7 C 237/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 26.023 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 13.685 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 9.921 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23.606 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 9. 7. 2025 a doplněným podáním doručeným Okresnímu soudu v Šumperku dne 2. 1. 2026 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 26.023 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 1. 2. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalované dne 2. 2. 2024. Dne 21. 6. 2024 uzavřela žalovaná s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 3.000 Kč, které byly žalované poukázány na bankovní účet dne 21. 6. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 5.606 Kč, a to do 29. 6. 2024. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 4.315 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, k výzvě soudu však výslovně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude žádná skutková tvrzení doplňovat. Žalovaná částka se pak skládá z nezaplacené jistiny ve výši 18.000 Kč, poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 5.606 Kč a účelně vynaložených nákladů na upomínání žalované v celkové výši 2.500 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalované v souladu se smlouvou a v souladu s § 122 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 18.000 Kč za dobu od 30. 6. 2024 do 9. 7. 2025 v částce 6.732 Kč, tato částka byla umořena částečnou úhradou žalované, kdy k úhradě zbývá smluvní pokuta ve výši 2.417 Kč. Předmětem žaloby je rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 23.606 Kč od 30. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.

3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Kopií občanského průkazu žalované bylo prokázáno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované před uzavřením smlouvy.

5. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 1. 2. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 15.000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit do 3. 3. 2024 včetně poplatku ve výši 4.631 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. V čl. 2.3 smlouvy byla ujednána povinnost žalované pro případ prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované ve výši dle Sazebníku s tím, že písemná (listinná) upomínka/výzva k úhradě je zpoplatněna částkou 500 Kč.

6. Dodatkem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřeným mezi žalobkyní a žalovanou dne 21. 6. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná se dohodly na navýšení zápůjčky ze dne 2. 2. 2024 o 3.000 Kč na celkovou částku 18.000 Kč s tím, že poplatek za navýšení zápůjčky činí 450 Kč, celkem tedy poplatek činí 5.081 Kč. Žalovaná se zavázala shora uvedené částky splatit do 29. 6. 2024.

7. Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně bylo prokázáno, že tyto jsou nedílnou součástí smlouvy a vymezují vztahy mezi žalobkyní a žalovanou vzniklé v souvislosti s uzavřením smlouvy.

8. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že žalobkyně dne 2. 2. 2024 poukázala ze svého účtu částku ve výši 15.000 Kč na účet vedený na osobu žalované a dne 21. 6. 2024 částku ve výši 3.000 Kč na účet vedený na osobu žalované.

9. Z upomínek ze dne 6. 7. 2024, 13. 7. 2024, 20. 7. 2024, 29. 7. 2024 a 13. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky.

10. Výzvou k úhradě před podáním žaloby s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně dne 19. 3. 2025 před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. Výzva byla podána k odeslání žalované dne 19. 3. 2025.

11. Soud dospěl na základě listinných důkazů k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla dne 2. 2. 2024 žalované převodem na její účet částku ve výši 15.000 Kč a dne 21. 6. 2024 částku ve výši 3.000 Kč. Žalovaná na poskytnuté plnění žalobkyni uhradila částku ve výši 4.315 Kč. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dosud nesplacené částky prostřednictvím právního zástupce.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti nebude žádná skutková tvrzení doplňovat, výslovně tak odmítla splnit svou povinnost tvrdit a prokazovat řádné splnění své povinnosti dle § 86 ZSÚ. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu.

19. Vzhledem k uvedenému soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 2 ZSÚ, když v tomto případě nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy podle § 2993 věta první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (jak konstatoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, viz zejména body 15. a 18.). Výše plnění, kterou má žalovaná v takovém případě poskytnout, a její splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené je podrobně rozvedeno ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Proto soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozhodnutí přiznal pouze nárok ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru v částce 13.685 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, že by nad rámec částečné úhrady ve výši 4.315 Kč uhradila jakoukoliv další částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky nese žalovaná. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit, proto soud žalované nestanovil plnění ve splátkách a splatnost nároku stanovil jako lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalované nebyl shledán důvod.

20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul a žalobkyni nepřiznal ani nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny, když žalovaná je povinna v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit poskytnutou jistinu ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu vrácení poskytnuté jistiny z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení (k tomu opět viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na existenci speciální úpravy splatnosti pohledávky se obecná úprava splatnosti podle o. z. vůbec neuplatní, nelze tedy žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení po její výzvě k úhradě pohledávky. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Žalovaná byla v řízení sice nečinná, ale ze skutečnosti, že poskytnutou jistinu dosud nevrátila, lze dovodit, že to nebylo v jejích možnostech. Opačný výklad by byl v rozporu s § 1812 odst. 2 o. z. a proti smyslu a účelu norem upravujících ochranu práv spotřebitele.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně i žalovaná byly v řízení úspěšné v přibližně stejném rozsahu.