7 C 156/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o: 1.275 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1.275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání.

2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] je zaplacení příspěvku, jenž měl být žalovaným jakožto vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla [reg. značka] provozovaného v období od 10. 6. 2019 do 8. 7. 2019 bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaplacen za předmětné období v celkové výši 1.885 Kč a dále poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný na uvedený příspěvek uhradil částku 910 Kč, předmětem věci je tudíž zaplacení příspěvku ve výši 975 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

3. Ve věci byl Okresním soudem v Šumperku dne 14. 10. 2020 pod č. j. EPR 225062/2020-5 vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalovanému uloženo, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatil žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] a náhradu nákladů řízení [částka] nebo aby podal proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení u Okresního soudu v Šumperku odpor.

4. Proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 14. 10. 2020, č. j. EPR 225062/2020-5, který byl doručen žalovanému dne [datum], podal žalovaný dne [datum] odpor, v němž tvrdil, že žalobkyně má nárok pouze na prvních 14 dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, když po této době v souladu s § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel“), mělo být vozidlo úřadem vyřazeno z registru silničních vozidel (Obecním úřadem obce s rozšířenou působností [obec]). Tuto částku odpovídající 14 dnům žalobkyně obdržela v termínu splatnosti dle její výzvy. Žalovaný uvedl, že za nezákonný stav, kdy úřad nekonal, ač mu tuto povinnost ukládá zákon, nemůže nést žalovaný odpovědnost, když vozidlo 15. den po zániku pojistky nesplňovalo podmínky pro to, aby bylo zapsáno v registru vozidel a tedy nemělo být registrováno a nemůže ani být předmětem upomínaného příspěvku. Z uvedených důvodů žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 910 Kč, náklady na uplatnění práva ve výši 300 Kč žalovaný započetl na své náklady za právní konzultace v dané věci. V odůvodnění odporu a ve svém dalším vyjádření žalovaný prostřednictvím své zástupkyně zopakoval tvrzení uvedená v podaném odporu a doplnil, že žalovaný je oprávněn předpokládat, že správní orgán bude konat tak, jak mu zákon ukládá a dle toho pak tomuto očekávání uzpůsobit své jednání, v daném případě tedy uhradit částku, kterou by za situace, kdyby správní orgán jednal dle zákona, uhradit měl. Pokud vrchnostenský úřad nekonal to, co konat měl, nemůže žalobkyně tuto situaci zneužít ke svému neoprávněnému obohacení. Žalovaný přitom lhůtu uvedenou v § 12 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel považuje za jasně stanovený zákonný časový rámec, za který má žalobkyně nárok na příspěvek. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

5. Žalobkyně k tvrzením uvedeným v odporu žalovaného uvedla, že obecní úřad obce s rozšířenou působností nemá žádnou zákonem stanovenou povinnost postupovat způsobem popsaným žalovaným. Naopak podle § 15 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), je to právě vlastník vozidla, který je povinen požádat o vyřazení vozidla z provozu v případě zániku pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně dále uvedla, že vyřazení vozidla z provozu je v pravomoci obecního úřadu obce s rozšířenou působností, přičemž však tento úřad není vázán žádnou lhůtou, když 14denní lhůta uvedená v § 12 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel představuje minimální délku období, po jejímž uplynutí může nejdříve obecní úřad obce s rozšířenou působností zahájit správní řízení o vyřazení vozidla z provozu. Žalobkyně setrvala na důvodnosti podané žaloby.

6. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Soud dospěl z listinných důkazů, a to z výzvy k úhradě příspěvku nepojištěných, I. upomínky k úhradě, II. upomínky k úhradě, předžalobní upomínky, poštovního podacího archu, sdělení [stát. instituce], a z písemných podání žalobkyně a žalovaného, k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný jakožto vlastník a provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3, [registrační značka], neměl v období od 10. 6. 2019 do 8. 7. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv tak ukládá zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Proto vyzvala žalobkyně, jakožto právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalovaného k zaplacení tohoto příspěvku ve výši 1.885 Kč za období od 10. 6. 2019 do 8. 7. 2019, tj. za 29 dní, po které byl výše uvedený osobní automobil provozován v rozporu se zákonem. Výzva byla žalovanému doručena dne 29. 11. 2019, splatnost příspěvku nastala dne 29. 12. 2019. Žalovaný uhradil na předmětný příspěvek částku ve výši 910 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného opakovaně vyzývala k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.

8. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

9. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

10. Podle § 15 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti u vozidla, jehož provoz je podmíněn pojištěním odpovědnosti, je vlastník vozidla podléhajícího registraci vozidel povinen požádat o vyřazení vozidla z provozu podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, není-li vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel jako zaniklé nebo vyvezené do jiného státu.

11. Podle § 12 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel obecní úřad obce s rozšířenou působností vyřadí silniční vozidlo z provozu a) na základě žádosti vlastníka silničního vozidla, nebo b) zaniklo-li pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a ve lhůtě 14 dnů od zániku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nebyla uzavřena nová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla týkající se téhož silničního vozidla, na základě které vznikla nejpozději uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události.

12. Podle § 12 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel vlastník silničního vozidla spolu s žádostí o vyřazení silničního vozidla z provozu odevzdá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností osvědčení o registraci silničního vozidla, není-li zadrženo podle zvláštního právního předpisu, a všechny vydané tabulky s přidělenou registrační značkou a předloží technický průkaz silničního vozidla k vyznačení záznamu o jeho vyřazení z provozu.

13. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1.850 cm3 do 2.500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

14. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla provozoval shora uvedené vozidlo bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla mu tak dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 65 Kč za každý den porušení této povinnosti, tj. za dobu od 10. 6. 2019 do 8. 7. 2019. Žalobkyně odeslala dne 14. 11. 2019 žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném příspěvek i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle citované vyhlášky Ministerstva financí, i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud se přitom neztotožnil s argumentací žalovaného spočívající v tvrzení, že žalobkyně má nárok na příspěvek pouze za období prvních čtrnácti dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, neboť po uplynutí uvedené lhůty bylo povinností správního orgánu vozidlo vyřadit z registru silničních vozidel. Z § 12 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel sice vyplývá, že obecní úřad obce s rozšířenou působností vyřadí silniční vozidlo z provozu, zaniklo-li pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a ve lhůtě čtrnácti dnů nebyla uzavřena nová pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti týkající se téhož vozidla, avšak z uvedeného nelze dovodit závěr o povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyřadit vozidlo, u něhož zaniklo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, okamžitě po uplynutí lhůty čtrnácti dnů, po kterou vozidlo nebylo pojištěno způsobem požadovaným zákonem, nebo že z uvedené povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností lze dovodit povinnost vlastníka vozidla zaplatit příspěvek pouze za prvních čtrnáct dnů, po které vozidlo nebylo pojištěno. Nadto nelze opomenout, že žalovaný sice zdůrazňuje povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyřadit z registru silničních vozidel vozidlo, u něhož zaniklo pojištění odpovědnosti, avšak žalovaný zcela opomíjí jak § 12 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel, tak § 15 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když přitom zejména z naposledy uvedeného ustanovení lze jednoznačně vyčíst povinnost vlastníka vozidla podléhajícího registraci (v tomto případě žalovaného), jehož provoz je podmíněn pojištěním odpovědnosti, požádat o vyřazení tohoto vozidla z provozu v případě zániku pojištění odpovědnosti. Sám žalovaný způsobem požadovaným v § 15 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, popř. § 12 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel, nekonal, tedy nesplnil svou zákonnou povinnost. Je rovněž evidentní, že zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ani zákon o podmínkách provozu vozidel v příslušných ustanoveních upravujících postup vyřazení nepojištěného vozidla z registru silničních vozidel neupřednostňují vyřazení vozidla z registru silničních vozidel postupem dle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o podmínkách provozu vozidel, tedy nestaví povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností nad povinnost vlastníka vozidla jednat zákonem předepsaným postupem. S ohledem na shora uvedené neshledal soud argumentaci žalovaného za relevantní a vyhověl proto žalobnímu návrhu žalobkyně.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady ve výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění - dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu ve věci (písemné vyjádření), včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.