7 C 69/2023

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 46.610,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 18.079 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 20. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 15.801,64 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33.880,64 Kč od 30. 11. 2021 do 19. 1. 2022, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.801,64 Kč od 20. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 13.020,90 Kč a částky 12.729,91 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 33.880,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33.880,64 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši 15.547,97 Kč od 27. 7. 2021 do 29. 11. 2021 a částky 12.729,91 Kč jakožto smluvní pokuty s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 35.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně svůj závazek splnila a poskytla žalované částku 35.000 Kč na účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit za podmínek stanovených ve smlouvě formou 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3.491 Kč splatných vždy k 26. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem [datum] Smluvní strany si ujednaly, že každá přijatá splátka bude započtena nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, dále na úhradu smluvních pokut, na úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, na úhradu přirostlého úroku a následně na úhradu jistiny úvěru. Žalovaná se dostala dnem [datum] do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Dne [datum] žalovaná uhradila částku ve výši 8.430 Kč, dne [datum] částku ve výši 3.491 Kč a dne [datum] částku ve výši 5.000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne [datum] a v souladu se smlouvou jí byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dlužné částky. Žalovaná i přes upomínání dlužnou splátku neuhradila a ke dni 29. 11. 2021 došlo k zesplatnění úvěru. Žalované vznikla povinnost uhradit mimo dlužné jistiny úvěru ve výši 33.880,64 Kč také sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33 % ročně. Žalobkyně vyčíslila smluvní úrok z prodlení ve výši 111,33 % ročně z nesplacené části jistiny ve výši 33.880,64 Kč od 27. 7. 2021 do 29. 11. 2021 částkou ve výši 15.547,97 Kč. Žalovaná byla výzvou právního zástupce žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužných částek před podáním žaloby, dlužnou částku však nezaplatila a je v prodlení s úhradou dluhu. Podle čl. VI. odst. 3a smluvních podmínek je v případě prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru žalobkyně oprávněna požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně ve výši 2.999 Kč za rok) a v případě zesplatnění je klient povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalobkyně proto požaduje po žalované smluvní pokutu ve výši 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 33.880,64 Kč ode dne 30. 11. 2021 do dne 25. 11. 2022 v souhrnné výši 12.230,91 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 2.527,07 Kč odpovídající části kapitalizovaného úroku ve výši 111,33 % ročně z částky 33.880,64 Kč za období od 27. 7. 2021 do 29. 11. 2021. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud řízení zastavil co do částky ve výši 2.527,07 Kč.

3. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná, k jednání soudu nařízenému na den [datum] se bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně předvolána.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] bylo prokázáno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], smlouvou bylo sjednáno poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru žalované ve výši 35.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % ročně. Úvěr měl být splacen formou 30 měsíčních splátek ve výši 3.491 Kč, kdy první splátka byla splatná dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.

5. Ze Smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] bylo mimo jiné zjištěno, že čl. IV., odst. 5 stanovil, že veškeré peněžité částky hrazené klientem budou žalobkyní započítány nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, dále na úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, dále na úhradu přirostlého úroku a následně na úhradu jistiny. Dle čl. VI., odst. 3., písm. a) je v případě prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky žalobkyně oprávněna požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2.999 Kč za rok). Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200.000 Kč. Nebudou-li dlužné částky uhrazeny ani v dodatečné lhůtě dle odst. 1 tohoto článku, dojde k zesplatnění – klient je v takovém případě povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení.

6. Splátkovým kalendářem bylo prokázáno, že úvěr měl být splacen formou 30 splátek splatných vždy k 26. dni příslušného měsíce, výše splátky činila 3.491 Kč. Celková částka, která měla být splacena, činila 104.730 Kč.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tento obsahuje standardní informace o daném spotřebitelském úvěru.

8. Potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo prokázáno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] poukázána částka 35.000 Kč.

9. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] soud zjistil, že žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované.

10. Z úvěrové zprávy [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně ověřovala případné další úvěrové kontrakty žalované.

11. Výplatním lístkem bylo prokázáno, že za měsíc [anonymizováno] roku [rok] žalované náležela mzda v částce [částka].

12. Z lustrace v centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že žalobkyně prověřovala žalovanou v uvedené evidenci.

13. Upomínkami ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

14. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 29. 11. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

15. Z výzvy k plnění dle § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 51.212,55 Kč před podáním žaloby, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne předání výzvy k poštovní přepravě. Poštovním podacím archem bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby byla žalované odeslána dne 5. 1. 2022.

16. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v [anonymizováno] roku [rok] byly úvěry poskytovány s úrokovými sazbami 6,4 % do 8,9 % p. a., podle typu úvěru a klienta.

17. Ze sdělením [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] nezveřejňuje své úrokové sazby úvěrů.

18. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v [anonymizováno] roku [rok] byly spotřebitelské splátkové úvěry ve výši 35.000 Kč poskytovány s úrokovou sazbou 4,9 % - 16 % ročně ([anonymizována dvě slova]) a s úrokovou sazbou 3,5 % ročně ([anonymizována dvě slova]). 19. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] obvykle požadovala roční úrok 14,9 % ve smlouvách o spotřebitelském úvěru, které byly uzavřeny v období [anonymizováno] roku [rok].

20. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] vyplynulo, že v [anonymizováno] [rok] byla u neúčelových úvěrů do 49.000 Kč sazba 12,9 - 16,9 % ročně.

21. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dotazovaným parametrům odpovídá úroková sazba ve výši 14,1 % ročně.

22. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35.000 Kč při sjednání zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33 % ročně. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly smluvní podmínky, které upravovaly postup pro případ prodlení se splácením úvěru, jakož i smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení žalované. Úvěr byl na účet žalované vyplacen dne [datum]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách po 3.491 Kč, celkem tak byla žalovaná zavázána zaplatit částku 104.730 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované lustrací v registru [anonymizováno] – [anonymizováno] a Centrální evidenci exekucí. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalované plynoucí z jejího pracovního poměru, kdy čistý měsíční příjem žalované činil cca [částka], jakož i výdaje žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr žalobkyní ke dni 29. 11. 2021 zesplatněn a výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Výzva byla odeslána žalované dne [datum]. V [anonymizováno] roku [rok] jiné bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 35.000 Kč splatné ve 30 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 4,9 % ročně do 16,9 % ročně, nejčastěji přibližně okolo 15 % ročně.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

30. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

36. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak Nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

37. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně. Soud nejprve zjišťoval, zda žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaná požádala, když tato povinnost vyplývá pro žalobkyni z § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V projednávaném případě má přitom soud za to, že žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované dostála, když provedla lustraci žalované v příslušných registrech a prověřila příjmy a výdaje žalované z doloženého výpisu z účtu žalované a výplatního lístku.

38. I přes výše uvedené je však smlouva o úvěru neplatná, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 111,33 % ročně je evidentně v rozporu s dobrými mravy. Při tomto svém závěru vycházel soud ze sdělení několika bankovních ústavů, na které se obrátil s dotazem, jaké úroky byly obvykle požadovány ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v daném čase a místě, při výši poskytnuté jistiny 35.000 Kč a splatnosti úvěru ve 30 měsíčních splátkách. Takto bylo soudem zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů maximálně 16,9 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje více než šestinásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

39. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 588 o. z., soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobním návrhem jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně plnila na účet žalované bez právního důvodu. Soud ve smyslu § 2993 o. z. přiznal žalobkyni částku bezdůvodného obohacení ve výši 18.079 Kč, když uvedené odpovídá právu žalobkyně na vrácení toho, co plnila ve prospěch žalované, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] převedla na účet uvedený žalovanou částku 35.000 Kč a žalovaná dosud vrátila žalobkyni částku v celkové výši 16.921 Kč. Spolu s částkou bezdůvodného obohacení byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalobkyni přiznán ode dne 20. 1. 2022, neboť poštovním podacím archem ze dne 5. 1. 2022 bylo prokázáno, že výzva k úhradě byla předána provozovateli poštovních služeb k doručení žalované dne 5. 1. 2022. Jelikož lhůta k plnění byla stanovena žalobkyní jako čtrnáctidenní ode dne odeslání výzvy k plnění, nastalo prodlení žalované dne 20. 1. 2022. V uvedeném období sice činila výše zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně, avšak žalobkyně nárokovala podanou žalobou úrok ve výši 8,5 % ročně, proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení v jí nárokované výši. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly z důvodu její pasivity v řízení.

41. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k zaplacení nebo pro povolení splátek neshledal žádné důvody.