8 C 119/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6.371,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni -) částku ve výši 6.371,50 Kč -) kapitalizované úroky ve výši 637,45 Kč, -) kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 387,80 Kč, -) úroky z úvěru ve výši 18,90 % ročně z částky 6.371,50 Kč za dobu od 2. 6. 2020 do zaplacení, -) zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 6.371,50 Kč za dobu od 2. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.089 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6.371,50 Kč s příslušenstvím, jak j uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela se žalovaným dne 7. 1. 2013 smlouvu o účtu číslo (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále anonymizováno se žalovaným uzavřela dne 5. 10. 2013 smlouvu o poskytnutí úvěru na anonymizováno účtu (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky anonymizováno. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu, byl sjednán ve výši 5.000 Kč. Žalovaný byl zároveň povinen platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení anonymizováno (ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,90 % ročně) a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem anonymizováno, jež byly v souladu se smlouvou o úvěru započítávány do výše kontokorentu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, získaných při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Měsíční příjem i výdaje, i platební morálka žalovaného, byly zkontrolovány na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u anonymizováno. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany anonymizováno žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru, a proto anonymizováno převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 11. 2019 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činí úrok z úvěru 78,75 Kč, úrok z prodlení 48,58 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 1. 11. 2019 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, a to s účinností ke dni 1. 6. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 6. 2020, celkem 7.396,75 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 6.371,50 Kč, úroku z úvěru do 1. 6. 2020 ve výši 637,45 Kč, úroku z prodlení do 1. 6. 2020 ve výši 387,80 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobkyni i nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 22. 6. 2020. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 1. 11. 2019, do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 6. 2020, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 6.371,50 Kč, úroků z prodlení ve výši 387,80 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky (tj. ve výši 10 % ročně z částky 6.371,50 Kč do 1. 6. 2020), úroků z úvěru ve výši 637,45 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky (tj. ve výši 18,90 % ročně z 6.371,50 Kč do 1. 6. 2020), úroků z úvěru ve výši 18,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6.371,50 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 6.371,50 Kč od 2. 6. 2020 zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby výzvou odeslanou doporučeně dne 7. 9. 2020 vyzván k zaplacení, dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila prohlášením učiněným v návrhu na zahájení řízení. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

4. Dne 7. 1. 2013 právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela poté, co prověřila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný úvěr ve výši 5.000 Kč, s možností čerpání peněžních prostředků žalovaným do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu žalovaného číslo bankovní účet až do výše 5.000 Kč. Úvěr mohl být čerpán výběrem hotovosti nebo platbami z účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 1 roku ode dne čerpání a platit úrok ve výši 18,90 % ročně. Splátky nebyly sjednány v pravidelné výši, bylo ponecháno na uvážení žalovaného jeho splácení, celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru měl splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Pokud celý úvěr řádně splatí v uvedené lhůtě, mohl úvěr opětovně čerpat až do sjednané výše, a to i opakovaně. Splacení úvěru znamená, že zůstatek na účtu dorovná tak, aby nebyl záporný. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat, jinak byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna převést pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a požadovat zaplacení celé částky. Pro případ porušení peněžitých povinností bylo sjednáno právo požadovat kromě řádného úroku z úvěru i úrok z prodlení z nesplacené částky ve výši stanovené právními předpisy. Dále bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky a práva z úvěrového vztahu kdykoli postoupit na kteroukoli třetí osobu. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, na účet žalovaného byla připisována mzda. Protože žalovaný překročil limit kontokorentu a tento nevyrovnal, právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 11. 2019 převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 3. 11. 2019, sdělila mu, že ke dni převodu činila dlužná částka 6.503,02 Kč a současně jej vyzvala k neprodlené úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 byla pohledávka z uvedené smlouvy ke dni 1. 6. 2020 postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno žalobkyní výzvou ze dne 22. 6. 2020, předanou k poštovní přepravě téhož dne. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby výzvou ze dne 7. 9. 2020, předanou k poštovní přepravě téhož dne, k úhradě dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil.

5. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

6. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný poté, co byla prověřena schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, uzavřeli smlouvu, která je svým charakterem zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu ustanovení § 1 ZSÚ. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový spotřebitelský úvěr formou povoleného čerpání do záporného zůstatku na účtu žalovaného a to do výše povoleného limitu 5.000 Kč. Žalovaný se naopak zavázal tuto částku uhradit spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně a cenou za služby, a to do 1 roku ode dne čerpání úvěru. Zároveň se zavázal nepřekročit povolený limit úvěru. Tuto povinnost porušil, právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo prohlásit úvěr za splatný a požadovat zaplacení celé částky. Bylo dále pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou jak co do jistiny, tak co do požadovaného úroku z úvěru, i co do úroku z prodlení, na který vznikl nárok v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po zesplatnění. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, částky, jak jsou uvedeny ve výroku I. rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a přísluší jí tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady ve výši 2.089 Kč sestávají ze soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč (viz např. další věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, spisová značka). Částku 2.089 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

10. Lhůtu k plnění soud určil u obou výroků tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly shledány ani tvrzeny důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.