209 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 51 611 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 6 467,60 Kč a úroku ve výši 10 % ročně z částky 34 401 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 173 088 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna žalovanému uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 23 940,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 51 611 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 45 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 108,78 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 005 Kč. Splátky byly splatné vždy k 24. dni kalendářního měsíce. Po uzavření smlouvy žalobkyně vyhověla žádosti žalovaného o bezúplatný odklad splátek z důvodu pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru a po dobu odkladu těchto splátek od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný dále v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, využil ochranné doby podle tohoto zákona, o niž se odložil čas plnění peněžitých dluhů žalovaného, a to o dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když žalobkyni do data zesplatnění úvěru uhradil za období od [datum] do [datum] 28 splátek v celkové výši 81 235 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou splatnou [datum] po dobu delší než 65 dní došlo ke dni [datum] k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dluží žalobkyni novou jistinu ve výši 42 546,02 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 34 401 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 145,02 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč (dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, přičemž žalobkyně se dožaduje zaplacení smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tj. 2 x 499 Kč). Dále žalobkyně požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 600 Kč s příslušenstvím, kdy svůj nárok opírá o bod 6.2 smlouvy, dle něhož má žalobkyně právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů, přičemž žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení náhrady u splátek [číslo]. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 42 546,02 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, přičemž tuto smluvní pokutu požaduje k datu vyhotovení této žaloby, tedy ve výši 6 467,60 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající původní dlužné jistině úvěru ve výši 34 401 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to v nominální roční úrokové sazbě 75,92 % p. a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě, a za dobu trvání ochranné lhůty dle zákona č. 177/2020 Sb., požaduje tento úrok ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů, tj. 10 % p. a. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva k zaplacení dlužné jistiny a jejího příslušenství, přičemž žalovaný do dnešního dne pohledávku neuhradil.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce, když ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že podanou žalobu považuje za zcela nedůvodnou, neboť smlouva uzavřená mezi ním a žalobkyní je absolutně neplatná z důvodu řádného nezkoumání a neposouzení úvěruchopnosti a pro rozpor s dobrými mravy.

3. V následujících podáních (z [datum] a ze dne [datum]) žalovaný doplnil, že s žalobkyní uzavřel kromě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku 45 000 Kč také smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku 60 000 Kč a smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] na částku 18 000 Kč. Na závazky z uvedených smluv žalovaný uhradil celkem 124 050 Kč, přičemž jednotlivé splátky rozepisuje ve vyjádření k žalobě [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěrové smlouvy uzavřené s žalobkyní považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, má za to, že žalobkyni dlužil pouze 123 000 Kč. Rozdíl mezi částkou zaplacenou žalovaným žalobkyni a částkou, kterou žalobkyně žalovanému na tři uvedené úvěry vyplatila, je 1 050 Kč a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně. Žalovaný žalobkyni vyzval k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 36 135 Kč v souvislosti se smlouvou [číslo] následně zaslal žalobkyni oznámení o jednostranném započtení ze dne [datum], dle kterého pohledávky žalobkyně vůči žalovanému zanikly. Podáním z [datum] žalovaný vůči žalobkyni uplatnil vzájemný návrh, ve kterém po žalobkyni požadoval zaplacení částky 1 050 Kč jako bezdůvodného obohacení.

4. Usnesením z 5. 9. 2022, č. j. 209 C 8/2022-188, byl vzájemný návrh žalovaného vyloučen k samostatnému projednání; usnesení nabylo právní moci [datum].

5. Z provedených listinných důkazů, a to předsmluvního formuláře, oznámení o využití ochranné doby ze dne [datum], sdělení banky o ochranné době ze dne [datum], potvrzení o provedení platby ke dni zúčtování [datum] a ke dni zúčtování [datum], pracovní smlouvy a dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek za [anonymizováno] – [anonymizováno] [rok], hodnocení klienta, žádosti o odklad splátky ze dne [datum], upraveného splátkového kalendáře, oznámení o odkladu splátky ze dne [datum], výzev k zaplacení ze dne [datum], [datum] a [datum], dodejky s datem převzetí [datum], oznámení ze dne [datum], karty klienta, oznámení o schválení úvěru, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek s přílohou [číslo] úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, předžalobní výzvy ze dne [datum] s plnou mocí ze dne [datum], podacího archu ze dne [datum], výpisu záznamů z registru [příjmení], výpisu z nebankovního registru, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení klientů, kopie občanského průkazu žalovaného, výpisu z účtu, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], ze sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně je právnickou osobou, která je od [datum] oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, podepsaným dne [datum], požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 45 000 Kč. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo žalobkyní akceptováno dne [datum] a téhož dne byl úvěr v částce 45 000 Kč vyplacen na účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 005 Kč, celkem 144 240 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 108,78 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru s tím, že tato zápůjční úroková sazba je vyjádřena jako roční efektivní úroková míra (sazba). Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru [příjmení], kdy v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru žalovaný vykazoval skóre [anonymizováno], dle něhož byl zařazen do kategorie klientů se [anonymizována dvě slova]. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalovaného plynoucí z jeho pracovního poměru sjednaného pracovní smlouvou ze dne [datum] ve znění dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] na dobu neurčitou od [datum], kdy žalovanému je vyplácen čistý měsíční příjem cca [částka], dále byly vzaty v úvahu měsíční výdaje žalovaného sestávající z životního minima ve výši [částka], výdajů připadajících na dítě žijící v domácnosti žalovaného ve výši [částka] a výdajů na bydlení ve výši [částka]. K těmto výdajům byla připočítána rezerva v částce 1 000 Kč. Uvedené částky výdajů přitom nebyly žalovaným nijak doloženy. Porovnáním výše příjmu a výše výdajů následně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dospěla k částce volných zdrojů ve výši [částka] a úvěr byl zprostředkovatelem doporučen ke schválení. Ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny, a to až do doby její úplné úhrady, že žalobkyně bude úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční efektivní úrokové míře, a to v maximální souhrnné výši 173 088 Kč. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2 999 Kč za každý kalendářní rok, se splatností ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle odst. 6.

3. části B) smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrady nákladů podle odst. 6.

2. části B) smlouvy s tím, že se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne [datum] žalovaný žalobkyni oznámil využití ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemii COVID-19. Po dobu od [datum] do [datum] tak trvala ochranná lhůta dle tohoto zákona, po kterou byla zápůjční úroková sazba snížena na výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou snížené o 8 procentních bodů, tj. v daném případě 9 % p. a. Žalovaný uhradil 28 splátek po 3 005 Kč, s úhradou splátky 35 se dostal do prodlení o délce 65 dnů, proto byl úvěr žalobkyní ke dni [datum] zesplatněn. V [anonymizováno] roku [rok] v [obec] jiné bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 45 000 Kč splatné v 48 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 5,9 % ročně do 22,9 % ročně.

7. Z předžalobní výzvy z [datum] soud zjistil, že žalovaný žalobkyni vyzval k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 36 135 Kč dle neplatné smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Podle doručenky byla výzva žalobkyni doručena [datum].

8. Podle § 86 odst. 1 zákona [číslo] sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

20. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak Nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

21. S ohledem na aktuální judikaturu citovanou výše bylo v prvé řadě povinností soudu zjišťovat, zda žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaný požádal, když tato povinnost vyplývá pro žalobkyni z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho jediným příjmem je příjem z pracovního poměru v částce [částka] měsíčně. Skutečnost, že žalovaný má na tento příjem nárok a je mu tento příjem vyplácen, byla doložena jednak pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným a jeho zaměstnavatelem a výplatnicemi žalovaného. Výdaje žalovaného byly vyčísleny celkovou částkou [částka], s tím, že tato částka zahrnuje životní minimum žalovaného ([částka]), výdaje vyplývající z vyživovací povinnosti k dítěti žijícímu ve společné domácnosti ([částka]) a výdaje na bydlení ([částka]). Vzhledem k výše uvedeným závěrům judikatury je však nezbytné, aby prohlášení dlužníka o jeho výdajích bylo podepřeno i doklady, resp. je povinností poskytovatele úvěru vyžádat si od dlužníka doložení jím poskytnutých údajů tak, aby poskytovatel úvěru mohl ověřit správnost a věrohodnost poskytnutých údajů. V dané věci však žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila, když bez dalšího akceptovala údaje poskytnuté jí žalovaným. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné dokumenty, kterými by mohla prověřit správnost údajů uváděných žalovaným a tedy spolehlivě dospět k závěru, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši [částka]. Přitom minimálně částka [částka], která má být žalovaným vynakládána měsíčně na bydlení, se bez dalšího jeví jako nereálná, stejně jako to, že žalovaný by neměl jakékoliv další výdaje např. na dopravu, záliby apod. Žalobkyně si také nevyžádala výpisy z účtu žalovaného, které mohly být zdrojem informace o jeho solventnosti. Pokud tedy jde o povinnost žalobkyně zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila, tedy nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou je nutné považovat za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZSÚ.

22. I pokud by však soud nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ, byla by smlouva o úvěru neplatná rovněž dle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 108,78 % ročně, je evidentně v rozporu s dobrými mravy. Při tomto svém závěru vycházel soud ze sdělení několika bankovních ústavů, na které se obrátil s dotazem, jaké úroky byly obvykle požadovány ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v daném čase a místě, při výši poskytnuté jistiny 45 000 Kč a splatnosti úvěru v 48 měsíčních splátkách. Takto bylo soudem zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů maximálně 22,9 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje více než čtyřnásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít, když poskytování úvěrů je předmětem podnikání žalobkyně. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

23. Nad rámec shora uvedeného soud poznamenává, že pokud byla ve smlouvě o úvěru sjednána jako„ pevná úroková sazba“ sazba ve výši 108,78 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři, je třeba tuto sazbu posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1. smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru„ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou mírou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl znát výši nominální úrokové míry, kterou hodlala žalobkyně následně vypočítávat a uplatňovat. Za situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 108,78 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat za mezi účastníky sjednanou. Pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků, nikoliv jen výše úroků, kterou žalobkyně následně v řízení požaduje. Nadto je nutno při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy vycházet nejen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

24. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 87 odst. 1 ZSÚ a dle § 588 o. z., by bylo třeba případné nároky z této neplatné smlouvy vypořádat dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Po provedeném dokazování přitom dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není důvodný, když z obsahu žalobního návrhu podaného žalobkyní jednoznačně vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, na který žalovaný zaplatil formou 28 splátek celkovou částku ve výši 81 235 Kč. Žalobkyni bylo tudíž již vráceno žalovaným to, co žalobkyně plnila ve prospěch žalovaného na původní jistinu úvěru, a žaloba tak není důvodná ani z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 940,96 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 611 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 180 Kč za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 3 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 3 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 865,92 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 932,96 Kč za 310 ujetých km v částce 2 132,96 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 932,96 Kč za 310 ujetých km v částce 2 132,96 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 785,92 Kč ve výši 4 155,04 Kč. Soud žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů za vzájemný návrh a doplnění právní argumentace z [datum], když vzájemný návrh následně vzal zpět a doplnění argumentace nad rámec vyjádření k žalobě nebylo účelné. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 osř věta před středníkem. V souladu s ust. § 149 odst. 1 bylo žalobkyni uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.