že zásilka obsahující předžalobní výzvu byla odeslána žalovanému dne [datum].

21. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v období října roku 2019 banka poskytovala nejnižší možné úvěry ve výši 50.000 Kč, v případě 48 měsíčních splátek byla obvyklá úroková sazba 7,9 % ročně.

22. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v říjnu roku 2019 byly bezúčelové spotřebitelské úvěry bez zajištění poskytovány s úrokovými sazbami od 6,40 % do 11,9 % ročně, podle typu a parametrů úvěru a dle rizikovosti klienta. 23. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že úroková sazba u spotřebitelských úvěrů uzavřených v říjnu 2019 ve výši 20.000 Kč splatných ve 48 měsíčních splátkách činila 11,70 %.

24. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v období 10/ 2019 byly u spotřebitelských splátkových úvěrů (úvěry v pevné výši a jednou čerpané, s pevně stanoveným počtem měsíců) ve výši 20.000 Kč v odpovídajících pásmech stanoveny a sjednávány úrokové sazby v rozpětí 3,9 % ročně – 13,7 % ročně. 25. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] obvykle požadovala roční úrok 15,9 % ve smlouvách o spotřebitelském úvěru, výše jistiny 20.000 Kč, úvěr splatný v 48 měsících, které byly uzavřeny v období října roku 2019.

26. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] vyplynulo, že v říjnu 2019 byla u neúčelových úvěrů do 49.000 Kč standardně sazba 12,9 % - 16,9 % ročně.

27. Po provedení důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou, která je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru podepsaným dne [datum] žalovaný žalobkyni požádal o poskytnutí úvěru v částce 20.000 Kč. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo žalobkyní schváleno a dne [datum] byl úvěr v částce 20.000 Kč vyplacen na účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1.470 Kč, celkem tak byl žalovaný zavázán zaplatit částku 64.128 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 108,84 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru s tím, že tato zápůjční úroková sazba je vyjádřena jako roční nominální úroková míra. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru [příjmení], kdy v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací NRKI. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně zjistila příjem žalovaného plynoucí z jeho pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou, kdy čistý měsíční příjem žalovaného činí zhruba 34.584 Kč, dále byly vzaty v úvahu výdaje žalovaného sestávající z životního minima žalovaného ve výši 3.410 Kč, výdajů na děti ve výši 3.500 Kč, výdajů na bydlení ve výši 1.000 Kč. K těmto výdajům byla připočítána rezerva v částce 1.000 Kč. Uvedené částky výdajů přitom nebyly nijak doloženy. Porovnáním částky příjmu žalovaného a částek výdajů žalovaného žalobkyně následně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dospěla k částce volných zdrojů ve výši 25.674 Kč a úvěr byl zprostředkovatelem doporučen ke schválení. Ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, když poté tento úrok i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny, a to až do doby její úplné úhrady, že žalobkyně bude úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční nominální úrokové míře, a to v maximální souhrnné výši 76.953 Kč. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok, se splatností ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle odst. 6.

3. části B) smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů podle odst. 6.

2. části B) smlouvy s tím, že se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný uhradil dne [datum] splátku [číslo] úvěru a dne [datum] splátku [číslo] úvěru. Se splátkou [číslo] se žalovaný dostal do prodlení, proto byl úvěr žalobkyní ke dni [datum] zesplatněn. Žalovaný dále uhradil dne [datum] částku ve výši 2.000 Kč, dne [datum] částku ve výši 2.000 Kč a dne [datum] částku ve výši 2.000 Kč. V říjnu roku 2019 jiné bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 20.000 Kč splatné ve 48 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 6,40 % ročně do 16,90 % ročně, nejčastěji přibližně okolo 15 % ročně.

28. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

32. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

33. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

34. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

35. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

36. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

39. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

41. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

42. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně, když smlouva o úvěru je neplatná, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 108,84 % ročně je evidentně v rozporu s dobrými mravy. Při tomto svém závěru soud vycházel ze sdělení několika bankovních ústavů, na které se obrátil s dotazem, jaké úroky byly obvykle požadovány ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v daném čase a místě, při výši poskytnuté jistiny 20.000 Kč a splatnosti úvěru ve 48 měsíčních splátkách. Takto bylo soudem zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů maximálně 16,9 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje více než pětinásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

43. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 588 o. z., soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobním návrhem jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně plnila na účet žalovaného bez právního důvodu. Soud ve smyslu § 2993 o. z. přiznal žalobkyni částku bezdůvodného obohacení ve výši 10.060 Kč, když uvedené odpovídá právu žalobkyně na vrácení toho, co plnila ve prospěch žalovaného, a to po odpočtu toho, co žalovaný na úvěr splatil (8.940 Kč). Spolu s částkou bezdůvodného obohacení byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalobkyni přiznán od doručení žaloby, ke kterému došlo [datum]. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly z důvodu jeho pasivity v řízení.

45. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k zaplacení nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody.