211 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 22 402 Kč s příslušenstvím, o 10 083,23 Kč a o další Anonymizováno

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 402 Kč a částky ve výši 10 083,23 Kč spolu se- zákonným úrokem z prodlení z částky 46 702 Kč ve výši 12,75 % ročně od 20. 9. 2024 do 24. 10. 2024 ve výši 570,85 Kč a- zákonným úrokem z prodlení z částky 37 402 Kč ve výši 12,75 % ročně od 25. 10 .2024 do 13. 11. 2024 ve výši 261,40 Kč a- zákonným úrokem z prodlení z částky 34 402 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 11. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 360,60 Kč a- zákonným úrokem z prodlení z částky 31 402 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 12. 2024 do 13. 1. 2025 ve výši 340,07 Kč a- zákonným úrokem z prodlení z částky 28 402 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 1. 2025 do 13. 2. 2025 ve výši 307,52 Kč a- zákonným úrokem z prodlení z částky 25 402 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 2. 2025 do 13. 3. 2025 ve výši 248,36 Kč a- zákonným úrokem z prodlení z částky 22 402 Kč ve výši 12,75 % ročně od 14. 3. 2025 do zaplacení a- úrokem ve výši 64,16 % ročně z částky 38 426,70 Kč od 20. 9. 2024 do 13. 10. 2024 ve výši 1 580,64 Kč,- úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 38 426,70 Kč od 14. 10. 2024 do 24. 10. 2024 ve výši 139,04 Kč,- úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 34 905,76 Kč od 25. 10. 2024 do 13. 11. 2024 ve výši 229,60 Kč,- úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 31 905,76 Kč od 14. 11. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 314,70 Kč,- úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 28 905,76 Kč od 14. 12. 2024 do 13. 1. 2025 ve výši 294,81 Kč,- úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 25 905,76 Kč od 14. 1. 2025 do 13. 2. 2025 ve výši 264,12 Kč,- úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 22 905,76 Kč od 14. 2. 2025 do 13. 3. 2025 ve výši 210,84 Kč,- úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 19 905,76 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20.09.2024 dosáhne částky 134 208 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 10. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení 22 402 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 083,23 Kč se shora uvedeným příslušenstvím. Návrh žalobkyně odůvodnila skutečností, že se žalovaným uzavřela dne 2. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě smlouvy byl žalovanému dne 2. 11. 2023 poskytnut na účet úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 64,16 % p. a., splatit v 48měsíčních splátkách ve výši 2 330 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosince 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru k datu 18. 9. 2024, neboť žalovaná byl v prodlení s úhradou splátky č. 8 splatné dne 15. 7. 2024 déle jak 65 dnů. Žalobkyni s ohledem na prodlení vzniklo právo na smluvní pokuty u splátek 5, 8, 9 po 499 Kč a náhradu nákladů v souvislosti s prodlením po 200 Kč u splátek č. 4, 5, 6, 8, 9. Po zesplatnění přirostl úrok vynesený do zesplatnění k jistině a také vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Po zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 24 300 Kč v období od 24. 10. 2024 do 13. 3. 2025, před zesplatněním uhradil celkem částku 16 650 Kč. Žalovaná částka byla tvořena částkou odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 19 905,76 Kč (tvořené neuhrazenou jistinou a přirostlými úroky); smluvní pokutou dle bodu 6.1. smlouvy, ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím; náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 20. 9. 2024 do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 44 205,76 Kč od 20. 9. 2024 do 24. 10. 2024 ve výši 1 547,35 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 34 905,76 Kč od 25. 10. 2024 do 13. 11. 2024 ve výši 698,20 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 31 905,76 Kč od 14. 11. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 957,30 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 28 905,76 Kč od 14. 12. 2024 do 13. 1. 2025 ve výši 896,21 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 25 905,76 Kč od 14. 1.2025 do 13. 2. 2025 ve výši 803,21 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 22 905,76 Kč od 14. 2. 2025 do 13. 3. 2025 ve výši 641,48 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 19 905,76 Kč od 14. 3. 2025 do zaplaceni, vypočtenou ke dni vyhotovení žaloby na částku 10 083,23 Kč. Nakonec žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20. 9. 2024 do zaplacení, tj. úrok z částky 38 426,70 Kč od 20. 9. 2024 do 24. 10. 2024 ve výši 1 719,68 Kč, úrok z částky 34 905,76 Kč od 25. 10. 2024 do 13. 11. 2024 ve výši 229,60 Kč, úrok z částky 31 905,76 Kč od 14. 11. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 314,70 Kč, úrok z částky 28 905,76 Kč od 14. 12. 2024 do 13. 1. 2025 ve výši 294,81 Kč, úrok z částky 25 905,76 Kč od 14. 1. 2025 do 13. 2. 2025 ve výši 264,12 Kč, úrok z částky 22 905,76 Kč od 14. 2.2025 do 13. 3. 2025 ve výši 210,84 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 19 905,76 Kč od 14.03.2025 do zaplacení, a to v sazbě 64,16 % ročně do 90. dne prodlení a od 91. dne prodlení ve výši 12,75 % ročně. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že počítala s ověřenými příjmy žalovaného dle výpisu z účtu za období od 6/2023-9/2023. Dále žalobkyně nahlížela do databází NRKI a SOLUS. Žalobkyně žalovanou vyzývala k uhrazení dluhu, ale bezvýsledně.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil.Soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne 2. 11. 2023, č. , hodnota, , bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že celková částka, kterou má žalovaný zaplatit činí 111 840 Kč, doba trvání úvěru byla 48 měsíců, celková výše splátky byla 2 330 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba činila 64,17 % ročně a byla dohodnuta jako pevná a nominální úroková sazba, RPSN činila 86,84 %. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běžely od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Strany si sjednaly, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V případě prodlení s úhradou splátky o více než 15 dní pak vznikla žalovanému povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Podle smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tedy že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, které se stávají součástí nové jistiny. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Návrh/smlouva byl učiněn na formuláři připraveném žalobkyní (formulář se evidentně předtištěn, jsou do něj doplněny toliko údaje identifikující zprostředkovatele úvěru, klienta, základní údaje o poskytovaném úvěru a o maximální výši požadovaných úroků po zesplatnění, zbytek textu nemohl být jakkoliv měněn). Žalovaný uvedl jako platební místo číslo účtu , č. účtu, . Smlouva obsahuje údaje o jedinečném kódů žalovaného, jako podpisu č. , hodnota, dne 2. 11. 2023, 11:49:56 hod.

4. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný neměl v registru záznam.

5. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaný měl celkem 10 žádosti u finančních institucí, což znamenalo skóre kategorie V. – 21 bodů (v rozmezí od 64 do 7 bodů v šesti kategoriích). Měl expozici celkem 126 292 Kč, což znamenalo skóre kategorie III. – 50 bodů (v rozmezí od 18 do 66 bodů ve čtyřech kategoriích). Limit úvěrového rámce měl 120 000 Kč, což znamenalo skóre kategorie III. – 60 bodů (v rozmezí od 36 do 60 bodů ve čtyřech kategoriích). Nakonec měl žalovaný celkem 0 Kč po splatnosti, což znamenalo kategorii I. – 56 bodů (v rozmezí 56 nebo 36 bodů ve dvou kategoriích). Čím méně bodů skóre, tím vyšší pravděpodobnost, že klient nebude splácet. Celkem tak žalovaný měl 187 bodů z 246 možných, kdy minimem bylo 97.

6. Z fotokopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí průkazu.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně dne 2. 11. 2023 učinila na účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. , č. účtu, , platbu s VS , var. symbol, částku ve výši 40 000 Kč.

8. Z karty klienta soud zjistil, že se žalovaný poprvé dostal do prodlení již se splátkou č. 3, a to o 6 dní, se splátkou č. 2 se dostal do prodlení o 28 dní a byla mu zaslána upomínka. Do prodlení se dostal i s uhrazením splátky č. 4, 5, 6 a 8, se kterou byl v prodlení o více jak 101 dní a byly mu zaslány upomínky,9. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k uhrazení dlužné částky a příslušenství a smluvních pokut do 15 dnů ode dne odeslání.

10. Z oznámení o schválení úvěru a dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznamovala žalovanému schválení úvěru, které mu ale nebylo doručeno.

11. Z výpisu z účtu za období od června 2023 až září 2023 soud zjistil, že se jedná o kompletní výpisy za uvedené období z účtu žalovaného. V červnu 2023 žalovanému na účet přišla částka 30 808 Kč a odešla 30 362 Kč, počáteční zůstatek byl 99,92 Kč a konečný 544,96 Kč. Disponibilní zůstatek byl ale pouze 398,96 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 27 808 Kč. Žalovaný měl i pravidelné výdaje, když měl nastaven trvalý příkaz ve výši 6 000 Kč. V červenci 2023 žalovanému na účet přišla částka 49 057 Kč a odešla 47 196,24 Kč, počáteční zůstatek byl 544,96 Kč a konečný 2 405,72 Kč. Disponibilní zůstatek byl ale pouze 946,96 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 35 529 Kč. Žalovaný měl i pravidelné výdaje, když měl nastaven trvalý příkaz ve výši 6 000 Kč. V srpnu 2023 žalovanému na účet přišla částka 285 569 Kč a odešla 287 955,48 Kč, počáteční zůstatek byl 2 405,72 Kč a konečný 19,24 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 29 669 Kč. Žalovaný měl i pravidelné výdaje, když měl nastaven trvalý příkaz ve výši 7 000 Kč. V září 2023 žalovanému na účet přišla částka 300 198 Kč a odešla 287 216,81 Kč, počáteční zůstatek byl 19,24 Kč a konečný 13 000,43 Kč. Disponibilní zůstatek byl ale pouze 8,22 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 31 170 Kč. Žalovaný měl i pravidelné výdaje, když měl nastaven trvalý příkaz ve výši 6 000 Kč. Žalovaný na účet v tomto měsíci obdržel od společnosti , právnická osoba, postupně v jednotlivých dnech celkem částku 107 260 Kč, kterou obratem prosázel. Ze všech výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný prosázel značné částky v měsíci v řádech statisíců korun.

12. Z dalších důkazů: oznámení o zesplatnění č.l. 59, výzvy k zaplacení ze dne 16. 5. 2024, 15. 8. 2024, 16. 9. 2024 č.l. 56 - č.l. 29, předsmluvního formuláře č.l. 13-15, výpisu ze seznamu regulovaných subjektů ČNB č.l. 8, informací pro klienta č.l. 22 soud nečinil žádní skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl s ohledem na právní posouzení pro rozhodnutí ve věci podstatný.Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

13. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 40 000 Kč. Návrh na poskytnutí úvěru byl žalobkyní akceptován a dne 2. 11. 2023 byla částka 40 000 Kč vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru SOLUS, kdy v tomto registru neměl žalovaný záznam. Dále byl žalovaný prověřován v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru měl žalovaný celkem 10 žádosti u finančních institucí, což znamenalo skóre kategorie V. – 21 bodů (v rozmezí od 64 do 7 bodů v šesti kategoriích). Měl expozici celkem 126 292 Kč, což znamenalo skóre kategorie III. – 50 bodů (v rozmezí od 18 do 66 bodů ve čtyřech kategoriích). Limit úvěrového rámce měl 120 000 Kč, což znamenalo skóre kategorie III. – 60 bodů (v rozmezí od 36 do 60 bodů ve čtyřech kategoriích). Nakonec měl žalovaný celkem 0 Kč po splatnosti, což znamenalo kategorii I. – 56 bodů (v rozmezí 56 nebo 36 bodů ve dvou kategoriích). Čím méně bodů skóre, tím vyšší pravděpodobnost, že klient nebude splácet. Celkem tak žalovaný měl 187 bodů z 246 možných, kdy minimem bylo 97. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalovaného dle výpisů z účtu. Smlouva byla formulářová, předchystána žalobkyní. Žalobkyně žalovanému zasílala předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů ode dne jejího odeslání. V červnu 2023 žalovanému na účet přišla částka 30 808 Kč a odešla 30 362 Kč, počáteční zůstatek byl 99,92 Kč a konečný 544,96 Kč. Disponibilní zůstatek byl ale pouze 398,96 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 27 808 Kč. Žalovaný měl i pravidelné výdaje, když měl nastaven trvalý příkaz ve výši 6 000 Kč. V červenci 2023 žalovanému na účet přišla částka 49 057 Kč a odešla 47 196,24 Kč, počáteční zůstatek byl 544,96 Kč a konečný 2 405,72 Kč. Disponibilní zůstatek byl ale pouze 946,96 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 35 529 Kč. Žalovaný měl i pravidelné výdaje, když měl nastaven trvalý příkaz ve výši 6 000 Kč. V srpnu 2023 žalovanému na účet přišla částka 285 569 Kč a odešla 287 955,48 Kč, počáteční zůstatek byl 2 405,72 Kč a konečný 19,24 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 29 669 Kč. Žalovaný měl i pravidelné výdaje, když měl nastaven trvalý příkaz ve výši 7 000 Kč. V září 2023 žalovanému na účet přišla částka 300 198 Kč a odešla 287 216,81 Kč, počáteční zůstatek byl 19,24 Kč a konečný 13 000,43 Kč. Disponibilní zůstatek byl ale pouze 8,22 Kč. Příjem žalovaného byl tvořen mzdou ve výši 31 170 Kč. Žalovaný měl i pravidelné výdaje, když měl nastaven trvalý příkaz ve výši 6 000 Kč. Žalovaný na účet v tomto měsíci obdržel od společnosti , právnická osoba, postupně v jednotlivých dnech celkem částku 107 260 Kč, kterou obratem prosázel. Žalovaný v uvedeném období prosázel značné částky v měsíci v řádech statisíců korun.

14. Podle § 2395 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZoSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci ve věci C-679/18 – OPR-Finance s.r.o. v. GK, harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a žalobu zhodnocení všech okolností zamítl. S odkazem na výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, ohledně něhož strany uzavřely smlouvu v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo ale prokázáno, že žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Žalobkyně se omezila na obecná tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti, tedy že ověřovala příjem žalovaného z výpisu z účtu a pracovala s výdaji žalovaného, které zahrnují životní minimum a povinnou rezervu. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu ohledně příjmu žalovaného (tedy splnila nezbytné minimum v rámci ověřování úvěruschopnosti), ale je nutné uvést, že neměla k dispozici nejnovější výpisy z účtů, když poslední výpis z účtu byl ze září 2023 a úvěr byl poskytnut až v listopadu 2023. Co se týče výdajové stránky poměrů žalovaného, tak žalobkyně se spokojila pouze s paušálním stanovení výdajů dle životního minima (jak uváděla ve svém vyjádření). Z výpisů z účtu žalovaného bylo ale možné zjistit, že žalovanému neměl být úvěr poskytnut, neboť měl pravidelné výdaje, měl další úvěry a s tím spojené splátky, a především byl žalovaný extrémně rizikový klient s ohledem na jeho sázení, kdy sázky dosahovaly částek v řádu statisíců za měsíc, a na konci každého měsíce mu na účtu nezůstala ani částka dostačující pro splátky poskytnutého úvěru, a to ani poté, co mu na účet byly připsány peněžní prostředky z dalších úvěrů (od společnosti , právnická osoba, v částce přes 100 000 Kč za jeden měsíc), které obratem prosázel.

19. Na závěrech soud nic nemění ani skutečnost, že žalovaný uhradil celkem částku 40 950 Kč před podáním žaloby, neboť to v projednávané věci ničeho nehovoří o skutečnosti, zda by schopen splácet. Naopak z karty zákazníka a tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný se od počátku dostával do prodlení se splácením úvěru a hradil nepravidelně různě vysoké částky, což naopak hovoří o tom, že od počátku měl problémy se splácením, což potvrzuje závěry soudu o neúvěruschopnosti žalovaného, který prosázel vysoké částky za měsíc a neměl na konci měsíce dostatek prostředků na splátku úvěru.

20. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZoSU a smlouvu o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSU. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZoSU, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila na jeho účet částku 40 000 Kč. Sama žalobkyně tvrdila, že žalovaný již uhradil před zesplatněním částku 16 650 Kč a po zesplatnění 24 300 Kč. Žalovaný tak již uhradil celou poskytnutou jistinu a dále není povinen žalobkyni cokoliv hradit a soud žalobu zamítl, když s ohledem na neplatnost smlouvy nemá právo na žádné další sjednané platby, ani na úrok z prodlení.

21. Soud se pak nezabýval, s ohledem na výše uvedené skutečností, zda byla předložená smlouva podepsána žalovaným právě v předloženém znění, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala, že žalovaný předložené znění smlouvy podepsal, když tato skutečnost nemá vliv na neplatnost smlouvy z důvodu neprověření úvěruschopnosti, pro jejíž posouzení postačovalo, že mezi stranami byl vztah ze spotřebitelského úvěru a žalovanému částka 40 000 Kč byla vyplacena a další znění smlouvy nebylo podstatné, protože je smlouva neplatná bez ohledu na její skutečné znění.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl procesně úspěšným účastníkem, ale žádné náklady mu nevznikly.