216 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 81.264 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.400 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 28.955 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, dále částku 19.909,65 Kč a úrok ve výši 95,89 % ročně z částky 48.548,27 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 231.321 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 81.264 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla podepsána dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 49.000 Kč, který se zavázala splácet společně s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 95,89 % ročně po dobu 48 měsíců v měsíčních splátkách po 4.150 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosincem 2019, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Součástí splátky je i úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 134 Kč, když toto pojištění bylo sjednáno v příloze [číslo] smlouvy. Schopnost žalované řádně splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladu o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné a dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích [příjmení] a NRKI. Dále byl proveden scoring klienta, což je interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka, na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, zda žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně předchozí smlouvu, zda její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zda zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění celého úvěru uhradila žalobkyni pouze dne [datum] částku 4.150 Kč, dne [datum] částku [číslo], dne [datum] částku 4.150 Kč a dne [datum] částku 4.150 Kč. V důsledku tohoto prodlení pak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6. 2. smlouvy v celkové výši 800 Kč, když dle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady u splátek [číslo] u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada nákladů dle uzavřené smlouvy je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě deseti dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dní od splátky [číslo] splatné [datum], a k datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 60.153,63 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky z poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě shora uvedeného pak žalobkyně požaduje na nové jistině úvěru částku 60.153,63 Kč. Dále žalobkyně požaduje náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru ve výši 60.153,63 Kč za každý den prodlení s její úhradou, a to od [datum], žalobkyně požaduje smluvní pokutu vyčíslenou pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum], jež byla vyčíslena na částku 19.909,63 Kč, dále žalobkyně požaduje částku 402 Kč jako úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48.548,27 Kč ode dne [datum] do zaplacení v nominální úrokové sazbě ve výši 95,89 % ročně, maximálně do částky 231.321 Kč, pro zjednodušení žalobkyně u všech dlužných částek pak požaduje zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího od zesplatnění úvěru, když dle § 9 zákona č. 177/2020 Sb., za období od [datum] do [datum] žalobkyni nevznikalo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Úrok z prodlení je požadován ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 10. 00 % ročně.

2. Žalovaná souhlasila s uhrazením dlužné jistiny a ohledně dalších nároků navrhla zamítnutí žaloby.

3. Z výpovědi žalované bylo zjištěno, že zkontaktovala žalobkyni po internetu, poté komunikovala telefonicky a nakonec se sešla s její zástupkyní v kanceláři v [obec], kde s ní byla probrána výše splátek, výše úvěru, doba splácení. Pokud jde o další ujednání, a to ohledně sankcí, jejich výpočtu, dále např. přirůstání úroku k jistině, takto s ní probráno nebylo. Ani nyní neví, co vlastně přirůstání úroku k jistině obnáší. Pokud jde o její osobní situaci, tak žila s bývalým přítelem, otcem svých dětí, v [obec] na bytě, a jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 14.500 Kč, když v té době byla na mateřské dovolené se [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození]. Bydleli v nájemním bytě a náklady na bydlení byly kolem 10.000 Kč, které v té době platil její bývalý přítel, když v té době společně hospodařili, a on byl zaměstnán s příjmem kolem 20.000 Kč čistého. Pokud je v hodnocení klienta uvedeno, že náklady na bydlení jsou 1.000 Kč, tak žalovaná v té době touto částkou na bydlení přispívala. Pokud jde o ostatní náklady, které jsou vyčísleny na částku 100 Kč, tak vůbec neví, proč je tam tato částka uvedena, myslí si, že se na tom domlouvaly s pracovnicí, v té době žalovaná platila za školku 1.500 Kč měsíčně, je pravdou, že s dětmi nikam nejezdili, maximálně chodili na bazén, takže v té době mohla těch 100 Kč vynaložit, když pomine náklady na školku. Pokud jde o další náklady, které měla v souvislosti s dětmi, tak skutečná částka byla vyšší, než to, co je tam uvedeno ve výši 3.500 Kč na obě děti. Pokud je tam uvedeno, že náklady na stravu jsou 3.410 Kč, tak se rozhodně nejednalo o náklady pro celou rodinu, ale max. pouze pro ni, i když žalovaná ve skutečnosti platila náklady na stravu i pro jejího přítele i děti, neboť bylo dohodnuto, že on platí veškeré náklady na jejich bydlení a ona zase hradí všechny ostatní náklady. Zvýšené náklady se zdravotním stavem žalovaná, děti, ani přítel, neměli. Žalovaná je v současné době již druhý rok zaměstnaná, dosahuje čistého výdělku 18.000 Kč, obě děti jsou ve školce, a bylo jí stanoveno výživné ve výši 3.000 Kč na obě děti celkem, když měsíc po uzavření úvěrové smlouvy se s jejich otcem rozešli a žalovaná se musela odstěhovat do [anonymizováno] za novým přítelem, tak, aby to všechno finančně zvládli. V současné době bydlí s novým přítelem v nájemním bytě, a náklady na bydlení má ve výši 18.000 Kč celkem. S přítelem tyto hradí společně.

4. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované, že její úvěr byl schválen ve výši 49.000 Kč, s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit, bude ve výši 192.748 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 48 měsíců a výše splátky na částku 4.150 Kč. Splátky měly být hrazeny nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 95,89 % a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy způsobem dle bodu 7.

1. části B smlouvy činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den částku 130,52 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů byla stanovena na 141,18 %. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že obsahuje údaje uvedené v oznámení o schválení úvěru, tedy označení splátky, datum splatnosti, výši splátky a její rozdělení na splátku úroku, splátku jistiny a pojištění.

5. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne [datum] byla předána poštovní přepravě doporučená zásilka odesílána žalobkyní, adresovaná žalované.

6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky, která je specifikovaná v žalobě, s upozorněním na možnost soudního řízení a zvýšení nákladů v případě, že nebude tato částka uhrazena do patnácti dnů od odeslání tohoto oznámení.

7. Z výpisu záznamu registru [příjmení] a z nebankovního registru klientských informací - NRKI, bylo zjištěno, že žalovaná nefiguruje v záznamech ani jednoho z těchto registrů.

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že dne [datum] byla žalované vyplacena částka ve výši 49.000 Kč a splacena byla částka 16.600 Kč. Zbývá doplatit částku celkem částku 59.617,63 Kč. Nominální výše úvěru pak byla stanovena na částku 192.768 Kč a smluvní odměna za úvěr na částku 143.768 Kč. Počet splátek byl 48, datum uplatnění smluvní pokuty byl dne [datum].

9. Z oznámení žalobkyně ze dne [datum] adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna na zesplatnění nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s jejich prodlením, tj. částky v celkové výši 61.355 Kč, zbývající původní jistina úvěru je ve výši 48.548,27 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11.605,36 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 0 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 402 Kč.

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru vyhotoveného žalobkyní ze dne [datum] bylo zjištěno, že je opatřen podpisem žalované a obsahuje ujednání specifikovaná v žalobě, na základě kterých žalobkyně požaduje své nároky v soudním řízení.

11. Z dodejky bylo zjištěno, že žalobkyni se vrátila doručená zásilka adresovaná na žalovanou na adresu [adresa], jež byla uložena dne [datum].

12. Z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum] a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna žalobkyní na možnost zesplatnění úvěru s ohledem na neuhrazenou druhou a osmou splátku úvěru.

13. Z předsmluvního formuláře žalobkyně bylo zjištěno, že obsahuje údaje uvedené v návrhu smlouvy včetně popisu povinností, které žalované vzniknou při opomenutí platby s upozorněním, že to bude mít pro žalovanou závažné důsledky, např. nucený prodej majetku a potíže při získávání úvěru v budoucnosti. V předsmluvním formuláři jsou informace uvedené ve smlouvě o úvěru, v jejím návrhu, tedy výše úrokové sazby, výše smluvní pokuty, výše celkové částky, která bude uhrazena po dobu trvání smlouvy a výčet povinností, které žalované vzniknou v případě, že si nebude plnit své povinnosti řádně a včas.

14. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet uvedený žalovanou ve smlouvě byla dne [datum] převedena částka 49.000 Kč.

15. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 14.500 Kč, představující rodičovský příspěvek. Výdaje má ve výši 3.410 Kč, dále za bydlení vynaloží částku ve výši 1.000 Kč a v domácnosti má dvě děti, což představuje výdaje ve výši 3.500 Kč. Další výdaje byly stanoveny na částku 100 Kč, bez rezervy 1.000 Kč, pak byly celkové výdaje stanoveny na částku 8.010 Kč. [příjmení] zdroje tak byly stanoveny na částku 1.000 Kč.

16. Ze záznamu žalobkyně ohledně score klienta bylo zjištěno, že žalovaná byla označena se score 390, což představuje vyšší body do interní Score Card, tedy menší riziko, lepší segment klientů.

17. Z oznámení o změně výše dávky SSP ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalované je vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 14.500 Kč, a to od [datum]. Po odpočtu všech vyplacených částek rodičovského příspěvku od celkové částky ve výši 220.000 Kč pak zbývá k doplacení částka 13.900 Kč, když rodičovský příspěvek byl vyplácen v souvislosti s péčí o nezl. [jméno], [datum narození].

18. Ze zprávy u [právnická osoba], bylo zjištěno, že úroková sazba činila výši 15,9 % ročně, u [právnická osoba], činila výše úrokové sazby 11,4 % ročně, u [právnická osoba] činila 12, 9 – 16, 9 % ročně, a pokud si klient převedl i platební styk, pak 6,7 % ročně.

19. Z dalších důkazů soud pro nadbytečnost soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro zjištění skutkového stavu ve věci.

20. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

22. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

23. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

24. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

25. Podle ust. § 1802 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

26. Podle ust. § 1803 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

27. Podle ust. § 1804 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina).

28. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.

30. Podle ust. § 8 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

31. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

32. Podle ust. § 1973 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela. Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem postaveným veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny.

33. Podle ust. § 576 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

34. Podle ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

35. Podle ust. § 547 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

36. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

37. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

38. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

39. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

40. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

41. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

42. Podle ust. § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

43. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

44. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

45. Soud má za to, že návrh žalobkyně je důvodný pouze částečně, neboť je požadován na základě absolutně neplatného ujednání mezi stranami. Smlouva o úvěru a veškeré její ujednání, např. obsažené v ust. bodu 6. 4. smlouvy o přirůstání nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru k jistině a ujednání o výši úroků ve výši úrokové sazby 95,89 % ročně, nepodléhají právní ochraně ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák., a to s přihlédnutím ke všem okolnostem, které se týkají sjednané smlouvy. Tyto sjednané nároky jsou tedy již nad rámec ochrany práva a mají charakter naopak zjevného zneužití práva dle § 8 obč. zák., které nepožívá právní ochrany. Je také třeba přihlédnout k dosavadní judikatuře v obdobných věcech, například k rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozhodnutí z 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, ve kterém Nejvyšší soud připustil, že u půjčky, na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, když dlužníkem je osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Ujednání o výši úroků lze tedy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé výše úroků několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Ze zpráv bankovních ústavů bylo zjištěno, že v daném místě a čase poskytnutí úvěru byla v listopadu 2019 průměrná úroková sazba v rozmezí od 6,7 % do 15,9 % ročně. Výše úrokové sazby, která činila 95,89 %, převyšuje takto stanovenou úrokovou sazbu více jak pětinásobně (tedy ještě ve vyšším rozsahu, než mělo na mysli shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se sice týká půjček mezi fyzickými osobami, ale lze ho vztáhnout i na vztah mezi žalobkyní a žalovanou. V této spojitosti pak dochází k podstatnému zvýšení RPSN, jíž se pak rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy. Obdobné závěry jsou i v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 1484/2004 a usnesení 26 Cdo 1587/2015 ze dne 8. 12. 2015, kde se hovoří o neplatnosti smluvního úroku, který desetkrát převyšuje průměrnou výši úroků poskytovaných bankami. Žalobkyně sice dopodrobna zjišťovala solventnost žalované, v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, avšak zjištěné údaje nevyhodnocovala správně. Je pravdou, že žalovaná v době uzavření smlouvy nefigurovala v žádném z rejstříku dlužníků. Příjem žalované byl výhradně z rodičovského příspěvku na nezletilého [jméno] [příjmení], s tím, že z oznámení o změně výše dávky SSP, jež bylo datováno dne [datum], tedy téměř rok před poskytnutím úvěru, vyplývá, že od [datum] byl tento příspěvek zvýšen na částku 14.500 Kč, avšak po započtení již vyplacených částek do částky 220.000 Kč, zbývalo k doplacení pouze 13.900 Kč, a je tedy zřejmé, že v době poskytnutí úvěru již žalované nárok na vyplacení rodičovského příspěvku nenáležel. Pokud tedy žalobkyně vycházela z tohoto dokladu o příjmu žalované, tak zcela nesprávně vyhodnotila údaje, které obsahoval, když v době poskytnutí úvěru žalované žádný rodičovský příspěvek již vyplácen nebyl. Žalobkyně poskytla úvěr osobě, která v době jeho poskytnutí, tedy v [anonymizováno] [rok], neměla žádný pravidelný příjem. Žalobkyně dále pochybila v tom, že žádným způsobem neověřovala výdaje žalované, když pouze uvedla, že žalovaná má výdaje ve výši 3.410 Kč, když tyto výdaje nemohou absolutně odpovídat realitě. Žalobkyně nedostála svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru, když informovala na několika formulářích žalovanou o jejích povinnostech, avšak nezjistila si řádně její výdajovou situaci a došlo k tomu, že úvěruschopnost žalované nesprávně vyhodnotila, tak, aby jí mohla poskytnout úvěr, který nebude schopna žalovaná splácet. Není možno tento nesprávný postup přičítat k tíži žalované a neúměrně jí zatížit povinností platit nepřiměřený vysoký úrok z úvěru 95,89 %, byť je omezen na částku 231.321 Kč. Toto ujednání soud hodnotí jako ujednání neplatné dle § 1796 a § 8 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 Tyto závěry soudu jsou také v souladu s judikaturou Ústavního soudu, a to rozhodnutí I ÚS 342/09 a II ÚS 3/06, když východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném prostředí s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva, snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednotlivě, formou formulářových smluv. Navíc ujednání nesmí být nepřiměřené, protože pokud je nepřiměřené, způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy o úvěru v neprospěch spotřebitele (nález Ústavního soudu I ÚS 3512/2011). [ulice] podmínky nesmí sloužit k tomu, aby do nich poskytovatel v nepřehledné a složitě formulované podobě skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, neboť takové jednání poskytovatele by nebylo poctivé – usnesení Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 3461/2015.

46. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

47. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování úvěru je předmětem podnikání žalobkyně, které žalobkyně legitimně provádí za účelem zisku, a to i zisku eventuálně vysokého. Je třeba trvat na tom, že vytváření vysokého zisku při výkonu podnikatelské činnosti je zcela legitimní záležitost, pokud se tak děje na základě transparentních smluvních ujednání a v souladu se smluvní svobodou a autonomií. To platí, i pokud jde o oblast poskytování úvěrů. Nemravnost svobodně sjednané výše úroků lze však dle názoru krajského soudu ve výjimečných případech a extrémních situacích shledat. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna dostupná na www.nsoud.cz.

48. Pokud byla ve smlouvě o úvěru sjednána jako„ pevná úroková sazba“ sazba ve výši 95,89 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři, je třeba tuto sazbu posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 95,89 % ročně, je třeba tuto sazbu považovat za mezi účastníky sjednanou. Navíc je nutno při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy vycházet nejen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaná zavázala za dobu trvání úvěru uhradit, tedy o kolik by žalovaná při řádném splácení poskytnutou částku přeplatila.

49. Pokud žalobkyně namítala, že ujednání o výši úroků z prodlení nemůže být v rozporu s dobrými mravy s ohledem na ustanovení § 1813 občanského zákoníku, když občanský zákoník zná institut neúměrného zkrácení dle ustanovení § 1793 občanského zákoníku, kterého se však musí žalovaná strana dovolat, což v daném případě žalovaná neučinila, tak tento názor žalobkyně není správný. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, které je součástí právní úpravy závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti výraznou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což však neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud má za to, že toto ustanovení nelze v daném případě aplikovat na ujednání o výši úroku z úvěru, neboť úrok je cenou za poskytnutí peněžních prostředků a o výši úroku byla žalovaná jasně a srozumitelně informován v předsmluvním formuláři, smlouvě i oznámení o schválení úvěru. V daném případě pak nelze aplikovat ani ustanovení § 1793 občanského zákoníku o neúměrném zkrácení, když nároku dle tohoto ustanovení se musí zkrácená strana dovolat, což v daném případě žalovaná neučinila. Nové zavedení institutu neúměrného zkrácení však neplatnost ujednání o výši úroků pro rozpor s dobrými mravy nijak nevylučuje, neboť nově zavedený institut neúměrného zkrácení dle ustanovení § 1793 občanského zákoníku pouze do právního řádu zavádí možnost soudního zásahu do práv a povinností stran smlouvy jen z důvodu hrubého nepoměru vzájemných plnění, což dříve nebylo možné, když jak k posouzení smlouvy jako lichevní, tak k posouzení smlouvy či jednotlivého ujednání jako neplatného pro rozpor s dobrými mravy, musely vždy přistoupit i další významné skutečnosti (srov. [příjmení], M. a Kol.: občanský zákoník, V. závazkové právo: obecná část /§ [číslo] až § 2054 Komentář, I. vydání, [obec], C. H. Beck 2014, s. [číslo]). Existence institutu neúměrného zkrácení, tedy neplatnost ujednání o úrocích, nevylučuje. Neplatnost daného ujednání pak nijak nevylučuje ani existence ustanovení § 577 občanského zákoníku upravujícího změnu nezákonného určení rozsahu soudem, neboť toto ustanovení zakládá možnost domáhat se speciální žalobou (případně i vzájemným návrhem) konstitutivního rozhodnutí soudu, kterým budou práva a povinnosti stran změněny. Takové rozhodnutí pak není exekučním titulem a teprve v případě, že nejsou-li povinnosti změněné tímto konstitutivním rozhodnutím plněny, pak se lze domáhat jejich splnění žalobou na plnění. V daném případě je však podána již žaloba na plnění, v rámci které nelze tímto způsobem práva a povinnosti stran ze smlouvy o úvěru měnit, navíc bez návrhu žalované strany.

50. Soud poukazuje na to, že pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou), na rozdíl od ustanovení § 41 občanského zákoníku, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku v minulosti totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností úplnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku, a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol: občanský zákoník I. obecná část /§ 1 až § 654/. Komentář, I. vydání, [obec], C. H. Beck 2014, strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

51. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že mezi účastníky byla uzavřena neplatná smlouva o úvěru a žalobkyni vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 991a násl. o. z., a to v rozsahu vydání toho, co žalovaná získala (§ 2993 o. z.), tedy rozdíl mezi částkou 49.000 Kč, která byla žalované zaslána na účet uvedený ve smlouvě a částkou 16.600 Kč, kterou žalovaná uhradila. Žalobkyni vzniklo právo na plnění v rozsahu 32.400 Kč, když ve zbývající části byl návrh zamítnut, neboť je nedůvodný.

52. Tím, že žalovaná nezaplatila řádně a včas, dostala se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo po ní požadovat také úroky z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1992 Sb., ve znění pozdějších novel. Soud proto vyhověl požadavku žalobkyně, aby žalovaná zaplatila také úroky z prodlení.

53. O nákladech řízení pak rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.