216 C 19/2018

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 87.178,62 Kč

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 87.178,62 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným okresnímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 87.178,62 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [anonymizována tři slova] a manžely [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] jako dlužníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] [číslo], na základě které původní věřitel poskytl dlužníkům půjčku ve výši 210.000 Kč a dlužníci se zavázali splácet tuto půjčku včetně příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.990 Kč vždy k 22. dni měsíce s tím, že první splátka byla sjednána [datum] a poslední [datum], tj. po dobu 120 měsíců. Půjčka byla původním dlužníkům v úplnosti vyplacena, částečně v hotovosti při podpisu smlouvy, částečně podle pokynů dlužníků třetí osobě k úhradě její pohledávky za dlužníky a ve zbývající části bezhotovostní formou na účet dlužníků. Závazek dlužníků z půjčky byl sjednán jako solidární. Dne [datum] si strany sjednaly dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce, v němž se dohodly na dílčích změnách vzájemných práv a povinností, přičemž v dodatku dlužníci prohlásili, že poskytnutou půjčku využili na účely financování opravy a údržby nemovitosti, která byla zároveň poskytnuta jako zajištění pohledávek věřitele ze smlouvy. Dle ustanovení článku IV. odst. 2 smlouvy o půjčce se úroky počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něho jako na novou půjčku věřitele dlužníka, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, tj. připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Tato nová půjčka sleduje veškeré ostatní podmínky, které náleží dosavadní půjčce s tím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. Dlužníci neplatili splátky úvěru řádně a včas a dostali do prodlení s úhradou splatných splátek půjčky a dopisem ze dne [datum] byli vyzváni k úhradě všech dosud nesplacených splátek za celou sjednanou dobu půjčky včetně veškerého dalšího nesplaceného příslušenství, tj. úroku z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků Na odůvodněnou žádost dlužníků rozhodl původní věřitel o odkladu okamžité splatnosti celé půjčky. Dlužníci ovšem ani poté neplatili splátky řádně a včas a z důvodu prodlení dlužníků došlo znovu ke splnění podmínek, za kterých byl původní věřitel oprávněn požadovat po dlužnících úhradu celé půjčky. Dle žalobních tvrzení se dlužníci zavázali uhradit na poskytnutou půjčku částku ve výši 718.120 Kč (120 x 5.990 Kč – součin počtu sjednaných splátek a jejich výše), z čehož částka ve výši 508.800 Kč je úrokem z půjčky sjednaný pevnou částkou (718.800 Kč – původní jistina ve výši 210.000 Kč). Takto sjednaným splátkám odpovídá úrok z půjčky ve výši 2,71 % měsíčně. Při řádném splácení půjčky mohli dlužníci umořovat sjednaný úrok z půjčky postupně po dobu 120 měsíců sjednanými splátkami, v důsledku porušení sjednaných povinností o tuto výhodu přišli, a vznikla jim povinnost uhradit závazky v rozsahu ujednání dle článku III. odst. 9 smlouvy o půjčce ve znění článku II. odst. 2 dodatku [číslo]. Na poskytnutou půjčku věřitel obdržel pouze částku 176.760 Kč a dlužníci tak nesplatili ani původní jistinu půjčky. Věřitel veškeré platby dlužníků použil k umoření nesplacené částky půjčky příslušenstvím, byť dle ujednání v článku III. odst. 11 smlouvy o půjčce je mohl použít k úhradě jiných svých nároků za dlužníky. Věřitel tak má za dlužníky nárok na úhradu všech sjednaných splátek půjčky po odpočtu již uhrazené částky, tj. celkem částky 542.040 Kč (výpočet 120 splátek x 5.990 Kč po odpočtu částky ve výši 176.760 Kč). Touto žalobou žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení s úhradou nesplacené částky půjčky s příslušenstvím v celkové výši 542.040 Kč v sazbě 8,05 % z dluhu, měsíčně za období předcházejících 24 kalendářních měsíců, tj. za období ode dne [datum] do [datum] v celkové výši [číslo], 62 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel postoupil veškeré své pohledávky ze smlouvy o půjčce žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou doporučeným dopisem ze dne [datum] k úhradě dluhu z titulu zákonného úroku z prodlení s úhradou nesplacené části půjčky s příslušenstvím, a to v dodatečné lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaná výzvu převzala dne [datum], avšak ničeho nezaplatila.

2. Ve věci byl vydán dne [datum rozhodnutí] platební rozkaz č. j. [číslo jednací], proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, ve kterém tvrdila, že má za to, že podle svých sil a možností se snažili splácet původní půjčku, bohužel rodiče žalované i ona sama vážně onemocněli a nemohli splácet ve stanovených částkách a lhůtách. Což je však podstatnější, z původních 210.000 Kč půjčky, se konečná částka vyšplhala na 718.000 Kč, což považuje za lichvářské. Nikdo se nezabýval tím, jaké sankce obsahuje smlouva, které věřitel plně uplatňoval, mnoha směrech je Vrchní soud v Olomouci zamítl. Svůj podíl na vzniklé situaci má i insolvenční správkyně rodičů, která částku 65.000 Kč, která měla být vyplacena věřiteli, rozpustila mezi ostatní věřitele rodičů. Dále žalovaná v odporu uvedla, že utrpěla další těžký úraz a je v evidenci Úřadu práce a žádá o přiznání invalidního důchodu. Není schopna platit žádné závazky věřiteli. Okresní soud v Šumperku ve věci rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém rozhodl plně ve prospěch žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí žalovaná podala odvolání, ve kterém tvrdila, že smlouva obsahovala vyděračské a lichvářské sankce údajná dlužná částka narostla na 2.000.000 Kč, žádný ze soudů se těmito důvody nezabýval, insolvenční správkyně pracuje s exekutory a chtějí dosáhnout dražby jejich domu. Rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku č. j. [číslo jednací] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zrušil a vrátil věc Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu projednání.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] [číslo] soud zjistil, že tuto dne [datum] uzavřeli manželé [jméno] [celé jméno žalované] RČ: [číslo], [jméno] [příjmení] RČ: [číslo] a jejich dcera, žalovaná [celé jméno žalované], jako dlužníci se společností [anonymizováno] [právnická osoba] jako věřitelem, na základě této smlouvy věřitel poskytl dlužníkům částku 210.000 Kč tak, že částku 4.790 Kč dlužníci přijali v hotovosti, částku 15.200 Kč věřitel uhradil na žádost dlužníků společnosti [právnická osoba] a částku 190.010 Kč převedl na účet dlužníků. Dlužníci se zavázali tuto půjčku splácet včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 22. dni každého měsíce, poprvé dne [datum]. Výše pravidelné měsíční splátky byla 5.990 Kč a poslední splátka byla stanovena na den [datum], tj. celkem 120 splátek. Stanoveným splátkám odpovídá úrok 2,71 % měsíčně, RPSN činí 38,34 %. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že smluvní pokuty a další nároky se stanovují a jsou splatné vždy ke dni, kdy vznikla příčina jejich stanovení. Úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Smlouva byla vlastnoručně podepsána všemi dlužníky a za věřitele ji podepsal [celé jméno svědka].

4. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o půjčce [číslo] [číslo] soud zjistil, že v úvodním dodatku dlužníci prohlašují, že půjčku využili na účely financování opravy a údržby nemovitosti, která byla zároveň poskytnuta jako zástava k dané nemovitosti. Také si v tomto dodatku sjednali právo na odložení splatnosti celé půjčky a právo na odklad rozhodčího řízení a byla prodloužena lhůta, po kterou mohou být dlužníci v prodlení, aniž by nastala splatnost celé půjčky. Tato lhůta byla prodloužena na 90 dní.

5. Z oznámení o zadání příkazu k úhradě soud zjistil, že dne [datum] vyplatil věřitel částku 15.200 Kč [právnická osoba] pohledávková, tak jak bylo sjednáno ve smlouvě o půjčce.

6. Ze zadání příkazu k úhradě se splatností [datum] soud zjistil, že věřitel zaslal dlužníkům částku 190.010 Kč na účet uvedený ve smlouvě o půjčce.

7. Z výzvy k okamžité úhradě celé půjčky ze dne [datum] s doručenkou soud zjistil, že touto výzvou původní věřitel vyzýval dlužníky k úhradě celé dlužné částky ve výši 801.112 Kč, dlužníci si tuto výzvu nepřevzali a zásilka byla připravena k vyzvednutí dne [datum].

8. Z platební historie na č. l. 10 soud zjistil, že dlužníci za období od [datum] do [datum] uhradili na půjčku celkem částku 176.760 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě této smlouvy původní věřitel postoupil veškeré své pohledávky ze smlouvy o půjčce žalobkyni.

10. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] s doručenkou soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě částky 238.780 Kč (z toho 185.134 Kč smluvní pokuta a 43.646 Kč zákonný úrok z prodlení), tato výzva byla žalované doručena do vlastních rukou dne [datum].

11. Z tabulky přijatých plateb na č. l. 113 soud zjistil, že dlužníci celkem za období od [datum] do [datum] zaplatili na půjčku částku ve výši 861.184 Kč.

12. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] ze dne [datum] soud zjistil, že byl jednatelem společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], když v této funkci působili dva jednatelé. Tuto funkci vykonával po dobu asi [anonymizováno] - [anonymizováno] let, a to asi od roku [rok] do roku [rok]. Pokud jsou smlouvy opatřeny jeho podpisem, tak s velkou pravděpodobností byl přítomen u jednání s dlužníky. Za celou dobu uzavřel asi [číslo] smluv, takže na konkrétní jednání s konkrétními dlužníky si nevzpomíná. Klienti nejprve jednali s jejich regionálními zástupci, jejichž úlohou bylo předjednat smlouvu a zodpovědět dotazy, a to ve formě poradenských činností, kdy se řešila výše úvěru, výše splátky a doba splatnosti, tedy to, co klienty zajímalo. Údaje o klientech a o úvěrech se posléze zpracovávaly na jejich centrále. Jednalo se o tzv. prvé kolo a poté následovalo druhé kolo, které spočívalo v tom, že telefonicky probírali s klienty podmínky, za jakých je úvěr poskytován, s tím, že je odkazovali na jejich webové stránky, kde byly podrobné informace a vzory smluv. Navíc měli několik druhů smluv, takže s klienty řešili, kterou ze smluv si vyberou. V té době se principiálně nezjišťovala schopnost splácení úvěru ze strany dlužníků, ale v podstatě to dovozovali sekundárně, kdy v předmětné věci se posuzovala výše úvěru, výše splátek. Věděli, že splátka je kolem 6.000 Kč, a že ji budou splácet tři dlužníci, takže na každého vychází asi 2.000 Kč. V té době zjišťovali, zda dlužníci chodí do práce, zda mají příjem ze zaměstnání a zda nemají nějaké exekuce, a to přímo z výpisu z katastru nemovitostí, když jiný způsob nebyl. Ptali se klientů, zda jsou zaměstnáni a jaký mají příjem, a vycházeli z jejich sdělení. Údaje, které jim klienti sdělili, neprověřovali, např. výplatními páskami nebo výpisem z účtu. Údaje z výpisu z KN vyhodnocovali ve vztahu ke způsobu nabytí nemovitostí, protože když zjistili, že někdo nabyl nemovitost bez úvěru, takto byl důkaz pro ně, že má příjem, a je schopen tímto způsobem získávat majetek. Pokud by v KN bylo uvedeno, že získal nemovitost na dluh, tak by to pro ně již byla jiná situace, když takovému klientovi by oni již neposkytli tak vysokou částku, jakou požadoval, anebo by ji neposkytli vůbec. Dále s klientem vybrali splátkovou variantu, tedy dobu, po kterou bude úvěr splácen a ještě existovala možnost odkladu splátek, která rovněž byla hojně využívána. Dále následovalo tzv. třetí kolo, což v sobě obsahovalo osobní jednání, které převážně prováděl svědek a trvalo asi 1 – 2 hodiny, neboť smlouvu postupně četli, a on ji vysvětloval. Snažili se klientům vysvětlovat úplně všechno, včetně pojištění, tedy výši úroků, výši sankcí, přirůstání úroku k jistině, důsledky nesplácení, a navíc, co dělat v případě, kdy taková situace nastane. Pokud klienti se chtěli se smlouvami ještě blíže seznámit, nebo si ponechat čas na rozmyšlenou, tak jim nechali nepodepsané smlouvy a sjednal se náhradní termín. Stalo se i to, že se klienti rozhodli, že smlouvu neuzavřou. Přistupovali k jejich jednání pečlivě a měl pocit, že všichni věděli, o čem mluví, zda pak skutečně klientům došly důsledky jejich jednání, se již svědek nedokázal vyjádřit.

13. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že pracoval u společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], jako jednatel, a to společně s panem [celé jméno svědka], když vykonával i činnost na jiných pozicích, např. jako prokurista. Měl na starost úvěrové smlouvy, kdy pan [celé jméno svědka] vedl osobní jednání a on spíše prováděl analýzu předložených dokumentů. Sjednávání půjčky probíhalo tak, že klient se zpravidla obrátil na jejich společnost a první kontakt měl s panem [celé jméno svědka], který s ním projednával výši půjčky, na jak dlouho má být částka zapůjčena a výši splátek. Bylo možné dohodnout individuálně odklad splátek apod. Vycházeli převážně z dokumentů, které získávali oni, a to výpis z KN, živnostenského rejstříku či obchodního rejstříku. Důvěřovali také tomu, co jim klient sdělil ohledně výše mzdy a zda je zaměstnán. Klienti jim i sami zasílali fotokopie výplatní pásky. Pokud jde o údaje z katastru nemovitostí, tak bylo pro ně důležité, jakým způsobem tyto nemovitosti nabyli, zda je nabyli např. v dědictví, v tomto případě bylo riziko, že když někdo lehce nabyl, tak i lehce pozbyl, nebo zda je získali z vlastních finančních prostředků, tzn. že jsou schopni vydělávat, anebo zda je získali na hypotéku, tedy, že byli ze strany banky důkladně prověřeni, a bylo to pro ně kritérium jejich kvality. Předmětnou nemovitost, tak jak vyplývá z listin, měli klienti nabýt asi 3 měsíce před sjednáním půjčky, s tím, že peníze potřebovali na její dostavbu nebo rekonstrukci. Také zjišťovali, zda klienti nejsou v exekuci, a pokud by byla exekuce, tak by zjišťovali podrobnosti ohledně exekuce, a zda by klientovi půjčka nepomohla ke snadnější úhradě exekuce. Pokud klienti měli jiné dluhy, tak je přesvědčovali, aby z jejich půjčky tyto dluhy uhradili a měli pouze jednu půjčku. V předmětné věci se jednalo o dvě osoby blízké důchodovému věku, což představovalo stabilní příjem v podobě penze a nemovitost, tedy dostatečné příjmy na to, aby mohly dluh hradit. Navíc se jednalo o větší počet dlužníků, v tomto případě tři, což z dlouhodobého hlediska je výhodné. Dbali především na dobrou pověst a dělali vše proto, aby klienti byli schopni splácet. Jakýmkoli způsobem se snažili vyjít klientům vstříc, např. přerušit splátky až na 6 měsíců. Pokud bylo rozhodčí řízení vedeno, tak byli ochotni rozhodčí řízení přerušit či zastavit. Uzavíraly se i dodatkové smlouvy o tom, jak budou dál pokračovat.

14. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: mezi právním předchůdcem žalobkyně, původním věřitelem, společností [anonymizována tři slova] a manžely [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení] a jejich dcerou, žalovanou [celé jméno žalované] jako solidárními dlužníky, došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] [číslo]. Schopnost splácení úvěru v té době původní věřitel důkladně nezjišťoval. Zjišťovalo se pouze, zda dlužníci chodí do práce a zda nejsou v exekuci. Jednalo se ovšem o půjčku se třemi solidárními dlužníky a půjčka byla zajištěna nemovitostí. Z toho důvodu původní věřitel předpokládal, že žalovaní budou mít dostatek prostředků na splacení dané půjčky. Na základě půjčky [číslo] [číslo] původní věřitel poskytl dlužníkům částku 210.000 Kč tak, že částku 4.790 Kč dlužníci přijali v hotovosti, částku 15.200 Kč věřitel uhradil na žádost dlužníků společnosti [právnická osoba], a částku 190.010 Kč převedl na účet dlužníků. Dlužníci se zavázali tuto půjčku splácet včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 22. dni každého měsíce, poprvé dne [datum]. Výše pravidelné měsíční splátky byla 5.990 Kč a poslední splátka byla stanovena na den [datum] tj. celkem 120 splátek. Stanoveným splátkám odpovídá úrok 2,71 % měsíčně, RPSN činí 38,34 % Celkem měli dlužníci zaplatit částku 718.120 Kč, Součástí smlouvy byly i smluvní pokuty, o nichž bylo sjednáno, že smluvní pokuty a další nároky se stanovují a jsou splatné vždy ke dni, kdy vznikla příčina jejich stanovení. Ohledně úroků bylo ve smlouvě sjednáno, že úroky z půjčky se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky půjčky. Nebude-li úrok z půjčky uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na novou půjčku věřitele dlužníkovi, která se k témuž dni slučuje s dosavadní půjčkou, připočítává se k jistině dosavadní půjčky a stává se její součástí. Jelikož dlužníci neplatili na sjednanou půjčku řádně a včas, došlo v [anonymizováno] [rok] k zesplatnění celé půjčky, na základě dodatku [číslo] k smlouvě [číslo] [číslo] došlo úpravě vzájemných práv a povinností a původní věřitel rozhodl o odkladu splatnosti celé půjčky, a byla prodloužena lhůta, po kterou mohou být dlužníci v prodlení se splácením splátek, aniž by nastala splatnost celé půjčky. Tato lhůta byla prodloužena na 90 dní. Jelikož se ale dlužníci dostali do prodlení u další ze splátek delšího, než 90 dnů, původní věřitel opětovně požadoval splacení celé půjčky. Žalobci celkem uhradili na danou půjčku za období od [datum] do [datum] částku ve výši 861.184 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel postoupil veškeré své pohledávky ze smlouvy o půjčce žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou doporučeným dopisem ze dne [datum] k úhradě dluhu z titulu zákonného úroku z prodlení s úhradou nesplacené části půjčky s příslušenstvím, a to v dodatečné lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaná výzvu převzala dne [datum], avšak ničeho nezaplatila.

15. Podle § 497 obchodního zákoníku platného do [datum] smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 498 obchodního zákoníku platného do [datum] strany mohou určit peněžní prostředky, jež jsou předmětem smlouvy, i v jiné než české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy. Pokud se strany nedohodnou jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně, v níž mu byly poskytnuty, a v téže měně platit úroky.

17. Podle § 499 obchodního zákoníku platného do [datum] za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

18. Podle § 500 odst. 1, 2 obchodního zákoníku platného do [datum], dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku.

19. Podle § 502 odst. 1, 2 obchodního zákoníku platného do [datum] od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

20. Podle § 503 odst. 1-3 obchodního zákoníku platného do [datum] závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky. Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

21. Podle § 504 obchodního zákoníku platného do [datum], dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

22. Podle § 506 obchodního zákoníku platného do [datum], je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

23. Podle ust. § 34 o. z. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

24. Podle ust. § 37 odst. 1 o. z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

25. Podle ust. § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

26. Podle ust. § 3 odst. 1, 2 o. z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou.

27. Podle ust. § 39 o. z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

28. Podle § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuta, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

29. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná společně se svými rodiči uzavřela v souladu s § 497 a násl. obchodního zákoníku smlouvu o úvěru [číslo] [číslo], na základě které původní věřitel poskytl dlužníkům úvěr ve výši 210.000 Kč a dlužníci se zavázali solidárně splácet tuto půjčku včetně příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.990 Kč vždy k 22. dni měsíce s tím, že první splátka byla sjednána [datum] a poslední [datum], tj. po dobu 120 měsíců. Celkem měli na sjednaný úvěr zaplatit 718.800 Kč a z čehož částka 210.000 Kč představuje jistinu úvěru, a částka 508.800 Kč přestavuje úrok. Dlužníci neplatili na úvěr řádně a včas, a z toho důvodu došlo i přes odklad se splatností úvěru k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka byla dne [datum] postoupena původním věřitelem na žalobkyni.

30. Soud má za to, že ustanovení smlouvy o půjčce uvedené v odst. IV. bod 2, umožňující přirůstání úroku k jistině, je neplatným právním úkonem, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, č. j. 35 Odo 101/2002 ze dne 24. 3. 2004. Z tohoto rozhodnutí se podává, že;„ Dle ustanovení § 121 odst. 3 o. z., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojení s jejím uplatněním. Peněžitý závazkový právní vztah je právní teorie obecně pojímán buď jako hlavní, nebo vedlejší. Hlavním závazkovým právním vztahem je peněžitý závazkový právní vztah tehdy, jestliže jeho kauza směřuje přímo k zaplacení, resp. k získání určité částky peněz. Vedlejším a akcesorickým peněžitým závazkovým právním vztahem je závazkový právní vztah úrokový, který vzniká pouze tehdy, jestliže mezí účastníky existuje peněžitý závazkový právní vztah hlavní. Úrokovým závazkovým právním vztahem je závazek (smluvní nebo zákonný) zaplatit věřiteli určitou poměrnou část (zpravidla určenou procentní sazbou) peněžitého závazku hlavního. Občanský zákoník (a v návaznosti na něj i obchodní zákoník) rozeznává úroky a úroky z prodlení. Úroky z prodlení mají povahu sankce (sankční úroky) za prodlení dlužníka se splněním závazku (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Platí se vedle vlastního plnění stanoveným procentem z té části dluhu, s níž je dlužník v prodlení. Prodlení dlužníka s plněním závazku má ze zákona za následek obsahovou změnu práv věřitele a povinností dlužníka, respektive jejich doplnění novými právy a povinnostmi. Prodlením tedy nastává ze zákona změna obsahu právního poměru (tím, že vedle trvající povinností splnit závazek vznikají i nová další práva a povinnosti), bez ohledu na to, zda dlužník prodlení zavinil. Podle standardního výkladu podávaného soudní praxí definice příslušenství pohledávky obsažená v ust. § 121 odst. 3 o. z. platí i pro obchodní závazkové vztahy (shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod [číslo] Sb., soudních rozhodnutí a stanovisek). Úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení jsou tedy podle § 121 odst. 3 o. z., příslušenstvím pohledávky, kterou se ve smyslu tohoto ustanovení a v návaznosti na definici závazkového vztahu v § 488 o. z., a jeho obecné chápání v právní teorii (srov. literární odkazy výše) rozumí peněžité plnění (jistina), na něž má věřitel právo podle hlavního závazkového vztahu, k jehož změně (potud, že lze nárokovat i sankce za prodlení s placením) dochází přímo ze zákona právě až prodlením dlužníka. Úrokový závazkový vztah je vztahem akcesorickým, jehož vznik je podmíněn platným závazkovým vztahem hlavním. Splněním hlavního závazku (nebo jiným ze způsobů jeho zániku) zaniká (končí) i akcesorický závazek úrokový; přetrvává pouze povinnost uhradit již dospělé úroky. Tím, že včas nesplatí úroky z jistiny, se dlužník dostává do prodlení s plněním příslušenství, nikoli do prodlení s plněním vlastního dluhu (jistiny). Právo požadovat po dlužníku příslušenství z příslušenství (zde úroky z prodlení ze smluvených úroků) pak věřitel nemá proto, že ani občanský ani obchodní zákoník mu tuto možnost nepřiznávají. Jinak řečeno, ani obchodní ani občanský zákoník nezakotvují majetkové sankce pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky.“ 31. Nejvyšší soud ČR pak dospěl k závěru, že sice občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství, tedy úrok z prodlení pro případ prodlení s placením příslušenstvím pohledávky; tím však není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny. Tato dohoda měla být obsažena v ust. odst. IV., bod 2, předmětné smlouvy, a dle vyslechnutých svědků následky přirůstání úroků k jistině měly být dlužníkům dopodrobna vysvětleny. Soud má za to, že tvrzení žalobkyně, jež mělo být podpořeno vyslechnutými svědky, kteří se přímo podíleli na projednávání a uzavírání předmětné smlouvy o úvěru, je vyvráceno zejména postojem a tvrzením žalované, která sice nebyla přítomna u soudního jednání, nicméně ze všech jejích podání vyplývá nesouhlas s nárokem žalobkyně, který je předmětem řízení, když se jejímu požadavku bránila jak v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu, tak i proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v němž výslovně uvedla, že smlouva obsahovala vyděračské a lichvářské sankce, což vedlo k nárůstu dlužné částky na 2.000.000 Kč, a jejím smyslem bylo dosáhnout dražby domu, jíž bylo plnění ze smlouvy zajištěno. Soud má za to, že závazek, který byl předmětem smlouvy o půjčce, tedy povinnost dlužníků vrátit zapůjčenou částku 210.000 Kč po dobu 10 let v pravidelných měsíčních splátkách po 5.990 Kč, tak, že celkem mělo být uhrazeno 718.120 Kč, je natolik rozsáhlý, i s ohledem na výši sjednaného úroku z půjčky ve výši 2,71 % měsíčně, který podstatně převyšoval úroky na půjčkách, jež byly poskytovány v té době bankami, pak sám o sobě vylučuje platné ujednání přirůstání úroků k jistině a jejich další úročení, tzv. anatocismus. Soud má tedy za to, že předmětné ujednání o přirůstání úroků k jistině je neplatným právním úkonem, a to jednak z důvodu, že tvrzená dohoda mezi stranami smlouvy žalobkyní nebyla prokázána, a naopak je vyvracena tvrzením žalované, a také s ohledem na okolnosti, za nichž byla uzavřena smlouva o půjčce, výši závazku a výši sjednaných úroků. Z tohoto důvodu má soud za to, že v tomto případě by sjednání anatocismu bylo i v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 o. z., a ve svém důsledku by rovněž způsobovalo absolutní neplatnost dle § 39 o. z. Pokud jde o ujednání smlouvy o úvěru uvedené v odst. III., bod 10, ohledně splatnosti smluvní pokuty, obsahující text„ smluvní pokuty a další nároky se stanovují a jsou splatné vždy ke dni, kdy vznikla příčina jejich stanovení“, má soud za to, že nesplňuje náležitosti určitosti právního úkonu ve smyslu ust. § 37 odst. 1 o. z., neboť není přesně stanoven den, k němuž má být smluvní pokuta vyčíslena, neboť formulace, že se jedná o den, když vznikla příčina ke stanovení smluvní pokuty a dalšího nároku, je neurčité, nesrozumitelné, tedy neplatné, neboť nelze z něho zjistit, o jaký konkrétní den se jedná. Zda se jedná o den splatnosti těchto nároků, nebo se jedná o den, kdy byla porušena povinnost dlužníka, popř. o jakou povinnost se mělo jednat a na základě takto stanovené splatnosti není možno smluvní pokutu vyčíslit. Vzhledem k tomu, že se jedná o ujednání, která je možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy, soud považuje ve zbývající části smlouvu za platný právní úkon. Dlužníci uhradili za období od [datum] do [datum] na půjčku celkem částku 176.760 Kč. Dále uhradili v rámci insolvenčního řízení dne [datum] částku 243.668 Kč, dne [datum] částku 243.668 Kč a dne [datum] částku 197.088 Kč Celkem tedy uhradili částku 861.182 Kč, která převyšuje částku 718.120 Kč, která byla mezi stranami sjednána. Z tohoto důvodu soud návrh v plném rozsahu zamítnul, neboť dospěl k závěru, že žalovaná i ostatní dlužníci závazek vůči žalobkyni uhradili a v současné době jí nic nedluží.

32. Soud se také zabýval tím, zda původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaných, a dospěl k závěru, že tato úvěruschopnost nezbyla zkoumána dostatečně, neboť jak sami jednatelé původního věřiteli ve svých výpovědích uvedli, úvěruschopnost dlužníků se v době uzavření smlouvy prakticky nezkoumala, vycházelo se pouze z údajů v katastru nemovitostí a jiných dostupných rejstříků, když konkrétní výše příjmu dlužníků, tedy výše důchodu nebo výše vyplacené mzdy či sociálních dávek, věřitel nezjišťoval. Původní věřitel vyhodnocoval údaje získané z katastru nemovitostí, tak jak bylo popsáno ve výpovědích svědků, tedy že pokud byly nemovitosti získány bez dluhu, tak se jednalo o potenciálně bonitní dlužníky, v případě, že byly získány darem nebo v dědictví, tak již věřitel měl s těmito dlužníky problém, neboť to nasvědčovalo tomu, že tito dlužníci nebyli schopni získat vlastnictví k předmětným nemovitostem vlastní zásluhou. V případě, že byly nemovitosti získány na dluh, tak v tomto se výpovědi obou svědků lišily, neboť svědek [celé jméno svědka] jako jeden z jednatelů vyhodnotil tuto skutečnost negativně, tedy, že by takovému klientovi neposkytli tak vysokou částku, kterou požadoval a nebo by ji neposkytli vůbec, eventuálně by vybrali splátkovou variantu, tedy dobu, na kterou bude úvěr splácen na delší dobu, avšak svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který by měl postupovat shodně jako druhý jednatel [celé jméno svědka], naopak tuto skutečnost, že nemovitosti byly získány na dluh vyhodnotil tak, že se jedná o potenciálně vhodného klienta, neboť byl ze strany banky důkladně prověřen, a je schopen vydělat na hypotéku, což bylo kritérium kvality. Již v tomto odlišném přístupu těchto dvou osob, které se podílely na řízení věřitele, na sestavování smluv a na jednání s klienty, je zřejmé, že každý z nich si úvěruschopnost vyhodnocoval zcela jiným způsobem, a že úvěruschopnost prakticky zkoumána nebyla. Pokud se vyhodnocuje skutečnost, že klient je důchodce, jako skutečnost pozitivní a je to vnímáno jako jeho dobrá bonita, tak je to zcela v rozporu se zásadami logického myšlení, když na straně jedné sice důchodce má pravidelný příjem od státu, nicméně je všeobecně známo, že důchod nenahrazuje v plném rozsahu příjem ze zaměstnání a jedná se pouze o jeho procentuální část podle výše příjmu a odpracovaných let, a rozhodně nezaručí schopnost důchodce splácet daný dluh, zvlášť s přihlédnutím na jeho délku, když se jednalo o závazek po dobu trvání deseti let, a také s přihlédnutím k tomu, že lidé, kteří jsou blízko důchodovému věku a nebo důchodci, většinou mají zdravotní potíže, s nimiž mají zvýšené výdaje a vyplacený důchod jim pokryje pouze základní potřeby, a nikoliv nějaké další nadstandardní potřeby, jako např. nákup motorového vozidla, nemovitosti, dovolené apod. Nesprávné vyhodnocení příjmové situace dlužníků pak ve svém důsledku vedlo k tomu, že tito nebyli schopni dluh splácet, neboť tak jak uvedla žalovaná, začali mít zdravotní potíže, vážně onemocněli a nakonec onemocněla i žalovaná. I při úvaze, že dlužná měsíční částka 6.000 Kč byla rozdělena mezi tři dlužníky, pak v situaci, když se jedná u dvou dlužníků o starobní důchodce a u žalované o člověka, který je bez pravidelného příjmu, pak měla za následek, že ani jeden z nich nebyl schopen, byť pouze jednou třetinou, dlužné splátky na tento dluh přispívat. Dlužná částka pak byla v plném rozsahu uhrazena v rámci insolvenčního řízení. I když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], i v režimu úpravy ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010, účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb., má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně ověřit spotřebitelovu schopnost splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy, pak je nutno upozornit, že na předmětný právní vztah se nevztahoval zákon č. 145/2010 Sb., neboť úvěrová smlouva byla uzavřena již před účinností tohoto zákona, a to dne [datum]. Nelze tedy vztáhnout jako důsledek neposouzení úvěruschopnosti absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Soud ji tedy považuje za platný právní úkon, kromě ustanovení o splatnosti smluvní pokuty a přirůstání úroku k jistině. Tím, že nebyla řádně sjednána splatnost smluvní pokuty, má soud za to, že žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele nemůže po žalovaných jakoukoliv smluvní pokutu požadovat. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, avšak náklady řízení jí nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.