7 C 75/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 6.175 Kč s příslušenstvím a vzájemný návrh - o 8.963 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6.175 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6.175 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8.963 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 14.976 Kč k rukám právního zástupce žalované.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.

2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] a doplněným podáním doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 6.175 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne [datum] byl žalované poskytnut úvěr v částce 9.900 Kč, a to bankovním převodem na účet žalované. Úvěr se žalovaná zavázala spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a spolu s úrokem ve sjednané výši 20 % měsíčně z poskytnutých peněžních prostředků tím způsobem, že do konce každého kalendářního měsíce měla být žalovanou uhrazena minimální splátka úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátka činila 300 Kč. Žalovaná nezaplatila splátky úvěru splatné v měsíci lednu až březnu roku 2019, proto byl úvěr v souladu se smlouvou ke dni 31. 3. 2019 zesplatněn. Žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkovou částku ve výši 18.863 Kč. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet předmětný úvěr, a to jak nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, tak dle údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, kdy žalovaná jako hrubý příjem uvedla částku [částka], čistý příjem částku [částka], náklady na obživu [částka] a ostatní náklady [částka]. Výši příjmů žalované si žalobkyně ověřila z daňového přiznání žalované, kde je patrný roční zisk za rok [rok] ve výši [částka], tj. měsíčně přibližně [částka], rozdílné údaje v žádosti o úvěr a v daňovém přiznání byly následně vyřešeny formou emailové komunikace. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 6.175 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z částky 6.175 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.

3. Okresním soudem v Šumperku byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], proti kterému podala žalovaná dne [datum] odpor, který dne [datum] odůvodnila tak, že nárok uplatněný žalobkyní žalovaná neuznává, protože má za to, že smlouva o úvěru je neplatná. Žalovaná nerozporuje, že dne [datum] podepsala s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] kdy vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou jako spotřebitelem, jedná se o spotřebitelský úvěr v intencích zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). Žalovaná nerozporuje, že od žalobkyně obdržela finanční prostředky ve výši 9.900 Kč, které byly vyplaceny převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nesplnila svoje povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 87 odst. 1 ZoSÚ a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a Evropského soudního dvora CA Consumer Finance, C -449/13, kdy žalovaná má za to, že předmětná smlouva o úvěru je v celém rozsahu neplatná a žalobkyně mohla požadovat po žalované pouze uhrazení poskytnutých částek, a nikoli uhrazení úroku a dalších poplatků. Žalovaná na závazek ze smlouvy o úvěru uhradila celkem částku ve výši 18.863 Kč, přičemž s ohledem na shora uvedené skutečnosti měla uhradit částku ve výši poskytnuté jistiny, tj. 9.900 Kč. Veškeré úhrady, které žalovaná žalobkyni uhradila nad částku 9.900 Kč, jsou bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně. Žalovaná rovněž tvrdila, že žalobkyně porušila svoji zákonnou informační povinnost uloženou jí v § 104 ZoSÚ, kdy důsledkem je skutečnost, že se spotřebitelský úvěr pokládá od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Žalovaná dále namítla neplatnost ustanovení o úrokové sazbě, a to pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele, kdy žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 32 Cdo 5492/2007 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

4. Návrhem podaným Okresnímu soudu v Šumperku dne [datum] uplatnila žalovaná dle § 97 o. s. ř. vzájemný návrh vůči žalobkyni s tím, že smlouva o poskytnutí finančních prostředků byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena neplatně, žalovaná zaslala žalobkyni předžalobní výzvu na vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], která byla žalobkyni doručena dne [datum]. Žalovaná zejména zopakovala svá tvrzení ze svého podání ze dne [datum] s tím, že žalovaná na závazek ze smlouvy o úvěru uhradila celkem částku ve výši 18.863 Kč, přičemž žalovaná s ohledem na tvrzené skutečnosti měla uhradit částku ve výši poskytnuté jistiny, tj. 9.900 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami ve výši 8.963 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, neboť žalovaná hradila žalobkyni na základě neplatné smlouvy, kdy neplatnost nastala v důsledku toho, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, a smlouva je neplatná i z důvodu nemravné výše sjednaného úroku, když byl sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, což činí 240 % ročně. Ve smlouvě byly ujednány nepřiměřené smluvní pokuty a smlouva jako celek splňuje kritéria zjevné nespravedlnosti a je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná požaduje vrácení plnění poskytnutého žalobkyni ve výši 8.963 Kč. Žalovaná proto navrhla vydání rozsudku, kterým bude žaloba žalobkyně zamítnuta a žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit žalované částku ve výši 8.963 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

5. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, z něhož se žalobkyně omluvila s tím, že souhlasí, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalobkyně odkázala na svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a ve vyjádření ze dne [datum], kdy žalobkyně má za to, že smlouva o úvěru byla sjednána platně a žalobkyně dostála povinnosti ověřovat žalované splácet úvěr a vzájemný návrh žalované tak není důvodný. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se svým postupem připravila o možnost být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

6. Na základě provedených listinných důkazů, a to výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, daňového přiznání, e-mailové komunikace, tabulky, přehledu pohybu na účtu, kopie občanského průkazu, smlouvy o revolvingovém úvěru, výpisu k revolvingovému úvěru, výzvy k úhradě, poštovního podacího archu, předžalobní výzvy a dokladu o doručení, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky v celkové výši 9.900 Kč. Dle čl. 5 smlouvy o revolvingovém úvěru byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru, což v tomto případě činí 1.980 Kč. Dále dle čl. 6 a násl. smlouvy o revolvingovém úvěru byla žalovaná povinna zaplatit z jistiny úvěru smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení, a po zesplatnění úvěru úrok ve výši 15 % ročně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. V čl. 6 smlouvy o revolvingovém úvěru byla ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované ve výši 121 Kč za každý z prvních tří měsíců prodlení žalované se splácením dluhu. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala příjem žalované plynoucí z podnikání žalované, kdy přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok [rok] byl doložen čistý roční příjem žalované ve výši [částka]. Jako životní měsíční výdaje žalovaná uvedla částku [částka], která však nebyla žalovanou nijak doložena, žalobkyně jako měsíční výdaje žalované určila bez dalšího částkou [částka]. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, proto byl úvěr v souladu s čl. 6 smlouvy zesplatněn ke dni 31. 3. 2019 v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu po dobu delší než dva měsíce. Žalovaná na poskytnutý úvěru uhradila celkovou částku ve výši 18.863 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne [datum]. Před uplatněním vzájemného návrhu vyzývala dne [datum] žalovaná žalobkyni k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 8.963 Kč.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

14. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008/48 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

21. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

22. S ohledem na aktuální judikaturu citovanou výše bylo v prvé řadě povinností soudu zjišťovat, zda žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaná požádala, když tato povinnost vyplývá pro žalobkyni z § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná při žádosti o poskytnutí úvěru uvedla a doložila přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok [rok], že jejím jediným příjmem je příjem z [anonymizováno] v částce [částka], tj. [částka] měsíčně. Své výdaje žalovaná vyčíslila částkou [částka] měsíčně. Vzhledem k výše uvedeným závěrům judikatury je však nezbytné, aby prohlášení dlužníka o jeho výdajích bylo podepřeno i doklady, resp. je povinností poskytovatele úvěru vyžádat si od dlužníka doložení jím poskytnutých údajů tak, aby poskytovatel úvěru mohl ověřit správnost a věrohodnost poskytnutých údajů. V dané věci však žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila, když bez dalšího akceptovala údaje poskytnuté jí žalovanou, resp. částku výdajů tvrzenou žalovanou bez dalšího navýšila na částku [částka] měsíčně. Žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné dokumenty, kterými by mohla prověřit správnost údajů uváděných žalovanou a tedy spolehlivě dospět k závěru, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši [částka]. Pokud tedy jde o povinnost žalobkyně zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že žalobkyně tuto svoji povinnost nesplnila, tedy nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou je nutné považovat za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

23. Nad rámec shora uvedeného soud poznamenává, že ujednaná výše úroků 20 % měsíčně (tj. 240 % ročně) je evidentně zcela v rozporu s dobrými mravy.

24. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ je třeba nároky z této neplatné smlouvy vypořádat dle § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Po provedeném dokazování přitom dospěl soud k závěru, že žalobní návrh žalobkyně není důvodný, když z obsahu žalobního návrhu podaného žalobkyní, jakož i z podání žalované jednoznačně vyplývá, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9.900 Kč, na které žalovaná zaplatila celkovou částku ve výši 18.863 Kč. Žalobkyni bylo již vráceno žalovanou to, co žalobkyně plnila ve prospěch žalované na původní jistinu úvěru, a žaloba tak není důvodná ani z titulu bezdůvodného obohacení žalované, proto soud žalobu žalobkyně výrokem I. svého rozhodnutí v celém rozsahu zamítnul.

25. Pokud jde o nárok žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8.963 Kč uplatněný vzájemným návrhem, dospěl soud na základě provedeného dokazování k závěru, že tento nárok žalované je důvodný. Jak již soud uvedl shora, v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalované byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky v celkové částce 9.900 Kč, přičemž žalovaná na plnění poskytnutá jí žalobkyní uhradila celkovou částku 18.863 Kč. Žalované tudíž náleží rozdíl mezi těmito částkami, tj. částka 8.963 Kč, jakožto plnění, které poskytla žalobkyni na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu. Soud proto uložil výrokem II. svého rozhodnutí žalobkyni povinnost vrátit žalované částku 8.963 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 7. 2020 do zaplacení podle § 1970 o. z., když předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou dne 29. 6. 2020 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení částky ve výši 8.963 Kč do 7 dnů ode dne zaslání výzvy.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14.976 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč za vzájemný návrh a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.175 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum]) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (odpor ze dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 8.963 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (předžalobní výzva a vzájemný návrh ze dne [datum]) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z tarifní hodnoty ve výši 15.138 Kč sestávající z částky 1.740 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t., a to za účast při jednání před soudem dne [datum] (jednání se týkalo jak předmětu žaloby, tak vzájemného návrhu) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dála náklady v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 1.260 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 310 ujetých km v částce 2.020,55 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 půlhodin v částce 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.550 Kč ve výši 2.426 Kč. Náhrada přiznaná žalované v souvislosti s cestou realizovanou právním zástupcem žalované na jednání soudu dne [datum] byla zkrácena na jednu polovinu vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce žalované dne [datum] cestoval k Okresnímu soudu v Šumperku rovněž za účelem jednání v další věci vedené u zdejšího soudu, a to věci vedené pod sp. zn. [spisová značka].

27. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.