211 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 934 Kč s příslušenstvím, o 4 497,87 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 995 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 939 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 934 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4 497,87 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 34,50 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 19 536,75 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 875,50 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 19 536,75 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 67 449 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 934 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 934 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4 497,87 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 34,50 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 19 536,75 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 875,50 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 19 536,75 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 67 449 Kč. Návrh žalobkyně odůvodnila skutečností, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut na účet úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,59 % p. a., splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 335 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] 2019. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 164 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru k datu [datum], neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne [datum] déle jak 65 dnů. Žalobkyni s ohledem na prodlení vzniklo právo na smluvní pokuty u splátek [číslo] po 499 Kč a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením po 200 Kč. Po zesplatnění přirostl úrok vynesený do zesplatnění k jistině a také vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru. Po zesplatnění žalovaný uhradil částku 4 005 Kč dne [datum]. Žalovaná částka byla tvořena částkou odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 19 536,75 Kč (tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky); smluvní pokutou dle bodu 6.1. smlouvy, ve výši 998 Kč s příslušenstvím; náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím; smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení (za den [datum] 0,1 % denně z částky 20 000 Kč a od [datum] z částky 19 536,75 Kč) v celkové výši k datu vyhotovení žaloby 4 497,87 Kč; úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 20 000 Kč za den [datum] a následně od [datum] z částky 19 536,75 Kč do zaplacení, když žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 64,59 % p. a. do 90. dne prodlení a od 91. dne prodlení (od [datum]) v sazbě 8,50 % s ohledem na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že počítala s ověřenými příjmy žalovaného ve výši 22 548 Kč a paušálně stanovenými výdaji 6 648 Kč, kdy vypočetla, že žalovaný má volné zdroje ke splácení po odečtení rezervy ve výši 14 990 Kč, neboť počítala se životním minimem ve výši 3 860 Kč, výdaji na bydlení ve výši 2 608 Kč, ke kterým přičetla rezervu 1 000 Kč. Dále žalobkyně nahlížela do databází NRKI a [příjmení]. Žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení dluhu, ale bezvýsledně.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 56 208 Kč, doba trvání úvěru byla 48 měsíců, celková výše splátky 1 335 Kč měsíčně, s úhradou za pojištění, bez pojištění splátka činila 1 171 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 64,58 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční nominální úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. RPSN činilo 87,58 % a nezahrnovalo pojištění. Úhrada za pojištění činila 13,95 % ze splátky měsíčně. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou částky odpovídající nové jistině úvěru více než 15 dní pak vznikla žalovanému povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Návrh/smlouv byl učiněn na formuláři připraveném žalobkyní (formulář se evidentně předtištěn, jsou do něj počítačově doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být jakkoliv měněn). Žalovaný uvedl jako platební místo číslo účtu [bankovní účet] Smlouva byla žalovaným podepsána SMS kódem a žalobkyní dne [datum].

4. Z výpisu z registru [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádný záznam.

5. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovanému bylo přiřazeno skóre 294, což znamená, že žalovaný byl hodnocen vyšším rizikem, úvěr má být limitován výši vyplacené částky, případně má být zamítán.

6. Z potvrzení o příjmu ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že zaměstnavatel žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného] potvrdil, že žalovaný dosahuje průměrného čistého příjmu za poslední 3 měsíce ve výši 22 592 Kč.

7. Z výplatních pásek za [anonymizováno] až [anonymizováno] 2021 bylo zjištěno, že žalovaný měl čistou mzdu 22 592 Kč.

8. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí průkazu.

9. Z výpisu účtu č. [bankovní účet] za měsíc [anonymizováno] 2021 bylo zjištěno, že účet je psán na jméno žalovaného. Na účet nebyla připsána mzda žalovaného. Celkové kreditní obraty činily částku 115 889 Kč a debetní částku 111 190 Kč. Na účtu je velké množství transakcí [webová adresa]“ a dále je dne [datum] proveden plánovaná splátka úvěru/úroku ve výši 6 328 Kč.

10. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně operovala s příjmem žalovaného 22 458 Kč a výdaji ve výši 6 468 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 3 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 2 608 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 14 990 Kč. Žalovaný měl bydlet ve vlastním bydlení.

11. Z výpisu z účtu žalobkyně, bylo zjištěno, že tato dne [datum] učinila na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku [číslo] [bankovní účet], platbu s [variabilní symbol] ve výši 20 000 Kč.

12. Z oznámení o schválení úvěru a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru, které jí bylo ale vráceno, neboť si ho žalovaný nevyzvedl.

13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k uhrazení dlužné částky 20 934 Kč s příslušenstvím a smluvních pokut do 15 dnů ode dne odeslání.

14. Ze sdělení bank k dotazu soudu na výši ročních úrokových sazeb pro úvěry odpovídající parametrům úvěru poskytnutému žalovanému, tedy úvěr ve výši 20 000 Kč poskytnutý v květnu 2021 se splatností 48 měsíců, bylo zjištěno, že [anonymizováno] banka poskytovala úrokovou sazbu 9,7 %, [příjmení] [příjmení] poskytovala úrokovou sazbu od 4,9 %, pokud byl úvěr procesovaný v platformě, tak 3,9%, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu 12,9 % – 16,9 %, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu 14,15 %, [anonymizováno] poskytovala úrokovou sazbu 14,65 %, [jméno] [příjmení] [příjmení] poskytovala úrokovou sazbu 14,9 %, [anonymizováno] banka poskytovala úrokovou sazbu 2,45 % až 11,85% a [obec] spořitelna poskytovala úrokovou sazbu 16,9 %.

15. Z dalších důkazů, a to: listina nazvaná„ podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru“ č.l. 8, dodatek [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo] č.l. 9-10, karty klienta č.l. 41, oznámení o zesplatnění č.l. 40, výzva k zaplacení ze dne [datum] a [datum] č.l. 37 a 38, příloha [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č.l. 11, přihláška do pojištění č.l. 13-14, výpis ze seznamu regulovaných subjektů ČNB č.l. 12, informací o pojištění č.l. 44-47, předsmluvní formulář č.l. 34-36, prohlášení klienta č.l. 20-21, soud nečinil žádní skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení pro rozhodnutí ve věci podstatný.

16. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] podepsaným žalovaným elektronicky dne [datum] a žalobkyní [datum], požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 20 000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru žalovaného byl žalobkyní akceptován a dne [datum] byla částka 20 000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 1 335 Kč, spolu s úrokem ve výši 64,59 % ročně neměnným po celou dobu splácení úvěru. Celkem se tak zavázal vrátit žalobkyni částku 56 208 Kč. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Sjednáno bylo pojištění, za které se žalovaný zavázal hradit měsíčně 13,95 % z měsíční splátky. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru [příjmení], kdy v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru byl žalovaný vyhodnocen jako klient, který je rizikový. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalovaného plynoucí ze zaměstnání, který ověřila, ve výši 22 458 Kč a počítala s výdaji ve výši 6 468 Kč, které se skládaly ze životního minima ve výši 3 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 2 608 Kč. Žalobkyně tak počítala s volnými zdroji žalovaného ve výši 14 990 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení. Na účet žalovaného v lednu 2021 nebyla připsána jeho mzda. Celkové kreditní obraty v tomto měsíci na jeho účtu činily částku 115 889 Kč a debetní částku 111 190 Kč. Na účtu je velké množství transakcí [webová adresa]“ a dále je dne [datum] proveden plánovaná splátka úvěru/úroku ve výši 6 328 Kč Smlouva byla formulářová, předchystána žalobkyní. V [anonymizováno] roku 2021 bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 20 000 Kč splatné ve 48 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí do 16,9 % ročně, přičemž většina bank poskytovala úrok nižší. Žalobkyně žalovanému zasílala předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů ode dne jejího odeslání.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z [datum], sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

22. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

23. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalovaného, ke kterému měla k dispozici potvrzení od zaměstnavatele a výplatní pásky, přičemž tedy vycházela z příjmu 22 548 Kč, tedy žalobkyně si správně ověřila příjem žalovaného. Co se týče výdajové stránky poměrů žalovaného, tak žalobkyně se spokojila pouze s paušálním stanovením výdajů dle životního minima ve výši 3 860 Kč a výdaji na bydlení ve výši 2 608 Kč, kdy tyto výdaje jakkoliv dále neověřila. Přestože splátka úvěru ve výši 1 335 Kč vůči příjmu žalovaného je v daném případě poměrně nízká, měla žalobkyně dle názoru soudu výdajovou stránku poměrů žalovaného zkoumat podrobněji, ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele údaje získané od spotřebitele si ověřit, není tak pravdou argumentace žalobkyně v jejím vyjádření ze dne [datum], že nemá povinnost si ověřit výdaje klientů a nemusí zjišťovat dopodrobna jejich výdajovou stránku a navíc nemá jak si ji ověřovat. V daném případě výdaje žalovaného na bydlení nejsou na první pohled příliš nízké, s ohledem na to, že tvrdil, že bydlí ve vlastním bydlení, ale určitě nebylo nemožné opatřit si výpis z katastru nemovitostí, který by jeho tvrzení ohledně vlastního bydlení potvrdil, což na žalobkyni žádné vysoké nároky neklade. Žalobkyně měla od žalovaného k dispozici výpis z jeho účtu za [anonymizováno] 2021, přičemž nebyl tedy důvod, aby si neopatřila i výpis z jeho účtu za měsíc [anonymizováno] nebo [anonymizováno] 2021, aby měla aktuální informace v době sjednávání smlouvy o úvěru. Z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že žalovaný očividně zasílá velké množství peněžních prostředků na sázkovou [právnická osoba], což by mělo žalobkyni varovat ohledně skutečnosti, jakým způsobem nakládá se svými prostředky, neboť se jedná o zjevný varovný signál, který může negativně ovlivnit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky. Navíc byla součástí výpisu i splátka úvěru a žalobkyně si tak měla ověřit, zda v danou dobu neplatil úvěr, přesto se žalobkyně spokojila pouze se starším výpisem z účtu, a to i přesto, že z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl zařazen do nejproblematičtější kategorie klientů. S ohledem na výše uvedené tak měla žalobkyně v daném případě důkladněji zkoumat poměry žalovaného, přičemž je zřejmé, že její zkoumání úvěruschopnosti je pouze formální procesem, který nezkoumá jednotlivá specifika daného případu, jak je povinností žalobkyně. Soud tak na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost řádně nezkoumala. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný nezaplatil ani jednu splátku. Soudy pak mají navíc povinnost vést poskytovatele úvěrů k tomu, aby řádně plnili své povinnosti, neboť předluženost spotřebitelů je závažný problém s celospolečenským dopadem.

25. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 20 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh uhradil částku 4 005 Kč a žalovaný netvrdil, jakou částku žalobkyni uhradil, kdy břemeno tvrzení ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení zbývající poskytnuté jistiny ve výši 15 995 Kč a ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť nad rámec poskytnuté částky 20 000 Kč ponížené o platby žalovaného nemá žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy nárok na žádné další platby, které byly ve smlouvě sjednány, a to ani na úrok z prodlení, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím a žalovaný tak dosud v prodlení se splacením poskytnuté částky není. S ohledem na to, že žalovaný jakkoliv netvrdil, jaké jsou jeho možnosti zůstatek poskytnuté částky splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, tedy obecnou třídenní lhůtu, přičemž do prodlení se žalovaný dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.

26. Soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že smlouva je neplatná i z dalšího důvodu, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 64,59 % ročně je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká. Soud ze sdělení bankovních ústavů, na které se obrátil s dotazem, jaké úroky byly obvykle požadovány ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v daném čase a místě, při výši poskytnuté jistiny 20 000 Kč a splatnosti úvěru ve 48 měsíčních splátkách. Takto bylo soudem zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů maximálně 16,90 % ročně, ale běžně byla úroková sazba nižší. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje téměř čtyřnásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít, navíc za situace, kdy se žalovaným uzavřela smlouvu s právě takto vysokým úrokem. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků, i kdyby žalobkyně náležitě úvěruschopnost prověřila.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl v řízení nepatrně úspěšnější, ale žádné náklady mu nevznikly. Výši úspěchu ve věci soud stanovil dle žalobkyní požadovaného plnění, kdy příslušenství bylo kapitalizováno ke dni rozhodnutí soudu, a plnění přiznaného tímto rozsudkem.