8 C 115/2017

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících PaedDr. Petra Holuba a Dany Unzeitigové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za účasti: právnická osoba , IČO se sídlem adresa , jako vedlejšího účastníka na straně žalované o: náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 34.560 Kč a dále částky 960 Kč měsíčně od 1. 6. 2017 nadále, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. České republice se vůči žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů státu.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení výše uvedených částek s tím, že u ní pracovala v pracovním poměru od 2. 1. 2006 do 31. 8. 2013 v pracovní pozici Elektromechanik II. Dne 12. 6. 2014 u ní byla zjištěna nemoc z povolání, a to Chronická laterální epicondylitida pravé horní končetiny. Datum zjištění nemoci z povolání je lékařským posudkem stanoveno na 21. 7. 2008. Dle lékařského posudku je žalovaná zaměstnavatelem, u kterého žalobkyně naposledy pracovala za podmínek, kdy nemoc z povolání vzniká. U žalované byla zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou. Na základě rozhodnutí žalované o snížení stavu zaměstnanců byla její pracovní pozice zrušena ke dni 31. 8. 2013. Od 10. 3. 2014 byla žalobkyně zaměstnána u společnosti [právnická osoba], [IČO], s tarifní mzdou 75 Kč na hodinu do 31. 5. 2014, s tarifní mzdou 76,50 Kč na hodinu a od 1. 6. 2014 do 30. 9. 2014 a od 1. 10. 2014 s tarifní mzdou 91,40 Kč na hodinu. U žalované byla žalobkyně zařazena do tarifní třídy a stupně D07/5 se mzdou 97,80 Kč na hodinu + 25 % prémie. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že žalobkyně u současného zaměstnavatele dosahuje nižších výdělků, než jakých dosahovala u žalované, když důvodem je omezující možnost vykonávaných prací s ohledem na zjištěnou nemoc z povolání.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že pokud jde o nárok žalobkyně na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tak žalobkyně tento nárok nijak neprokázala.

3. Vedlejší účastník na straně žalované k žalobě uvedl, že jak z žaloby vyplývá, byla žalobkyně u žalované zaměstnána v období od 2. 1. 2006 do 31. 8. 2013 na pracovní pozici Elektromechanik II, a to na donu neurčitou. K rozvázání uvedeného pracovního poměru došlo dohodou z organizačních důvodů, konkrétně pro nadbytečnost žalobkyně po zrušení jejího pracovního místa ke dni 31. 8. 2013. Rozhodnutím Kliniky pracovního lékařství [anonymizováno] nemocnice [obec] ze dne 12. 6. 2014 byla žalobkyni uznána nemoc z povolání s datem jejího zjištění 21. 7. 2008. Vedlejší účastník žalobu neuznává a poukazuje na skutečnost, že pracovní poměr žalobkyně u žalované zanikl z důvodů nesouvisejících s nemocí z povolání. Základním předpokladem vzniku náhradové povinnosti odpovědného zaměstnavatele je kumulativní naplnění tří základních předpokladů, a to vznik újmy na zdraví, vznik škody a příčinná souvislost. S ohledem na výše uvedené nemá vedlejší účastník za naplněný třetí předpoklad, a to příčinnou souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z uvedeného důvodu nelze proto odvozovat od skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, neboť v důsledku organizačních změn u žalované, spočívajících mj. ve zrušení pracovního místa žalované, by došlo ke ztrátě na výdělku u žalobkyně i nebýt nemoci z povolání.

4. Pracovní smlouvou datovanou 2. 1. 2006 a dohodou o její změně ze dne 1. 1. 2007, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla uzavřena uvedená pracovní smlouva se dnem nástupu do práce 2. 1. 2006, druhem práce„ Elektromechanik“, stanovenou týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny, a to na dobu určitou do 31. 12. 2016. Následnou dohodou o změně pracovní smlouvy byla doba trvání pracovního poměru změněna na neurčito.

5. Lékařským posudkem o uznání nemoci z povolání datovaným 12. 6. 2014, má soud za prokázané, že žalobkyni bylo uznáno zjištěné onemocnění – Chronická laterální epicondylitida pravé horní končetiny, jako nemoc z povolání s tím, že jako datum zjištění nemoci z povolání je uvedeno 21. 7. 2008, jako zaměstnavatel, u kterého žalobkyně naposledy pracovala za podmínek, kdy uvedená nemoc z povolání vzniká, byla uvedena žalovaná s tím, že nemoc vznikla při práci elektromechanika.

6. Rozhodnutím zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce datovaným 24. 6. 2013 a změnou rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, má soud za prokázané, že žalovaná vydala uvedené rozhodnutí, ve kterém je uvedeno, že na základě rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce došlo ke dni 31. 8. 2013 ke zrušení dvou pracovních míst u žalované, přičemž jednou ze zrušených pozic byla i pozice žalobkyně jako Elektromechanika II.

7. Dohodou o rozvázání pracovního poměru datovanou 31. 7. 2013, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem byla uzavřena dohoda, ve které je uvedeno, že žalobkyně byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2006 jako Elektromechanik II s místem výkonu práce v [obec]. Rozhodnutím zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce ze dne 20. 6. 2013 bylo toto pracovní místo zrušeno s účinností ke dni 31. 8. 2013. Dále bylo v dohodě uvedeno, že strany se po oboustranném projednání dohodly, že pracovní poměr zaměstnance bude ukončen dohodou ke dni 31. 8. 2013. S ohledem na důvod ukončení tohoto pracovního poměru vzniká zaměstnanci nárok na výplatu odstupného ve výši 4násobku průměrného výdělku.

8. Potvrzením o zaměstnání datovaným 31. 8. 2013 má soud za prokázané, že žalovaná vyhotovila žalobkyni zápočtový list, ve kterém je uvedeno, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovního poměru od 2. 1. 2006 do 31. 8. 2013 a vykonávala práci Elektromechanik II.

9. Pracovní smlouvou datovanou 6. 3. 2014, dodatkem k pracovní smlouvě číslo 2, datovaným 26. 5. 2014, dodatkem k pracovní smlouvě číslo 3 datovaným 24. 6. 2014 a mzdovými výměry datovanými 6. 3. 2014, 1. 6. 2014 a 1. 10. 2014, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako zaměstnancem a firmou [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], byla uzavřena pracovní smlouva s datem vzniku pracovního poměru 10. 3. 2014, pracovním úvazkem 37,5 hodiny týdně, pracovním zařazením dělnice – [anonymizována dvě slova], a to na dobu určitou do 31. 3. 2014, která byla následně prodlužována. S účinností od 10. 3. 2014 jí byla stanovena tarifní mzda ve výši 75 Kč na hodinu s tím, že měsíční prémiová složka může být poskytnuta až do výše 20 % základní mzdy. S účinností od 1. 6. 2014 jí byla stanovena tarifní mzda ve výši 76 Kč na hodinu s tím, že měsíční prémiová složka může být poskytnuta do výše 40 % základní mzdy za daný měsíc. S účinností od 1. 10. 2014 jí byla stanovena tarifní mzda ve výši 91,40 Kč za hodinu s tím, že měsíční prémiová složka může být poskytnuta do výše 40 % základní mzdy za daný měsíc.

10. Mzdovými listy žalobkyně za období let 2014 až 2017, má soud za prokázané, že žalobkyně v tomto období pracovala u zaměstnavatele [právnická osoba] V roce 2014 odpracovala celkem 1.489 hodin (198,58 dnů násobeno 7,5 hodinami denně) a její celková hrubá mzda bezprostředně související s odvedenou prací činila 150.059 Kč (celková hrubá mzda 159.999 Kč po odečtení částky 9.940 Kč za náhrady mzdy). V roce 2015 odpracovala celkem 1.274 hodin (169,99 dnů násobeno 7,5 hodinami denně) a její celková hrubá měsíční mzda bezprostředně související s odvedenou prací činila 155.481 Kč (celková hrubá mzda 175.701 Kč po odečtení částky 20.220 Kč za náhrady mzdy). V roce 2016 odpracovala celkem 1.685 hodin (224,71 dnů násobeno 7,5 hodinami denně) a její celková hrubá mzda bezprostředně související s odvedenou prací činila 223.147 Kč (celková hrubá mzda 257.317 Kč po odečtení částky 34.170 Kč za náhrady mzdy). V roce 2017 odpracovala celkem 1.344 hodin (179,21 dnů násobeno 7,5 hodinami denně) a její celková hrubá mzda bezprostředně související s odvedenou prací činila 189.824 Kč (celková hrubá mzda 225.492 Kč po odečtení částky 35.668 Kč za náhrady mzdy).

11. Pracovní smlouvou datovanou 14. 11. 2017 a lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti k práci datovaným 14. 11. 2017, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako zaměstnancem a firmou [právnická osoba], se sídlem [obec a číslo], jako zaměstnavatelem, byla uzavřena pracovní smlouva s datem vzniku pracovního poměru 1. 12. 2017, pracovním úvazkem 37,5 hodiny týdně, pracovním zařazením jako dělník/ce/operátor výroby, a to na dobu určitou do 30. 11. 2018. Žalobkyně absolvovala vstupní lékařskou prohlídku s tím, že je k práci zdravotně způsobila s tím, že je pro ni nevhodná jednostranná zátěž pravého předloktí.

12. Mzdovými listy žalobkyně za období let 2018 až 2019, má soud za prokázané, že žalobkyně v tomto období pracovala u zaměstnavatele [právnická osoba] V roce 2018 odpracovala celkem 1.545 hodin (206,08 dnů násobeno 7,5 hodinami denně) a její celková hrubá mzda bezprostředně související s odvedenou prací činila 240.167 Kč (celková hrubá mzda 300.835 Kč po odečtení částky 60.668 Kč za náhrady mzdy). V roce 2019 odpracovala do července celkem 738,53 hodin (98,47 dnů násobeno 7,5 hodinami denně) a její celková hrubá měsíční mzda bezprostředně související s odvedenou prací činila 122.692 Kč (celková hrubá mzda 142.828 Kč po odečtení částky 20.136 Kč za náhrady mzdy).

13. Výučním listem žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně složila dne [datum] závěrečnou učňovskou zkoušku z učebního oboru„ krejčí pro pánské oděvy“.

14. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že pokud by netrpěla předmětnou nemocí z povolání, tak by u žalované pracovala i nadále. Nikdo z vyslechnutých svědků nepotvrdil, že by důvodem skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované byla nemoc z povolání, resp. zdravotní potíže s touto nemocí související. Předmětnou dohodu o skončení pracovního poměru žalobkyně podepsala 31. 7. 2013, přičemž lékařský posudek o uznání nemoci z povolání je datován až 12. 6. 2014. V okamžiku sjednání dohody o skončení pracovního poměru tak žalovaná ani nevěděla o tom, že žalobkyni byla přiznána nemoc z povolání. Co bylo skutečným důvodem ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, zda její nadbytečnost, jak tvrdí žalovaná, nebo snaha uvolnit její místo pro příbuzné jejího nadřízeného pana [celé jméno svědka], již není pro tento spor podstatné. Navíc žalobkyně předmětné skončení pracovního poměru ani nenapadla žalobou u soudu.

15. Znaleckým posudkem [celé jméno znalce], [číslo] datovaným 6. 11. 2022, má soud za prokázané, že žalobkyně v období od září 2013 do února 2014 by byla k výkonu práce„ operátor“ a„ operátor – senior“ u společnosti [právnická osoba], [obec], zdravotně způsobilá s podmínkou mimo práce v noci. Od srpna 2014 dosud by byla žalobkyně zdravotně způsobilá vykonávat uvedené pracovní činnosti s podmínkou pouze práce v osmihodinových směnách a bez práce přesčas. Příčinou pro omezení zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci pro výše uvedená pracovní zařazení s podmínkou mimo práce v noci je psychické onemocnění žalobkyně léčené a dispenzarizované psychiatrem. Toto onemocnění nelze uznat za nemoc z povolání (psychická onemocnění nejsou uvedena v seznamu nemocí z povolání), nejedná se o následek pracovního úrazu. Omezení zdravotní způsobilosti k práci je tak z důvodu obecného onemocnění. Příčinou omezení pracovní činnosti v období od srpna 2014 dosud s podmínkou pouze práce v osmihodinových směnách bez práce přesčas, jsou nově vznikající onemocnění různých částí pohybového systému. Tato onemocnění nebyla uznána za nemoc z povolání, nejedná se o následky pracovního úrazu a jde tedy o obecná onemocnění. Žalobkyně od 1. 9. 2013 dosud s ohledem na její zdravotní stav není zdravotně způsobilá vykonávat práci na pozici„ operátor“ u společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Práce je zařazena do 3. rizikové kategorie pro faktor pracovní polohy. Vykonávat práci„ kontrolor“ u uvedené společnosti [právnická osoba], [obec], zařazené do 2. nerizikové kategorie, kde míra faktorů pracovního prostředí nepřekračuje hygienické limity, práce je vykonávána v ranní a odpolední osmihodinové směně, je žalobkyně způsobilá vykonávat s podmínkou pouze práce v osmihodinových směnách bez práce přesčas. Příčinou zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně k práci na pozici„ operátor“ u společnosti [právnická osoba], [obec], je její zařazení do 3. rizikové kategorie pro faktor pracovní polohy. Příčinou zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně k takové práci je současně jak nemoc z povolání, tak i obecná onemocnění. Příčinou omezení zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci„ kontrolor“ v období od srpna 2014 dosud s podmínkou pouze práce v osmihodinových směnách a bez práce přesčas, jsou nově vznikající onemocnění různých částí pohybového systému. Tato onemocnění nebyla uznána za nemoc z povolání, nejedná se o následky pracovního úrazu a jde tedy o obecná onemocnění.

16. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 371 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ zákoník práce“), dle kterého náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Dále soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002, dle kterého vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti až poté, kdy pracovní poměr poškozeného zaměstnance u zaměstnavatele, který mu za škodu odpovídá, skončil z jiných důvodů než pro následky pracovního úrazu, nelze při stanovení průměrného výdělku před vznikem škody vycházet z příjmů, které poškozený pobíral od bývalého zaměstnavatele; v příčinné souvislosti s pracovním úrazem je taková ztráta na výdělku, která vychází z průměrného výdělku, jehož by poškozený zaměstnanec prokazatelně dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něj vykonal, kdyby k pracovnímu úrazu nedošlo. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované mělo vůbec nějakou souvislost s nemocí z povolání, kterou žalobkyně trpí, resp. se zdravotními problémy s touto nemocí souvisejícími, nemohl soud vycházet z průměrného výdělku, kterého žalobkyně dosahovala před vznikem škody u žalované. Vznikem škody, se přitom rozumí okamžik, kdy žalobkyni byla vyplacena mzda nižší, než které by dosáhla nebýt nemoci z povolání. V návaznosti na výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu pak soud vycházel také z dalšího rozsudku Nejvyššího soudu, a to ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008. Dle tohoto rozhodnutí při zjišťování, jaký výdělek by poškozený (bývalý) zaměstnanec dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něho vykonal, kdyby nedošlo k poškození na zdraví následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, soud přihlíží ke zdravotnímu stavu zaměstnance (v podobě neovlivněné následky pracovního úrazu nebo nemoci z povolání), k jeho schopnostem, k získané kvalifikaci, k situaci na trhu práce v místě, o němž lze důvodně předpokládat, že by v něm zaměstnanec konal práci, kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, např. též k dalším okolnostem, ukazuje-li se, že mají (mohly mít) význam při přijímání postiženého zaměstnance do pracovního nebo jiného pracovněprávního vztahu k jinému zaměstnavateli; nevyžaduje se, aby se poškozený zaměstnanec opravdu ucházel u jiného (konkrétního) zaměstnavatele o práci, a aby bylo takové místo volné. Průměrný výdělek před vznikem škody se v tomto případě stanoví jako pravděpodobný výdělek, který by poškozený zaměstnanec dosáhl při výkonu práce u zjištěného jiného zaměstnavatele.

17. Soud v řízení zjistil nejvyšší dosažené vzdělání žalobkyně, její kvalifikaci a zdravotní stav a dále se řídil závaznými pokyny Krajského soudu v Ostravě uvedenými v jeho zrušujícím usnesení ze dne 3. 2. 2021, č. j. [číslo jednací]. Na základě poučení krajského soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení a uvedla, že nebýt předmětné nemoci z povolání, byla by po rozvázání pracovního poměru u žalované od 1. 9. 2013 zaměstnána u [právnická osoba], [anonymizováno] jako„ přípravářka – montážní dělnice výrobků“, nebo u společnosti [právnická osoba] jako„ operátor ve výrobě“ anebo u [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] jako„ operátor ve výrobě“, s výdělky asi 24.000 Kč měsíčně. Krajský soud v případě práce žalobkyně u [právnická osoba], [anonymizováno] na pozici„ přípravářka – montážní dělnice výrobků“ uzavřel, že se nejedná o práci v riziku dlouhodobého přetěžování horních končetin ani v riziku vibrací, a proto by žalobkyně mohla tuto práci vykonávat i s následky nemoci z povolání. Z tohoto důvodu tedy na odškodnění ztráty na výdělku do průměrného (pravděpodobného) výdělku, který by mohla dosahovat u [právnická osoba], [anonymizováno], nemůže mít nárok. Ve vztahu k otázce, zda by žalobkyně od 1. 9. 2013 mohla vzhledem k jejímu zdravotnímu omezení nemocí z povolání vykonávat práci na pozici„ operátor ve výrobě“, resp.„ dělník montáže“ u [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a na pozici„ operátor ve výrobě“ u společnosti [právnická osoba] či nikoli a co bylo (je) důvodem případné zdravotní nezpůsobilosti k výkonu této práce, zda následky nemoci z povolání nebo případně jiné obecné onemocnění, bylo krajským soudem uloženo doplnění dokazování a ustanovení znalce k posouzení této odborné otázky. Okresní soud tak učinil, přičemž výše uvedeným znaleckým posudkem [celé jméno znalce] bylo prokázáno, že předmětná nemoc z povolání nebránila a nebrání žalobkyni vykonávat práci u [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] na pozicích„ dělník výroby“,„ dělník montáže“, resp.„ operátor“ a„ operátor – senior“. Tyto práce by mohla žalobkyně za dodržení určitých podmínek vykonávat. V době od září 2013 do února 2014 by žalobkyně byla k výkonu práce„ operátor“ a„ operátor – senior“ u uvedené společnosti zdravotně způsobilá s podmínkou mimo práce v noci. Od srpna 2014 dosud by byla žalobkyně zdravotně způsobilá vykonávat uvedené práce s podmínkou pouze práce v osmihodinových směnách a bez práce přesčas. Důvodem pro omezení mimo práce v noci je psychiatrické onemocnění žalobkyně, které není nemocí z povolání ani následek pracovního úrazu a jedná se tak o omezení z důvodu obecného onemocnění. Důvodem pro omezení pouze práce v osmihodinových směnách bez práce přesčas jsou nově vznikající onemocnění různých částí pohybového systému. Tato onemocnění nebyla uznána jako nemoc z povolání, nejedná se o následky pracovního úrazu a jde tedy o onemocnění obecná. Dále bylo uvedeným znaleckým posudkem prokázáno, že žalobkyně od 1. 9. 2013 není zdravotně způsobilá vykonávat práce na pozici„ operátor“ u společnosti [právnická osoba], když se jedná o práci zařazenou do 3. rizikové kategorie pro faktor pracovní polohy. Příčinou pro zdravotní nezpůsobilost žalobkyně vykonávat tuto práci je současně jak nemoc z povolání, tak i obecná onemocnění. Vykonávat práci na pozici„ kontrolor“ u uvedené společnosti [právnická osoba] by žalobkyně mohla s podmínkou pouze práce v osmihodinových směnách bez práce přesčas. Důvodem pro tato omezení jsou nově vznikající onemocnění různých částí pohybového systému, která nebyla uznána jako nemoc z povolání, nejedná se o následky pracovního úrazu a jedná se onemocnění obecná.

18. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu při nemoci z povolání podle ustanovení § 366 odst. 2 zákoníku práce jsou existence nemoci z povolání, vzniklé za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody (jeho základu) je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. V řízení o odškodnění nemoci z povolání má žalobce (poškozený) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 občanského soudního řádu) a posléze i prokázat (srov. § 120 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik nároku. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity) a nemocí z povolání se jedná tehdy, vznikla-li tato škoda (došlo-li k poklesu nebo úplné ztrátě výdělku) následkem nemoci z povolání, tj. bez nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku nemoci z povolání (jejích následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Nemoc z povolání přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; pro závěr o existenci příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a škodou, jíž se zaměstnanec z tohoto titulu domáhá, postačí, aby nemoc z povolání byla jednou z příčin škody, avšak příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Předmětem odškodnění zaměstnance není zdravotní stav jako takový (ta jeho část, která byla zhoršena nemocí z povolání), nýbrž ztráta na výdělku, která od určitého okamžiku vznikla (byla dovršena) následky nemoci z povolání. Jak vyplynulo ze závěrů znaleckého posudku, nebyla v řízení prokázána příčinná souvislost mezi její nemocí z povolání a tvrzenou škodou spočívající ve ztrátě na výdělku způsobenou její nemožností vykonávat od 1. 9. 2013 práce na pozicích„ dělník ve výrobě“,„ dělník montáže“, resp.„ operátor“ a„ operátor – senior“ u [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] nebo„ operátor“ a kontrolor“ u společnosti [právnická osoba] Z těchto důvodů pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 občanského soudního řádu, když žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované sice měli ve sporu plný úspěch, avšak soud na straně žalobkyně shledal důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v tom, že její úspěch ve věci závisel na výsledku znaleckého zkoumání, který nemohla předvídat.

20. O nákladech státu soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž ve sporu neúspěšná žalobkyně je od placení soudních poplatků ze zákona osvobozena dle § 11 odst. 2, písm. e), zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud proto rozhodl tak, že se České republice náhrada nákladů státu vůči žádnému z účastníků nepřiznává.