8 C 188/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 33.772,01 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.405,73 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 15.234,42 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 18.772,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.257,78 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13.983,02 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 337 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.</b> 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33.772,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.405,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.257,78 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 15.234,42 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, úroku 15 % ročně z částky 13.983,02 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], došlo dne 17. 8. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 17. 10. 2018 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1.444 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6.000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.078 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.750 Kč Celkem se tak zavázal zaplatit částku 27.272 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 17. 10. 2018. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne 17. 8. 2017 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doložení příjmu Žadatele. V žádosti žalovaný uvedl, že je podnikatel, [IČO], že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 16.163 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 5.000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku, pokladních dokladů a faktur. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 8. 2017 ve výši 2.000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 13.983,02 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1.251,40 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5.558,48 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.005,04 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 3.474,07 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě, tj. k 17. 10. 2018, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 13.983,02 Kč od 18. 10. 2018 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, sjednanou ve smlouvě. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 13.983,02 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 1.251,40 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě, a to ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta za dobu od 18. 10. 2017 do 21. 3. 2019 činí celkem 8.500 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 16. 5. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13.983,02 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.251,40 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5.558,48 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.005,04 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.474,07 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.500 Kč, úroku vyčísleného od 18. 10. 2018 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 2.257,78 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 1.405,73 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 13.983,02 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky ve výši 15.234,42 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 13.983,02 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.251,40 Kč, od 22. 5. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou doporučeně dne 27. 11. 2019. Žalovaný již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. <b>Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> 3. Z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od 16. 5. 2005, Jako předmět podnikání má zapsáno mj. poskytováni nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

4. Ze žádosti o úvěr, že tato byla adresované společnosti [právnická osoba], a žalovaný tuto podepsal dne 17. 8. 2017, požádal o úvěr ve výši 15.000 Kč na 14 měsíců po 1.948 Kč. V žádosti uvedl u kolonky sociální status: podnikatel/OSVČ. [ulice] příjmy uvedl mzda, příjem z podnikání 16.163 Kč, celkové měsíční příjmy 16.163 Kč. Z měsíčních výdajů uvedl bydlení, energie 3.000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 2.000 Kč, celkové měsíční výdaje 5.000 Kč. Jako druh bydlení uvedl ostatní: ubytovna, rodinný stav svobodný, počet vyživovaných dětí do 26 let 0, osobní bankovní účet ne. V žádosti je uvedeno, že tuto za právní předchůdkyni žalobkyně sepsal jako obchodní zástupce [jméno] [příjmení]. V žádosti je zaškrtnuto, že byl ověřen sociální status, že byly doloženy příjmy žadatele jiným dokladem: fa + výdaj doklad 11. 8. 2017 a 15. 8. 2017, předložené doklady totožnosti občanský průkaz.

5. Z vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku Úřadu městské části [obec a číslo], živnostenského odboru, ze dne 8. 6. 2017, že na základě oznámení ze dne 7. 6. 2017 o pokračování v provozování živnosti byl proveden u žalovaného zápis, že v provozování živnosti se pokračuje dnem 7. 6. 2017. Předmět podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] že dne 17. 8. 2017 žalovaný jako úvěrovaný a společnost [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], jako úvěrující, podepsali smlouvu, ve které se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit úvěrujícímu úrok 1.444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 % p. a.), úhradu za poskytnutí úvěru 6.000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.078 Kč, za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti 3.750 Kč, celkem částku 27.272 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč, s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že peněžní prostředky mu byly vyplaceny v hotovosti. Ve smlouvě strany dále sjednaly smluvní pokutu, pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, s tím, že tato je splatná v den následující po dni prodlení.

7. Z informací pro spotřebitele, že žalovaný dne 17. 8. 2017 podpisem listiny potvrdil, že mu zprostředkovatel spotřebitelského úvěru poskytl informace podle § 93 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

8. Z interního výpisu žalobkyně, že tato eviduje úhradu žalovaného dne 18. 8. 2017 ve výši 2.000Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, že obchodní korporace [právnická osoba], [IČO], uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 5. 2019 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalovanému.

11. Z výzvy ze dne 26. 11. 2020, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu na zaplacení před podáním žaloby adresovanou žalovanému.

12. Z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně dne 27. 11. 2020 předal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.

13. Ze dvou faktur – daňových dokladů, neučinil soud žádná skutková zjištění, neboť předložené doklady jsou téměř nečitelné, částečně čitelný je údaj dodavatel, ve kterém je uveden žalovaný, odběratel [anonymizována dvě slova].

14. Ze dvou výdajových dokladů neučinil soud žádná skutková zjištění, neboť předložené doklady jsou téměř nečitelné, čitelné je pouze záhlaví, ve kterém je uvedena firma [právnická osoba]. Účel platby ani částky čitelné nejsou. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 15. Dne 17. 8. 2017 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] [IČO], se sídlem [adresa], došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 15.000 Kč úrok 1.444 Kč (zápůjční úroková sazba 15 % p. a.), úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6.000 Kč, náklady na administrativní činnost a vyhodnocení úvěru 1.078 Kč, za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti 3.750 Kč, celkem částku 27.272 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.948 Kč. Ve smlouvě strany dále sjednaly smluvní pokutu, pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, s tím, že tato je splatná v den následující po dni prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr z údajů uvedených žalovaným, zaznamenaných v žádosti o úvěr a z vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku. Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 2.000 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla s účinností ke dni 16. 5. 2019 postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 26. 11. 2020, zaslanou doporučeně dne 27. 11. 2020, vyzván k zaplacení.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

22. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že tato vycházela z vyrozumění o zápisu do živnostenského rejstříku, že ke dni 7. 6. 2017 bylo zapsáno pokračování v provozování živnosti, a dále z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, že je podnikatel, že jeho příjem z podnikání činí 16.163 Kč, že bydlí na ubytovně, náklady na bydlení a energie že činí 3.000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 2.000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány. Pokud byly předloženy dvě faktury a dva výdajové pokladní doklady, tak z těchto pro jejich nečitelnost nebylo možno učinit žádná zjištění. Pokud jsou tyto doklady uvedeny v žádosti o úvěr jako doložené, je současně uvedeno, že se jednalo o doklady z 11. 8. 2017 + 15. 8. 2017. Soud má za to, že pouze ze dvou dokladů, vystavených bezprostředně před podáním žádosti o úvěr, a bez ověření faktické výše výdajů žalovaného, který měl v té době bydlet na ubytovně, právní předchůdkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 17. 8. 2017 vyplatila v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil celkem částku 2.000 Kč. Žalovaný sám v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 13.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.

25. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. b). Soudní poplatek činí 1.689 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 1.352 Kč, doplatit proto zbývá 337 Kč.