211 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 84 225 s příslušenstvím o 1 050 Kč s příslušenstvím o 23 919 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 71 789 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 789 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 12 436,20 Kč, úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 57 484,36 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 303,28 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 57 484,36 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 236 088 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 816 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 103,62 Kč, úroku ve výši 51,23 % ročně z částky 15 972,08 Kč od [datum] do [datum] ve výši 527,28 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 15 972,08 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 35 827 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 4 329 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 329 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 58 534 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně ve věci sp. zn. [spisová značka] domáhala zaplacení částky 71 789 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 789 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 12 436,20 Kč, úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 57 484,36 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 303,28 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 57 484,36 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 236 088 Kč. Návrh žalobkyně odůvodnila skutečností, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut na účet úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 62,46 % p. a., splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] 2020. Žalovaný využil ochranné doby od [datum] do [datum] podle zákona č. 177/2020 Sb. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru k datu [datum], neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum] déle jak 65 dnů. Žalobkyni s ohledem na prodlení vzniklo právo na smluvní pokuty u splátek [číslo] po 499 Kč a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením se zaplacením splátky po 200 Kč za splátky [číslo]. Po zesplatnění přirostl úrok vynesený do zesplatnění k jistině a také vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná částka byla tvořena částkou odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 69 092,21 Kč (tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky); smluvní pokutou dle bodu 6.1. smlouvy, ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím; náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení v celkové výši k datu vyhotovení žaloby 12 436,20 Kč; úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 57 484,36 Kč od [datum] do zaplacení, když žalobkyně žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,46 % p. a. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že počítala s ověřenými příjmy žalovaného ve výši 14 000 Kč a paušálně stanovenými výdaji 9 415 Kč, kdy vypočetla, že žalovaný má volné zdroje ke splácení po odečtení rezervy ve výši 3 585 Kč. Dále žalobkyně nahlížela do databází NRKI a [příjmení]. Žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení dluhu, ale bezvýsledně.

2. Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně, ve věci původně vedené pod sp. zn. [spisová značka], domáhala zaplacení částky 20 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 816 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 103,62 Kč, úroku ve výši 51,23 % ročně z částky 15 972,08 Kč od [datum] do [datum] ve výši 527,28 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 15 972,08 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 35 827 Kč. Návrh žalobkyně odůvodnila skutečností, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut na účet úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54,21 % p. a., splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 369 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] 2021. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru k datu [datum], neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum] déle jak 65 dnů. Žalobkyni s ohledem na prodlení vzniklo právo na smluvní pokuty u splátek [číslo] po 499 Kč a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením se zaplacením splátky po 200 Kč za splátky [číslo]. Po zesplatnění přirostl úrok vynesený do zesplatnění k jistině a také vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná částka byla tvořena částkou odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 17 944,41 Kč (tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky); smluvní pokutou dle bodu 6.1. smlouvy, ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím; náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 000 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení v celkové výši k datu vyhotovení žaloby 3 103,62 Kč; úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 15 972,08 Kč od [datum] do zaplacení, když žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,46 % p. a. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že počítala s ověřenými příjmy žalovaného ve výši 26 500 Kč a paušálně stanovenými výdaji 16 800 Kč, kdy vypočetla, že žalovaný má volné zdroje ke splácení po odečtení rezervy ve výši 8 700 Kč. Dále žalobkyně nahlížela do databází NRKI a [příjmení]. Žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení dluhu, ale bezvýsledně.

3. Žalovaný s podanými návrhy nesouhlasil, navrhl jejich zamítnutí a dále podal dne [datum] vzájemný návrh, kterým se domáhal po žalobkyni, ve znění jeho rozšíření ze dne [datum], zaplacení částky 4 329 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, jako bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalobkyně. Žalovaný potvrdil, že se žalobkyní uzavřel tři smlouvy o úvěru, ale dle jeho názoru žalobkyně ani v jednom případě řádně neposoudila úvěruschopnost a navíc jsou smlouvy v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou neplatné. S ohledem na to, že mu žalobkyně vyplatila částku 123 000 Kč a žalovaný žalobkyni v souvislosti s uzavřenými (ale neplatnými) smlouvami uhradil částku 127 329 Kč, žalobkyně se na jeho úkor bezdůvodně obohatila v částce 4 329 Kč, k jejíž vydání žalobkyni vyzval a vzájemným návrhem tento svůj nárok uplatnil u soudu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

4. Vzájemný návrh žalovaného uplatněný původně v řízení vedeném u Okresního soudu v Šumperku sp. zn. [spisová značka] byl vyloučen k samostatnému projednání pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení ve věci sp. zn [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] spojeno ke společnému řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka].

5. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému vyplatila [datum] částku 60 000 Kč, že žalovaný podepsal se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které mu žalobkyně vyplatila částku 45 000 Kč a že žalovaný podepsal se žalobkyní smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které mu žalobkyně vyplatila částku 18 000 Kč. Strany rovněž učinily nesporným, že žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr ze smlouvy ze dne [datum] částku 39 348 Kč, že žalovaný uhradil ze smlouvy ze dne [datum] částku 81 135 Kč a ze smlouvy ze dne [datum] částku 6 846 Kč, tedy že žalovanému byla poskytnuta částka celkem ve výši 123 000 Kč a žalovaný celkem žalobkyni zaplatil částku 127 329 Kč.

6. Spornými mezi účastníky byla otázka, zda jsou všechny smlouvy o úvěru neplatné z důvodu řádného neprověření úvěruschopnosti a rozporu s dobrými mravy. <b>7. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. [spisová značka] učinil soud následující skutková zjištění:</b> 8. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 196 740 Kč, doba trvání úvěru byla 60 měsíců, celková výše splátky 3 279 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba činila 62,46 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. RPSN činilo 83,83 % a nezahrnovalo pojištění. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou částky odpovídající nové jistině úvěru více než 15 dní pak vznikla žalovanému povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Návrh/smlouv byl učiněn na formuláři připraveném žalobkyní (formulář se evidentně předtištěn, jsou do něj počítačově doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být jakkoliv měněn).

9. Z výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný neměl v registru žádný záznam.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovanému bylo přiřazeno skóre 370, což znamená, že žalovaný byl zařazen do II. kategorie, tedy do lepšího segmentu klientů s menším rizikem.

11. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] – [anonymizováno], pracovní smlouva žalovaného byla prodloužena na dobu neurčitou.

12. Z výplatní pásky ze dne [datum] a potvrzení o provedení platby č.l. 32 a č.l. 36 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl 14 475 Kč.

13. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí průkazu.

14. Z výpisu z účtu žalobkyně, bylo zjištěno, že tato dne [datum] učinila na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku, platbu s [variabilní symbol] ve výši 60 000 Kč.

15. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně operovala s příjmem žalovaného 14 000 Kč a výdaji ve výši 9 415 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 3 410 Kč, výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdajů na dítě ve výši 2 000 Kč, splátek u žalobkyně ve výši 3 005 Kč a dále byla ponechána žalovanému rezerva 1 000 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 3 585 Kč. Žalovaný měl bydlet ve státním/obecním bydlení.

16. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k uhrazení dlužné částky 71 789 Kč s příslušenstvím a smluvních pokut do 15 dnů ode dne odeslání.

17. Z oznámení o schválení úvěru a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru, které mu bylo doručeno dne [datum].

18. Ze sdělení bank k dotazu soudu na výši ročních úrokových sazeb pro úvěry odpovídající parametrům úvěru poskytnutému žalovanému, tedy úvěr ve výši 60 000 Kč poskytnutý v prosinci 2019 se splatností 60 měsíců, bylo zjištěno, že [anonymizováno] banka poskytovala úrokovou sazbu 9,1%, [příjmení] [příjmení] poskytovala úrokovou sazbu 3,89- 11,08 %, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu 10,9- 14,9 %, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu 13,43 %, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu 12,42 %, [jméno] [příjmení] [příjmení] poskytovala úrokovou sazbu 12,92%, [anonymizováno] banka v prosinci 2019 spotřebitelské úvěry neposkytovala a [obec] spořitelna poskytovala úrokovou sazbu 13,30 %.

19. Z předžalobní výzvy k zaplacení bezdůvodného obohacení ze dne [datum] a doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný sdělil žalobkyni, že smlouvu ze dne [datum] [číslo] kterou mu byla poskytnuta částka 45 000 Kč, považuje za neplatnou, a protože na tuto smlouvu uhradil částku 81 135 Kč, požaduje částku 36 135 Kč, v podobě bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně, vydat do 7 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalobkyni odeslána a doručena dne [datum].

20. Z oznámení o provedení jednostranného započtení ze dne [datum] a doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný oznámil žalobkyni, že svou pohledávku vůči ní z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 36 135 Kč vzniklého z neplatné smlouvy ze dne [datum] [číslo] započítává na zůstatek pohledávek ze smluv ze dne [datum], [číslo] kterou byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 60 000 Kč a ze dne [datum], [číslo] kterou byla žalovanému poskytnuta částka ve výši ve výši 18 000 Kč, jejichž neplatnost žalovaný rovněž namítl a pohledávky žalobkyně z těchto smluv ve výši 23 931 Kč a 11 154 Kč zanikly započtením. Oznámení bylo žalobkyni doručeno dne [datum].

21. Z dalších důkazů, a to z karty klienta č.l. 14, oznámení o zesplatnění č.l. 15, výpisu z účtu č.l. 27, výzva k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum] č.l. 17 - 19, oznámení ze dne [datum] č.l. 43 - 44, oznámení č.l. 45, předsmluvního formuláře č.l. 20 - 22, výpisu ze seznamu regulovaných subjektů ČNB č.l. 41, prohlášení klienta č.l. 34 - 35, pohybů na účtu č.l. 86 - 95, soud nečinil žádní skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení pro rozhodnutí ve věci podstatný. <b>22. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. [spisová značka] učinil soud následující skutková zjištění:</b> 23. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činila 29 856 Kč, doba trvání úvěru byla 24 měsíců, celková výše splátky 1 369 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba činila 54,21 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. RPSN činilo 69,93 % a nezahrnovalo pojištění. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou částky odpovídající nové jistině úvěru více než 15 dní pak vznikla žalovanému povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Návrh/smlouv byl učiněn na formuláři připraveném žalobkyní (formulář se evidentně předtištěn, jsou do něj počítačově doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být jakkoliv měněn).

24. Z výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný měl v registru celkem 3 záznamy, kdy u žádného z nich není uvedeno, že by žalovaný měl dlužné splátky a všechny byly zaplaceny.

25. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovanému bylo přiřazeno skóre 214, což znamená, že žalovaný byl zařazen do I. kategorie, tedy byly mu přiděleny nízké body do interního skóre, jednalo se o klienta s vyšším rizikem, kdy je úvěr limitován vyšší vyplacené částka, nebo je úvěr zamítán.

26. Z výplatní pásky ze dne [datum], potvrzení o příjmu a potvrzení o provedení platby č.l. 32 a č.l. 36 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl 26 599 Kč.

27. Z fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí průkazu.

28. Z výpisu z účtu žalobkyně, bylo zjištěno, že tato dne [datum] učinila na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku, platbu s [variabilní symbol] ve výši 18 000 Kč.

29. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně operovala s příjmem žalovaného 26 500 Kč a výdaji ve výši 16 800 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 3 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3 886 Kč, výdajů na dítě ve výši 2 770 Kč, splátky u žalobkyně ve výši 6 284 Kč a dále byla ponechána žalovanému rezerva 1 000 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 8 700 Kč. Žalovaný měl bydlet ve státním/obecním bydlení.

30. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že celkové příjmy na účtu byly 74 522, 606 Kč a celkové výdaje 72 437 Kč. Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [právnická osoba] označená jako„ Pujcka od [webová adresa]“ ve výši 5 000 Kč. Dne [datum] byla na účet připsána platba od zaměstnavatele žalovaného ve výši 14 475 Kč. Dne [datum] odešla z účtu žalovaného platba ve výši 3 611,70 Kč označená jako splátka hypotéky u [anonymizováno] banky. Dne [datum] odešla účtu žalovaného platba ve výši 5 750 Kč ve prospěch společnosti [právnická osoba] Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [právnická osoba] označená jako„ Pujcka od [webová adresa]“ ve výši 16 000 Kč, kdy zůstatek na účtu tento den byl 2 632,60 Kč, po připsání platby tak byl zůstatek 18 632,60 Kč. Dne [datum] odešla účtu žalovaného platba ve výši 2 720 Kč ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno]. Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [právnická osoba] označená jako„ Dodatecna pujcka od [webová adresa]“ ve výši 3 000 Kč. Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [anonymizována dvě slova] označená jako„ Úver dle smlouvy [číslo] SOScredit“ ve výši 12 000 Kč. Dne [datum] odešla z účtu žalovaného platba ve výši 2 780 Kč ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno]. Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [právnická osoba] označená jako„ Dodatecna pujcka od [webová adresa]“ ve výši 3 200 Kč, kdy zůstatek na účtu byl 3 660,60 Kč. Dne [datum] odešla z účtu žalovaného platba ve výši 4 058 Kč ve prospěch Společenství vlastníků pro dům [obec]. Dne [datum] odešla z účtu žalovaného platba ve výši 159 Kč označená jako splátka hypotéky u [anonymizováno] banky.

31. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k uhrazení dlužné částky 20 816 Kč s příslušenstvím a smluvních pokut do 15 dnů ode dne odeslání.

32. Z oznámení o schválení úvěru a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru, které mu bylo doručeno dne [datum].

33. Z dalších důkazů, a to pojištění schopnosti splácet č.l. 13-16, karty klienta č.l. 17, oznámení o zesplatnění č.l. 19, výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum] č.l. 20 - č.l. 22, přihlášky do pojištění č.l. 43 - 44, přílohy [číslo] k návrhu an uzavření smlouvy č.l. 46, dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru č.l. 47 - 48, podpis na dálku č.l. 49, čestného prohlášení č.l. 59, výpisu z účtu žalovaného č.l. 73 - 82, předžalobní výzvy č.l. 83 - 85, oznámení o provedení jednostranného započtení č.l. 86 - 87, doručenky datových zpráv č.l. 88 – 89, předsmluvního formuláře č.l. 23 - 25, výpis ze seznamu regulovaných subjektů ČNB č.l. 45, prohlášení klienta č.l. 37 - 38, soud nečinil žádní skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení pro rozhodnutí ve věci podstatný, případně z nich soud činil skutková zjištění uvedená v rámci spisu sp. zn. [spisová značka]. <b>34. Ze spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. [spisová značka] učinil soud následující skutková zjištění:</b> 35. Z návrhu na vydání platebního rozkazu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se na žalovaném z titulu smlouvy ze dne [datum], [číslo] domáhala zaplacení částky 45 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 6 467,60 Kč jako smluvní pokuty a úroku ve výši 10 % ročně z částky 34 401 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 173 088 Kč. Žalobkyně dle návrhu ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i databází.

36. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 144 240 Kč, doba trvání úvěru byla 48 měsíců, celková výše splátky 3 005 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba činila 108,78 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru, efektivní. RPSN činilo 108,78 % a nezahrnovalo pojištění. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou částky odpovídající nové jistině úvěru více než 15 dní pak vznikla žalovanému povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Návrh/smlouv byl učiněn na formuláři připraveném žalobkyní (formulář se evidentně předtištěn, jsou do něj počítačově doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být jakkoliv měněn).

37. Z výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný neměl v registru žádný záznam.

38. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovanému bylo přiřazeno skóre 385, což znamená, že žalovaný byl zařazen do II. kategorie, tedy nízké body do interního skóre, střední riziko, úvěr je limitován výší vyplacené částky.

39. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] a dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] – [anonymizováno], pracovní smlouva žalovaného byla prodloužena na dobu neurčitou.

40. Z výplatní pásky ze dne [datum] a potvrzení o provedení platby č.l. 24 a č.l. 25 soud zjistil, že v červnu 2018 byl čistý příjem žalovaného ve výši 13 366 Kč a v červenci 9 595 Kč.

41. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí průkazu.

42. Z výpisu z účtu žalobkyně, bylo zjištěno, že tato dne [datum] učinila na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku, platbu s [variabilní symbol] ve výši 45 000 Kč.

43. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně operovala s příjmem žalovaného 11 400 Kč a výdaji ve výši 6 410 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 3 410 Kč, výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdajů na dítě ve výši 2 000 Kč a dále byla ponechána žalovanému rezerva 1 000 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 3 990 Kč. Žalovaný měl bydlet ve státním/obecním bydlení.

44. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k uhrazení dlužné částky 45 144 Kč s příslušenstvím a smluvních pokut do 15 dnů ode dne odeslání.

45. Z oznámení o schválení úvěru a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru, které mu bylo doručeno dne [datum].

46. Ze sdělení bank k dotazu soudu na výši ročních úrokových sazeb pro úvěry odpovídající parametrům úvěru poskytnutému žalovanému, tedy úvěr ve výši 45 000 Kč poskytnutý v srpnu 2018 se splatností 48 měsíců, bylo zjištěno, že [anonymizováno] banka poskytovala úrokovou sazbu 11,3 %, [příjmení] [příjmení] poskytovala úrokovou sazbu 5,9 % - 9,9 %, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu 13,9 %, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu 12,61 %, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu v průměrné výši 12,42 % a v celkovém rozmezí 12 % - 22,9 %, [jméno] [příjmení] [příjmení] poskytovala úrokovou sazbu 5,9 % - 16,6 %, [příjmení] [příjmení] poskytovala úrokovou sazbu 6,9 % - 15,9 % a při včasném splácení sazbu 5,9 % - 9,9 %, [anonymizováno] banka v dané době spotřebitelské úvěry neposkytovala a [obec] spořitelna poskytovala úrokovou sazbu 13,9 %.

47. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek bylo zjištěno, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] se vyjadřuje k rozdílům v úročení efektivní a nominální úrokovou sazbou, kdy výše jednotlivých sazeb se může lišit, přestože vyčíslený úrok zůstává stejný. Dle přiložené tabulky efektivní úrokové sazbě 108,78 % odpovídá nominální sazba 75,5178 %.

48. Z protokolu o jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vdané věci přednesla podaný návrh na zahájení řízení a doplnění na č. l. 57-60, soud provedl dokazování listinnými důkazy a vyzval žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení a důkazů dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kdy žalobkyně uvedla, že již všechny důkazy předložila a všechny skutečnosti tvrdila.

49. Z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žaloba žalobkyně, kterou se z titulu smlouvy ze dne [datum], [číslo] domáhala zaplacení částky 45 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 6 467,60 Kč a úroku ve výši 10 % ročně z částky 34 401 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 173 088 Kč, byla zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná, neboť žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost, když řádně nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalovaného. Soud dospěl také k závěru, že úroková sazba ve výši 108,78 % ročně je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť výrazně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v obdobných případech. Ujednání o úrocích tak bylo neplatné, což způsobilo neplatnost celé smlouvy, neboť se jednalo o jedinou úplatu a dalo se předpokládat, že žalobkyně bez této úplaty smlouvu neuzavřela.

50. Z dalších důkazů, a to z karty klienta č.l. 44, oznámení o zesplatnění č.l. 43, výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] č.l. 36 - 38, oznámení ze dne [datum] č.l. 9 - 10, oznámení č.l. 8, oznámení č.l. 39, odklad splátek č.l. 40-41 předsmluvního formuláře č.l. 33 - 35, výpisu ze seznamu regulovaných subjektů ČNB č.l. 16, prohlášení klienta č.l. 22 - 23, výpisu účtu č.l. 66, vyjádření žalovaného č.l. 106, výpisu plateb č.l. 110 – 119, oznámení o provedení započtení č.l. 120-121, předžalobní výzvy č.l. 122 - 124, doručenky datových zpráv č.l. 125 - 128, vzájemného návrhu č.l. 130, výpisu z účtu č.l. 135 – 138, soud nečinil žádní skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení pro rozhodnutí ve věci podstatný, případně z nich soud činil skutková zjištění uvedená v rámci věci sp. zn. 211 C 11/2022.

51. Soud na základě provedených důkazů a nesporných skutkových tvrzení účastníků dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

52. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 60 000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru žalovaného byl žalobkyní akceptován a dne [datum] byla částka 60 000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, spolu s úrokem ve výši 62,46 % ročně neměnným po celou dobu splácení úvěru. Celkem se tak zavázal vrátit žalobkyni částku 196 740 Kč. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru [příjmení], kdy v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru bylo žalovanému přiřazeno skóre 370, což znamená, že žalovaný byl zařazen do II. kategorie, tedy do lepšího segmentu klientů s menším rizikem. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalovaného 14 000 Kč, který si ověřila, a výdaje ve výši 9 415 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 3 410 Kč, výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdajů na dítě ve výši 2 000 Kč, splátek předchozího úvěru u žalobkyně ve výši 3 005 Kč a dále byla ponechána žalovanému rezerva 1 000 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 3 585 Kč. Žalobkyně pracovala s informací, že žalovaný měl bydlet ve státním/obecním bydlení. Smlouva byla formulářová, předchystána žalobkyní. V záři roku 2019 bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 60 000 Kč splatné v 60 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 3,89 % do 14,9 % ročně. Žalobkyně žalovanému zasílala předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů ode dne jejího odeslání.

53. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 18 000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru žalovaného byl žalobkyní akceptován a dne [datum] byla částka 18 000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách po 1 369 Kč, spolu s úrokem ve výši 54,21 % ročně neměnným po celou dobu splácení úvěru. Celkem se tak zavázal vrátit žalobkyni částku 29 856 Kč. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru [příjmení], kdy v tomto registru měl 3 záznamy, kdy u žádného z nich nebylo uvedeno, že by žalovaný měl dlužné splátky a všechny byly zaplaceny. Dále žalobkyně prověřovala žalovaného v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru žalovanému bylo přiřazeno skóre 214, což znamená, že žalovaný byl zařazen do I. kategorie, tedy byly mu přiděleny nízké body do interního skóre, jednalo se o klienta s vyšším rizikem, kdy je úvěr limitován vyšší vyplacené částka, nebo je úvěr zamítán. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem, který si ověřila příjem žalovaného ve výši 26 500 Kč a výdaje žalovaného 16 800 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 3 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 3 886 Kč, výdajů na dítě ve výši 2 770 Kč, splátek u žalobkyně ve výši 6 284 Kč a dále byla ponechána žalovanému rezerva 1 000 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 8 700 Kč. Žalobkyně pracovala s informací, že žalovaný měl bydlet ve státním/obecním bydlení. Smlouva byla formulářová, předchystána žalobkyní. Žalobkyně žalovanému zasílala předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů ode dne jejího odeslání.

54. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 45 000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru žalovaného byl žalobkyní akceptován a dne [datum] byla částka 45 000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 3 005 Kč, spolu s úrokem ve výši 108,78 % ročně neměnným po celou dobu splácení úvěru. Celkem se tak zavázal vrátit žalobkyni částku 144 240 Kč. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru [příjmení], kdy v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru žalovanému bylo přiřazeno skóre 385, což znamená, že žalovaný byl zařazen do II. kategorie, tedy nízké body do interního skóre, střední riziko, úvěr je limitován výší vyplacené částky. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem, který si ověřila, žalovaného 11 400 Kč a výdaje ve výši 6 410 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 3 410 Kč, výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč, výdajů na dítě ve výši 2 000 Kč, a dále byla ponechána žalovanému rezerva 1 000 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 3 990 Kč. Žalobkyně pracovala s informací, že žalovaný měl bydlet ve státním/obecním bydlení. Smlouva byla formulářová, předchystána žalobkyní. V srpnu roku 2018 bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 45 000 Kč splatné ve 48 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 5,9 % do 22,9 % ročně. Žalobkyně žalovanému zasílala předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů ode dne jejího odeslání.

55. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu žalobkyně, kterou se z titulu smlouvy ze dne [datum], [číslo] domáhala zaplacení částky 45 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 6 467,60 Kč a úroku ve výši 10 % ročně z částky 34 401 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 173 088 Kč. Soud dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná, neboť žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost, když řádně nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalovaného. Soud dospěl také k závěru, že úroková sazba ve výši 108,78 % ročně je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť výrazně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v obdobných případech. Ujednání o úrocích tak bylo neplatné, což způsobilo neplatnost celé smlouvy, neboť se jednalo o jedinou úplatu a dalo se předpokládat, že žalobkyně bez této úplaty smlouvu neuzavřela.

56. Žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka celkem ve výši 123 000 Kč a žalovaný celkem žalobkyni zaplatil částku 127 329 Kč.

57. Dne [datum] žalovaný sdělil žalobkyni, že smlouvu ze dne [datum] [číslo] kterou mu byla poskytnuta částka 45 000 Kč, považuje za neplatnou, a protože na tuto smlouvu uhradil částku 81 135 Kč, požaduje částku 36 135 Kč, v podobě bezdůvodného obohacení na straně vzniklého žalobkyně, vrátit do 7 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalobkyni odeslána a doručena dne [datum].

58. Dne [datum] žalovaný oznámil žalobkyni, že svou pohledávku vůči ní z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 36 135 Kč vzniklého z neplatné smlouvy ze dne [datum] [číslo] započítává na zůstatek pohledávek ze smluv ze dne [datum], [číslo] kterou byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 60 000 Kč a ze dne [datum], [číslo] kterou byla žalovanému poskytnuta částka ve výši ve výši 18 000 Kč, jejichž neplatnost žalovaný rovněž namítl a pohledávky žalobkyně z těchto smluv ve výši 23 931 Kč a 11 154 Kč zanikly započtením. Oznámení bylo žalobkyni doručeno dne [datum].

59. Za období od [datum] do [datum] měl žalovaný na účtu vedeném na jeho jméno celkové příjmy 74 522, 606 Kč a celkové výdaje 72 437 Kč. Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [právnická osoba] označená jako„ Pujcka od [webová adresa]“ ve výši 5 000 Kč. Dne [datum] byla na účet připsána platba od zaměstnavatele žalovaného ve výši 14 475 Kč. Dne [datum] odešla z účtu žalovaného platba ve výši 3 611,70 Kč označená jako splátka hypotéky u [anonymizováno] banky. Dne [datum] odešla účtu žalovaného platba ve výši 5 750 Kč ve prospěch společnosti [právnická osoba] Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [právnická osoba] označená jako„ Pujcka od [webová adresa]“ ve výši 16 000 Kč, kdy zůstatek na účtu tento den byl 2 632,60 Kč, po připsání platby tak byl zůstatek 18 632,60 Kč. Dne [datum] odešla účtu žalovaného platba ve výši 2 720 Kč ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno]. Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [právnická osoba] označená jako„ Dodatecna pujcka od [webová adresa]“ ve výši 3 000 Kč. Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [anonymizováno] finance označená jako„ Úver dle smlouvy [číslo] [anonymizováno]“ ve výši 12 000 Kč. Dne [datum] odešla z účtu žalovaného platba ve výši 2 780 Kč ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno]. Dne [datum] byla žalovanému na účet připsána platba od [právnická osoba] označená jako„ Dodatecna pujcka od [webová adresa]“ ve výši 3 200 Kč, kdy zůstatek na účtu byl 3 660,60 Kč. Dne [datum] odešla z účtu žalovaného platba ve výši 4 058 Kč ve prospěch Společenství vlastníků pro dům [obec]. Dne [datum] odešla z účtu žalovaného platba ve výši 159 Kč označená jako splátka hypotéky u [anonymizováno] banky.

60. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

61. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

62. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

63. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

64. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

65. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a žaloby žalobkyně původně podané ve věci sp. zn. 211 C 11/2022 a 207 C 9/2022 zamítl. Soud naopak vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného, kterým se domáhal uhrazení částky 4 329 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

66. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit poskytnuté spotřebitelské úvěry. Soud pak zkoumal, zda tak žalobkyně učinila i ohledně smlouvy ze dne [datum], [číslo] která nebyla předmětem tohoto řízení, ale řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], neboť s ohledem na vzájemný návrh, si soud platnost této smlouvy musel posoudit jako předběžnou otázku a takto musel učinit, přestože pohledávka žalobkyně z této smlouvy byla projednávána v jiném řízení, kdy soud v tomto řízení došel ke stejným závěrům jako v řízení sp. zn. [spisová značka].

67. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila u všech uzavřených smluv nedostatečně. Žalobkyně si sice v každém z případů ověřila příjmy žalovaného (tedy splnila nezbytné minimum pro ověření úvěruschopnosti žalovaného), ale výdajovou stránku poměrů žalovaného posoudila nedostatečně, když si ani jednou neověřila alespoň výši nákladů žalovaného na bydlení, které jsou na první pohled extrémně nízké a také se dostatečně nezabývala informacemi, které měla dispozici a poměry žalovaného špatně vyhodnotila. Žalobkyně se ani nezabývala dalšími výdaji žalovaného, pouze se spokojila s částkou životního minima. Nelze samozřejmě paušálně stanovit povinnosti poskytovatelů úvěrů, jakým způsobem mají ověřovat úvěruschopnost spotřebitelů, tedy do jaké míry mají zkoumat poměry spotřebitelů, kdy nelze na poskytovatele v každém jednotlivém případě spravedlivě požadovat, aby požadovali od spotřebitelů veškeré informace ohledně jejich měsíčních výdajů a všechny tyto informace ověřovali. Vždy je nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem daného případu, a to například k povaze úvěru, jakož i k výši a délce splátek a poměrům žalovaného, které jsou zjištěny alespoň základním zkoumáním. Soudy mají navíc povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky, měla dle názoru soudu žalobkyně výdajovou stránku poměrů žalovaného zkoumat podrobněji a neměla se pouze spokojit s informacemi, které měla k dispozici, ty navíc špatně vyhodnotila, pokud je vůbec jakýmkoliv způsobem vyhodnocovala, a ne jen matematicky odečetla dosazené výdaje od ověřených příjmů žalovaného. Ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Nelze tak přisvědčit argumentaci žalobkyně, že nemá povinnost si ověřit výdaje klientů a nemusí zjišťovat dopodrobna jejich výdajovou stránku a navíc nemá jak si informace od spotřebitelů ověřit, jak uváděla ve svém podání ze dne [datum]. Pro žalobkyni nemohl být nadmíru zatěžující si od žalovaného vyžádat například nájemní smlouvu, případně výpis z účtu, ohledně toho, jaké výdaje spojené s bydlením má a lze na žalobkyni spravedlivě požadovat, aby takto učinila, neboť to na ní nekladlo žádné další podstatně zvýšené nároky. Ostatně žalobkyně v jednom případě k dispozici výpis z účtu žalovaného měla, ten byla ale podstatně staršího data, výpis nebyl aktuální v době poskytnutí úvěru na základě smlouvy ze dne [datum], kdy k tomuto výpisu se soud dále vyjádří posléze.

68. Žalobkyně měla pozorněji zkoumat poměry žalovaného a jeho výdaje si ověřit, neboť dle smlouvy ze dne [datum], [číslo] měl žalovaný platit splátky ve výši 3 005 Kč měsíčně, ale jeho příjem byl pouze 11 400 Kč, dle smlouvy ze dne [datum], [číslo] měl žalovaný platit splátky ve výši 3 279 Kč měsíčně, ačkoliv již hradil splátky ve výši 3 005 Kč. Celkové splátkové zatížení žalovaného tak činilo již 6 284 Kč, ale jeho příjem činil pouze 14 475 Kč. V prvém případě splátky úvěru činily 26 % příjmu žalovaného a v druhém případě již 43 %, což je velmi vysoké splátkové zatížení žalovaného, vzhledem k jeho příjmu, a žalobkyně již jen s ohledem na samotnou výši splátek měla více zkoumat, zda bude žalovaný schopen takové splátky hradit. To vše navíc za situace, kdy žalovaný živil nejen sebe, ale i dítě, kdy tak pro dvě osoby žalovanému na všechny ostatní výdaje zbývala po uzavření druhé úvěrové smlouvy, částka pouze ve výši 8 191 Kč a po uzavření první smlouvy 8 395 Kč. Splátkové zatížení žalovaného mělo navíc trvat po dlouho dobu, neboť smlouvy byly uzavřeny na 48 a 60 měsíců. Žalobkyně si tak měla výdaje žalovaného už jen z tohoto důvodu ověřit důkladněji, případně úvěry s takovým splátkovým zatížením vůbec neposkytovat, a to odhlédne-li soud i od skutečnosti, že tvrzená částka ohledně výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč, je na první pohled extrémně nízká. Žalovaný byl navíc dle výpisu z registru NRKI hodnocen nižším skóre (systém ho dvakrát zařadil kategorie II. a jednou do kategorie I.), což měla být další informace pro žalobkyni, aby poměry žalovaného více prověřovala, případně úvěry neposkytovala.

69. Co se týče třetí smlouvy uzavřené dne [datum], [číslo] tak zde již měl sice žalovaný příjem vyšší (26 599 Kč) a splátka byla nižší (1 369 Kč), ale i zde žalobkyně v rámci ověření úvěruschopnosti nepostupovala řádně. V prvé řadě je nutné brát v úvahu, že již žalovaný hradil splátky ve výši 6 284 Kč a celkové splátky tak po uzavření této smlouvy činily 7 653 Kč, což činilo stále skoro 29 % jeho příjmu, tedy opět podstatnou část příjmu žalovaného. Žalobkyně pak sice pracovala s vyššími náklady na bydlení žalovaného (3 886 Kč), ale ani v tomto případě si je jakýmkoliv způsobem neověřila. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], přičemž úvěr byl poskytnut až v prosinci a žalobkyně si tak měla (a mohla) vyžádat aktuální výpis z účtu v době uzavření smlouvy. Přesto, že je výpis staršího data, tak je z něj patrné, že žalovaný měl několik dalších závazků, půjčoval si peníze od [právnická osoba] [anonymizováno], [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], a to v nikoliv zanedbatelných částkách, když příjmy z půjček v daném měsíci se pohybovaly v řádech desetitisíců. Navíc lze z výpisu zjistit, že žalovaný splácel hypotéku ve výši 3 611,70 Kč a hradil společenství vlastníků částku 4 058 Kč, kdy z těchto dvou plateb je zřejmé, že výdaje žalovaného na bydlení nemohly být 3 886 Kč, jak předpokládala žalobkyně, ale minimálně ve výši 7 669,7 Kč, tedy oproti žalobkyni předpokládané částce byly dvojnásobné, a žalobkyně tuto informaci, kterou měla sama k dispozici, jakýmkoliv způsobem nereflektovala a žalovaného dále zadlužila již v pořadí třetím úvěrem. Je zřejmé, že žalobkyně ani jakkoliv nereflektovala další závazky žalovaného, z výpisu z účtu vyplývající, neboť by si logicky vyžádala aktuální výpis z účtu, protože zde panovaly pochybnosti o poměrech žalovaného. Z výpisu je také možné zjistit, že minimálně ve dvou případech neměl žalovaný na účtu dostatek prostředků, aby mohl uhradit platby a řešil to další půjčkou, jako tomu bylo v případě splátky ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] dne [datum] a uhrazení platby společenství vlastníků jednotek dne [datum]. Přes všechny tyto žalobkyni jednoduše dostupné informace žalobkyně žalovanému poskytla další úvěr a opět mu navýšila měsíční splátku, aniž by cokoliv dalšího zkoumala.

70. Z výše uvedeného tak vyplývá, že žalobkyně postupuje při ověřování úvěruschopnosti zcela nedostatečně a v daném případě se jednalo pouze o formální proces, kdy žalobkyně ani nepřezkoumává informace získané od žalovaného, pouze si dosadila k ověřeným příjmům žalovaného jeho výdaje, které zjevně neměly zjevně nic společného s realitou, a následně žalovanému poskytla celkem tři úvěry, přičemž splátky činily podstatnou část příjmu žalovaného po velmi dlouhou dobu, kdy není divu, že žalovaný přestal všechny závazky splácet. Žalobkyně tak měla postupovat důkladněji, měla poměry žalovaného více zkoumat a navíc dostupné informace nesprávně vyhodnotila, případně se jimi ani nezabývala. Co se týče žalobkyní odkazovaného rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18, tak jí citované závěry lze na daný případ stáhnout, když dle názoru soudu zde existovaly i pochybnosti, zda žalovaný reálně dokáže poskytnuté úvěry splatit, neboť splátkové zatížení žalovaného bylo extrémně vysoké.

71. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a veškeré smlouvy o úvěry je tak nutno považovat za neplatné, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Co se týče smlouvy ze dne [datum], [číslo] tak Okresní soud v Šumperku již dříve dospěl ke stejným závěrům ohledně neplatnosti smlouvy ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

72. Žalobkyně by tak měla nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení z jednotlivých smluv podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému žalobkyně vyplatila celkem částku ve výši 123 000 Kč, ale žalovaný celkem žalobkyni zaplatil částku 127 329 Kč. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení dle výše uvedených ustanovení stíhá i žalobkyni, když žalovaný by byl sice povinen vydat částku 123 000 Kč, kterou bez právního důvodu od žalobkyně obdržel, ale jelikož žalobkyni také bez právního důvodu plnil částku ve výši 127 329 Kč, je to právě žalobkyně, kdo je povinna částku v podobě bezdůvodného obohacení ve výši 4 329 Kč vydat žalovanému, a to dle vzájemného návrhu žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni toto započtení i oznámil. Soud proto žalobu žalobkyně podanou ve věci sp. zn. [spisová značka] zamítl výrokem I. tohoto rozsudku, žalobu podanou žalobkyní původně ve věci sp. zn. [spisová značka] soud zamítl výrokem II. tohoto rozsudku a naopak výrokem III. tohoto rozsudku soud vyhověl žalovanému a uložil žalobkyni povinnost zaplatit mu částku ve výši 4 329 Kč. Spolu s částkou bezdůvodného obohacení byl žalovanému přiznán i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalovanému přiznán ode dne [datum], neboť žalovaný žalobkyni původně k vydání bezdůvodného obohacení vyzval výzvou ze dne [datum], kterou žalobkyni stanovil lhůtu 7 dnů k vydání bezdůvodného obohacení, kdy tato výzva byla odeslána a doručena dne [datum] a žalobkyně je tak od [datum] v prodlení.

73. Na závěru soudu nemění nic skutečnost, že žalovaný po delší dobu své závazky splácel, neboť je v postavení spotřebitele, kdy žalobkyni ukládá zákon povinnost, aby jako profesionál řádně posoudila, že bude žalovaný schopen závazky splácet, kdy s odkazem na shora uvedené závěry je zřejmé, že žalobkyně naprosto na tuto skutečnost rezignovala a nelze to ke škodě přičítat žalovanému.

74. Co se týče úroků z prodlení, na které by měla případně nárok žalobkyně, tak spotřebitel je sice pro případ neplatnosti povinen vrátit to, oč se na úkor poskytovatele úvěru bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Neplatnost smluv byla soudem konstatována až nyní, a to navíc v situaci, kdy žalovaný již žalobkyni vše uhradil, proto žalobkyně nemá právo na jakékoliv úroky z prodlení z částek, které žalovaný od žalobkyně obdržel. Toto speciální ustanovení se na splatnost pohledávky žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení nevztahuje, neboť ustanovení hovoří pouze o spotřebiteli, který je povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dle jeho možností.

75. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že smlouvy ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum], [číslo] jsou neplatné i z dalšího důvodu, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků ve smlouvách je evidentně v rozporu s dobrými mravy, a nezáleží na skutečnosti, zda se jedná o nominální či efektivní úrokovou sazbu, neboť je nepřiměřeně vysoká v obou případech. Soud ze sdělení bankovních ústavů, na které se obrátil s dotazem, jaké úroky byly obvykle požadovány ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v daném čase a místě, při stejných parametrech úvěru. Takto bylo soudem zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů maximálně 22,9 % v případě první smlouvy a 14,9 % v případě druhé smlouvy. V daném případě tedy sjednané sazby úroku podstatně a naprosto zjevně přesahují zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze, než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 konstatovat, rozpor sjednaných úvěrových sazeb s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnost smluv o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít, navíc za situace, kdy se žalovaným uzavřela smlouvy s právě takto vysokým úrokem. Uvedené smlouvy o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatné v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků, i kdyby žalobkyně náležitě úvěruschopnost prověřila. Pokud se žalobkyně odkazovala na systém [příjmení], tak je nutné počítat úrokové sazby ohledně klasických spotřebitelských úvěrů, nikoliv úrokové sazby z úvěru z kreditních karet, na které se, s ohledem na jejich výši, žalobkyně odvolávala, které jsou jiným typem úvěru, než poskytuje žalobkyně a úrokové sazby jsou v těchto případech zcela jiné. Soud měl navíc k dispozici přímo vyjádření bank, v jaké výši úrokové sazby poskytovaly u obdobných úvěrů, a z těchto soud vycházel, neboť jsou podstatně více vypovídající v daném konkrétním případě.

76. Strany se v řízení odvolávaly na ustanovení § 13 o. z. k čemuž odkazovaly na řadu rozhodnutí nižších soudů, odvolacích soudů, a to i například v exekučních věcech. Strany si ale uvedené ustanovení vykládají příliš široce. Soudu je známo, že rozhodovací činnost soudů je v obdobných případech týkajících se žalobkyně roztříštěná a lze nalézt množství rozhodnutí jak ve prospěch žalovaného, tak ve prospěch žalobkyně, vždy je ale nutné posuzovat konkrétní okolnosti daného případu, což strany opomíjejí. Soud z odkazovaných rozhodnutí nevycházel, neboť pro rozhodnutí postačil vlastní výklad zákonných ustanovení a judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, přičemž nebylo nutné zkoumat, jak rozhodují odvolací soud a okresní soudy v rámci celého státu, a to zvláště za situace, když lze nalézt velké množství rozhodnutí podporující argumenty každé ze stran.

77. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 58 534 Kč.

78. Tyto náklady sestávají z částky 27 023 Kč vzniklé ve věci sp. zn. [spisová značka] do spojení věcí, a to z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 225 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 4 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (oznámení o jednostranném započtení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 4 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 132,96 Kč za 310 ujetých km v částce 2 132,96 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 332,96 Kč ve výši 4 689,92 Kč. Soud nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za vyjádření k žalobě ze dne [datum], neboť se jednalo pouze o vyjádření, že žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, které bylo rozvinuto vyjádřením ze dne [datum] a soud tedy přiznal náhradu nákladů pouze za vyjádření ze dne [datum]. Dále soud nepřiznal odměnu a náhradu hotových za doplnění důkazů ze dne [datum], neboť žalovaný pouze doložil soudu důkazy k jednání, což mohl udělat i u jednání, případně ve svém vyjádření ze dne [datum], podání nebylo soudem vyžádáno a neobsahuje nové podstatné skutečnosti. Oba tyto úkony tak nejsou účelně vynaloženými náklady na zastupování.

79. Dále se náklady sestávají z částky 5 719 Kč vzniklé ze vzájemného návrhu žalovaného ve věci sp. zn. [spisová značka], následně vyloučeného do sp. zn. [spisová značka] a do spojení věcí. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 1 050 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vzájemný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 4 329 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 1 000 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč. Původně žalovaný po žalobkyni požadoval vydání bezdůvodného obohacení v částce 36 135 Kč, kterou ale následně započetl na pohledávky žalobkyně a samotným návrhem ve věci požadoval pouze částku 1 050 Kč. Proto byla pro převzetí a přípravu zastoupení a předžalobní upomínku zvolena tarifní hodnota 4 329 Kč (tedy částka přiznaná tímto rozsudkem) a pro návrh ve věci samé tarifní hodnota 1 050 Kč, tedy částka návrhem původně požadovaná.

80. Dále se náklady sestávají z částky 5 711 Kč vzniklé v řízení sp. zn. [spisová značka] do spojení věcí. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 23 919 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 2 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 720 Kč ve výši 991,20 Kč. Soud nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za vyjádření k žalobě ze dne [datum], neboť se jednalo pouze o vyjádření, že žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí, které bylo rozvinuto až vyjádřením ze dne [datum] a soud tedy přiznal náhradu nákladů pouze za vyjádření ze dne [datum].

81. Dále se náklady sestávají z částky 20 081 Kč, které vznikly po spojení věcí. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 112 473 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 810 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 3 279 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (rozšíření vzájemného návrhu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 6 265,92 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 132,96 Kč za 310 ujetých km v částce 2 132,96 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 132,96 Kč za 310 ujetých km v částce 2 132,96 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 595,92 Kč ve výši 3 485,14 Kč. Soud přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za vyjádření žalovaného ze dne [datum] pouze z tarifní hodnoty ve výši 3 279 Kč, tedy z částky, o kterou byla uvedeným vyjádřením rozšířena žaloba. Žalovaný označil vyjádření jako replika k vyjádření žalobkyně, ale ta pouze bez dalšího navrhla vyhovění její žalobě, přičemž žalovaný bez výzvy soudu zaslal vyjádření, které opakovalo jeho dosavadní argumentaci a jediným podstatným obsahem vyjádření byl návrh na rozšíření vzájemného návrhu o částku 3 279 Kč a soud tak vycházel z této tarifní hodnoty. Soud u ostatních úkonů vycházel po spojení věci ze součtu tarifních hodnot spojených věcí, tedy z částky 112 473 Kč.

82. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného.