7 C 21/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání věcí: a) dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, b) dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem a [příjmení] lištou 1 kpl bez úložného prostoru, c) dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, d) dvojlůžko [anonymizováno] s rovným čelem a nočními stolky se šuplíky 1 kpl bez úložného prostoru, e) konferenční stolek prosklený, elipsovitý, nohy nerez, podnož dýha [anonymizováno] v počtu 2 kusů, f) jídelní stůl skleněný, podnož masiv, mořeno na černo, g) jídelní stůl rozkládací, masiv [anonymizováno] americký, konferenční stolek, dýha [anonymizováno] se sklem, h) konferenční stolek se sklem [anonymizováno], dle [příjmení] v počtu 3 kusů, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 28.145 Kč k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 31. 1. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala vydání věcí: dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem a [příjmení] lištou 1 kpl bez úložného prostoru, dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, dvojlůžko [anonymizováno] s rovným čelem a nočními stolky se šuplíky 1 kpl bez úložného prostoru, konferenční stolek prosklený, elipsovitý, nohy nerez, podnož dýha OR v počtu 2 kusů, jídelní stůl skleněný, podnož masiv, mořeno na černo, jídelní stůl rozkládací, masiv [anonymizováno] americký, konferenční stolek, dýha [anonymizováno] se sklem, konferenční stolek se sklem [anonymizováno], dle [příjmení] v počtu 3 kusů s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo ujednáno, že žalovaný bude v rámci své činnosti pro žalobkyni zajišťovat komisní prodej jejích výrobků. Předmětem činnosti žalovaného tedy byla prezentace zboží vyrobeného žalobkyní ve svých prostorách za účelem prodeje zboží koncovým zákazníkům. V průběhu let 2007 – 2011 byly žalovanému předány movité věci v celkové hodnotě 120.490 Kč bez DPH na základě„ zápůjčkových listů“ ze dne 31. 7. 2007, 15. 4. 2008, 20. 6. 2008, 29. 7. 2009 a 26. 9. 2011, a to oproti podpisu. Přestože jsou listiny označeny jako zápůjčkové listy, jedná se dle jejich obsahu o ujednání o komisním prodeji zboží, které zůstává až do zaplacení koncovým zákazníkem majetkem původního vlastníka. Žalobkyně v polovině roku 2019 provedla inventarizaci vyrobeného zboží a kontrolu daňových dokladů a zjistila, že výše uvedené movité věci předané žalovanému nebyly dosud vypořádány. Na výzvu žalobkyně ze dne 19. 9. 2019 k vydání movitých věcí žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce reagoval tak, že vzájemné závazky buď již byly vypořádány či vůbec fakticky nedošlo k převzetí zboží. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že movité věci se dlouhodobě nacházely v [obec] [anonymizována dvě slova], na ulici [ulice a číslo] v provozovně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji považuje za zcela nedůvodnou. Učinil nesporným, že v září 2019 obdržel písemnou výzvu žalobkyně ze dne 19. 9. 2019. Žalovaný od roku 1998 podniká v oblasti výroby a prodeje nábytku, od roku 2005 nebo 2006 vybudoval na adrese [adresa] svou provozovnu, která má jak výrobní a skladovou část, tak i obchodní část v podobě kuchyňského studia s prodejnou, v níž jsou na ukázku prezentovány výrobky žalovaného zákazníkům. Žalovanému není nic známo o tom, že by se v jeho provozovně v minulosti nabízely výrobky žalobkyně, žádné zápůjčkové listy nesjednával, nepodepisoval a neodsouhlasoval. V letech 1998 – 2014 žalovaný podnikal jako OSVČ se svou tehdejší manželkou [celé jméno svědkyně] jako spolupracující osobou a tato měla na starosti veškerou obchodní, účetní a daňovou část podnikání žalovaného. Žalovaný měl na starosti pouze výrobní část svého podnikání, tj. zaměření, výrobu a montáž nábytku na míru. Takové rozdělení rolí bylo prokázáno již v rámci vícero soudních řízení s odkazem zejména na věc sp. zn. [spisová značka]. Pokud [celé jméno svědkyně] jménem žalovaného zápůjčkové listy s žalobkyní skutečně uzavřela a movité věci se skutečně dostaly do provozovny žalovaného jako zboží určené k dalšímu prodeji, pak toto zboží muselo být dávno prodáno a mezi účastníky vyúčtováno, když z obsahu zápůjčkových listů vyplývá přednostní prodej zboží žalobkyně před výrobky žalovaného. Pokud žalovaný do roku 2014 spolupracoval se žalobkyní, tak tuto spolupráci domlouvala s žalobkyní [celé jméno svědkyně] a týkala se zejména odběru elektrospotřebičů, které žalobkyně odebírala od žalovaného, a žalovaný za pomoci nové účetní z dokladů zajištěných orgány činnými v trestním řízení zjistil, že žalobkyně nejméně od roku 2012 žalovanému za toto zboží řádně neplatila a výše dluhu žalobkyně koncem roku 2014 přesáhla částku 1.000.000 Kč. Žalovaný pak v pozici žalobce podal žalobu v roce 2015 u Okresního soudu ve [obec] a řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo ukončeno smírem, v rámci něhož strany sporu stanovily nespornou částku dluhu žalobkyně vůči žalovanému ve výši přes 700.000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému uhradila. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Dále žalovaný písemně doplnil, že žalobkyně neprokázala své vlastnické právo k movitým věcem a skutečné nabytí držby či detence žalovaným. V letech 2006 – 2014 se žalovaný staral pouze o výrobu a montáž nábytku a řízení zaměstnanců výroby a jeho bývalá manželka měla na starosti nabídku a prodej zboží, vedení zaměstnanců obchodu a vedení daňové evidence. Poté, co daňovou evidenci žalovaného za roky 2006 – 2014 převzal policejní orgán, k této žalovaný teprve získal přístup a nalezl v ní faktury vystavené žalobkyní v letech 2012 – 2014 a příjmové pokladní doklady o jejich úhradě, když se mělo jednat o subdodavatelské zakázky (výroba nábytku žalovaného pro žalobkyni). Žalovaný si takovýchto subdodavatelských zakázek žalobkyně nebyl vědom a faktury považoval za fiktivní. Policejní orgán v roce 2018 zahájil prověřování, po kterém bylo v červenci 2021 zahájeno trestní stíhání jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] formou účastenství pro přečin zpronevěry. Je s podivem, že se žalobkyně minimálně do května 2016 nezajímala o osud předmětných movitých věcí, přestože má jako podnikatel povinnost dle zákona o účetnictví movité věci ve svém vlastnictví jako součást svého podnikatelského majetku evidovat a každoročně inventarizovat. Zápůjčkové listy nelze současně považovat za předávací protokoly stvrzující převzetí držby jednotlivých movitých věcí. Zápůjčkové listy byly sepsány ve dvojím vyhotovení, kdy jedno nalezl žalovaný v policejním spise ve věci sp. zn. [spisová značka] a druhé předložila soudu žalobkyně. Žalovaný zápůjčkové listy nepodepsal a neví nic o tom, že by takovéto komisionářské smlouvy byly v jeho zastoupení platně uzavřeny jeho zaměstnancem či zmocněncem. Pokud tyto zápůjčkové listy podepsala [celé jméno svědkyně], soud by se měl zabývat tím, zda se nejednalo o fiktivní právní úkony či o nemožné plnění na straně komisionáře a zda osoba jednající za žalovaného nepřekročila své oprávnění za žalovaného jednat. Bývalí či současní zaměstnanci žalovaného na výrobním i obchodním úseku před policejním orgánem vždy shodně vypověděli, že nejen co do sporných zakázek (fiktivních faktur), ale obecně o obchodní spolupráci žalobkyně a žalovaného nic neví, vyjma odběru elektrospotřebičů žalobkyní od žalovaného. Ani [příjmení] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] o žádné další obchodní spolupráci spočívající v komisním prodeji mezi žalobkyní a žalovaným při svých výsleších v trestním řízení nehovořili. Komisionářské smlouvy navíc neobsahují ani žádné ujednání o úplatě. Provozovna na adrese [adresa] je od podzimu 2007 jedinou provozovnou žalovaného, adresa sídla žalovaného je družstevní byt, kde žalovaný bydlí. Žalovaný natolik důvěřoval své tehdejší manželce, že jí v postavení spolupracující osoby pověřil řízením obchodní části svého podnikání, ale popírá, že by [celé jméno svědkyně] pověřil či zmocnil k tomu, aby jménem jeho firmy uzavírala s žalobkyní či jiným přímým konkurentem žalovaného takové smlouvy, na základě nichž by byl žalovaný zavázán prodávat hotové výrobky svých přímých konkurentů přednostně před svými výrobky, a to bez sjednání úplaty. Osoba podepisující za žalovaného zápůjční listy překročila své zástupčí oprávnění dle § 15 odst. 1 obch. zák., což žalobkyně již při návrhu komisionářských smluv musela vědět. Pokud by shora uvedená obrana žalovaného byla v řízení vyvrácena, ani tak nemůže žaloba na vydání věci obstát, neboť žalobkyně přestala být vlastníkem těchto movitých věcí, kterými se stal od 11. 6. 2016 na základě tzv.„ samovstupu“ žalovaný. Podle § 583 obch. zák. má k movitým věcem svěřeným komisionáři k prodeji komitent vlastnické právo, dokud je nenabude třetí osoba. Žalovaný předložil dopis žalobkyně ze dne 25. 5. 2016, když v záhlaví dopisu je sice uveden rok 2015, ale jedná se o zjevný překlep, neboť žalobkyně dále uvádí, že v rámci inventarizace majetku k 31. 12. 2015 přišla na to, že zboží dle zápůjčních listů má být dosud u žalovaného a není mezi nimi vypořádáno. V tomto dopisu žalobkyně požaduje do data 10. 6. 2016 fyzickou kontrolu jednotlivých položek zapůjčeného zboží s tím, že v opačném případě bude mít za to, že předmětné zboží je prodáno a žalovaný žalobkyni neoprávněně zadržuje finanční prostředky. Na dopis reagoval zmocněnec žalovaného dne 9. 6. 2016 tak, že odmítl jak fyzické odsouhlasení stavu zapůjčených věcí, tak jejich vrácení. Odpověď byla žalobkyni doručena dne 10. 6. 2016. Podání žalobkyně ze dne 25. 6. 2016 je tak výzvou dle § 584 odst. 1 obch. zák., čímž uplatnila své právo na tzv. samovstup podle § 584 odst. 2 obch. zák., tedy se jedná o situaci, kdy vlastnické právo ke zboží v komisním prodeji přešlo na komisionáře (žalovaného) a tento má povinnost jako kupující zaplatit komitentovi (žalobkyni) kupní cenu. Od 11. 6. 2016 by tedy movité věci uvedené v žalobě přešly do vlastnictví žalovaného, ustanovení § 585 obch. zák. se přitom nepoužije (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1643/2005). Žalobkyně se však nároku na kupní cenu nedomáhá a požaduje vydání věcí, k nimž podle principu zákonného samovstupu v roce 2016 ztratila vlastnické právo. Nadto žalovaný nadále uvádí, že předmětné movité věci nemá v držbě, když první řádnou inventarizaci majetku provedl na pokyn nové účetní [jméno] [celé jméno svědkyně] v prosinci 2014. Další inventury žalovaný prováděl poté každý rok. Při žádné z těchto inventur ani ze žádných dokladů nevyplynulo, že by žalovaný do komise nějaké zboží převzal a že by se v jeho provozovně kdy nacházelo. Od roku 2020 žalovaný pronajímá objekt výroby a obchodu firmě [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], v níž je pouze společníkem. Na tuto společnost přešli zaměstnanci výroby a prodeje žalovaného a ani tato společnosti při fyzické inventarizaci svého majetku nenarazila na žádné movité věci, které by byly ve vlastnictví žalobkyně a byly umístěny v prostorách obchodu či výroby.

3. Z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný má živnostenské oprávnění od 1. 2. 1998 s předmětem podnikání truhlářství, podlahářství a od 12. 3. 2003 s předmětem podnikání silniční motorová doprava. Od 1. 10. 2007 má provozovnu na adrese [adresa].

4. Ze zápůjčkových listů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že žalobkyně žalovanému zapůjčí níže uvedené zboží, které je nové, nově vyrobené, bez skrytých vad a nedostatků a je určeno k prodeji koncovým zákazníkům. Zboží bude upřednostňováno k dalšímu prodeji před výrobou stejného výrobku žalovaného. Doba zapůjčení nebyla určena a fakturace měla probíhat na pokyn žalovaného. Za žalobkyni byly zápůjčkové listy podepsány [jméno] [příjmení] a opatřeny otiskem razítka žalobkyně, za žalovaného obsahují listiny nečitelný podpis a otisk razítka žalovaného. Na základě zápůjčkového listu ze dne 31. 7. 2007 žalovaný převzal dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem a [příjmení] lištou 1 kpl bez úložného prostoru, dvojlůžko [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, dvojlůžko [anonymizováno] s rovným čelem a nočními stolky se šuplíky 1 kpl bez úložného prostoru, celkem za cenu 49.630 Kč bez DPH. Dle zápůjčkového listu ze dne 15. 4. 2008 žalovaný od žalobkyně převzal konferenční stolek prosklený, elipsovitý, nohy nerez, podnož dýha [anonymizováno] v počtu 2 kusů, jídelní stůl skleněný, podnož masiv, mořeno na černo, celkem v ceně 37.860 Kč bez DPH. Podle zápůjčkového listu ze dne 20. 6. 2008 převzal žalovaný od žalobkyně jídelní stůl rozkládací, masív [anonymizováno] americký za cenu 14.000 Kč bez DPH. Dle zápůjčkového listu ze dne 29. 7. 2009 převzal žalovaný od žalobkyně konferenční stolek dýha [anonymizováno] se sklem za cenu 2.000 Kč bez DPH a podle zápůjčkového listu ze dne 26. 9. 2011 pak žalovaný od žalobkyně převzal konferenční stolek se sklem [anonymizováno], dle [příjmení] v počtu 3 kusů a konferenční stolek lamino, dle [příjmení] v počtu 2 kusů za cenu celkem 17.000 Kč bez DPH.

5. Z dopisu ze dne 25. 5. 2015 (správně zřejmě ze dne 25. 5. 2016) bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého jednatele [jméno] [příjmení] sdělila žalovanému, že při účetní kontrole a inventuře k 31. 12. 2015 eviduje na společnost žalovaného zapůjčené vyvzorované designové zboží, které vyrobila ve své firmě a žalovanému zapůjčila jako komisní zboží v uplynulých letech. Zboží bylo řádně osobně předáno žalovanému. Jednotlivé zápůjční listy byly oboustranně potvrzeny oběma stranami. Žalobkyně žalovaného požádala o kontrolu soupisu a fyzickou kontrolu v jeho výstavních prostorách a v případě již prodaného zboží zaslání seznamu prodaného zboží, jak se žalovaný zavázal v zápůjčkovém listu, aby žalobkyně mohla fakturovat dohodnutou cenu za své výrobky. V případě neprodaného a nepoškozeného zboží žalobkyně žalovaného požádala o okamžitou kontrolu stavu jednotlivých zapůjčených položek, a to nejpozději do 10. 6. 2016 s tím, že pokud tyto nepoškozené výrobky nebude žalovaný chtít dále vystavovat, odebere si je žalobkyně zpět. V opačném případě bude žalobkyně žalovanému fakturovat veškeré zboží za dohodnuté výstavní ceny bez dalších přirážek. V případě, že se žalovaný nevyjádří a stav neodsouhlasí do 10. 6. 2016, bude mít žalobkyně za to, že předmětné zboží je prodáno a žalovaný jí zadržuje neoprávněně finanční prostředky. V takovém případě žalobkyně žalovanému ihned vystaví faktury za toto zboží se standardní splatností. Pro případné předání předmětného zboží žalobkyně požádala žalovaného o vytvoření kontrolní komise v počtu dvou až tří členů za firmu žalovaného a ve stejném složení bude zastoupena i žalobkyně s tím, že o předání bude sepsán oběma stranami odsouhlasený zápis o zpětvzetí zapůjčeného zboží.

6. Dopisem ze dne 9. 6. 2016 s dodejkou ze dne 10. 6. 2016 bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce reagoval na shora uvedený dopis tak, že žalobkyni k rukám jejího jednatele [jméno] [příjmení] sdělil, že jí tvrzené nároky a požadavky žalovaný neuznává, neboť si není vědom toho, že by kdy s žalobkyní uzavřel nějakou smlouvu, na základě které by mu žalobkyně zapůjčila své výrobky, tím spíše, že by se nějaké výrobky žalobkyně měly nacházet u žalovaného.

7. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] vedeného pod sp. zn. [spisová značka], a to ze splátkového kalendáře ze dne 18. 7. 2014, č. l. 20 – 22 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala uhradit žalovanému svůj závazek za neuhrazené faktury po splatnosti ve výši 1.046.738 Kč, a to ve splátkách po 17.500 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2014 Poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 7. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2015, č. l. 24 – 25 verte bylo prokázáno, že žalovaný v pozici věřitele vyzval žalobkyni v pozici dlužníka, aby nejpozději ve lhůtě do 18. 2. 2015 uhradila na účet žalovaného nespornou částku závazků ve výši 800.000 Kč včetně příslušenství a předložila celou svou inventarizaci závazků vůči firmě žalovaného. Z dopisu ze dne 14. 4. 2015, č. l. 27 – 27 verte bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného žádala o zaslání spárování plateb, uvedla, že vždy uznávala svůj dluh vůči žalovanému, nabídla vrácení části jí dodaného zboží od žalovaného, která má na skladě (lednice [anonymizováno], spotřebiče [příjmení], americká lednice [anonymizováno] a matrace [jméno]) a žádala o spolupráci při reklamacích zákazníků lednic [anonymizováno]. Zmínku o vydání movitých věcí, uzavření komisionářské smlouvy či zápůjčky dopis neobsahuje. Ve vyjádření k žalobě ze dne 12. 6. 2015 (č. l. 47 – 48 verte) žalobkyně v pozici žalované uvedla, že nesouhlasí s názorem, že splátkový kalendář je platným uznávacím prohlášením dle § 2053 o. z. Dohoda o splátkovém kalendáři ze dne 18. 7. 2015 není neplatným úkonem, [celé jméno svědkyně] mohla dohodu uzavřít z případného postavení manželky žalovaného (v postavení žalobce) jako spolupracující osoby. Vztah jednatele žalobkyně (v postavení žalované) s [celé jméno svědkyně] začal až poté, kdy žalovaný (v postavení žalobce) navázal vztah s jinou ženou. Z podání žalobkyně (v postavení žalované) ze dne 27. 10. 2015 (č. l. 74) bylo zjištěno, že žalobkyně (v postavení žalované) v něm uvedla, že dle sdělení žalovaného (v pozici žalobce) finanční a obchodní záležitosti, sjednávání smluv a zakázek za něj zajišťovala paní [celé jméno svědkyně]. Dle protokolu o jednání soudu ze dne 3. 12. 2015 (č. l. 145 – 153) v uvedené věci soud schválil smír uzavřený mezi účastníky, v němž se žalobkyně (v pozici žalované) zavázala zaplatit žalovanému (v pozici žalobce) částku 755.966 Kč ve splátkách.

8. Soud z protokolu o výslechu svědka ze dne 26. 6. 2017 provedeném orgánem činným v trestním řízení zjistil, že [celé jméno svědkyně], která je od června 2011 zaměstnána u žalovaného jako pracovnice bytového studia, vypověděla, že daňovou evidenci žalovaného přibližně do října 2014 vedla [celé jméno svědkyně], poté žalovaný dohodnul externí účetní paní [celé jméno svědkyně]. Společnost žalobkyně je firma pana [příjmení], který je partnerem [celé jméno svědkyně], když tato firma dělá to stejné, co firma žalovaného, ale na [anonymizováno]. Když svědkyně nastoupila, tak si pan [příjmení] od žalovaného objednával spotřebiče. Jen jednou, pokud svědkyně ví, tak žalovaný pro pana [příjmení] vyráběl nějaké lavice na penzion. Spotřebiče šly přes prodejnu, doklady vystavila [celé jméno svědkyně] a svědkyně zboží zadala do zboží na prodejně, když na prodejně bylo. Pana [příjmení] svědkyni paní [celé jméno svědkyně] představila na nějakém školení jako rodinného přítele s tím, že spolu mají v [obec] firmu, a to [příjmení] [příjmení]. Podle názoru svědkyně již tehdy měli bližší vztah než pracovní. Žalovaný o panu [příjmení] mluvil jako o kamarádovi s tím, že se rodiny více stýkají. Poté, co paní [celé jméno svědkyně] přestala ve firmě žalovaného působit, proběhla k poslednímu dni v roce 2014 důkladná inventura, která se pak následně prováděla každý rok. Do té doby se nic takového nedělalo. Na inventuru byla paní [celé jméno svědkyně] pozvána, ale bez odpovědi se nedostavila.

9. Z protokolu o výslechu svědka ze dne 28. 6. 2017 provedeném orgánem činným v trestním řízení soud zjistil, že [jméno] [příjmení], který od listopadu 2011 pracuje u žalovaného jako stolař, vypověděl, že žalovaný měl při svém podnikání na starosti výrobu a zaměřování a ještě jezdil autodopravu. Daňovou evidenci, finance a výplaty zaměstnanců měla na starosti [celé jméno svědkyně], která vedla firmu a objednávala zboží, měla na starosti i sklady. Za doby paní [celé jméno svědkyně] se inventura neprováděla, dnes se již dělá. Ukončení spolupráce mezi [celé jméno svědkyně] a žalovanou vyvrcholilo krádeží, po které žalovaný přišel na to, že [celé jméno svědkyně]„ ulívá peníze“. Paní [celé jméno svědkyně] dle výpovědi svědka tehdy měla poměr s jejím současným přítelem, který vlastnil na [anonymizováno] firmu se stejnou výrobou a který se jmenuje [příjmení].

10. Protokolem o výslechu svědka ze dne 5. 3. 2018 provedeném orgánem činným v trestním řízení bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení], která byla zaměstnankyní žalovaného v letech 2010 – 2013, vypověděla, že si myslí, že za jejího působení u žalovaného tento nevyužil nějaké subdodávky pro výrobu zakázek. Paní [celé jméno svědkyně] trochu spolupracovala s žalobkyní, když šlo o nějaké dodávky, které nešly přes sklad. Vzpomněla si na dodávky od firmy [příjmení], které si odvážel někdo od žalobkyně. Nebylo třeba subdodávek, neboť nebyl problém cokoli vyrobit a nabízelo se to, co firma uměla vyrobit. Ohledně žalobkyně neví o jiných zakázkách kromě dodávek spotřebičů.

11. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], znalce z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence – ekonomika, [číslo] ze dne 15. 3. 2018, který byl zpracován na vyžádání Policie ČR, bylo zjištěno, že firma žalovaného o svých příjmech za zdaňovací období roku 2006 – 2013 evidovala velmi nestandardně, chaoticky a se záměrem nezahrnout do základu daně všechny své zdanitelné příjmy. Z předložených podkladů a samotného zkoumání bylo také zjištěno, že u firmy žalobkyně, jejímž jednatelem byl [jméno] [příjmení], docházelo k transakcím, které byly velmi zavádějící a které by měly být předmětem samostatného znaleckého zkoumání, jelikož zde mohlo docházet k vyvádění a zneužívání finančních prostředků firmy žalovaného. Z doplnění tohoto znaleckého posudku ze dne 14. 2. 2018 bylo soudem zjištěno, že v soupisu drobného majetku firmy žalovaného se nenachází žádná z movitých věcí, jejichž vydání žalobkyně v tomto řízení požaduje.

12. Soud z protokolu o hlavním líčení konaném dne 3. 10. 2018 u [název soudu] v trestní věci proti [celé jméno žalovaného] a [celé jméno svědkyně] pod sp. zn. [spisová značka] zjistil, že žalovaný při svém výslechu jako obžalovaný vypověděl, že [celé jméno svědkyně] měla od žalovaného plnou moc, aby jeho firmu zastupovala a bylo domluveno, že bude provádět činnost administrativní, bude se starat o oběh (prodej), daně, zpracovávání zakázek a měli to rozděleno tak, že on bude mít na starost výrobu a ona to ostatní. S žalobkyní spolupracovali na nějakých zakázkách, které dojednávala paní [celé jméno svědkyně], této firmě dodávali spotřebiče. Žalovaný se s paní [celé jméno svědkyně] rozvedl až v březnu 2015, návrh na rozvod podal on a příčinou bylo, že paní [celé jméno svědkyně] žila s panem [příjmení] a žalovaný žil jinde. [celé jméno svědkyně] jako obžalovaná při tomto hlavním líčení vypověděla, že společnost žalobkyně měla s firmou žalovaného nějaké obchodní vztahy, které se zakládaly na tom, že žalobkyně od žalovaného odebírala spotřebiče a nějaké kování a vypomáhali si ve výrobních otázkách, kdy žalobkyně pro žalovaného vyráběla zakázky a pokud žalovaný nestíhal, udělala to žalobkyně. O komisionářské smlouvě či zápůjčce se [jméno] [celé jméno svědkyně] při svém výslechu nezmínila. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 28. 11. 2018 v téže trestní věci pak bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako svědek vypověděl, že zná žalovaného i [celé jméno svědkyně], spolupracoval s nimi od roku 2006 do roku 2013. Zpočátku nakupoval spotřebiče od žalovaného a postupně spolupracovali na předávání zakázek. [jméno] [příjmení] byl jak odběratel, tak dodavatel. Vyrobil nábytek, který dopravil do firmy žalovaného nebo žalovaný přijel k němu na dílnu. Výrobu nábytku řešil s žalovaným, který když nestíhal, tak požádal jeho a bylo to i naopak. Ve většině případů mu žalovaný dodával spotřebiče. Co se týká vyrobených zakázek, tak šlo o osm až deset ročně. Spotřebiče objednával telefonicky s paní [celé jméno svědkyně] nebo s panem [celé jméno žalovaného]. Pokud se jednalo o výrobu a on potřeboval něco vyrobit, tak se s nimi setkal a upřesnil to. Pokud potřebovali oni pomoci, tak mu zavolali. Když on něco odebral, tak přivezl zboží a poštou mu přišla faktura. Někdy nesplnil dobu splatnosti a byl delší dobu po splatnosti, předcházelo tomu jednání, trávili spolu víkendy a dovolené. Nezaplacených faktur bylo asi za [číslo] až 900.000 Kč. Pokaždé šlo o zakázkovou výrobu, nevyráběly se dva stejné kusy. [jméno] [příjmení] jako svědek dále uvedl, že intimní vztah s paní [celé jméno svědkyně] neměl, znali se dobře, protože se stýkali jako rodiny. Při jedné akci se mu paní [celé jméno svědkyně] svěřila, že si pan [celé jméno žalovaného] našel přítelkyni, a to asi zapříčinilo rozpad manželství, což mělo vliv na práci mezi nimi, protože žalovaný chtěl okamžitě zaplatit dluh. Žalovaný mu dluží peníze a materiál, používal jeho fotodokumentaci. O tom, že by mu žalovaný zadržoval nějaké movité věci či o sjednání komisionářské smlouvy nebo smlouvy o zápůjčce se [jméno] [příjmení] jako svědek při svém výslechu vůbec nezmínil. S žalovaným se domlouvali, že potřebuje vyrobit nějakou zakázku, jestli má ve výrobě volno. Poslal mu návrh, on jej nacenil podle návrhu, zavolal mu, on řekl, kdy je termín a takto fungovalo i naopak. S paní [celé jméno svědkyně] byl svědek společníkem ve [právnická osoba] [příjmení], paní [celé jméno svědkyně] je u něj zaměstnankyní jako obchodní ředitelka.

13. Výzvou k vydání věci ze dne 19. 9. 2019 s dokladem o doručení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vydání předmětných movitých věcí s tím, že veškeré specifikované movité věci byly žalovanému předány v novém stavu, bez vad a bez poškození a byly určeny k prezentaci zboží za účelem nabídky koncovým zákazníkům, k tzv. komisnímu prodeji. Výzva byla odeslána dne 19. 9. 2019.

14. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu] bylo zjištěno, že [celé jméno svědkyně] jako svědkyně vypověděla, že od poloviny června 2015 je zaměstnána u žalobkyně.

15. Z e-mailu ze dne 25. 9. 2019 adresovaného zástupcem žalovaného zástupci žalobkyně soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobkyni, že je překvapivé, že se žalobkyně hlásí o svá tvrzená vlastnická práva po tolika letech a nárok uplatněný žalobkyní se nejeví důvodným. Zápůjčkové listy žalovaný nesjednával, nepodepsal a neodsouhlasil, když v letech 1998 – 2014 měla na starosti obchodní stránku podnikání žalovaného [celé jméno svědkyně], přítelkyně pana [příjmení] z firmy žalobkyně. Žalovaný o zápůjčních listech nic bližšího neví. Dle textu zápůjčkových listů má žalovaný za to, že pokud bylo v minulosti zboží skutečně žalovanému dodáno, pak muselo být dávno prodáno včetně vypořádání financí, protože výrobky měly být nabízeny a prodávány přednostně před stejnými výrobky žalovaného. Sám žalovaný měl a má truhlářskou výrobu s několika zaměstnanci a shodné či obdobné výrobky v minulosti také vyráběl a prodával a prodej měla do roku 2014 na starost [celé jméno svědkyně]. Je tedy více než zřejmé, že výrobky žalobkyně musely být již dávno prodány a finance mezi subjekty vypořádány. Žalovaný proto odkázal žalobkyni na [celé jméno svědkyně].

16. Dopisem ze dne 4. 11. 2019 s dokladem o odeslání ze dne 5. 11. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému sdělila, že při inventarizaci a kontrole daňových dokladů bylo zjištěno, že produkty předané žalovanému nebyly do dnešního dne vypořádány, žalobkyně je neeviduje ve svých skladových zásobách a ani jí není známo, že by jí za ně bylo poskytnuto jakékoliv protiplnění. [celé jméno svědkyně] ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako osoba oprávněná jednat jménem a na účet žalovaného a toto jednání zavazovalo právě žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k předložení dokladů o zaplacení zboží žalobkyni.

17. Rozsudkem [název soudu], [pobočka] ze dne 24. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že žalovaný byl zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 26. 7. 2018, č. j. [číslo jednací], podle kterého měl spáchat zločin zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2, písm. c) trestního zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Tímto rozhodnutím byl ve vztahu k žalovanému jako obžalovanému 1) zrušen původně odsuzující rozsudek [název soudu] ze dne 26. 3. 2019, č. j. [číslo jednací] s odůvodněním, že nebyla ze strany žalovaného naplněna subjektivní stránka trestného činu, když k trestní odpovědnosti za trestní čin se vyžaduje úmyslné zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Trestní zákoník v § 240 vyžaduje úmyslné zavinění.

18. Z usnesení Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality ze dne 7. 7. 2021, [číslo jednací] bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání [celé jméno svědkyně] a [jméno] [příjmení] jako obviněných ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 3 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že [celé jméno svědkyně] bez vědomí žalovaného zaevidovala v daňové evidenci žalovaného a z jeho finančních prostředků uhradila faktury, které [jméno] [příjmení] vystavil za žalobkyni za fiktivně provedenou výrobu nábytku, a způsobili tak svým jednáním škodu ve výši 683.630 Kč.

19. Z fotodokumentace č. l. 292 – 299 bylo zjištěno, že na těchto se nachází vyobrazení jednotlivých kusů nábytku, které jsou označeny popisky: jídelní stůl skleněný, podnož masiv, mořeno na černo, konferenční stolek se sklem [anonymizováno], dle [příjmení], konferenční stolek lamino, dle [příjmení], konferenční stolek dýha [anonymizováno] se sklem, postele s matracemi s obloukovým čelem [anonymizováno] a [anonymizováno], přičemž fotky jsou rovněž označeny popiskem, že pochází z prodejny žalovaného a měly být [anonymizováno] v roce 2008 a 2011.

20. Z výslechu [jméno] [příjmení], bývalého jednatele žalobkyně, jehož výslech byl proveden v souladu s § 131 o. s. ř. ve spojení s § 126a o. s. ř., soud zjistil, že tento se s žalovaným seznámil v roce 2006 nebo 2007 a od té doby spolupracovali do roku 2014 nebo 2015. Dohodli se, že žalovanému vyvzoruje věci, které byli schopni vyrobit, výrobky vyrobili a nafotili a poslali je žalovanému. Pro žalovaného vyráběli i jiný nábytek než vzorový, vzorový nábytek předávali ke komisnímu prodeji s tím, že když žalovaný jejich zboží prodá, tak jim dá vědět a oni vystaví fakturu. Zápůjčkové listy (č. l. 6 – 8) vystavoval ve chvíli, když zboží odjíždělo od něj z provozovny. Zboží odvážel buďto on nebo jeho kolega. Výrobky, které byly žalovanému takto předány, byly vystaveny v jeho vzorkovně na adrese [adresa]. Když do provozovny žalovaného přijel, tak se vždycky ptal, co se prodalo a oni mu řekli, že zboží bylo pořád na výstavce. Pořizoval si fotografie svého zboží u žalovaného, když tam byl například pozván na prezentaci nebo na den otevřených dveří. Jednatelem žalobkyně byl od jejího vzniku až do doby dva až tři roky nazpět. Nyní je jediným společníkem žalobkyně. Už si nevzpomněl, s kým konkrétně dojednal smluvní podmínky, ale byly takové, že řekl cenu, za kterou se může zboží prodat, některé zboží bylo odmítnuto s tím, že je drahé, některé bylo přijato, a to vyvzorovali. V době první zápůjčky, tedy v roce 2007, měli velmi dobré obchodní vztahy, stýkali se i mimopracovně jako rodiny. Jeho zájmem bylo, aby zboží z komisního prodeje bylo upřednostňováno před zbožím žalovaného. Subdodávky pro žalovaného byly realizovány na základě jeho objednávek. Komise se týkala jen zboží, které bylo vystaveno u žalovaného v provozovně, jiné zboží, než jaké je uvedeno v zápůjčkových listech na č. l. 6 – 8, se do komise žalovanému nedávalo. Provize sjednána nebyla, byla sjednána cena, jakou on za zboží chtěl. Zápůjčkové listy vytvořil on, pokud byl osobně přítomen potvrzení zápůjčkového listu ze strany žalovaného, takto bylo ohledně skleněných stolů a zápůjčkový list za žalovaného podepsala paní [celé jméno svědkyně], která byla spolumajitelkou firmy a manželkou žalovaného. Zboží dováželi svým dodávkovým automobilem modré barvy [značka automobilu]. Když se zajímal, proč není prodáno zboží z roku 2007, tak mu bylo odpovězeno, že zákazníci požadují jiný odstín. Inventarizace zboží zapůjčeného ke komisnímu prodeji se u nich neprováděla, protože to bylo na zápůjčkových listech a s inventarizací ve firmě žalobkyně to nesouviselo. Spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným byla ukončena z popudu žalovaného, který se rozvedl s paní [celé jméno svědkyně] a znemožnil jí pracovat ve firmě. Po ukončení spolupráce s žalovaným prodejní cenu zapůjčeného zboží po žalovaném nepožadoval, pouze uplatňoval vrácení zapůjčeného zboží. Paní [celé jméno svědkyně] pracuje ve firmě žalobkyně jako obchodní ředitelka, a to od roku 2015 nebo 2016.

21. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že tato byla manželkou žalovaného a byla jeho spolupracující osobou, v podstatě spolumajitelkou firmy. Žalobkyně a žalovaný spolu spolupracovali. Žalobkyně pro žalovaného vyráběla zboží jako subdodávky – nábytek a žalobkyně od žalovaného odebírala elektrospotřebiče, případně nějaké kování. Žalovaný měl od roku 2004 provozovnu na ulici [ulice], kde byla prodejna s výstavní expozicí, byly tam v přízemí kuchyňské linky, jídelní stoly, židle, elektrospotřebiče a v horním patře postele, matrace, rošty a následně vestavěné skříně a ukázka dětských pokojíčků a obýváků. Byl tam doplňkový sortiment jako dekorace, polštářky, deky, povlečení, prostěradla. Nábytek si částečně vyráběla firma žalovaného sama, elektrospotřebiče byly nakoupené od značek a hlavně v horním patře byly vystavené nějaké expozice, které vyráběla žalobkyně a stejně to bylo i ve spodní části, co se týká stolů a konferenčních stolků, sedací soupravy, které byly částečně na komis. Pokud se týká nábytku, který vyrobila žalobkyně, tak ten patřil žalobkyni a jednalo se o konferenční stolky, jídelní stoly a postele. Ten nábytek žalobkyně tam byl asi od roku 2006 nebo 2007 a v říjnu 2014, kdy po vykradení prodejny žalovaný vyměnil klíče, to tam ještě bylo. Zápůjčkové listy na č. l. 7 – 8 podepsala ona a svým podpisem a razítkem na nich stvrzovala převzetí tohoto zboží na prodejnu nebo na výstavní plochu expozice. K fotografiím na č. l. 292 – 299 svědkyně uvedla, že tyto jsou všechny pořízeny v expozici na prodejně žalovaného a takto to tam vypadalo v době, kdy ona už se nedostala dovnitř. Žalobkyně vyráběla designové postele s obloukovými čely, které neuměl nikdo v okolí vyrobit. Tak se žalobkyně a žalovaný domluvili na tom, že žalobkyně vyrobí postele do expozice na výstavní plochu a budou se nabízet k prodeji a pan [příjmení] je bude vyrábět za provizi, kterou si mezi sebou dohodnou. Fungovalo to tak, že pokud si klient nábytek objedná, takto pan [příjmení] vyrobí, přiveze a klientovi se to prodá. Po této dohodě se dovezl nábytek na prodejnu, tam se to smontovalo. Dovážel to pan [příjmení] osobně nebo nějaký zaměstnanec žalobkyně. Zápůjčkové listy opatřovala svým podpisem a razítkem v momentě, kdy se zboží dovezlo na prodejnu. S ohledem na to, že žalobkyně a žalovaný jsou od sebe daleko 120 – 150 km, tak si úplně vzájemně nekonkurovali, každý měl portfolio svých zákazníků a žalobkyně vyráběla trochu jiný nábytek, který měl lepší design a měli i jiné portfolio materiálů, které dokázali zpracovat. S panem [příjmení] se znají od roku 2004 nebo 2005 a od této doby probíhala ta spolupráce. Svědkyně si nevzpomněla, zda byla u toho, když si žalovaný s panem [příjmení] domlouvali podmínky komisního prodeje. Podle svědkyně si strany dohodly to, že pan [příjmení] vyrobí nábytek, který žalovaný vystaví a v případě objednávky jej bude znovu vyrábět a žalovaný z toho bude mít provizi. Panu [příjmení] bylo jedno, za kolik to žalovaný prodá, a pokud to prodal za trojnásobek ceny, takto byl jeho zisk. Žalovaný neuměl vyrobit rozkládací jídelní stoly, oblouková čela a věci se sklem, neměl na to technologii. Žádná maloobchodní cena ani ceníková cena ohledně zboží určena nebyla. Žalovaný věděl, za kolik zboží koupí a za kolik ho dokáže prodat, a to byl jeho zisk. Zápůjčkové listy podepsala na základě pověření žalovaného, od kterého měla plnou moc, když jako spolumajitelka a jeho bývalá manželka mohla kompletně jednat neomezeně za firmu a sjednávat veškeré podmínky a obchody. U každého převzetí zboží dle zápůjčkových listů byla svědkyně fyzicky přítomna, zboží fyzicky viděla a zápůjčkové listy podepsala. Movité věci byly dovezeny na prodejnu žalovaného. K dotazu, zda byl o zboží žalobkyně u žalovaného zájem, odpověděla, že zájem o něj určitě byl, ne že by se to prodávalo každý den, ale okruh zákazníků si to našlo a pokud by se to neprodávalo vůbec, tak nemělo smysl to tam mít. V momentě, kdy se materiály přestaly vyrábět nebo už ten design nebyl atraktivní, tak se člověk snažil to nějakým způsobem z toho studia vyprodat. Svědkyně si myslí, že věci od žalobkyně se tímto způsobem nevyprodaly, protože byly pořád aktuální. Podle svědkyně nebyl důvod inventarizovat zboží zapůjčené v komisi, neboť nebylo jejich. Nedokázala si vzpomenout, zda se žalobkyni zasílal nějaký soupis věcí k potvrzení. K ukončení její spolupráce s žalovaným svědkyně vypověděla, že v roce 2014 v říjnu byla vykradena prodejna a žalovaný obvinil z krádeže ji, i když v tu dobu byla mimo republiku. Když přišla do práce, tak byly vyměněny zámky na firmě. Od jara 2013 již žalovaný žil s někým jiným někde jinde a tvrdil, že to není důvod k rozvodu a rozvedli se až v roce 2015. Potom mezi sebou měli hodně soudních sporů. V současné době je zaměstnankyní žalobkyně, a to od roku 2015 na pozici obchodní manažerka. Pan [anonymizováno] jí dělá odpovědného zástupce v její společnosti [právnická osoba], a to bezúplatně. Podnikají spolu také jako společníci ve [právnická osoba] [příjmení].

22. Soud z výpovědi svědka [celé jméno svědka] zjistil, že tento byl zaměstnancem žalobkyně od roku 2007 do roku 2013 na pozici mistr výroby. Žalobkyně vyráběla v tu dobu pro žalovaného nějaký nábytek, který se tam převážel, a od žalovaného se dovážely spotřebiče do kuchyně. V provozovně žalovaného byl několikrát, vezl tam vyrobený nábytek a odvážel odtud elektrospotřebiče do kuchyní, asi dvakrát tam byl také na dni otevřených dveří. Komunikoval tam s žalovaným nebo s paní [celé jméno svědkyně]. Na prodejně seděly ještě dvě nebo tři paní, se kterými pak řešil doklady. Vždycky mu potvrdily nějaké dokumenty. Pokud byly svědkovi předloženy k nahlédnutí zápůjčkové listy na č. l. 6 – 8 spisu, tak k nim uvedl, že se jedná o formáty, které pan [příjmení] standardně používal jako dodací listy. Konferenční stolky si nevybavil, ale lůžka s obloukovým čelem si pamatuje dobře, jedno z nich si chtěl dělat doma, a ta lůžka byla umístěna nahoře ve vzorkovně, ty tam osobně viděl, když tam byl na dni otevřených dveří. Byla specifická, protože ta výroba se dělala ohýbáním, takže na to musely být formy. Zboží tam vozili dodávkou [příjmení] [jméno] modré barvy, což byl firemní vůz žalobkyně. K žalovanému se vozily standardně nějaké vzorky jako tato lůžka, ale vozily se tam i kuchyně, které se pro žalovaného vyráběly. Pamatuje si, že k žalovanému vezl postele, ale neví, zda to byly konkrétně přímo ty postele, které byly vystaveny na prodejně.

23. Výpovědí svědka [celé jméno svědka] bylo prokázáno, že je zaměstnancem žalovaného na pozici truhlář ve výrobě a při montáži nábytku od roku 2004 doteď. Žalobkyni zná a ví, že byli kamarádi žalovaného a paní [celé jméno svědkyně], vzájemně se navštěvovali. O jejich obchodní spolupráci nic neví, žalovaný má provozovnu od roku 2006 nebo 2007 na adrese [adresa]. V té provozovně je kuchyňské studio, spánkové studio a dílna. Nábytek vyobrazený na fotografiích č. l. 292 – 297 a 299 v současné době na provozovně žalovaného není, nějaké postele tam jsou, ale jestli to jsou postele vyobrazené na č. l. 298, neví. Ten nábytek tam není už roky a vůbec neví, co se s ním stalo, asi se prodal. Nějaké jídelní stoly v kuchyňském studiu jsou, ale nejsou to ty, které viděl na fotografiích. Konferenční stolky tam nejsou. Žalovaný vyrábí kuchyně, skříně a stoly, co si objedná zákazník. Z ohýbaného materiálu nebo masivu se nic nevyrábí. Svědek neví o tom, že by byl nějaký nábytek vyráběný jinou firmou jako subdodávka ani o tom, že by se třeba nestíhalo a že by něco vyráběla jiná firma. Pro zákazníky si žalovaný vyráběl zakázky sám. O zakázkách se vedly zápisy, a to výrobní složka, ve které byly nákresy a popis materiálu. Nepamatuje si, že by se na dílně někdy něco vykládalo z auta žalobkyně. Ani on k žalobkyni nikdy nic nevezl. Ve firmě žalovaného byly rozděleny role tak, že paní [celé jméno svědkyně] měla na starosti obchod a studio, řídila obchodní věci a žalovaný řídil výrobu a rozděloval jim práci. Kromě toho měl ještě autodopravu, kterou sám zajišťoval. Žalovaný a paní [celé jméno svědkyně] se nerozešli v dobrém.

24. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že byla zaměstnána u žalovaného od června 2011 do března 2020 a náplní její práce byl prodej kuchyní a interiérových doplňků. Pana [příjmení] zná z návštěv na prodejně žalovaného, kam jezdil za paní [celé jméno svědkyně]. Udržovali spolu přátelské vztahy, dovezl jí kytku, ale i jim dovezl květinu. Přijel vždy osobním autem. Nábytek tam ale nikdy nepřivezl, přijel vždy osobním autem. Podle svědkyně v provozovně žalovaného nikdy nebyl nábytek pana [příjmení] nebo žalobkyně, neboť když se žalovaný a paní [celé jméno svědkyně] v podnikání rozešli, tak si žalovaný našel paní účetní, se kterou spočítali úplně všechno, co se v provozovně nacházelo od podlahy až po strop a nebyl tam jiný nábytek než ten, co žalovaný sám vyrobil a byly tam výrobky od dodavatelů jako matrace, doplňky a obrazy. Veškeré zboží se sepsalo, zaneslo do tabulky a položky se ocenily. Buďto věděli, kde se to zboží nakoupilo anebo každý truhlář má svůj rukopis a jeho zboží se pozná, takže věděli, jestli byla například postel vyrobena u nich nebo zakoupena. Když si nebyli jistí, tak zavolali pracovníky z výroby nebo žalovaného, kteří zboží identifikovali. To bylo v roce 2014. U inventury v roce 2015 byla svědkyně, paní [jméno] [příjmení], paní [celé jméno svědkyně] jako účetní a žalovaný. Od roku 2015 se pak inventarizace prováděla každý rok. Svědkyně u nich byla přítomna a byl pořízen písemný výstup. Od roku 2011, kdy začala u žalovaného pracovat, má přehled o tom, od koho se kdy co nakupovalo. Například masivní postele byly od dodavatelů [anonymizováno] [obec] nebo [anonymizována dvě slova], když výroba žalovaného se zaměřovala hlavně na nábytek z lamina. Svědkyni není známo, že by mezi dodavateli byla žalobkyně či pan [příjmení]. Jako prodejci si také měli možnost zboží vybrat. Jak to bylo do roku 2011, ale svědkyně netuší. Když prováděli první inventuru, tak psala paní [celé jméno svědkyně] e-mail, aby k ní připravila podklady a vyzvala ji, aby se k ní dostavila. To se ale nestalo a ani žádné podklady nedodala. K inventuře proto přistoupili tak, že to vzali od dveří a všechno se spočítalo a sepsalo. Nábytek žalovaný identifikoval tak, že jej vyrobili oni a pokud byla nějaká pochybnost, kde se koupil nějaký obraz, tak se stanovila jeho cena. V provozovně žalovaného nadále pracuje, dělá stejnou práci, ale jejím zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] zastoupená paní [celé jméno svědkyně]. Když paní [celé jméno svědkyně] zboží přebírala, tak dělali výjimečnou inventuru, kdy všechno zboží znova spočítali a prošli a nenarazili na nic, co by nebylo jejich. To bylo v únoru nebo březnu 2020 Poslední inventura proběhla v lednu 2022. Jedná se o stále stejné položky, některé přibývají, ale žádné nejsou od žalobkyně. Když nastoupila, tak jí paní [celé jméno svědkyně] sdělila, že se stará o administrativu, fakturaci a účetnictví a bude ji řídit. Dílnu vedl žalovaný. K obchodní spolupráci mezi žalobkyní a žalovaným svědkyně uvedla, že paní [celé jméno svědkyně] pro pana [příjmení] objednávala spotřebiče. Do roku 2015 si inventarizaci řešila paní [celé jméno svědkyně] sama. Provozovna žalovaného je na ulici [ulice] v [obec] a má dvě patra. Dole je kuchyňské studio a nahoře je spánkové studio a sedačky. Svědkyně neví o tom, že by v provozovně byly nějaké výrobky žalobkyně, tedy si je jistá, že tam nejsou a nedostali nikdy ani žádný pokyn – jsou zde výrobky od žalobkyně, nabízejte je. Žádné cizí výrobky tam vystaveny nebyly, žalovaný vystavoval buďto svoje výrobky anebo výrobky, které nakoupil. Výrobky, které jsou schopni vyrobit sami, nenakupovali. Nakupovali výrobky, které jsou na výrobu příliš náročné anebo jsou z masivu, se kterým nepracují. K fotografiím předloženým svědkyni k nahlédnutí svědkyně vypověděla, že ohledně č. l. 295 a 296 neví, co to je, v provozovně žalovaného to není a nebylo. Takový konferenční stolek nikdy neviděla. Na č. l. 297 by mohlo být studio, a to podle dlažby, ale když u žalovaného nastupovala, tak už to vypadalo jinak. Takové židle tam byly, jsou to židle [příjmení], ale s jiným potahem. Neví, jestli se takový stůl u žalovaného někdy prodával. Na č. l. 298 to vypadá jako horní patro provozovny žalovaného, ale když nastupovala u žalovaného, tak už to nebylo v takovém nepořádku a nebyly tam ani takové žluté hadry. Dnes už to vypadá úplně jinak. Prostřední postel na č. l. 299 opravdu inventarizovali, byla tam někdy od roku 2013, možná tam byla, už když svědkyně nastoupila, ale svědkyně si je jistá, že to není výrobek žalobkyně, ale firmy [anonymizována dvě slova] z masivu olše s názvem [jméno]. Ohledně zbytku neví, co je, ale v roce 2011 už tam nic takového nebylo.

25. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že žalovaného zná od podzimu 2014, když od této doby pro něj pracuje jako externí účetní. Předtím pro firmu žalovaného zpracovávala mzdy. Žalobkyni zná pouze s tím, že tato od žalovaného odebírala spotřebiče, které jim fakturovali a následně po žalobkyni vymáhali částky za odebrané spotřebiče, které neplatili. Pak byl stanoven splátkový kalendář, který byl plněn. Prvního tři čtvrtě roku 2014 ještě dělala účetnictví paní [celé jméno svědkyně], která nechtěla vydat doklady, takže účetnictví za celý rok 2014 rekonstruovali a šli i na pomůcky. Žádná jiná spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným od roku 2014 kromě těch spotřebičů nebyla. Žalobkyně po svědkyni nikdy nic nepožadovala a ani spolu nekomunikovaly. Řešily jen ten splátkový kalendář za spotřebiče. Od roku 2014 se každý rok provádí na prodejně i na dílně žalovaného inventarizace zboží. Pořídí se seznamy zboží, to se odkontroluje, a to vždy první týden v lednu následujícího roku. První inventarizace proběhla první týden v lednu 2015. Šlo o inventarizaci zboží, materiálu a všeho. Při této inventarizaci byla svědkyně, slečna [celé jméno svědkyně], žalovaný a [jméno] [příjmení]. Při první inventarizaci svědkyně fyzicky byla od začátku do konce, protože vůbec netušili, co mají dělat. Jednalo se o zboží, které žalovaný buďto vyrobil anebo nakoupil. K některým zakoupeným spotřebičům neměli doklady, protože je paní [celé jméno svědkyně] i přes výzvy odmítla vydat. K inventuře se nedostavila. Od dodavatelů vyžádali nové doklady. Nikdo neoznačil, že by tam bylo jiné zboží než zboží žalovaného. Podařilo se identifikovat veškeré zboží. První inventarizace trvala deset dní a nenarazili na žádné zboží, které by pan [celé jméno žalovaného] nekoupil nebo nevyrobil. K některému zboží doklady měli, a pokud ne, tak paní [celé jméno svědkyně] nebo žalovaný vždy věděli, od kterého dodavatele se to zboží dodává. K výrobkům žalovaného byly doklady od materiálu a měli podklady k tomu, z čeho zboží vyrobil. Dva pánové z výroby pan [příjmení] a pan [celé jméno svědka] řekli, toto jsme dělali. Před rokem 2014 si inventarizace prováděla paní [celé jméno svědkyně] sama, což bylo svědkyni divné, protože účetnictví dělá už třicet let a ví, že inventarizační komise nemůže mít jen jednoho člena. Svědkyně bezpečně ví, že v provozovně žalovaného nebylo zboží jiného subjektu. Jedině [právnická osoba] jim zapůjčila matrace, ale to bylo až poté, co byla provedena inventarizace v lednu 2015. Na základě zápůjční smlouvy se s nimi dohodlo, že přijmou zboží do konsignačního skladu a oni jim pak budou fakturovat to, co se skutečně prodá. Takto to fungovalo asi půl roku a až poté v roce 2015 nebo 2016 se od nich všechno řádně odkoupilo a od té doby už nic do konsignačního skladu neberou. Všechno zboží na základě objednávky nakupují. S jiným dodavatelem od října 2014 doposud nic dohodnuto nebylo. Vždy ale po dobu trvání zápůjční smlouvy [anonymizováno] potvrzovali jejich vlastní inventarizaci. Nyní v provozovně působí společnost [právnická osoba], kde je svědkyně taktéž účetní a žalovaný jí budovu pronajímá. Pokud by bylo nějaké zboží zapůjčené, tak by se psalo na inventarizační list zvlášť, ale to se nestalo. Nikdo jí neříkal nic o tom, že by něco bylo zapůjčeno předtím, než v říjnu 2014 začala zpracovávat účetnictví pro žalovaného. Zákon stanoví, že minimálně jedenkrát ročně se musí provést inventura konsignačního skladu a vystavuje se faktura na zboží, které se prodalo. Firma, která je vlastník, by minimálně jednou ročně měla předložit straně, která má zboží zapůjčené, seznam a hodnotu zapůjčeného zboží a ta druhá strana by to mělo prověřit a pokud to tak je, potvrdit. Když se založila společnost [právnická osoba], zboží a materiál žalovaného se zinventarizovalo a odprodalo se společnosti. Byla vystavena faktura za odprodej zboží a v současnosti je vlastníkem veškerého zboží a materiálu firma [právnická osoba] Mimořádná inventarizace se prováděla během února 2020 a od 1. 3. 2020 přešla firma fyzické osoby žalovaného na s. r. o. Ani při této inventarizaci svědkyně neví o ničem, že by pak bylo předmětem prodeje něco, co by žalovanému nepatřilo a na co by neměli doklad. Žalovanému zbyla budova a stroje a tyto pronajímá společnosti za cenu stanovenou soudním znalcem. K fotografiím, které byly svědkyni předloženy k nahlédnutí, tato sdělila, že č. l. 292, 293 – 296 jí nic neříká, č. l. 297 by mohla být provozovna žalovaného, ale ten nábytek jí nic neříká, dnes ta provozovna tak nevypadá a nevypadala tak ani za dobu od října 2014. K č. l. 298 - 299 svědkyně uvedla, že postele nahoře jsou, ale jestli to jsou tyto konkrétní postele, to nepozná. Svědkyni nikdy nepřišla žádná výzva, že mají potvrdit, že mají zboží někoho jiného. Taková výzva by šla vždycky přes ni.

26. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že žalovaného zná od roku 2013, pracovala pro něj od roku 2016 do roku 2020 na dohodu. Nyní je žalovaný zaměstnancem společnosti [právnická osoba], kde je svědkyně jednatelkou. V osobním životě jsou partneři. O nějaké obchodní spolupráci mezi žalobkyní a žalovaným nic neví. Provozovna žalovaného na ulici [adresa] je v majetku žalovaného a firma ji má v nájmu. Při inventuře svědkyně přebírala veškerý majetek, který tam byl a ten odkoupila. Inventura proběhla v lednu nebo v únoru 2020 a byla při ní přítomna svědkyně, paní [celé jméno svědkyně], paní [celé jméno svědkyně] a žalovaný. Nebyl tam žádný majetek, který by měl žalovaný zapůjčen. Žádný majetek žalobkyně tam nebyl. Co tam bylo, tak buď vyrobil žalovaný, nebo tam nebylo nic, co by nebylo dohledatelné.

27. Z detailu odeslané zprávy č. l. 325 bylo zjištěno, že dne 8. 4. 2022 v 14:3 4:39 hod. žalobkyně datovou zprávou zaslala Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] trestní oznámení z téhož dne (č. l. 326 – 327 verte), podle kterého svědkyně [celé jméno svědkyně] a [jméno] [celé jméno svědkyně] při svém výslechu dne 13. 1. 2022 uvedly nepravdivá tvrzení.

28. Pokud žalovaný v řízení namítal, že fotografie č. l. 292 – 299 byly předloženy po koncentraci řízení, tak k tomu soud poznamenává, že tyto nepředložila žalobkyně, ale [jméno] [příjmení] při svém výslechu, v době, kdy již nebyl statutárním orgánem žalobkyně.

29. Z ostatních listin provedených k důkazu soud nečinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci.

30. Účastnický výslech žalovaného, navržený k důkazu žalovaným, soud pro nadbytečnost neprovedl, když bylo možno žalobu zamítnout již na základě v řízení provedených důkazů.

31. Ohledně trestního oznámení žalobkyně, podaného v pátek dne 8. 4. 2022 v odpoledních hodinách, když poslední jednání soudu v této věci se konalo v pondělí dne 11. 4. 2022 v 9:00 hod. a svědkyně byly vyslechnuty při jednání soudu dne 13. 1. 2022, soud konstatuje, že toto považuje za účelové, podané s cílem odvrátit neúspěch žalobkyně ve sporu. Soud nemá důvod svědkyním [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] nevěřit, a to ani v souvislosti s žalobkyní předloženými fotografiemi nízké kvality, z nichž nejsou patrny žádné konkrétní důležité okolnosti. Obě svědkyně vypovídaly uceleně a jejich výpovědi nekolidovaly s předchozími výslechy provedenými orgány činnými v trestním řízení.

32. Soud po provedeném dokazování a po zhodnocení důkazů dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný zastoupený [celé jméno svědkyně] si písemně ujednali, že žalobkyně žalovanému zapůjčí konkrétně uvedené zboží, které je nové, nově vyrobené, bez skrytých vad a nedostatků a je určeno k prodeji koncovým zákazníkům, že zboží bude upřednostňováno k dalšímu prodeji před výrobou stejného výrobku žalovaného s tím, že doba zapůjčení nebyla určena a fakturace měla probíhat na pokyn žalovaného. Podpisem zápůjčkového listu ze dne 31. 7. 2007 [celé jméno svědkyně] za žalovaného stvrdila převzetí dvojlůžka [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, dvojlůžka [anonymizováno] s obloukovým čelem a [příjmení] lištou 1 kpl bez úložného prostoru, dvojlůžka [anonymizováno] s obloukovým čelem 1 kpl s úložným prostorem, dvojlůžka [anonymizováno] s rovným čelem a nočními stolky se šuplíky 1 kpl bez úložného prostoru od žalobkyně, podpisem zápůjčkového listu ze dne 15. 4. 2008 [celé jméno svědkyně] za žalovaného stvrdila převzetí konferenčního stolku proskleného, elipsovitého, nohy nerez, podnož dýha [anonymizováno] v počtu 2 kusů, jídelního stolu skleněného, podnož masiv, mořeno na černo od žalobkyně, podpisem zápůjčkového listu ze dne 20. 6. 2008 [celé jméno svědkyně] za žalovaného stvrdila převzetí jídelního stolu rozkládacího, masív [anonymizováno] americký od žalobkyně, podpisem zápůjčkového listu ze dne 29. 7. 2009 [celé jméno svědkyně] za žalovaného stvrdila převzetí konferenčního stolku dýha [anonymizováno] se sklem od žalobkyně a podpisem zápůjčkového listu ze dne 26. 9. 2011 pak [celé jméno svědkyně] za žalovaného stvrdila převzetí konferenčního stolku se sklem [anonymizováno], dle [příjmení] v počtu 3 kusů a konferenčního stolku lamino, dle [příjmení] v počtu 2 kusů od žalobkyně. Žalovaný žalobkyni shora uvedené movité věci nevrátil a ani nevyúčtoval jejich kupní cenu, za kterou byly prodány koncovým zákazníkům. [celé jméno svědkyně] vedla do října 2014 veškeré účetnictví žalovaného a do této doby měla také na starosti veškerou administrativní činnost, starala se o oběh (prodej) zboží a výrobků žalovaného a zpracovávání zakázek, zatímco žalovaný se věnoval pouze výrobě nábytku, případně autodopravě. Od října 2014 se [celé jméno svědkyně] zcela přestala podílet na podnikání žalovaného, aniž by mu současně předala jeho účetnictví včetně účetních dokladů. Na začátku ledna 2015 provedly zaměstnankyně žalovaného [celé jméno svědkyně] a [jméno] [příjmení] s účetní [celé jméno svědkyně] a žalovaným inventuru veškerého zboží a materiálu v provozovně žalovaného na adrese [adresa] (jinou provozovnu ani skladovací prostory žalovaný nemá), při které bylo zjištěno, že se v této provozovně nachází pouze zboží, které žalovaný vyrobil nebo nakoupil, žádné zboží žalobkyně se zde nenacházelo. Dopisem ze dne 25. 5. 2015 (správně 25. 5. 2016) žalobkyně prostřednictvím svého jednatele [jméno] [příjmení] sdělila žalovanému, že při účetní kontrole a inventuře k 31. 12. 2015 eviduje na společnost žalovaného zapůjčené vyvzorované designové zboží, které vyrobila ve své firmě a žalovanému zapůjčila jako komisní zboží v uplynulých letech s tím, že zboží bylo řádně osobně předáno žalovanému a jednotlivé zápůjční listy byly oboustranně potvrzeny oběma stranami. Žalobkyně žalovaného požádala o kontrolu soupisu a fyzickou kontrolu v jeho výstavních prostorách a v případě již prodaného zboží zaslání seznamu prodaného zboží, jak se žalovaný zavázal v zápůjčkovém listu, aby žalobkyně mohla fakturovat dohodnutou cenu za své výrobky. V případě neprodaného a nepoškozeného zboží žalobkyně žalovaného požádala o okamžitou kontrolu stavu jednotlivých zapůjčených položek, a to nejpozději do 10. 6. 2016 s tím, že pokud tyto nepoškozené výrobky nebude žalovaný chtít dále vystavovat, odebere si je žalobkyně zpět. V opačném případě bude žalobkyně žalovanému fakturovat veškeré zboží za dohodnuté výstavní ceny bez dalších přirážek. Žalobkyně v dopise dále uvedla, že v případě, že se žalovaný nevyjádří a stav neodsouhlasí do 10. 6. 2016, bude mít žalobkyně za to, že předmětné zboží je prodáno a žalovaný jí zadržuje neoprávněně finanční prostředky. V takovém případě žalobkyně žalovanému ihned vystaví faktury za toto zboží se standardní splatností. Pro případné předání předmětného zboží žalobkyně požádala žalovaného o vytvoření kontrolní komise v počtu dvou až tří členů za firmu žalovaného a ve stejném složení bude zastoupena i žalobkyně s tím, že o předání bude sepsán oběma stranami odsouhlasený zápis o zpětvzetí zapůjčeného zboží. Dopis byl žalovanému doručen a tento na něj prostřednictvím svého právního zástupce reagoval dopisem ze dne 9. 6. 2016, doručeným žalobkyni dne 10. 6. 2016, tak, že žalobkyni k rukám jejího jednatele [jméno] [příjmení] sdělil, že jí tvrzené nároky a požadavky žalovaný neuznává, neboť si není vědom toho, že by kdy s žalobkyní uzavřel nějakou smlouvu, na základě které by mu žalobkyně zapůjčila své výrobky, tím spíše, že by se nějaké výrobky žalobkyně měly nacházet u žalovaného. V únoru 2020 byla provedena mimořádná inventura v provozovně žalovaného za přítomnosti [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a žalovaného, při které nebyl nalezen žádný majetek, který by měl žalovaný zapůjčen, žádný majetek žalobkyně se tam nenacházel. Veškeré zboží a materiál žalovaného bylo ke dni 1. 3. 2020 odprodáno společnosti [právnická osoba]

33. Soud posoudil věc v souladu s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) dle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť jde o ochranu vlastnického práva žalobkyně, která se domáhá vydání věci v jejím vlastnictví. Byť tedy k předání věcí žalovanému došlo před 1. 1. 2014, pokud nyní žalobkyně tvrdí, že jí věc dosud nebyla i přes výzvu vrácena, domáhá se ochrany svého vlastnického práva nyní – již po 1. 1. 2014, tedy dle § 1040 odst. 1 o. z., které opravňuje vlastníka k požadování vydání neoprávněně zadržované věci.

34. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

35. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. S ohledem na to posoudil soud oprávnění [celé jméno svědkyně] jednat za žalovaného a uzavření komisionářských smluv mezi žalobkyní a žalovaným podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“).

36. Podle § 15 odst. 1 obch. zák. kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází.

37. Podle § 577 obch. zák. se smlouvou komisionářskou zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu.

38. Podle § 579 odst. 2 obch. zák. je komisionář povinen podávat komitentovi zprávy o zařizování záležitosti způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak na výzvu komitenta.

39. Podle § 583 odst. 1, věta první, obch. zák. k movitým věcem svěřeným komisionáři k prodeji má komitent vlastnické právo, dokud je nenabude třetí osoba.

40. Podle § 584 odst. 1 obch. zák. po zařízení záležitosti je komisionář povinen o výsledku podat komitentovi zprávu a provést vyúčtování. Podle druhého odstavce téhož ustanovení ve zprávě komisionář označí osobu, s kterou smlouvu uzavřel. Jestliže tak neučiní, je komitent oprávněn vymáhat vůči komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy. Podle odborné literatury (Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1225 - 1226 s.)„ Toto a další ustanovení upravují povinnosti komisionáře po zařízení dohodnuté obchodní záležitosti, tj. nejčastěji po uzavření smlouvy se třetí osobou. Zpráva, která je povinností komisionáře po skončení komise a zařízení záležitosti, je závěrečnou zprávou o realizovaném obchodu, odlišnou od průběžných informací, které podává komisionář komitentovi během realizace komisního vztahu. Její obsah zákon neupravuje, ale její součástí musí být označení osoby, se kterou komisionář smlouvu uzavřel. Zákon však nevylučuje (pokud to neodporuje ujednání ve smlouvě nebo pokynům komitenta), aby komisionář sám poskytl komitentovi plnění, které měla poskytnout třetí osoba, nebo si ponechal plnění, které mělo být třetí osobě poskytnuto (tzv. samovstup). Za podmínek § 584 odst. 2 dochází k tomuto samovstupu přímo ze zákona a komitent může uplatňovat nároky ze smlouvy přímo proti komisionáři (tzv. zákonný samovstup). V takovém případě se neuplatní ustanovení § 581 ani § 582.“ 41. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1643/2005 mimo jiné uvádí:„ Neoznačí-li komisionář ve zprávě o výsledku jako osobu, se kterou uzavřel prováděcí smlouvu, nikoho, uplatní se důsledky předvídané v § 584 odst. 2 obch. zák. Komitent je podle tohoto ustanovení oprávněn vymáhat nárok na plnění závazku z prováděcí smlouvy na komisionáři. Využije-li tohoto práva, stává se komisionář stranou prováděcího obchodu vůči komitentovi. Nejpozději od tohoto okamžiku je právní vztah mezi komisionářem a komitentem nutno kvalifikovat rovněž jako samovstup. Na rozdíl od případu podle § 584 odst. 1 obch. zák. však právní věda tento postup kvalifikuje jako tzv. zákonný samovstup (srov. např. Munková, J. in Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M.: Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání, C. H. Beck, Praha, 2006, str. 1292), přičemž prvorepubliková doktrína pro něj užívala pojem„ nedobrovolného samovstupu“. (Srov. opět Hermann-Otavský, K. tamtéž:„ Účinky samovstupu, tj. přeměna poměru komisního v poměr trhové smlouvy nastávají tudíž ve dvou případech: a/ disposicí komisionáře: samovstup dobrovolný; b/ disposicí komitenta, nebyl-li v prováděcí zprávě tertius pojmenován: samovstup z hlediska komisionáře popřípadě nedobrovolný.“) Ohledně náležitostí kupní smlouvy mezi komitentem a komisionářem je ale také v případě zákonného samovstupu nezbytné vycházet z údajů uvedených ve zprávě o výsledku ve smyslu § 584 odst. 1 obch․ zák., nikoliv z údajů obsažených v komitentově pokynu. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že při samovstupu komisionáře se z povahy věci nepoužije ustanovení § 585 obch. zák., podle něhož je komisionář povinen bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co přitom získal, neboť na rozdíl od ostatních způsobů provedení komitentova pokynu do právního vztahu nevstupují třetí osoby jako strany prováděcí smlouvy s komisionářem. Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení věci bylo nezbytné se zabývat tím, zda komisionář splnil povinnost podat komitentovi zprávu o výsledku ve smyslu ustanovení § 584 obch. zák., popřípadě který z dokumentů nabídnutých k důkazu tuto úlohu plnil. Nejpozději doručením takové zprávy komitentovi totiž ve smyslu shora uvedených úvah došlo k realizaci samovstupu dovolatelky do práv prodávajícího, tj. k uzavření kupní smlouvy mezi ní a žalobcem, a to za podmínek uvedených této zprávě. Odlišné údaje obsažené v dokumentech zpracovaných dovolatelkou jen v souvislosti s vypořádáním takového obchodu, tj. určených subjektům odlišným od žalobce, nemohou mít na obsah smlouvy uzavřené mezi účastníky vliv.“ 42. Podle § 587 odst. 1 obch. zák. nebyla-li výše úplaty sjednána, přísluší komisionáři úplata přiměřená uskutečněné činnosti a dosaženému výsledku s přihlédnutím k úplatě obvykle poskytované za obdobnou činnost v době uzavření smlouvy.

43. Po provedeném řízení soud shledal, že žalobě nelze vyhovět. Soud v řízení vzal za prokázáno, že prostřednictvím [celé jméno svědkyně] jednající za žalovaného podle § 15 odst. 1 obch. zák. došlo k převzetí předmětných nemovitých věcí od žalobkyně ke komisnímu prodeji a k uzavření komisionářských smluv podle § 577 a násl. obch. zák., jejichž obsah byl zachycen v zápůjčkových listech. Sám žalovaný v trestním řízení uváděl, že své tehdejší manželce [celé jméno svědkyně] plně důvěřoval, on měl při svém podnikání na starosti„ pouze“ výrobu nábytku a [celé jméno svědkyně] vše ostatní. V řízení pak bylo prokázáno, a to zejména výpověďmi svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], že v lednu 2015 se v provozovně žalovaného žádné zboží žalobkyně bezpečně nenacházelo. Pokud mělo být zboží žalobkyně v provozovně žalovaného dle komisionářských smluv vystavováno (žalobkyně sama tvrdí, že tak bylo konáno) a prodáváno zákazníkům, bylo zboží nejpozději v lednu 2015 prodáno, tedy vlastnictví k němu nabyly třetí osoby, a žalobkyně se měla včas domáhat na žalovaném svých peněžitých nároků, což ale nikdy neučinila. I pokud by veškeré zboží žalobkyně předané žalovanému na základě zápůjčkových listů nejpozději k lednu 2015 prodáno nebylo, došlo na základě písemné výzvy žalobkyně ze dne 25. 5. 2015 (správně 25. 5. 2016) a následné reakce žalovaného dopisem ze dne 9. 6. 2016, doručeným žalobkyni dne 10. 6. 2016, k tzv. zákonnému samovstupu (viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 29 Odo 1643/2005), žalobkyně pozbyla své vlastnické právo k předmětným movitým věcem a po žalovaném měla požadovat peněžité plnění podle § 584 odst. 2 obch. zák. Ani v takovém případě by žalobkyně nemohla být se svojí žalobou úspěšná.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28.145 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 odst. 4 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč (když k hodnotě movitých věcí nebylo vedeno dokazování, v zápůjčkových listech sice byla uvedena hodnota jednotlivých kusů nábytku, kterou za ně žalobkyně požadovala, avšak tato zcela jistě neodpovídá aktuální hodnotě movitých věcí, s ohledem na své stáří může být nábytek již i zcela bez hodnoty). Náklady žalovaného jsou tvořeny z částky 1.500 Kč za každý z pěti úkonů právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne 31. 3. 2020 a ze dne 6. 8. 2021 a účast při jednáních soudu dne 8. 7. 2021 a dne 11. 4. 2022), z částky 3.000 Kč za účast při každém ze dvou soudních jednání, která trvala déle než dvě hodiny (dne 20. 9. 2021 a dne 13. 1. 2022) a z částky 750 Kč za účast při vyhlášení rozhodnutí dne 13. 4. 2022, včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovních náhrad za dvě cesty z [obec] do Šumperka a zpět k jednáním soudu uskutečněným v roce 2021 po 736 Kč podle § 13 a. t. (každá cesta v délce 118 km, při vyhláškové ceně paliva – ve výši 27,8 Kč za litr, při průměrné spotřebě 6,6 l [číslo] km a částce 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla), dále cestovních náhrad za tři cesty z [obec] do Šumperka a zpět k jednáním soudu uskutečněným v roce 2022 po 846 Kč podle § 13 a. t. (každá cesta v délce 118 km, při vyhláškové ceně paliva – ve výši 37,1 Kč za litr, při průměrné spotřebě 6,6 l [číslo] km a částce 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla), a dále náhrady za ztrátu času v trvání dvaceti půlhodin po 100 Kč podle § 14 a. t., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23.260 Kč ve výši 4.885 Kč. Za vyjádření ze dne 4. 6. 2021 soud žalovanému náklady řízení nepřiznal, neboť se nejedná o podání ve věci samé.

45. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení delší lhůty k zaplacení nebyly shledány žádné důvody.