8 C 12/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících Emílie Opatrné a Mgr. Vojtěcha Němce ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o: 57.143 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 57.143 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 18. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 53.500 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem vznikl stejného dne pracovní poměr žalovaného u žalobkyně. Účastníci spolu dále uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí náborového příspěvku zaměstnanci, dle které žalobkyně vyplatila žalovanému náborový příspěvek ve výši 57.143 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o poskytnutí náborového příspěvku oproti poskytnutí náborového příspěvku zavázal setrvat v pracovním poměru 24 měsíců, přičemž pokud by pracovní poměr zanikl dříve, zavázal se žalovaný poskytnutý náborový příspěvek v plné výši vrátit žalobkyni do 30 dnů od skončení pracovního poměru. Pracovní poměr žalovaného u žalobkyně skončil dne 18. 7. 2017, a to fikcí dohody dle § 70 (2) zákoníku práce, neboť okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného doručené žalobkyni dne 18. 7. 2017 bylo rozsudkem [název soudu], č. j.: [číslo jednací], určeno neplatným. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalovaného u žalobkyně skončil před uplynutím 24 měsíců od jeho vzniku, byl žalovaný povinen vrátit žalobci vyplacený náborový příspěvek ve výši 57.143 Kč do 30 dnů od skončení pracovního poměru, tj. do 17. 8. 2017. Do současné doby však žalovaný i přes výzvu k úhradě neuhradil žalobkyni z tohoto dluhu žádnou část.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žádný náborový příspěvek od žalobkyně neobdržel a ničeho tak žalobkyni nedluží.

3. Pracovní smlouvou datovanou [datum] a uzavřenou mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, na základě které mezi nimi vznikl pracovní poměr se sjednaným druhem práce řidič MKD na dobu neurčitou s tím, že jako den nástupu do práce byl sjednán 2. 1. 2017.

4. Smlouvou o poskytnutí náborového příspěvku zaměstnanci datovanou [datum] mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 2. 1. 2017 uzavřena uvedená smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému náborový příspěvek v celkové výši 100.000 Kč hrubého a žalovaný se zavázal setrvat v pracovním poměru minimálně 24 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru. Náborový příspěvek se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému ve výši 30.000 Kč hrubého s první výplatou mzdy, ve výši 10.000 Kč hrubého s druhou výplatou mzdy, ve výši 10.000 Kč hrubého se třetí výplatou mzdy a dále ve výši 2.381 Kč hrubého se 4. až 24. výplatou mzdy. Ve smlouvě bylo dále mimo jiné sjednáno, že v případě, že pracovní poměr zanikne jiným způsobem než výpovědí ze strany zaměstnavatele z důvodů podle § 52 písm. a) – c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, tedy pokud zanikne zejména výpovědí ze strany zaměstnavatele z důvodů podle § 52 písm. d) – h) zákoníku práce, nebo dohodou z týchž důvodů okamžitým zrušením pracovního poměru kteroukoliv smluvní stranou, nebo výpovědí ze strany zaměstnance, zrušením ve zkušební době kteroukoliv ze smluvních stran nebo dohodou na žádost zaměstnance, zaniká zaměstnanci nárok na náborový příspěvek a zaměstnanec se zavazuje vrátit zaměstnavateli vyplacený náborový příspěvek v plné výši 100.000 Kč hrubého nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení pracovního poměru.

5. Mzdovým listem žalovaného za rok 2017 a jeho účastnickou výpovědí má soud za prokázané, že za období od ledna do července 2017 mu byl vyplacen žalobkyní náborový příspěvek v celkové výši [částka]. V roce 2017 mu byla v lednové mzdě vyplacena část ve výši [částka], v únorové mzdě část ve výši [částka], v březnové mzdě část ve výši [částka] a v dubnové, květnové a červnové mzdě část ve výši po [částka].

6. Listinou nazvanou„ okamžité zrušení pracovního poměru“ datovanou [datum] a rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaný okamžitě zrušil předmětný pracovní poměr u žalobkyně okamžitým zrušením datovaným 17. 7. 2017, doručeným žalobkyni 18. 7. 2017, které bylo následně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], pravomocně shledáno neplatným.

7. Předžalobní upomínkou datovanou [datum] a doručenkou datovanou [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzývala žalovaného k úhradě žalované částky.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel v souladu ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“), neboť žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], dle které mezi účastníky vznikl pracovněprávní poměr s druhem práce řidič MKD, a to na dobu neurčitou s datem nástupu 2. 1. 2017. Mezi účastníky pak byla v souladu s § 4 a 4a zákoníku práce a § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, sjednána výše uvedená smlouva o poskytnutí náborového příspěvku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně žalovanému poměrnou část tohoto příspěvku vyplatila a to ve výši 57.143 Kč tak, jak bylo ve smlouvě ujednáno. Předmětný pracovní poměr pak skončil fikcí dohody dle § 70 odst. 2 zákoníku práce ke dni 18. 7. 2017, když žalovaný doručil žalobkyni tohoto dne okamžité zrušení pracovního poměru, které však bylo následně soudem shledáno neplatné, přičemž žalobkyně na dalším zaměstnávání žalovaného netrvala. Soud tak dospěl k závěru, že žalovanému vznikla okamžikem skončení pracovního poměru povinnost vrátit vyplacený náborový příspěvek ve výši 57.143 Kč hrubého, sjednaná mezi účastníky v předmětné dohodě o poskytnutí náborového příspěvku, když způsob ukončení pracovního poměru lze posoudit jako dohodu na žádost zaměstnance, které předcházelo okamžité zrušení pracovního poměru z jeho strany. Vzhledem k tomu, že v citované smlouvě bylo výslovně sjednáno, že žalovaný je povinen vrátit vyplacený náborový příspěvek v plné výši, tedy hrubého, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni celou žalobkyní uhrazenou částku v celkové výši 57.143 Kč a to včetně úroků z prodlení určených dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, přičemž počátek prodlení je počítán od 18. 8. 2017, tedy ode dne následujícího po uplynutí 30 denní lhůty pro vrácení příspěvku sjednané ve smlouvě. Námitkou započtení nároků žalovaného plynoucích z neproplacených přesčasových hodin za měsíce leden až červenec 2017, kterou žalovaný vznesl při jednání dne 9. 9. 2020, se soud nezabýval, když tento nárok shledal promlčeným v obecné tříleté promlčecí lhůtě. Námitku promlčení těchto nároků vznesla žalobkyně při uvedeném jednání.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu plný úspěch a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 20.520 Kč, dle § 7, bodu 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby po 3.420 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, sepis podání a účast u jednání dne 9. 9. 2020 a 26. 4. 2021) a 2 úkony právní služby po 1.710 Kč (výzva k plnění a účast při vyhlášení rozhodnutí dne 3. 5. 2021). Dále jsou náklady řízení tvořeny 7x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále cestovným z [obec] do Šumperka a zpět k jednání dne 9. 9. 2020, [značka automobilu] E [anonymizováno], [registrační značka], celkem 650 km, při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 ve výši 9,2 l /100 km, vyhláškové ceně 32 Kč za 1 litr benzínu Natural 95 a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč (dle § 1 písm. a) a § 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb.) a 2x cestovným z [obec] do Šumperka a zpět k jednání dne 26. 4. 2021 a 3. 5. 2021, [značka automobilu] E [anonymizováno], [registrační značka], celkem 650 km, při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 ve výši 9,2 l /100 km, vyhláškové ceně 27,80 Kč za 1 litr benzínu Natural 95 a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč (dle § 1 písm. a) a § 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb.), tedy celkem 13.706 Kč (4.650 Kč + 4.528 Kč + 4.528 Kč). Dále náhradou za promeškaný čas v rozsahu 60 půlhodin po 100 Kč, tedy 6.000 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek 2.286 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činí 53.500 Kč.