216 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 32.761 Kč s příslušenstvím, o 14.002 Kč

I. Řízení se co do zaplacení částky 8.500 Kč zastavuje.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15.261 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně -) z částky 35.061 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 34.561 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 34.061 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 33.961 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 33.761 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 32.761 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 30.261 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 29.761 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 28.761 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 27.761 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 26.761 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 25.761 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 24.661 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 23.661 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 22.661 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 21.661 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 20.661 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 19.361 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 18.541 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 17.721 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 16.901 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 16.081 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 15.261 Kč od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 14.002 Kč, úrok ve výši 62,48 % ročně -) z částky 29.132,22 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 28.863 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 28.363 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 27.363 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 26.363 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 25.363 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 24.363 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 23.263 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 22.263 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 21.263 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 20.263 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 19.263 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 17.963 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 17.143 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 16.323 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 15.503 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 14.683 Kč od [datum] do [datum], -) z částky 13.863 Kč od [datum] do zaplacení, -) maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 118.080 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32.761 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 14.002 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 83,87 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 1.640 Kč. Splátky byly splatné vždy k 22. dni kalendářního měsíce. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, když žalobkyni do data zesplatnění úvěru uhradil pouze částku ve výši 14.760 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou splatnou [datum] po dobu delší než 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum]. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem částku ve výši 2.300 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni zbývající jistinu ve výši 33.663 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 499 Kč, za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce větší jak 30 dnů, tedy za splátky [číslo] [číslo] celkem tedy 998 Kč. Žalobkyně žalobním návrhem požadovala rovněž náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč, a to za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, konkrétně tedy za splátky [číslo] [číslo] celkem tedy 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do data vyhotovení žalobního návrhu, tj. do [datum], ve výši 14.002 Kč. Žalobkyně požadovala dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, ze smluvní pokuty v částce 998 Kč a z nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného v částce 400 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok z částky 29.132,22 Kč od [datum]. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,48 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 118.080 Kč. Dne [datum] byla žalovanému prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána výzva k zaplacení dlužné jistiny a jejího příslušenství před podáním žaloby, přičemž žalovaný do dnešního dne pohledávku neuhradil. Žalovaný po podání žaloby uhradil dne [datum] částku ve výši 2.500 Kč, dne [datum] částku ve výši 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 1.000 Kč dne [datum] částku ve výši 1.000 Kč a dne [datum] částku ve výši 1.000 Kč a soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] řízení co do částky 7.000 Kč zastavil.

2. Žalovaný na jednání dne [datum] navrhl, aby soud schválil smír, v němž by se zavázal zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu vyčíslenou s 20 % úrokem z úvěru od počátku smluvního vztahu k zesplatnění, a dlužnou částku tímto způsobem vyčíslenou k zesplatnění by se zavázal uhradit rovněž s 20 % úrokem z úvěru, dále by se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 2 x 499 Kč s přísl. a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč s příslušenstvím, a zákonné úroky z prodlení. Současně by se zavázal zaplatit žalobkyni na nákladech řízení polovinu nákladů řízení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 820 Kč, splatných vždy 10. dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž by usnesení o schválení smíru nabylo právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné ze splátek řádně a včas. Žalobkyně souhlasila a v kontextu tohoto návrhu na smír pak vyčíslí dlužnou částku písemně a žádá, aby smír, pakliže bude v souladu s úkonem žalovaného, byl ze strany soudu schválen. Má problém s vyčíslením smluvního úroku od počátku smluvního vztahu, neboť systém již zaevidované platby žalovaného započetl a proto není schopna tento úrok vyčíslit je však provést započtení budoucích plateb na nižší úrok z úvěru ve výši 20 %. To, co již uhrazeno bylo, není schopna přepočítat na nižší 20 % úrok.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení s datem oprávnění k činnosti [datum].

4. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] bylo zjištěno, že ke dni [datum] zde nemá žalovaný žádný záznam.

5. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný má CBS skóre 534, což znamená nízké riziko, nejlepší segment klientů.

6. Z předsmluvního formuláře podepsaného žalovaným dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.

7. Prohlášením klientů ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl seznámen s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru (žalobkyní), včetně kontaktních údajů na žalobkyni a možnosti ověřit si oprávnění žalobkyně k činnosti zprostředkovatele.

8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný jako své příjmy uvedl částku 10.290 Kč, kdy tento příjem se skládá z důchodu žalovaného ve výši 6.376 Kč a ostatních příjmů ve výši 3.914 Kč. Mezi výdaji žalovaného je uvedena částka 3.410 Kč představující životní minimum žalovaného a částka 1.000 Kč určená na bydlení. Dále je počítáno s částkou 1.000 Kč jakožto rezervou, žalovanému tak zůstala částka 5.380 Kč, která představovala volné zdroje, z nichž byl žalovaný schopen splácet úvěr.

9. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum] a oznámení o vypláceném důchodu soud zjistil, že žalovanému byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 3.914 Kč a v roce 2018 mu byl vyplácen invalidní důchod druhého stupně ve výši 6.376 Kč.

10. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] [rodné číslo] souhlasila, aby na její účet č. [bankovní účet] byl vyplacen předmětný úvěr, a také aby z tohoto účtu byly hrazeny splátky úvěru. Prohlášení bylo podepsáno žalovaným i [jméno] [příjmení] dne [datum]

11. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] zaslána částka 30.000 Kč.

12. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, jehož kopii pořídila.

13. Z návrhu na uzavření smlouvu o úvěru [číslo] podepsaného žalovaným dne [datum], který byl žalobkyní akceptován dne [datum], soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru v celkové výši 30.000 Kč na bankovní účet číslo [bankovní účet], kdy celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit ve60 splátkách po 1.640 Kč měsíčně, činila 98.400 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 83,87 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru s tím, že tato zápůjční úroková sazba je vyjádřena jako roční nominální úroková míra (sazba). Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Jako zprostředkovatel úvěru je v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru označen [jméno] [příjmení]. Dle části B) smlouvy odst. 1. 3. je smlouva uzavřena v okamžiku doručení oznámení o schválení úvěru žalovanému. V odst. 2.

2. části B) smlouvy bylo uvedeno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny, a to až do doby její úplné úhrady. Žalobkyně bude úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě, a to v maximální souhrnné výši 118.080 Kč. Podle odst. 6.

1. části B) smlouvy vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok, se splatností ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty. Podle odst. 6.

2. části B) smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle odst. 6.

3. části B) smlouvy je žalobkyně v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů podle odst. 6.

2. části B) smlouvy. Žalobkyně je povinna žalovaného před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Podle odst. 6.

4. části B) smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dále podle odst. 6.

5. části B) smlouvy, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

14. Splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný měl zaplatit 60 měsíčních splátek po 1.640 Kč, přičemž splátky byly splatné 22. den příslušného kalendářního měsíce.

15. Z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum].

16. Kartou klienta bylo prokázáno, že dne [datum] byl žalovanému vyplacen úvěr v částce 30.000 Kč, nominální výše úvěru činila 98.400 Kč. Dále je z karty klienta zřejmé, jak žalovaný na úvěr hradil.

17. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum] [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn, že splátka [číslo] splatná dne [datum] a následující nebyly žalovaným uhrazeny a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě neuhrazení dlužných částek.

18. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení celé dlužné částky.

19. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že úroková sazba u spotřebitelských úvěrů uzavřených v březnu 2018 ve výši 30.000 Kč splatných v 60 měsíčních splátkách činila 5,6 %.

20. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v březnu roku 2018 byly bezúčelové spotřebitelské úvěry bez zajištění poskytovány s úrokovými sazbami od 4,4 % až 13,9 % ročně, podle typu a parametrů úvěru a dle rizikovosti klienta. 21. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že úroková sazba u spotřebitelských úvěrů uzavřených v březnu 2018 ve výši 30.000 Kč splatných v 60 měsíčních splátkách činila 9. 334 %.

22. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v období 3/ 2018 byly u spotřebitelských splátkových úvěrů (úvěry v pevné výši a jednou čerpané, s pevně stanoveným počtem měsíců) ve výši 30.000 Kč v odpovídajících pásmech stanoveny a sjednávány úrokové sazby v rozpětí 6,9 % ročně – 15,1 % ročně. 23. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] obvykle požadovala roční úrok 12,9 % ve smlouvách o spotřebitelském úvěru, výše jistiny 30.000 Kč, úvěr splatný v 60 měsících, které byly uzavřeny v období března roku 2018.

24. Z dalších důkazů soud pro nadbytečnost soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro zjištění skutkového stavu ve věci.

25. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou, která je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru podepsaným dne [datum] požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 30.000 Kč. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo žalobkyní schváleno dne [datum], dne [datum] byl úvěr v částce 30.000 Kč vyplacen na účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 měsíčních splátkách po 1.640 Kč, celkem tak byl žalovaný zavázán zaplatit částku 98.400 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 83,87 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru s tím, že tato zápůjční úroková sazba je vyjádřena jako roční nominální úroková míra. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru [příjmení], kdy v tomto registru neměl žalovaný žádný záznam, a dále v nebankovním registru klientských informací NRKI. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalovaného plynoucí z dávek státní sociální podpory a invalidního důchodu II. stupně, kdy čistý měsíční příjem žalovaného činí zhruba 10.000 Kč, dále byly vzaty v úvahu výdaje žalovaného sestávající z životního minima žalovaného ve výši 3.410 Kč, výdajů na bydlení ve výši 1.000 Kč. K těmto výdajům byla připočítána rezerva v částce 1.000 Kč. Uvedené částky výdajů přitom nebyly žalovaným nijak doloženy. Porovnáním částky příjmu žalovaného a částek výdajů žalovaného následně dospěla žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k částce volných zdrojů ve výši 5.380 Kč a úvěr byl zprostředkovatelem doporučen ke schválení. Ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění úvěru, když poté tento úrok i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny, a to až do doby její úplné úhrady, že žalobkyně bude úrok přirostlý po zesplatnění úvěru uplatňovat v roční nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční nominální úrokové míře, a to v maximální souhrnné výši 118.080 Kč. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, maximálně však ve výši 2.999 Kč za každý kalendářní rok, se splatností ve lhůtě do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného o délce 15 dnů ve výši 200 Kč u každé splátky se splatností do 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle odst. 6.

3. části B) smlouvy v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů podle odst. 6.

2. části B) smlouvy s tím, že se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru a žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Nadto bylo ve smlouvě sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V březnu roku 2018 jiné bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 30.000 Kč splatné v 6 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 5 % ročně do 15 % ročně, nejčastěji přibližně okolo 10 % ročně.

26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

31. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

33. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

34. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

37. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48 [příjmení], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008/48 [příjmení], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

39. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

40. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

41. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není důvodný. S ohledem na aktuální judikaturu citovanou výše bylo v prvé řadě povinností soudu zjišťovat, zda žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaný požádal, když tato povinnost vyplývá pro žalobkyni z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho jediným příjmem je příjem dávek státní sociální podpory a invalidního důchodu II. stupně v celkové výši 10.290 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalovaný má na tento příjem nárok a je mu tento příjem vyplácen, byla doložena oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory a oznámením o výši důchodu. Výdaje žalovaného byly vyčísleny celkovou částkou 5.410 Kč, s tím, že tato částka zahrnuje životní minimum žalovaného (3.410 Kč), výdaje na bydlení (1.000 Kč) a rezervu ve výši 1.000 Kč. V projednávaném případě má soud za to, že žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného nedostála, když jediný příjem žalovaného byl invalidní důchod a sociální dávky, přičemž žalobkyně vůbec neověřovala výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ.

42. Dále je smlouva o úvěru neplatná i podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 83,87 % ročně je evidentně v rozporu s dobrými mravy. Při tomto svém závěru vycházel soud ze sdělení několika bankovních ústavů, na které se obrátil s dotazem, jaké úroky byly obvykle požadovány ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v daném čase a místě, při výši poskytnuté jistiny 30.000 Kč a splatnosti úvěru v 60 měsíčních splátkách. Takto bylo soudem zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů maximálně 16,90 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje více než pětinásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z., posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

43. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 588 o. z., soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobním návrhem jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně plnila na účet žalovaného bez právního důvodu. Žalobkyně převedla na účet uvedený ve smlouvě žalovaným dne [datum] částku 30.000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku ve výši 34.560 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni již celou dlužnou částku vrátil a soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul.

44. Z výše uvedených důvodů pak soud nemohl schválit smír navržený stranami na jednání ze dne [datum], když tento smír byl v rozporu s kogentními právními zejména s § 580 odst. 1 a § 588 o. z. a § 86 ZSÚ.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.