8 C 124/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 16.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.800 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7.371,78 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.482,52 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z částky 12.321,81 Kč od 07. 12. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 23,72 % p. a. z částky 12.321,81 Kč od 07. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 16.000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7.371,78 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.482,52 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z částky 12.321,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 23,72 % p. a. z částky 12.321,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným, došlo dne 1. 5. 2016 k uzavření smlouvy o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnost právnická osoba (dnes pod právnická osoba anonymizována dvě slova), IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, poslední splátka byla stanovena na 11. 6. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 18.800 Kč, z toho na jistinu 7.678,19 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2.800 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4.000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.321,81 Kč Poslední platba ze strany žalovaného byla provedena dne 8. 8. 2017. Právní předchůdce žalobkyně měl ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 11. 6. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12.321,81 Kč ode dne 12. 6. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným ve smlouvě. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje celkovou dlužnou částku ve výši 16.000 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 12.321,81 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3.678,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7.371,78 Kč (tj. úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 12.321,81 Kč od 12. 6. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.482,52 Kč (tj. ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 12.321,81 Kč od 12. 6. 2017 do 6. 12. 2019), úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.321,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 12.321,81 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy označené jako„ anonymizována dvě slova – smlouva o půjčce“, s číslo že dne 1. 5. 2016 žalovaný a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, anonymizováno obec a číslo, uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, celkem částku 34.800 Kč uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 400 Kč, přičemž první splátku se zavázal zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný celou částku úvěru převzal v hotovosti při uzavření smlouvy.

5. Z karty zákazníka – hodnocení bonity/žádosti o úvěr, že žalovaný dne 1. 5. 2016 právní předchůdkyni žalobkyně uvedl ke svým poměrům, že je svobodný, nemá žádné nezaopatřené dítě ani nezaopatřenou osobu, k druhu bydlení, že je nájemník, ve společné domácnosti že žije s partnerkou, k zaměstnání, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec, jako dělník, a to od číslo, že pracovní poměr je na dobu určitou do 31. 8. 2016, že nemá exekuce, že v současné době má mimo právní předchůdkyni žalobkyně, a to u anonymizováno, úvěr v celkové výši 14.000 Kč s měsíční splátkou 1.600 Kč, že jeho čistá mzda činí 17.000 Kč a další příjmy 5.000 Kč, celkem příjmy 22.000 Kč, měsíční výdaje na nájem/inkaso že činí 4.500 Kč, výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 4.000 Kč, splátky úvěru 1.600 Kč, celkem výdaje 10.100 Kč ulice zástupce právní předchůdkyně žalobkyně uvedl u dokumentů na ověření finanční situace výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, SIPO.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že pohledávka z uvedené smlouvy byla ke dni 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky, že dne 6. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně sdělovala žalovanému postoupení pohledávky z uvedené smlouvy žalobkyni, s tím, že výše pohledávky činila 16.000 Kč, a vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Z podacího lístku, že dne 7. 1. 2020 žalobkyně předala oznámení k poštovní přepravě.

8. Z výzvy k plnění, že dne 7. 5. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky z uvedené smlouvy celkové výši ke dni sepisu výzvy ve výši 27.518,02 Kč. Současně jej uvědomil o postupení pohledávky. Z podacího lístku, že dne 10. 5. 2020 právní zástupce žalobkyně předal výzvu k poštovní přepravě. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, anonymizováno obec a číslo, a žalovaný, dne 1. 5. 2016 uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky v částce 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, celkem částku 34.800 Kč uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, první splátku nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný částku 20.000 převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 12. 2019 předaným k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020, v oznámení jej vyzvala k úhradě dlužné částky žalobkyni, a to do 10 dnů od doručení dopisu. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván výzvou právního zástupce ze dne 7. 5. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 10. 5. 2020. Žalovaný uhradil částku 18.800 Kč.

10. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

16. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu a směrnici byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila. Pokud by snad právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů zaznamenaných v kartě zákazníka, nebylo prokázáno, že by údaje zde zaznamenané byly fakticky ověřeny, a to za situace, kdy se žalovaný zavazoval ke splácení částky 600 Kč týdně, tj. 2.400 Kč měsíčně, když měl mít již jiný úvěr s měsíční splátkou 1.600 Kč. Co mělo představovat jiný příjem žalovaného ve výši 5.000 Kč, kromě tvrzeného příjmu z pracovního poměru, uvedeno nebylo vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nedostála dle soudu své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ, uvedené judikatury a směrnice, a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 1. 5. 2016 poskytla částku 20.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 18.800 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 1.200 Kč. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému z důvodu jeho procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.