7 C 123/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18.033,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4.208,71 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 13.811,12 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8.353,47 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení a částky 14,07 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 5. 6. 2025, doplněným podáním doručeným soudu dne 2. 9. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18.033,90 Kč s příslušenstvím s tím, mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 7. 2024 uzavřena distančním způsobem smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 36.300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím dle článku VI. a článku VII. Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V. odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. První splátka byla splatná dne 26. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 17. 1. 2026. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, když nejprve zjistila u žalovaného informace týkající se celkového počtu členů domácnosti žijících ve společností domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako je centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy, registr „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené , Anonymizováno, a v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalovaný rovněž zpřístupnil svůj bankovní účet společnosti , Anonymizováno, za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Úvěr v částce 8.000 Kč byl dne 27. 7. 2024 žalovanému vyplacen na účet , č. účtu, . Při sjednávání smlouvy si žalovaný zvolil volitelné služby, a to službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 76,86 Kč a službu „, Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 165 Kč. Dle čl. VII. odst. 3 a čl. VI smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Podáním doručeným soudu dne 2. 9. 2025 žalobkyně zopakovala, jakým způsobem byla ověřena schopnost žalovaného splácet úvěr. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil před podáním žaloby dne 11. 9. 2024 částku 3.791,29 Kč. Splatnost celého úvěru byla sjednána ke dni 18. 1. 2026, žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně smlouvu vypověděla, o čem žalovaného informovala emailem ze dne 10. 1. 2025. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 10. 1. 2025. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 7.979,84 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 145,57 Kč, smluvního úroku ve výši 9.666,36 Kč, poplatku za služby , Anonymizováno, ve výši 76,86 Kč a poplatku za službu , Anonymizováno, ve výši 151,20 Kč. Předmětem věci je rovněž smluvní pokuta ve výši 14,07 Kč sjednaná mezi žalobkyní a žalovaným ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení, kdy žalobkyně nárokuje smluvní pokutu za období od 12. 10. 2024 do 10. 1. 2025. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou prostřednictvím svého právního zástupce dne 21. 5. 2025, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 7. 2. 2026 tím způsobem, že žalobu popírá, a to jak co do právního důvodu, tak co do výše uplatněného nároku. Žalovaný především namítá nepřiměřenost smluvního úroku, neboť smluvní úrok ve výši 1,02 % denně je v hrubém nepoměru k jistině, v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele. Žalovaný považuje ujednání o smluvním úroku za absolutně neplatné. Žalovaný dále rozporuje poplatky za službu „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “, když tyto služby nebyly reálně dobrovolné, nepředstavují skutečné protiplnění a jejich účelem bylo faktické navýšení ceny úvěru mimo RPSN. Jedná se o neplatná ujednání, která obcházejí zákon o spotřebitelském úvěru a odporují ochraně slabší strany. Žalovaný popírá, že by žalobkyně provedla odpovědné a individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný rovněž tvrdí, že žalobkyně neprokázala řádné doručení výpovědi, nebylo prokázáno splnění podmínek pro zesplatnění a zesplatnění je proto neplatné nebo přinejmenším sporné. Žalovaný popírá nárokovanou částku ve výši 18.033,90 Kč, když zaplacené částky byly započteny nepřiměřeně ve prospěch úroků a sankcí a po vyloučení neplatných ujednání by případný nárok žalobkyně činil výrazně nižší částku, případně pouze zbytek jistiny. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl, případně přiznal žalobkyni zbytek jistiny bez úroků, sankcí a poplatků.

3. K jednání soudu, které se ve věci konalo dne 23. 3. 2026, se žalovaný nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán. Žalobkyně se podáním doručeným soudu dne 16. 3. 2026 z jednání soudu nařízeného na den 23. 3. 2026 omluvila z důvodu procesní ekonomie. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Z výpisu , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím služby , Anonymizováno, ověřovala totožnost žalovaného a účet vedený na osobu žalovaného.

5. Z výpisu z běžného účtu pořízeného službou , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně prověřovala příjmy a výdaje na účtu žalovaného v období od 23. 3. 2024 do 26. 7. 2024, kdy zůstatek na účtu žalovaného ke dni 26. 7. 2024 činil částku ve výši 869,80 Kč a naprostou většinu výdajových položek představují platby společnostem provozujícím hazard. Příjmové položky představují nepravidelné platby převážně ve stovkách korun českých od různých fyzických osob, případně od společností provozujících hazard, dále příjem žalovaného od společnosti , právnická osoba, dne 10. 7. 2024 v částce , částka, .

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo úspěšné, kdy žalovaný žije , Anonymizováno, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí , částka, , další nezbytné výdaje činí , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, . Žalobkyně dospěla k disponibilnímu příjmu žalovaného ve výši , částka, .

7. Z Identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně identifikovala příjmové částky z běžného účtu žalovaného.

8. Z Autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že ověření totožnosti žalovaného bylo dne 27. 7. 2024 autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet.

9. Z Informací pro spotřebitele bylo zjištěno, že tyto obsahují obecné informace o procesu poskytování spotřebitelského úvěru, včetně informací vyžadovaných od spotřebitele podle § 84 odst. 1 za účelem posouzení úvěruschopnosti.

10. Z Obecných principů posuzování a filozofe Společnost soud zjistil, že uvedeným dokumentem žalobkyně deklaruje, že posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je v souladu se zákonnými nároky a splňuje veškeré požadavky vymezené v zákoně č. 257/2016 Sb., především požadavky stanovené v § 86 odst. 1 a 2 zákona.

11. Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným prostředky elektronické komunikace na dálku dne 27. 7. 2024. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 36.300 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to nejpozději k datu splatnosti dle čl. V. smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky budou spláceny v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 VOP. Splatnost první splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Žalovaný se zavázal zcela splatit vyčerpanou část úvěru v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději k poslednímu dni trvání smlouvy, pokud nebude dohodnuto jinak. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně, datum splatnosti první denní splátky bylo stanoveno na den 26. 8. 2024, poslední den trvání smlouvy byl stanoven na den 18. 1. 2026. Volitelnými službami jsou služba „, Anonymizováno, “, služba „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “, které byly zpoplatněny dle čl. VII., odst. 4 smlouvy. Čl. VIII. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do zaplacení.

12. Z Všeobecných obchodních podmínek platných ode dne 27. 5. 2024 bylo zjištěno, že tyto blíže upravují práva a povinnosti smluvních stran vyplývající z úvěrové smlouvy.

13. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o způsobu zpracování osobních údajů.

14. Předpisem denních splátek bylo prokázáno, že žalobkyně sestavila uvedený předpis, kdy první denní splátka byla splatná dne 28. 7. 2024 a poslední denní splátka měla být splatná dne 18. 1. 2026. Ve splátce byla zahrnuta částečná úhrada jistiny, úroku a poplatku.

15. Z Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů úvěru činí 1.793,67 % za předpokladu, že úvěr bude čerpán ve výši kreditního rámce v den uzavření smlouvy a bude splácen řádně v denních splátkách.

16. Přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému) bylo prokázáno, že na účet č. , č. účtu, byla dne 27. 7. 2024 poukázána částka ve výši 8.000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, .

17. Sdělením , právnická osoba, . bylo prokázáno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného a že na uvedený účet byla dne 27. 7. 2024 připsána částka ve výši 8.000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .

18. Zprávou , právnická osoba, . bylo prokázáno, že v červenci roku 2024 , právnická osoba, . obvykle požadovala roční úrokovou sazbu ve výši 17,9 % ročně pro revolvingové úvěry pro fyzické osoby – spotřebitele ve výši 36.000 Kč.

19. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že , právnická osoba, . pro své klienty poskytuje kontokorenty se sazbou 19,99 % ročně na dobu neurčitou, revolvingové úvěry jsou poskytovány pouze na dobu neurčitou.

20. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že v červenci 2024 byly revolvingové úvěry poskytovány se sazbou ve výši 21,90 % ročně.

21. Přípisem s datem odeslání 10. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že navzdory předchozímu upozornění neuhradil závazky po splatnosti, proto žalobkyně smlouvu s okamžitou platností vypovídá. Celková dlužná částka 18.033,90 Kč včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut je splatná v plné výši.

22. Výzvou k úhradě před podáním ze dne 21. 5. 2025 a podacím lístkem s datem podání 21. 5. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 18.033,90 Kč do tří dnů, kdy dlužná částka vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 7. 2024.

23. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla dne 27. 7. 2024 žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, částku ve výši 8.000 Kč. Žalovaný na poskytnutá plnění uhradil částku ve výši 3.791,29 Kč. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

31. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

32. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“33. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze obecně tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno dle interní metodiky schválené , Anonymizováno, a zcela v souladu se zákonnými požadavky ZSÚ. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného informace jako je celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, . Žalobkyně si prostřednictvím služby , Anonymizováno, vyžádala výpis z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako je centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, , Anonymizováno, a další. Jediným důkazem, který žalobkyně doložila za účelem prokázání shora uvedených tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného je výpis z běžného účtu žalovaného pořízeného službou , Anonymizováno, za období od 23. 3. 2024 do 26. 7. 2024, přičemž z uvedeného výpisu soud zjistil, že pouze dne 10. 7. 2024 byla na účet připsána částka ve výši , částka, , zřejmě příjem žalovaného od jeho zaměstnavatele, další příjmové částky jsou převážně v řádech stovkách korun českých a jedná se o příjmové položky nepravidelné. Výdaje žalovaného představují zejména platby na hazard, výdaje na bydlení a další životní potřeby žalovaného nejsou z výpisu z účtu za předložené období patrné. Žalobkyně jakkoliv jinak svá tvrzení o řádném prověřování úvěruschopnosti žalovaného nedoložila, nedostála tak své povinnosti prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně s odbornou péčí řádně zkoumala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. K jednání soudu nařízenému ve věci na den 23. 3. 2026 se žalobkyně nedostavila, nemohla tak být soudem poučena o své povinnosti skutková tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokázat podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu.

34. Nad rámec shora uvedeného soud poznamenává, že i kdyby soud nedospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ, byla by smlouva o úvěru neplatná rovněž dle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 1,02 % denně je evidentně v rozporu s dobrými mravy. V řízení bylo dotazem u bank zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů 17,9 % - 21,90 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje více než sedmnáctinásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

35. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu podle § 87 odst. 1 ZSÚ soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobním návrhem jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v němž je speciálně upravena splatnost tohoto nároku, když spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené je podrobně rozvedeno též ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Proto soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozhodnutí přiznal pouze nárok ve výši dosud nesplacené jistiny v celkové částce 4.208,71 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by nad rámec částečných úhrad celkem ve výši 3.791,29 Kč uhradil jakoukoliv další částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky nese žalovaný. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně svých možností uvedenou částku splatit. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu nebyl shledán důvod. Protože se žalovaný k jednání soudu nedostavil, připravil se o možnost být soudem v tomto směru poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní podle § 118a odst. 1 o. s. ř.

36. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu částky 13.811,12 Kč představující smluvní úrok a poplatky nárokového žalobkyní, v rozsahu částky 14,07 Kč představující smluvní pokutu, dále v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 8.353,47 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, když žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytnutou jistiny spotřebitelského úvěru ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení (k tomu opět viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

37. O uložení povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl soud v souladu s § 4 odst. 1, § 7 odst. 1, § 12 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a dle Položky 2 odst. 2 přílohy zákona o soudních poplatcích - Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán, vznikla jí tím povinnost doplatit soudní poplatek tak, jako by byl podán návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění. Žalobkyně na soudním poplatku dosud zaplatila 800 Kč a výše poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků činí 1.000 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly.