8 C 139/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3.164,33 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.164,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.164,33 Kč od 28. 6. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.489 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.164,33 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 3.164,33 Kč od 28. 6. 2020 do zaplacení s tvrzením, že dne [datum] způsobil žalovaný (dále jen„ řidič“) vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále jen„ škodící vozidlo“), jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, dopravní nehodu, při níž došlo ke zranění jeho spolujezdkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], [obec] – [část obce a číslo], [PSČ] [obec], přičemž náklady na její ošetření a léčení ve výši 9.493 Kč uhradila [anonymizována dvě slova], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] (dále jen„ poškozený“), které tímto vznikla škoda. Řidič způsobil škodu tím, že při jízdě škodícím vozidlem nevěnoval řízení a narazil do stromu, přičemž došlo ke zranění jeho spolujezdkyně. Řidič svým jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a), b), § 6 odst. 1 písm. a), zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Žalovaný měl podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), podle § 3 odst. 2 povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ke škodícímu vozidlu. Žalovaný takovou smlouvu k datu k datu vzniku uvedené škody neuzavřel. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. ukládá České kanceláři pojistitelů (dále jen„ Kancelář“) poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaný jako provozovatel vozidla podle ustanovení § 2927 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník. Kancelář provedla šetření škodné události a následně uhradila poškozenému dne 30. 4. 2020 náhradu plnění ve výši 9.493 Kč. Na základě ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění od 1. 1. 2018, vzniká Kanceláři výplatou plnění z garančního fondu nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a) b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300.000 Kč. Kancelář plnila poškozenému celkem 9.493 Kč, z čehož jedna třetina činí 3.164,33 Kč. Toto plnění není nárokem na náhradu škody, ale nárokem sui generis; jde o speciální postižní právo žalobce dané přímo ze zákona. Přípisem k uplatnění práva na náhradu ve smyslu výše uvedeného ustanovení ze dne 28. 5. 2020 požadovala Kancelář po žalovaném náhradu jedné třetiny toho, co za něj plnila, a stanovila lhůtu k plnění do 27. 6. 2020. Na pohledávku nebylo doposud ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2020 uzavřenou mezi Kanceláří a žalobkyní došlo k převodu uvedené pohledávky na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 24. 8. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzývala před podáním žaloby výzvou ze dne 12. 5. 2021 k úhradě žalované částky.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalovaný dne [datum], kolem [údaj o čase] hod. při řízení osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], na pozemní komunikaci silnice I. třídy [číslo] ve směru jízdy od [územní celek] k obci [obec], zavinil nevěnováním se řízení dopravní nehodu, kdy vyjel mimo vozovku, kde čelně narazil do vzrostlého stromu. Při dopravní nehodě utrpěla jeho spolujezdkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], zranění utrpěl i žalovaný. V průběhu šetření bylo zjištěno, že žalovaný nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, užil k jízdě vozidlo, které nesplňovalo podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, když na něm byly namontovány neschválené pneumatiky a neměl u sebe platnou zelenou kartu prokazující pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla, neboť vozidlo nemělo v době dopravní nehody sjednáno pojištění. Žalovaný tak porušil ust. § 5 odst. 1 písm. a), b), § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 3612000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu) a § 17 odst. 1 zákona č. 1681999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byl uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a přestupku podle § 16 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. [pojišťovna] [anonymizováno] [země] v příčinné souvislosti s poškozením zdraví [jméno] [příjmení], [datum narození], vyúčtovala České kanceláři pojistitelů vynaložené náklady za zdravotní výkony, léky, náklady na dopravu a prostředky zdravotnické techniky v celkové částce 13.562 Kč Česká kancelář pojistitelů dne 30. 4. 2020 uhradila [pojišťovna] [anonymizováno] [země], po odečtení 30 % za spoluzavinění poškozené, částku 9.493 Kč. [příjmení] a provozovatelem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], byl v době dopravní nehody žalovaný. K vozidlu nebyla v době nehody uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Česká kancelář pojistitelů uplatnila vůči žalovanému právo na náhradu plnění ve výši 3.164,33 Kč výzvou ze dne 28. 5. 2020, odeslanou dne 29. 5. 2020, a vyzvala jej k úhradě do 27. 6. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2020 byla pohledávka Českou kanceláří pojistitelů postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně výzvou právního zástupce ze dne 12. 5. 2021, odeslanou téhož dne, opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení. Ve výzvě byl žalovaný současně uvědomen o postoupení pohledávky. Žalovaný ničeho neuhradil.

5. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), nestanoví-li tento zákon jinak musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

6. Podle § 3 odst. 2 věty prvé zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.

7. Podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

8. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

9. Podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný byl pravomocným rozhodnutím uznán vinným z přestupku za jednání ze dne 24. 7. 2019, jak je uvedeno v bodě 4. odůvodnění tohoto rozsudku, kterým způsobil zranění jiné osobě, se kterým byla poškozená následně ošetřena a léčena ve zdravotnickém zařízení. Žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla nesplnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., a provozoval shora uvedené vozidlo bez uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Právní předchůdkyni žalobkyně ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poskytla z garančního fondu plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, a to zdravotní pojišťovně za léčení poškozené ve výši 9.493 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl podle § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výplatou plnění z garančního fondu vůči žalovanému nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému. Žalovaný v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, částku ve výši 3.164,33 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se splněním svého dluhu, přiznal soud žalobkyni také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výzvě ze dne 28. 5. 2020. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, § 142a odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a přísluší jí tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady v částce 1.489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč (viz např. další věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]). Částku 1.489 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

13. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní.