8 C 117/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: 15.184,92 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 15.184,92 Kč, spolu s</b> <b>-) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.472,30 Kč,</b> <b>-) zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.440 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) úrokem ve výši 10,79 % ročně z částky 8.440 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]), jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr (dále jen„ Žádost“) ze dne 2. 12. 2017 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doklady k příjmům“ a„ Doklady k výdajům“. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaná uvedla, že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 14.361,00 Kč, že výše jejích měsíčních výdajů činí 7.800,00 Kč, že výše měsíčního příjmu celé domácnosti činí celkem 29.361,00 Kč, a že výše měsíčních výdajů celé domácnosti činí celkem 15.600,00 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalované si právní předchůdce žalobce ověřil z Výpisů z běžného účtu a příjmových pokladních dokladů. Žalovaná v Žádosti prohlásila a svým podpisem stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, a které si právní předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 16.000,00 Kč s měsíční splátkou 2.080,00 Kč je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v Žádosti o úvěr. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Žalobce si dovoluje k okolnostem ověřování listin a důkazů při uzavření smlouvy odkázat rovněž na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2020 pod č.j. 5 Co 231/2020- 97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že„ …stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ Dále je určitě potřeba zmínit rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. [číslo jednací], kdy se odvolací soud vyjádřil, že ačkoliv„ žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti…nelze to klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.“ Městský soud v citovaném rozhodnutí rovněž potvrdil, že údaje z prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru jsou povinností žádajícího – a to uvést je pravdivě. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) došlo dne 2. 12. 2017 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] 2017 [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 16.000,00 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy dle čl. I. Smlouvy. Úvěr byl v souladu s čl. I. odst.

2. Smlouvy poskytnut žalované za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovanou dle čl. II. Smlouvy činily 11.680,00 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.680,00 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, se žalovaná v souladu čl. II. Smlouvy a Předpisu splátek zavázala uhradit v 13 měsíčních splátkách po 2.080,00 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Ke dni 2. 1. 2019 vzniklo právnímu předchůdci žalobce v souladu se Smlouvou právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze strany žalované bylo na dlužnou částku naposledy zaplaceno dne 7. 3. 2019, avšak dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena. Tím vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 8.440,00 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 8.440,00 Kč od 3. 1. 2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,79% ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 8.440,00 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě, konkrétně v čl. V. odst.

4. Smlouvy kde se propsalo, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaná povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta dle téhož ujednání byla splatná dne následujícího po dni prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená za období od prodlení 3. 1. 2018 (již první splátku splatnou ke dni 2. 1. 2018 žalovaná neuhradila řádně, ale až se zpožděním právě 26. 1. 2018 viz tabulka) do 20. 5. 2020 činí celkem 6.744,92 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 8.440,00 Kč, smluvní pokuty ve výši 6.744,92 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1.472,30 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 10,79% p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 8.440,00 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky ve výši 8.440,00 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 18. 12. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Smlouvou o úvěru datovanou 2. 12. 2017 má soud za prokázané, že mezi žalovanou a výše uvedenou společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly poskytnuty žalované finanční prostředky ve výši 16.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 11.680 Kč v 13 měsíčních splátkách po 2.080 Kč.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek datovanou 24. 6. 2020 a uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a oznámením o postoupení pohledávky datovaným 24. 7. 2020, má soud za prokázané, že společnosti [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni, přičemž žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z 24. 7. 2020.

5. Finanční analýzou datovanou 2. 12. 2017, má soud za prokázané, že pracovnice věřitele provedla dne 2. 12. 2017 analýzu úvěruschopnosti žalované s tím, že volné měsíční zdroje žalované představuje částka ve výši 5.561 Kč.

6. Výpisem z účtu žalované vedeného u [právnická osoba] za měsíce září, říjen a listopad 2017, má soud za prokázané, že příjem žalované před poskytnutím předmětného úvěru byl tvořen sociálními dávkami v celkové výši 14.827 Kč. V září 2017 byl počáteční zůstatek na účtu žalované 51,77 Kč a konečný zůstatek 98,77 Kč, v říjnu 2017 byl konečný zůstatek 3,77 Kč a v listopadu 2017 pak 84,77 Kč.

7. Přehledem plateb má soud za prokázané, že žalovaná na předmětný úvěr dosud uhradila celkem 19.240 Kč.

8. Výzvou k plnění a dokladem o odeslání, má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky.

9. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění.

10. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Mezi výše uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 16.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 11.680 Kč v 13 měsíčních splátkách po 2.080 Kč. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru, avšak došla k nesprávným závěrům, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná neměla dostatečné příjmy s ohledem na své výdaje k tomu, aby byla schopná splácet částku 2.080 Kč měsíčně, jak je zřejmé z výpisů z jejího účtu. Jediný její příjem byl tvořen sociálními dávkami a byl celý v daném měsíci spotřebován. Soud proto nárok žalobkyně posuzoval jako vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991 občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 16.000 Kč, přičemž na splátkách již zaplatila 19.240 Kč, žalobu zamítl v celém rozsahu jako nedůvodnou, přičemž žalobkyni nenáleží dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ani požadované úroky z prodlení.

16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaná sice byla ve sporu úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly.