8 C 154/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: určení vlastnictví k nemovitostem <b>I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky části pozemku [parcelní číslo] ležícím v obci [obec], [katastrální uzemí], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], přičemž výměra uvedené části pozemku je dána vzdáleností od pozemku [parcelní číslo], jenž leží v [katastrální uzemí], zapsaném na LV [číslo] to tak, že délka kratší strany je od vybudovaného plotu k pozemku [parcelní číslo] vzdálena 3,22 m a delší strana je od pozemku [parcelní číslo] vzdálena 5 m a dále určení, že žalobci jsou vlastníky kopané studny vybudované na pozemku [parcelní číslo] ležícím v obci [obec], v [katastrální uzemí], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníky ve výroku I. uvedených nemovitostí s tím, že jsou vlastníky pozemku [parcelní číslo], ležícím v obci [obec] v [katastrální uzemí] zapsaném na [list vlastnictví]. Na pozemku [parcelní číslo] stojí rodinný dům [adresa], který společně s dalšími pozemky koupili žalobci v roce 1999 od manželů [příjmení]. Držená část pozemku [parcelní číslo] je po své kratší straně vymezena plotem, který se k rodinnému domu [adresa] napojuje brankou, prostřednictví které je možné vstoupit na drženou část pozemku [parcelní číslo]. Oddělení držené části pozemku [parcelní číslo], včetně umístění branky, bez znalosti dalších informací vytváří dojem, že ohraničená část přináleží k rodinnému domu [adresa], jehož vlastníky jsou žalobci. Oplocení držené části pozemku [parcelní číslo], které má zčásti betonovou podezdívku, i vstupní branka, byly vybudovány dříve, než žalobci nabyli nemovitosti a jsou tak předmětem znaleckého posudku v části III (body [číslo] a [číslo]) ze dne 5. 5. 1999, jenž byl použit při zpracování kupní smlouvy. Z toho, co je žalobcům známo, tak již předchozí vlastníci rodinného domu [adresa] stejným způsobem jako žalobci, využívali drženou část pozemku včetně studny. Rodinný dům [adresa] je připojen trubkou vedoucí v zemi k předmětné studni na pozemku [parcelní číslo], odkud žalobci čerpají pitnou vodu povrchovým čerpadlem umístěným uvnitř domu. Předmětná studna je výslovně uváděna nejen v kupní smlouvě, ale je také předmětem znaleckého posudku. Žalobci neměli důvod se domnívat, že by studna na pozemku [parcelní číslo] mohla být nárokována z titulu vlastnictví třetí osobou a v budoucnosti otázka jejího vlastnictví zpochybňována. Pokud by jim informace o nejasnosti vlastnictví studny byla před uzavřením kupní smlouvy známa, smlouvu by neuzavřeli, neboť se jedná o jediný zdroj vody po dům [adresa]. Žalobci ode dne, kdy začali užívat předmětné nemovitosti, tedy od června 1999 do července 2017, nebyli žádným způsobem žalovaným upozorněni, že užívají jeho studnu a část jeho pozemku, a to i přesto, že celoročně užívali drženou část pozemku [parcelní číslo] zejména sekáním trávy a odstraňováním nevhodného porostu, případně odstraňováním sněhu, vyrývali hlínu v předzahrádce za vstupní brankou, odebírali ji a odváželi si ji mimo drženou část pozemku [parcelní číslo], využívali držené části pozemku jako odkladové plochy pro použitý stavební materiál při opravách vnitřní části domu [adresa], celoročně čerpali vodu ze studny atd. Naopak žalovaný upozorňoval žalobce na dle jeho slov nedostatečně udržování pozemku, kdy větve z nízkých dřevin rostoucích u plotu držené části pozemku [parcelní číslo] přerůstaly do části pozemku [parcelní číslo] užívané žalovaným. Žalobcům není ani známo, že by se žalovaný zajímal o stav studny tím způsobem, že by ji jakkoli udržoval, případně nechal provést rozbor vody. Informace o tom, že žalobci čerpají vodu ze studny, byla žalovanému známa, a to nejen z rozhovorů mezi nimi, ale také z toho, že žalovaný znal tuto skutečnost od předchozích vlastníků domu [adresa]. Žalovaný informoval žalobce o tom, že jimi užívaná část pozemku [parcelní číslo] a studna na tomto pozemku jsou v jeho vlastnictví až poté, kdy byly někdy v červenci 2017 v sousedství zaměřovány jiné pozemky. Žalobci nabídli žalovanému v roce 2017 odkup držené části pozemku [parcelní číslo] včetně studny. Při zaměření zjistili, že plocha pozemku [parcelní číslo] byla vyměřena na 115 m2, což je oproti doposud uvedenému údaji v katastru nemovitostí, který činí 129 m2 méně. Žalovaný však s prodejem nesouhlasil a sám navrhl pronájem s čímž zase nesouhlasili žalobci. Žalobci udržovali drženou část pozemku [parcelní číslo] někdy do 17. 6. 2020. Po tomto datu žalovaný část plotu, který navazoval na drženou část pozemku [parcelní číslo], odstranil. Toto žalobci zjistili 25. 7. 2020. Dne 30. 8. 2020 pak zjistili, že za rodinným domem [adresa], byl na držené části pozemku [parcelní číslo] těsně k rodinnému domu vystavěn nový dřevěný plot, a to i přes skutečnost, že pozemek [parcelní číslo], na kterém stojí dům [adresa], má větší výměru, než je hranice, která je dána obvodovou zdí. Vodu ze studny mohli žalobci doposud čerpat s tím, že byli žalovaným upozorněni, že pokud nepodepíší dohodu o nájmu, trubku přivádějící pitnou vodu žalovaný přeruší. V případě, že by taková situace nastala, žalobci zůstanou nejen bez pitné vody, ale také bez možnosti využívat ústřední topení a bojler na ohřev vody.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že předmětný pozemek [parcelní číslo] je a vždy byl v jeho osobním vlastnictví i výhradním užívání. Nikdy jej neprodal, ani nikomu nedaroval. Tento pozemek přiléhá k ostatním pozemkům okolo jeho rodinného domu a všechen tento nemovitý majetek řádně a poctivě nabyl. O předmětný pozemek se stará a mimo jiné se stará o opravy plotu. [ulice] uvedl, že ji přihlásil 13. 8. 2007 na Městském úřadu v [obec], na odboru životního prostředí, kdy mu tento institut vystavil potvrzení o kolaudaci a určil její výhradní užívání pro jeho nemovitost [adresa]. Studna je tak ve výlučném vlastnictví žalovaného, což potvrzuje také výpis z katastru nemovitostí. Studnu v pravidelných intervalech chodí kontrolovat, pozoruje stav skruží i pohledově kvalitu vody. S žalobci má žalovaný letitý spor. Není pravdou, že by se o své pozemky nezajímal a žalobce neinformoval o skutečnosti, že studna i pozemek jsou v jeho državě. Celou skutečnost jim sdělil již v době, kdy koupili jejich nemovitost. V rámci dobrých sousedských vztahů s nimi uzavřel ústní nájemní smlouvu o tom, že mohou vodu z předmětné studny a pozemek kolem využívat, avšak za podmínky v podobě sekání zeleně v okolí studny. V rámci dobrých sousedských vztahů žalovaný dokonce více než 10 let vlastnil klíče od nemovitosti žalobců a v zimních měsících prováděl vytápění jejich nemovitosti a drobné opravy, neboť nemovitost žalobci v zimních měsících četně nevyužívali. To je v rozporu s tvrzením žalobců, že by v zimě z tohoto pozemku odklízeli nánosy sněhu. V teplejších měsících naopak žalovaný větral jejich nemovitost a staral se, aby nedošlo k hromadění vlhkého vzduchu uvnitř budovy. Také budovu kontroloval a zaopatřoval ji občasným dohledem před zloději. Za tyto služby nikdy nepřijal žádnou finanční ani jinou kompenzaci a prováděl ji v rámci dobrých sousedských vztahů. Dokonce žalovaný s manželkou několikrát žalobce hostili a oslavovali s nimi různé příležitosti. Kámen sváru však nastal tehdy, když žalovanému pokročilý věk a bolavé nohy nedovolovali tyto činnosti ve prospěch žalobců provádět. Do té doby bylo vše v naprostém pořádku. Najednou se jejich dobré vztahy začaly kazit a žalobci omluvu žalovaného, že již nemůže tyto činnosti vzhledem k věku a nemocem vykonávat, brali jako křivdu. Od té doby jejich starost o pozemek kolem studny začala být liknavá a žalovaný cítil, že nedodržují smluvenou smlouvu. Několikrát je musel upozorňovat, že takto jejich dohoda nezněla. Navíc skruže začínaly chátrat a bylo třeba začít opravovat. Ze špatného hospodaření žalobců a z narůstajícího napětí ohledně sousedských vztahů, vytušil žalovaný špatný záměr a tak je vyzval, že by rád jejich ústní domluvu uvedl do listinné podoby a dále pak zavedl pronájem za symbolických 500 Kč na rok a tento pozemek pronajal i se studnou. Toto se jim nelíbilo a chtěli část pozemku odkoupit za 20 Kč za m2. Žalovaný na obecním úřadě zjistil, že je to velmi pod cenou, nabídku odmítl a žalobcům sdělil, že studnu a pozemek prodat nehodlá, ale je ochoten akceptovat dlouhodobý pronájem. S tím ovšem žalobci nesouhlasili a sdělili mu, že ho tedy budou žalovat. K tvrzení žalobců, že by dům nekoupili, kdyby věděli, že pozemek, na který mají kupní smlouvu, na němž je studna, nebude v jejich državě, žalovaný uvedl, že je mu této situace líto, avšak s jeho osobou to nemá nic společného. Uvedení v omyl, pakliže se takto fatálnímu pochybení dá říkat, byli prodávajícím a s tím si musí tento spor vypořádat a případné kompenzace nárokovat u něj. Prodávající porušil zásadu, kdy nemůže prodávat něco, co není v jeho vlastnictví. Tuto skutečnost žalovaný sdělil žalobcům i osobně, ale odvětili, že prodávající s nimi nekomunikuje a tak věc řeší s žalovaným. Situaci si však mohli žalobci sami ověřit náhledem, nebo výpisem z katastru nemovitostí. Žalobci dále tvrdí, že z pozice umístění studny v blízkosti domu [adresa], patrně vyplývá, že studna k domu patří. Toto tvrzení žalobců je zcestné, neboť kdyby tuto domněnku měli, mohli sami žádat o legalizaci studny a nečinil by tak žalovaný v roce 2007. Tehdy o to žalobci nežádali, neboť jim žalovaný již dávno sdělil, že studna i pozemek jsou v jeho vlastnictví, což je v rozporu s tím, co tvrdí žalobci, že se žalovaný ke svému majetku od roku 1999 do roku 2017 nehlásil.

3. Notářským zápisem ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. [číslo], [spisová značka], má soud za prokázané, že mezi manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a žalobci jako kupujícími, byla dne 18. 5. 1999 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], a to dům [adresa] na stavební ploše [parcelní číslo], [parcelní číslo], zastavěná plocha, zemědělská hospodářská budova na stavební ploše [parcelní číslo], [parcelní číslo], zastavěná plocha a [parcelní číslo], zahrada. V předmětné kupní smlouvě je mimo jiné uvedeno, že touto smlouvou manželé [příjmení] tyto nemovitosti, se všemi součástmi a příslušenstvím, to jest zejména vedlejší stavbou, venkovními úpravami, kopanou studnou, včetně elektrického čerpadla, ovocných dřevin, rostlin, prodávají žalobcům.

4. Znaleckým posudkem datovaným 5. 5. 1999 o ceně nemovitostí rodinného domku [adresa] na k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek], ke dni 1. 5. 1999, vypracovaným znalcem [jméno] [příjmení], má soud za prokázané, že v souvislosti s výše uvedenou kupní smlouvou prodávající jako původní vlastníci uvedených nemovitostí, požádali uvedeného znalce o vypracování znaleckého posudku k ocenění rodinného domku [adresa], který je postaven na st. [parcelní číslo], v k. ú. [část obce] u [obec] včetně příslušenství, dále vedlejší stavby (dříve hospodářské budovy), rovněž včetně venkovních úprav, studny včetně elektrického čerpadla, dále pozemky p. č. st. [anonymizováno], st. [anonymizováno] a [anonymizováno], které byly vedeny na [list vlastnictví]. Znalec kopanou studnu a elektrické čerpadlo ocenil na částku 5.699 Kč.

5. Kupní smlouvou datovanou 25. 1. 1983, má soud za prokázané, že mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a manželi [příjmení] jako kupujícími byla uzavřena uvedená kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti v obci [obec], [katastrální uzemí], ve vlastnictví prodávající, a to rodinný domek [adresa] a [parcelní číslo] st. pl., [parcelní číslo] st. pl., [parcelní číslo], zahrada a [parcelní číslo], zahrada, které byly v EN zapsány na [list vlastnictví]. V čl. II. této kupní smlouvy je uvedeno, že Prodávající prodává touto smlouvou veškeré svoje shora uvedené nemovitosti, s veškerými právy a povinnostmi, s veškerým právním příslušenstvím a součástmi, tedy oplocením, studnou, dřevníkem, kolnou, venkovními úpravami a trvalými porosty.

6. Stejnopisem notářského zápisu datovaného 20. 1. 1967, sp. zn. [spisová značka], má soud za prokázané, že mezi Místním národním výborem v [obec] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti v obci [obec], a to domek [adresa] v [obec] – [část obce], pozemek [parcelní číslo] ve výměře 158 m2, na kterém je uvedený domek postaven, a přilehlé zahrady [parcelní číslo] ve výměře 92 m2 a [parcelní číslo] ve výměře 545 m2. Ve smlouvě je mimo jiné uvedeno, že prodávající touto smlouvou žalovanému tento rodinný domek [adresa] v [obec] – [část obce] se vším zákonným příslušenstvím a součástmi včetně porostů na zahradách p. [číslo] v těch mezích a hranicích a s těmi právy a povinnostmi jak prodávající nemovitosti dosud drží a užívá.

7. Potvrzením [stát. instituce], Odboru životního prostředí, datovaným 13. 8. 2007, má soud za prokázané, že uvedený úřad vydal na základě oznámení o změně vlastnictví ze dne 3. 5. 2007 žalovanému jako odběrateli potvrzení, že ve smyslu ustanovení § 50 prováděcího nařízení vlády č. 14/1959 Sb., k bývalému zákonu č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, se odběr podzemní vody ze studny na pozemkové parcele [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], v množství 0,3 l/s a sloužící k individuálnímu zásobení domácnosti – objekt [adresa] pitnou vodou (zaléváni zahrady, napájení zvířat apod.) považuje za legální.

8. Žádostí žalobkyně b) o poskytnutí informace datovanou 19. 4. 2022 a odpovědí [stát. instituce], Odboru životního prostředí datovanou 22. 4. 2022, má soud za prokázané, že k uvedené žádosti bylo žalobkyni b) sděleno, že předmětná studna na pozemku [parcelní číslo] ležícím v obci [obec] v [katastrální uzemí], zapsaném na [list vlastnictví], byla dle sdělení majitele vybudována před 1. 1. 1955. Ohlášena byla vodoprávnímu úřadu [stát. instituce] dne 3. 5. 2007. Odebírat lze podzemní vodu v množství do 0,3 l/s k individuálnímu zásobení domácnosti, tj. k zásobení objektu [adresa] vodou, včetně zalévání zahrady, napájení zvířat apod.

9. Výpisem z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalovaný je evidován jako vlastník nemovitostí a to pozemku p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 158 m2, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a dále pozemků [parcelní číslo], zahrada o výměře 92 m2, p. [číslo] trvalý travní porost o výměře 164 m2 a [parcelní číslo], zahrada o výměře 545 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce].

10. Výpisem z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobci jsou evidováni jako vlastníci nemovitostí a to pozemku p. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha o výměře 129 m2, jehož součástí je stavba [adresa], objekt bydlení, pozemku p. č. st. [anonymizováno] o výměře 167 m2, zastavěná plocha, jehož součástí je zemědělská hospodářská budova a dále pozemků [parcelní číslo], zahrada o výměře 389 m2 a [parcelní číslo], zahrada o výměře 1093 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [stát. instituce], [stát. instituce].

11. Z dalších provedených důkazů sud nečinil žádná skutková zjištění.

12. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na žalovaném určení je ve smyslu § 80 občanského soudního řádu dán, když soud považuje předmětnou studnu za věc v právním smyslu, a to věc nemovitou. Taktéž v případě určení vlastnictví k žalobci vymezené části pozemku [parcelní číslo] soud shledal existenci naléhavého právního zájmu na tomto určení, neboť jiným způsobem než podáním žaloby nemohou žalobci požadovaného záměru dosáhnout.

13. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože k vydržení vlastnického práva žalobců mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval soud při posouzení tohoto nároku podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Při právním hodnocení soud také vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 37/2000. Podle § 297 OZ patří k nemovitým věcem rovněž ty, které byly na pozemku zřízeny s tím úmyslem, aby tam trvale zůstaly, jako„ domy a jiné budovy se vzduchovým prostorem v kolmé čáře nad nimi, rovněž nejen vše, co je do země zapuštěno, ve zdi upevněno, přinýtováno a přibito, jako kotle na vaření piva, na pálení kořalky a jejich zazděné skříně, nýbrž i takové věci, které jsou určeny, aby se jich při nějakém celku užívalo: například u studní okovy, provazy, hasicí nářadí a podobně“. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že studna zřízená na pozemku před rokem 1950 se stala součástí tohoto pozemku. Jako součást nebyla věcí v právním smyslu a snášela osud věci, k níž patřila, tj. jako součást pozemku náležela vlastníkům pozemku. K l. lednu 1951 nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který upravil rozdílné vlastnictví stavby a pozemku; § 25 stanovil, že stavby nejsou součástí pozemku. Dále bylo v § 26 uvedeno, že pozemky a stavby, s výjimkou staveb dočasných, jsou věci nemovité. Předmětná studna se jako stavba trvalá stala věcí nemovitou a jako věc určená k tomu, aby byla trvale užívána s pozemkem, se stala příslušenstvím pozemku. Podle § 27 tohoto zákoníku příslušenstvím jsou vedlejší věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby se jich s touto věcí trvale užívalo. Po 1. 4. 1964, kdy nabyl účinnosti zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který definuje v § 119 odst. 2 nemovitosti jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, považuje judikatura studnu za samostatnou věc, která je příslušenstvím věci hlavní. K takovému závěru dospěl bývalý Nejvyšší soud v Rozboru a zhodnocení notářské praxe a řízení o dědictví a v řízení o registraci smluv (Pls 1/67 z 21. 2. 1967), uveřejněném ve Sborníku Nejvyššího soudu ČSSR, SE Praha 1974, když uvedl, že„ pozemky přidělené rozhodnutím ONV do osobního vlastnictví občanů... mohou být opatřeny stavbami různého druhu (kůlnami, altány atd.), zařízeními (studnou, vodovodním vedením, bazény atd.) nebo osázeny nejrůznějšími porostem. Uváděné stavby, zařízení a porosty však nemohou být předmětem kupní smlouvy, pokud nemají povahu samostatných věcí, což zpravidla u těchto staveb, zařízení, tím méně pak u porostů nebývá. Jde totiž téměř vždy o součást pozemku (ve smyslu ustanovení § 120 obč. zák.), jako je tomu zjevně např. u porostů nebo o příslušenství věci (ve smyslu ustanovení § 121 odst. 1 obč. zák.), jako je tomu u studní a sklepů na těchto pozemcích (str. 592 Sborníku).“ Je-li studna příslušenstvím věci, musí být i samostatným předmětem práv a povinností, neboť příslušenstvím mohou být jen samostatné věci. Studna je jako výsledek stavební lidské činnosti - stavba nemovitá - hospodářským zařízením určeným k čerpání vody. Studna, ohledně které je veden spor podle skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, splňuje požadavky kladené na studnu jako samostatný předmět právních vztahů, v daném případě věc nemovitou. Předmětnou studnu jakožto příslušenství pozemku [parcelní číslo] nabyl do svého vlastnictví žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne 20. 1. 1967 uzavřené mezi jím jako kupujícím a Místním národním výborem v [obec] jako prodávajícím, ve které je výslovně uvedeno, že jejím předmětem je mimo jiné uvedený pozemek [parcelní číslo] ve výměře 545 m2 se vším zákonným příslušenstvím a součástmi včetně porostů. Následné kupní smlouvy ze dne 25. 1. 1983 a 18. 5. 1999 tak již nemohly být právním titulem pro nabytí vlastnického práva k předmětné studni pro žalobce, resp. pro jejich právní předchůdce, tedy [jméno] [příjmení] a manžele [příjmení], neboť předmětem těchto kupních smluv nebyl pozemek [parcelní číslo], ale pouze předmětná studna, která se na tomto pozemku nachází. Tato však již byla ve vlastnictví žalovaného.

14. Při posuzování dobré víry žalobců v případě vydržení v žalobě uvedené části pozemku [parcelní číslo] a předmětné studny vycházel soud ze zásady, že je nezbytné posuzovat dobrou víru držitele objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního pohledu držitele. Dle Nejvyššího soudu„ … předpokladem vydržení práva je skutečnost, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží. Posouzení toho, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží, nemůže vycházet jen z posouzení subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele musí být v dané věci posuzována i z hlediska, zda držitel při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl nebo mohl mít pochybnosti, že užívá i pozemek, jehož vlastnictví nenabyl. Pokud se nabyvatel nemovitostí chopí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva držby parcely, na kterou se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této parcely. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku. Oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí. Dobrá víra se tedy posuzuje z objektivních společenských hledisek, nikoliv podle subjektivního přesvědčení držitele. Držitel je proto v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“ tehdy, pokud ani při obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat, nemohl mít pochybnosti o existenci drženého práva.“. V daném případě žalobci i jejich právní předchůdci, kteří na základě kupních smluv nabyli vlastnictví mimo jiné k domu [adresa] a pozemku p. č. st. [anonymizováno] museli při obvyklé opatrnosti mít minimálně pochybnosti o tom, zda se stali vlastníky žalované části pozemku [parcelní číslo] a předmětné studny, což jim při nahlédnutí do katastrální mapy muselo být zřejmé. Tím spíše, že výměra zakoupeného pozemku [parcelní číslo] je 129 m2, přičemž žalobci tvrzená vydržená část pozemku [parcelní číslo] představuje 119 m2, což je v součtu téměř dvojnásobek plochy pozemku [parcelní číslo] a významně více než připouští např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3079/2014. Potvrzením [stát. instituce], Odboru životního prostředí ze dne 13. 8. 2007, bylo navíc prokázáno, že žalovaný v roce 2007, požádal jako vlastník úřad o legalizaci předmětné studny, čemuž bylo vyhověno. Z tohoto důkazu vyplývá, že se žalovaný stále považoval za vlastníka studny a pozemku v jejím bezprostředním okolí, čímž má soud za vyvrácené tvrzení žalobců, že by žalovaný o svém vlastnictví studny a okolního pozemku žalobce či jejich právní předchůdce do roku 2017 vůbec neinformoval a tyto nemovitosti se nestaral a nezajímal. Žalobci ani jejich právní předchůdci tak nemohli být v dobré víře, že jim uvedené nemovitosti patří a vzhledem k absenci dobré víry jakožto jednoho ze základních předpokladů vydržení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval.