216 C 31/2018

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 20.149 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1.945,92 Kč jako dlužnou jistinu spolu s 20 % úrokem ročně z částky 14.969,35 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhl částky 70.848 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 20.149 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, dále částky 4.693,15 Kč představující smluvní pokutu a úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 14.969,35 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 70.848 Kč, s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla podepsána dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se zavázala splácet společně s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % ročně po dobu 48 měsíců v měsíčních splátkách po 1.230 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladu o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné a dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích [příjmení] a [anonymizováno]. Dále byl proveden scoring klienta, což je interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka, na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, zda žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně předchozí smlouvu, zda její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zda zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění celého úvěru uhradila žalobkyni pouze částku 1.230 Kč dne [datum]. Ještě před zesplatněním celého úvěru žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, což představuje 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek 2, 3, u kterých se ocitla v prodlení o délce tří dnů, tedy dvakrát 499 Kč, s tím, že smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě deseti dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení pak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč, když dle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady u splátek 1, 2, 3, u kterých se žalovaná octila v prodlení o délce 15 dnů, tedy třikrát 200 Kč. Tato náhrada nákladů dle uzavřené smlouvy je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě deseti dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, s to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 od splátky [číslo] splatné [datum], a k datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Dle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 18.551 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky z poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě shora uvedeného pak žalobkyně požaduje na nové jistině úvěru 18.551 Kč, což odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14.969,35 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3.581,65 Kč. Dále dluží žalobkyni smluvní pokutu ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru 18.551 Kč za každý den prodlení s její úhradou, a to od [datum] do zaplacení, pouze k datu [datum], jež byla vyčíslena na 4.693,15 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14.969,35 Kč ode dne [datum] do zaplacení v minimální úrokové sazbě 95,95 %, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 70.848 Kč.

2. Ve věci byl vydán rozsudek, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.770 Kč na dlužnou jistinu, částku 998 Kč na smluvní pokutu, částku 600 Kč na nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením a smluvní pokutu ve výši 3.497,58 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni na dlužnou jistinu částku 4.871 Kč, na smluvní pokutu částku 1.195,57 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95% ročně z částky 14.969,35 Kč ode dne [datum] maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhl částky 70.848 Kč, se zamítá.

3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek Okresního soudu ve výroku II. Co do dlužné jistiny ve výši 1.945,92 Kč, spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 14.969,35 Kč ode dne [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhl částky 70.848 Kč a ve výroku o nákladech řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu k dalšímu řízení.

4. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované, že její úvěr byl schválen ve výši 15.000 Kč, s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit, bude 59.040 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 48 měsíců a výše splátky na 1.230 Kč. Splátky měly být hrazeny nejpozději dvacátého dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla stanovena na 151,7 % a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Při odstoupení od smlouvy způsobem dle bodu 7.

1. části B smlouvy činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 39,98 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů byla stanovena na 153 %. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že obsahuje údaje uvedené v oznámení o schválení úvěru, tedy označení splátky, datum splatnosti, výši splátky a její rozdělení na splátku úroku a splátku jistiny.

5. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne [datum] byla předána poštovní přepravě doporučená zásilka odesílatelem žalobkyní, adresovaná žalované.

6. Z karty klienta bylo zjištěno, že dne [anonymizována tři slova] byla žalované vyplacena částka 15.000 Kč a splaceno bylo 1.230 Kč. Zbývá doplatit 18.551 Kč. Nominální výše úvěru pak byla stanovena na 59.040 Kč a smluvní odměna za úvěr 44.040 Kč. Počet splátek byl [anonymizováno], datum uplatnění smluvní pokuty byl [datum].

7. Z oznámení žalobkyně ze dne [datum] adresovaného žalované bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna na zesplatnění nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s jejich prodlením, tj. částky v celkové výši 20.149 Kč, zbývající původní jistina úvěru je 14.969,35 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 3.581,65 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 998 Kč a náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 600 Kč.

8. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru vyhotoveného žalobkyní ze dne [datum] bylo zjištěno, že je opatřen podpisem žalované a obsahuje ujednání specifikovaná v žalobě, na základě kterých žalobkyně požaduje své nároky v soudním řízení.

9. Z dodejky bylo zjištěno, že žalovaná si doporučenou výzvu od žalobkyně nevyzvedla.

10. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna žalobkyní na možnost zesplatnění úvěru s ohledem na neuhrazenou druhou splátku splatnou dne [datum], třetí splátku splatnou dne [datum] a čtvrtou splátku splatnou dne [datum].

11. Z předsmluvního formuláře žalobkyně bylo zjištěno, že obsahuje údaje uvedené v návrhu smlouvy včetně popisu povinností, které žalované vzniknou při opomenutí platby s upozorněním, že to bude mít pro žalovanou závažné důsledky, např. nucený prodej majetku a potíže při získávání úvěru v budoucnosti. V předsmluvním formuláři jsou informace uvedené ve smlouvě o úvěru, v jejím návrhu, tedy výše úrokové sazby, výše smluvní pokuty, výše celkové částky, která bude uhrazena po dobu trvání smlouvy a výčet povinností, které žalované vzniknou v případě, že si nebude plnit své povinnosti řádně a včas.

12. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnosti zesplatnění celého úvěru z [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě neuhrazených splátek.

13. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem [částka], dále má další příjem [částka], tedy celkem [částka]. Výdaje má 3.410 Kč, což představuje životní minimum, dále za bydlení [částka] a v domácnosti má [anonymizována dvě slova], což představuje výdaje [částka]. Celkové výdaje pak byly stanoveny na [částka] s finanční rezervou [částka] a volné zdroje na úhradu dluhu pak byly vypočteny na [částka].

14. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet žalované byla dne [datum] převedena částka 15.000 Kč.

15. Z předžalobní výzvy z [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky, která je specifikovaná v žalobě, s upozorněním na možnost soudního řízení a zvýšení nákladů v případě, že nebude tato částka uhrazena do patnácti dnů od odeslání tohoto oznámení. 16. [právnická osoba], bylo zjištěno, že obvyklý úrok v květnu 2017 byl 10,6 % ročně. Ze sdělení [právnická osoba], bylo zjištěno, že průměrná výše úroku byla v květnu 2017 – 12,5 % ročně. Ze sdělení [právnická osoba], bylo zjištěno, že u spotřebitelských splátkových úvěrů v roce 2017 byly sjednávány úroky ve výši 8,8 % ročně. Ze sdělení [právnická osoba], bylo zjištěno, že úrokové sazby pro splátkový nezajištěný úvěr pro osobní potřebu v květnu 2017 byly poskytovány nejčastěji v rozmezí od 4,4 % do 9,9 % (pokrývá 90 % případů), nejvyšší úroková sazba byla 15 % a průměrná sazba byla 6,1 %. Ze sdělení [právnická osoba], bylo zjištěno, že úroky byly stanoveny v různých tarifech, a to podle výše zapůjčené částky, dále, zda se jednalo o podnikatele či spotřebitele nebo úvěry na obchodování, na měnu, nebo na kreditních kartách. Úrokové sazby se pohybovaly v rozmezí od 4 % do 18,9 % ročně.

17. Podle ust. § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých.

18. Podle ust. § 8 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

19. Podle ust. § 1798 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

20. Podle ust. § 1800 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

21. Podle ust. § 433 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

22. Podle ust. § 1973 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zaváží-li se strany k vzájemnému plnění a je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela. Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem postaveným veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny.

23. Podle ust. § 576 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Podle ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

25. Podle ust. § 547 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

26. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle ust. § 1811 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

28. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

29. Podle ust. § 547 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

30. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

31. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

32. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

34. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

35. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

36. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

37. Podle ust. § 1803 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období.

38. Podle ust. § 1804 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina).

39. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

40. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

42. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh tak, jak byl částečně vzat zpět, není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla podepsána dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se zavázala splácet společně s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % ročně po dobu 48 měsíců v měsíčních splátkách po 1.230 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně splácet úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladu o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích [příjmení] a [anonymizováno]. Také byl proveden scoring klienta, což je interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka, na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně prověřila, zda žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku a neměla u žalobkyně předchozí smlouvu, zda její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zda zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění celého úvěru uhradila žalobkyni pouze částku 1.230 Kč dne [datum]. Ještě před zesplatněním celého úvěru žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, což představuje 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek 2, 3, u kterých se ocitla v prodlení o délce tří dnů, tedy dvakrát 499 Kč, s tím, že smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě deseti dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení pak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč, když dle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady u splátek 1, 2, 3, u kterých se žalovaná octila v prodlení o délce 15 dnů, tedy třikrát 200 Kč. Tato náhrada nákladů dle uzavřené smlouvy je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě deseti dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, s to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 od splátky [číslo] splatné [datum], a k datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Soud přiznal žalobkyni také smluvní pokutu, když v bodě 6.5. smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. Soud však přiznal žalobkyni smluvní pokutu ze skutečné jistiny, nikoliv z„ nové jistiny“ povýšené přirůstáním úroků k jistině.

43. Soud má za to, že nárok žalobkyně, a to zaplacení úroku z úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 14.969,35 Kč ode dne [datum] maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 70.848 Kč, není důvodný, neboť je požadován na základě absolutně neplatného ujednání mezi stranami. Ujednání smlouvy obsažené v ust. bodu 6.4. smlouvy o přirůstání nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru k jistině a ujednání o výši úroků ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % ročně, nepodléhají právní ochraně ve smyslu ust. § 580 odst. 1 obč. zák., a to s přihlédnutím ke všem okolnostem, které se týkají sjednané smlouvy. Tyto sjednané nároky jsou tedy již nad rámec ochrany práva a mají charakter naopak zjevného zneužití práva dle § 8 obč. zák., které nepožívá právní ochrany. Je také třeba přihlédnout k dosavadní judikatuře v obdobných věcech, například k rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozhodnutí z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud připustil, že u půjčky, na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, když dlužníkem je osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Ujednání o výši úroků lze tedy považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé výše úroků několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně, když bylo zjištěno ze zpráv bank v místě bydliště žalované, že obvyklé úroky byly na daný typ úvěru v místě a času v rozmezí od 4 % ročně do 18,9 % ročně. Výše úrokové sazby, která činila 151,7 %, převyšuje takto stanovenou úrokovou sazbu více jak pětinásobně, tedy ještě ve vyšším rozsahu, než mělo na mysli shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se sice týká půjček mezi fyzickými osobami, ale lze ho vztáhnout i na vztah mezi žalobkyní a žalovanou. V této spojitosti pak dochází k podstatnému zvýšení RPSN, jíž se pak rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní a veškerých dalších poplatků, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou věřiteli známy. Obdobné závěry jsou i v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky [spisová značka] a usnesení [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kde se hovoří o neplatnosti smluvního úroku, který desetkrát převyšuje průměrnou výši úroků poskytovaných bankami. Pokud žalobkyně tvrdí, že dopodrobna zjišťovala solventnost žalované, v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak je sice pravdou, že žalovaná v době uzavření smlouvy nefigurovala v žádném z rejstříku dlužníků, nicméně údaje, které uvedla ve formuláři, na základě kterého pak žalobkyně poskytla žalované úvěr, tedy, že její celkový příjem dosahuje 9.100 Kč a celkem výdaje jsou 6.410 Kč, z toho má jednu vyživovací povinnost i k jednomu dítěti, a zbývá jí po odečtu veškerých výdajů pouze částka 1.690 Kč, která je sice vyšší než splátka 1.230 Kč, nicméně bylo možno předpokládat již při uzavření smlouvy, že žalovaná nebude schopna dostát svým závazkům, neboť její příjmy a výdaje byly velice napjaté a nad rámec výdajů sloužících k uspokojení základních potřeb pak žalované po zaplacení částky 1.230 Kč zůstala pouze částka 460 Kč. Žalobkyně tedy formálně dostála svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru, tedy informovala na několika formulářích žalovanou o jejích povinnostech, zjistila si její příjmovou situaci, avšak úvěruschopnost nesprávně vyhodnotila, tak, aby jí mohla poskytnout úvěr, který nebude schopna žalovaná splácet. Není možno tento nesprávný postup přičítat k tíži žalované a tuto neúměrně zatížit povinností platit nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru ve výši 151,7 %, byť je omezen na částku 70.848 Kč. Toto ujednání soud hodnotí jako ujednání neplatné dle § 1796 a § 8 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 Tyto závěry soudu jsou také v souladu s judikaturou Ústavního soudu, a to rozhodnutí [ústavní nález] a [ústavní nález], když východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném prostředí s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva, snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednotlivě, formou formulářových smluv. Navíc ujednání nesmí být nepřiměřené, protože pokud je nepřiměřené, způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy o úvěru v neprospěch spotřebitele (nález Ústavního soudu [ústavní nález]). Nic na tom nemění ani skutečnost, že v průběhu řízení vzala žalobkyně návrh částečně zpět, a požadovala zaplacení pouze úroku ve výši 20 % ročně.

44. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

45. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytování úvěru je předmětem podnikání žalobkyně, které žalobkyně legitimně provádí za účelem zisku, a to i zisku eventuálně vysokého. Je třeba trvat na tom, že vytváření vysokého zisku při výkonu podnikatelské činnosti je zcela legitimní záležitost, pokud se tak děje na základě transparentních smluvních ujednání a v souladu se smluvní svobodou a autonomií. To platí, i pokud jde o oblast poskytování úvěrů. Nemravnost svobodně sjednané výše úroků lze však dle názoru krajského soudu ve výjimečných případech a extrémních situacích, shledat. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], všechna dostupná na [webová adresa].

46. Pokud byla ve smlouvě o úvěru sjednána jako„ pevná úroková sazba“ sazba ve výši 151,7 % ročně, která je uvedena i v oznámení o schválení úvěru a v předsmluvním formuláři, je třeba tuto sazbu posoudit jako úrokovou sazbu, která byla mezi účastníky sjednána, byť v bodě 2.1. smlouvy je uvedeno, že se jedná o úrokovou míru“ efektivní“, neboť rozdíl mezi efektivní a nominální úrokovou mírou není obecně známý, žalovaný tedy při uzavírání smlouvy nemohl předpokládat, že ve smlouvě uvedenou sazbu hodlá žalobkyně ještě nějak přepočítávat. Navíc dle tvrzení samotné žalobkyně u nominální a efektivní úrokové míry se jedná o ekonomické kategorie, kde nominální, nikoliv efektivní, úroková míra je úroková míra sjednaná mezi účastníky a efektivní sazba pak pouze vyjadřuje reálnou výši úročení při složitém úročení, kdy jsou úroky v rámci jednoho období připisovány k jistině více než jednou. Za této situace, kdy jedinou úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě je sazba 151,7% ročně, je třeba tuto sazbu považovat za mezi účastníky sjednanou. Navíc je nutno při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy vycházet nejen z její výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

47. Pokud žalobkyně namítala, že ujednání o výši úroků z prodlení nemůže být v rozporu s dobrými mravy s ohledem na ustanovení § 1813 občanského zákoníku, když občanský zákoník zná institut neúměrného zkrácení dle ustanovení § 1793 občanského zákoníku, kterého se však musí žalovaná strana dovolat, což v daném případě žalovaný neučinil, tak tento názor žalobkyně není správný. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, které je součástí právní úpravy závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti výraznou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což však neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud má za to, že toto ustanovení nelze v daném případě aplikovat na ujednání o výši úroku z úvěru, neboť úrok je cenou za poskytnutí peněžních prostředků a o výši úroku byl žalovaný jasně a srozumitelně informován v předsmluvním formuláři, smlouvě i oznámení o schválení úvěru. V daném případě pak nelze aplikovat ani ustanovení § 1793 občanského zákoníku o neúměrném zkrácení, když nároku dle tohoto ustanovení se musí zkrácená strana dovolat, což v daném případě žalovaný neučinil. [příjmení] zavedení institutu neúměrného zkrácení však neplatnost ujednání o výši úroků pro rozpor s dobrými mravy nijak nevylučuje, neboť nově zavedený institut neúměrného zkrácení dle ustanovení § 1793 občanského zákoníku pouze do právního řádu zavádí možnost soudního zásahu do práv a povinností stran smlouvy jen z důvodu hrubého nepoměru vzájemných plnění, což dříve nebylo možné, když jak k posouzení smlouvy jako lichevní, tak k posouzení smlouvy či jednotlivého ujednání jako neplatného pro rozpor s dobrými mravy, musely vždy přistoupit i další významné skutečnosti (srov. [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]: občanský zákoník, V. závazkové právo: obecná část /§ [číslo] až § [rok] [anonymizována tři slova], [obec], [nakladatelství] [rok], s. [číslo]). Existence institutu neúměrného zkrácení, tedy neplatnost ujednání o úrocích, nevylučuje. Neplatnost daného ujednání pak nijak nevylučuje ani existence ustanovení § 577 občanského zákoníku upravujícího změnu nezákonného určení rozsahu soudem, neboť toto ustanovení zakládá možnost domáhat se speciální žalobou (případně i vzájemným návrhem) konstitutivního rozhodnutí soudu, kterým budou práva a povinnosti stran změněny. Takové rozhodnutí pak není exekučním titulem a teprve v případě, že nejsou-li povinnosti změněné tímto konstitutivním rozhodnutím plněny, pak se lze domáhat jejich splnění žalobou na plnění. V daném případě je však podána již žaloba na plnění, v rámci které nelze tímto způsobem práva a povinnosti stran ze smlouvy o úvěru měnit, navíc bez návrhu žalované strany.

48. Soud poukazuje na to, že pokud jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou), na rozdíl od ustanovení § 41 občanského zákoníku, podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava občanského zákoníku v minulosti totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností úplnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku, a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno 6 slov] /§ [anonymizováno] až § [anonymizována čtyři slova], [obec], [nakladatelství] [rok], [anonymizováno] [rok] až [rok]). Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

49. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že mezi účastníky byla uzavřena neplatná smlouva o úvěru a žalobkyni vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 991 a násl. o. z., a to v rozsahu vydání toho, co žalovaný získal (§ 2993 o. z.), tedy rozdíl mezi částkou 15.000 Kč, která byla žalované zaslána na účet a částkou 1.230 Kč, kterou žalovaná uhradila. Bezdůvodné obohacení pak představuje částku 13.770 Kč. Tato částka již byla žalobkyni přiznána rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který v této části nabyl právní moci a byl zrušen pouze ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení částky 1.945,92 Kč jako dlužné jistiny spolu s 20 % úrokem ročně z částky 14.969,35 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhl částky 70.848 Kč. V této zbývající části nároku žalobkyně je tedy návrh nedůvodný a soudu tedy nezbylo, než návrh zamítnout.

50. Náklady řízení pak byly přiznány dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci neúspěšná, soud pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.