7 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 27.490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15.000 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 12.490 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21.300 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] doplněnou podáním doručeným soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 21.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21.300 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a částky 3.690 Kč jakožto smluvní pokuty s tím, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Peněžní prostředky byly poukázány na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 6.300 Kč, a to do 26. 12. 2021, žalovaný však na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalovaná částka se pak skládá z nezaplacené jistiny ve výši 15.000 Kč, poplatku za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 6.300 Kč a účelně vynaložených nákladů na upomínání žalovaného v celkové výši 2.500 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje v souladu se smlouvou a v souladu s § 122 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, vůči žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč za dobu od 27. 12. 2021 do 30. 8. 2022 v částce 3.690 Kč. Předmětem žaloby je rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 21.300 Kč od 27. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.

3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 15.000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit do 26. 12. 2021 včetně poplatku ve výši 6.300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. V čl. 2 smlouvy byla ujednána povinnost žalovaného pro případ prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši dle Sazebníku s tím, že písemná (listinná) upomínka/výzva k úhradě je zpoplatněna částkou [částka].

5. Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně bylo prokázáno, že tyto jsou nedílnou součástí smlouvy a vymezují vztahy mezi žalobkyní a žalovaným vzniklé v souvislosti s uzavřením smlouvy.

6. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] poukázala ze svého účtu částku ve výši 15.000 Kč na účet vedený na osobu žalovaného.

7. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Výzvou k úhradě před podáním žaloby s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce. Výzva byla podána k odeslání žalovanému dne [datum].

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému převodem na jeho účet částku ve výši 15.000 Kč. Žalovaný na poskytnuté plnění žalobkyni ničeho nevrátil. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby marně vyzývala k úhradě dosud nesplacené částky prostřednictvím právního zástupce.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 mimo jiné uvedl, že„ …již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) … Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad) …“ 17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze obecně tvrdila, že si před uzavřením předmětné smlouvy vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, čímž dostála své povinnosti prověřovat úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu soudu, aby tvrdila, jakým konkrétním způsobem byla splněna zákonná povinnost ověřit schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, tedy aby uvedla, jaké konkrétní dokumenty si od žalovaného vyžádala a jakými konkrétními údaji se zabývala v rámci svého hodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žalobkyně výslovně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného žádná skutková tvrzení doplňovat nebude a že si je vědoma, že tato skutečnost povede k tomu, že soud konstatuje neplatnost smlouvy vzhledem k § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tak v řízení nemohla dostát své povinnosti tvrdit a prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí řádně zkoumala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k uvedenému soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., když žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z. má v takovém případě žalobkyně nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Výše plnění, kterou má žalovaný v takovém případě poskytnout, a její splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené je podrobně rozvedeno též ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který soud v plném rozsahu odkazuje. Proto soud žalobkyni ve výroku I. tohoto rozhodnutí přiznal pouze nárok ve výši dosud nesplacené jistiny v celkové částce 15.000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, že by uhradil jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky nese žalovaný. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, když k jinému postupu s ohledem na nečinnost žalovaného nebyl shledán důvod.

18. Vzhledem ke shora uvedenému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu částky 12.490 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu. Soud rovněž žalobu zamítl co do zákonného úroku z prodlení z žalované jistiny, když žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení (k tomu opět viz shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na existenci speciální úpravy splatnosti pohledávky se obecná úprava splatnosti podle o. z. neuplatní, nelze tedy žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení po její výzvě k úhradě pohledávky. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Žalovaný byl v řízení sice nečinný, ale ze skutečnosti, že poskytnutou jistinu dosud nevrátil, lze dovodit, že to nebylo v jeho možnostech. Žalovaný není povinen aktivně prokazovat, že nebylo v jeho možnostech jistinu vrátit, neboť podle negativní teorie důkazní se negativní skutečnosti neprokazují. Opačný výklad by byl v rozporu s § 1812 odst. 2 o. z. a proti smyslu a účelu norem upravujících ochranu práv spotřebitele.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.