8 C 196/2018

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících Jindřišky Košíkové a Dany Unzeitigové ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce A zastoupený Anonymizováno , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované “, IČO: Anonymizováno se sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou vůči žalobci listinou nazvanou „Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci“ datovanou 3. 8. 2018, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 42.535 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že okamžité rozvázání pracovního poměru učiněné žalovanou dne 3. 8. 2018 je neplatné s tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2011 pracuje u žalované na pozici programátor. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Podáním ze dne 3. 8. 2018 žalovaná v souladu s § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce sjednaný pracovní poměr žalobce okamžitě zrušila, a to pro hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Podáním ze dne 9. 8. 2018 žalobce v souladu s § 69 odst. 1 zákoníku práce sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání v souladu s platnou pracovní smlouvou ze dne 1. 2. 2011, neboť se vytýkaného hrubého porušení pracovních povinností jako zaměstnanec nedopustil. Žalobce je současně od 15. 9. 2009 zakládajícím společníkem žalované s obchodním podílem 50 % s tím, že v době od 15. 9. 2009 do 13. 8. 2018 byl taktéž jednatelem žalované společnosti. Z této funkce byl odvolán ke dni 13. 8. 2018, a to rozhodnutím valné hromady žalované z podnětu druhého společníka , jméno FO, , která byla manželkou žalobce. Zaměstnavatel napadené okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3. 8. 2018 vymezil v pěti skutkových tvrzeních. K bodu 1. žalobce uvedl, že u žalované pracuje jako programátor. Jeho přihlášení k internetové síti je jedním ze základních předpokladů pro výkon pracovní činnosti, poukazuje na časovou neurčitost a jistou vágnost tvrzení žalované, kdy se měl takto specifikovaného jednání dopustit. Žalobce má za to, že popsané jednání není jednáním porušujícím pracovní kázeň, či příslušné právní předpisy a už v žádném případě toto jednání nelze charakterizovat jako hrubé porušení povinností žalobce. K bodu 2 žalobce uvedl, že se jednak nedovoleného jednání nedopustil a zejména poukazuje na skutečnost, že toto činil jako jednatel žalované a nikoli jako zaměstnanec. Toto jednání tak podléhá tudíž režimu zákona o obchodních korporacích a nikoli zákoníku práce. K bodu 3 žalobce uvedl, že se jednak nedovoleného jednání nedopustil, toto jednání podléhá režimu živnostenského zákona a nikoli zákoníku práce, neboť činnost odpovědného zástupce nelze směšovat nebo zaměňovat s pracovně právním vztahem. K bodům 4 a 5 žalobce uvedl, že tato jednání podléhají režimu zákona o obchodních korporacích a nikoli zákoníku práce.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že s uplatňovaným nárokem nesouhlasí a pracovní poměr považuje za rozvázaný ke dni 3. 8. 2018. K bodu 1 žalovaná uvedla, že přihlášení k internetové síti není základní předpoklad pro výkon pracovní činnosti programátora, tento zaměstnanec především pracuje s offline programem. Při této práci tedy netřeba nic vyhledávat na internetu. Již ze samotného výkazu práce jsou patrné podprůměrné výsledky, kdy zaměstnanec od února nevykázal ani jednu hodinu jako programátor. Celé dny byl uzavřen v samostatné kanceláři, kdy si většinu času řešil soukromé záležitosti či surfoval po internetu. Při řešení nastalé situace se zjistilo, že celá historie internetu byla smazána. Jedinou činnost, kterou žalobce vykazoval, byla práce na CNC soustruhu, kde vykázal od 22. února do 3. srpna 2018 celkem 267 z 872 hodin, tedy jen nepatrnou část pracovní doby. Lze tedy dovodit, že jeho výkon práce spočíval více v surfování po internetu než v programování. Konkrétně to lze dovodit z výkazu práce, který má povinnost předkládat každý zaměstnanec společnosti. Za měsíc březen žalobce odpracoval necelých 121 hodin, v dubnu 99 hodin a 45 minut, v květnu pouhé 2 hodiny 9 minut, v červnu pouhých 50 minut a v červenci a srpnu si napsal dovolenou, která však nebyla schválena. Po celou dobu byl upozorňován ústně, avšak bezvýsledně. Vzhledem k tomu, že tehdejší jednatelka žalované byla také manželkou žalobce, toto všechno do jisté míry přehlížela, ale nyní to již překročilo veškeré meze. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 379/2000 a uvedla, že vzhledem ke všem skutečnostem po ní nelze spravedlivě požadovat, abypracovní vztah žalobce nadále trval. Ve věci popsané v bodě 2 žalobce neměl oprávnění postupovat ani jako jednatel společnosti, a to zejména z důvodu neúčelnosti takové platby. Jeho funkce jednatele je pozdržena, kdy Krajský soud v , adresa, , pobočka v , Anonymizováno, , vydal dne 1. 8. 2018 pod č. j. , spisová značka, předběžné opatření, kterým žalobci jako jednateli žalované uložil povinnost zdržet se výkonu funkce působnosti jednatele u žalované a zdržet se obchodních jednání za žalovanou, toto bylo do obchodního rejstříku zapsáno 8. 8. 2018. Dále policie prošetřuje také pokus způsobení úpadku žalované, vedenou pod sp. zn. , Anonymizováno, . Vyřešení této otázky žalovaná považuje za natolik závažnou, že ji navrhuje jako předběžnou otázku i s vhledem k tomu, že tyto prostředky byly zaslány na účet právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, . K bodům 4 a 5 žalovaná uvedla, že jednání v těchto bodech sice podléhá režimu zákona o obchodních korporacích, nicméně úzce souvisí se zaměstnaneckým poměrem. Již ze samotného úkonu je zjevná jeho nedůvěryhodnost, nespolehlivost a neloajálnost a zjevný úmysl žalovanou poškodit. Žalobce nemá zájem na řádném chodu společnosti a svým laxním přístupem naopak poškozuje její jméno. Toto jeho chování snižuje důvěryhodnost žalované vůči zákazníkům. Účelem této žaloby je zřejmá pouhá šikana zaměstnavatele, toto lze dovodit již ze samotné žaloby, kdy nepožaduje ani náhradu mzdy či odstupné. Jeho hlavním cílem je dostat se zpět do společnosti a dělat rozbroje mezi zaměstnanci, které dělal již při odchodu i během posledních několika let, kdy tvrdil, že nebude na výplaty a následně vybral 10 milionů z účtu společnosti. Části výše zmíněných bodů sice souvisejí se zákonem o obchodních korporacích, jak uvádí žalobce, nicméně to úzce souvisí i s jeho zaměstnaneckým poměrem a vzhledem ke všem výše uvedeným okolnostem je pro žalovanou nespolehlivým, nedůvěryhodným, neloajálním a nepřínosným zaměstnancem a nelze tedy po žalované spravedlivě požadovat další trvání pracovního poměru.

3. Pracovní smlouvou datovanou 1. 2. 2011 a uzavřenou mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatele, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které mezi nimi vznikl pracovní poměr se sjednaným druhem práce „programátor“, místem výkonu práce v ČR a datem nástupu do práce 1. 2. 2011, a to na dobu neurčitou.

4. Listinou nazvanou „Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci“ datovanou 3. 8. 2021 a shodným tvrzením účastníků, má soud za prokázané, že žalovaná předala žalobci uvedenou listinu, ve které mu sdělila, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce u žalované, protože porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Jednotlivá porušení jsou následně uvedena v pěti bodech. Pod bodem 1) žalovaná spatřuje porušení ve skutečnosti, že žalobce během jednoho měsíce strávil v pracovní době 109 hodin surfováním po internetu, kdy si prohlížel internetové stránky, které nijak nesouvisely s jeho pracovní činností. Pod bodem 2) žalovaná spatřuje porušení v tom, že žalobce neoprávněně vybral částku 10 milionů Kč dne 17. 7. 2018 z firemního účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, pro vlastní potřebu, čímž se mohl dopustit trestného činu a odmítl informovat jednatelku žalované, kam konkrétní finanční prostředky odešly. Pod bodem 3) žalovaná spatřuje porušení v tom, že žalobce bez konzultace s druhým jednatelem způsobil odebrání koncese na výrobu zbraní, čímž bez vážného důvodu poškodil žalovanou, která takto přišla o klienty. Pod bodem 4) žalovaná spatřuje porušení v tom, že žalobce je k výkonu funkce jednatele nezpůsobilý na základě předběžného opatření Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 1. 8. 2018. Pod bodem 5) pak žalovaná spatřuje porušení vevyzrazení obchodního tajemství společnosti , právnická osoba, ., kdy žalobce dne 17. 7. 2018 bez uvedení důvodu předal společnosti účetní doklady, z nichž lze vyčíst obchodní tajemství a citlivé ekonomické údaje o žalované. Uvedené a prokázané činy žalovaný hodnotí jako zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právního předpisu.

5. Sdělením žalobce datovaným 9. 8. 2018 adresovaným žalované a podacím lístkem České pošty datovaným 10. 8. 2018, má soud za prokázané, že žalobce sdělil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání v souladu s pracovní smlouvou ze dne 1. 2. 2011.

6. Výpisem z obchodního rejstříku má soud za prokázané, že žalobce byl jednatelem žalované v době od 15. 9. 2009 do 13. 8. 2018. Druhým jednatelem byla jeho tehdejší manželka , jméno FO, , a to v době od 15. 9. 2009 do 16. 3. 2021. Každý jednatel mohl jednat jménem žalované samostatně.

7. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobce během jednoho měsíce strávil v pracovní době 109 hodin surfováním po internetu, kdy si prohlížel internetové stránky, které nijak nesouvisely s jeho pracovní činností. Svědek , jméno FO, uvedl, že u žalované nastoupil v prosinci 2017 na pozici mistra výroby, kde v době svého výslechu, tedy 4. 3. 2020 dosud pracoval. On sám neviděl žalobce, že by v rámci své pracovní doby trávil čas na internetu sledováním nějakých stránek, které by nesouvisely s jeho prací. To se dost dobře ani nedalo, když žalobce pracoval v kanceláři, kde byl sám a monitor počítače měl otočený zadní stranou ke dveřím. Dveře měly zvenčí kouli a když tam chtěl někdo přijít, klepal. Na dílně se to sice říkalo, ale jestli to bylo něčím podloženo, to svědek nevěděl. Když svědek přišel za žalobcem jako za soustružníkem, tak ten mu řekl, že má moc práce a nestíhá. Jako mistr výroby svědek zadával žalobci práci a stávalo se, že žalobce nedodržel stanovené termíny. V roce 2018, když se zadávaly jedna nebo dvě zakázky týdně, tak z 99 % to byl žalobce, u kterého práce „visela“. Žalobce k práci internet nepotřeboval, ale počítač ano. Několikrát se stalo, že svědka žalobce zavolal k sobě do kanceláře u na kameře mu ukazoval, co tam někteří zaměstnanci dělají. Bylo to nepravidelně, někdy i 3x denně make nebylo to pravidlem. Žalobce věděl vše, co se říkalo v kancelářích a jde se co „šustlo“. Svědek , jméno FO, , který pracoval u žalované na pozici, kdy chystal materiál, uvedl, že je pravdou, že mu žalobce tehdy ukazoval nějaké webové stránky u žalobce v kanceláři, které se týkaly , Anonymizováno, , protože oba byli , Anonymizováno, , a této zálibě se věnovali. Svědek nedokázal říci, zda to bylo v pracovní době ať už jeho nebo žalobce. Mohlo k tomu docházet tak jednou týdně, ale vždy se jednalo pouze o pár minut. Žalobce tam pracoval na asi 3 strojích, které programoval a obsluhoval, pokud byl větší rozsah objednávek, tak tam již někoho měl na pomoc. Práci měl žalobce skoro pořád, když svědek odcházel z práce, tak tam žalobce ještě býval, a když se někdy u něho na dílně zastavil po práci, tak tam žalobce vždy ještě byl. Svědek , jméno FO, uvedl, že u žalované pracoval jako kontrolor asi v době od roku 2017 do 2019. Potvrdil, že si ho občas žalobce zavolal do své kanceláře, kde mu ukazoval nějaké stránky týkající se , Anonymizováno, , ale svědek si již nevzpomněl, zda to bylo v pracovní době. Mohlo to být tak jedenkrát týdně a šlo o pět až deset minut. Svědek , jméno FO, uvedl, že u žalované pracoval jako obsluha CNC strojů někdy v letech 2012 až 2014. Potvrdil, že jim žalobce tehdy ukazoval nějaké fotografie z jeho , Anonymizováno, činnosti a bylo to v jejich pracovní době. Bylo to jen občas a svědek byl takto k žalobci zavolán jen párkrát v rámci celé doby, kdy u žalované pracoval. Vždy se mohlo jednat tak o pět až deset minut. Svědek , jméno FO, pak uvedl, že pracuje pro firmu , Anonymizováno, , která pro občanské sdružení , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, zajišťuje funkčnost vysílačů a internetové techniky. Jeden z vysílačů je umístěn na střeše nemovitosti žalobce.U žalované prováděl v rámci své práce občas servis počítačů, a to někdy před pěti lety. Svědek dále uvedl, že neví nic o tom, zda žalobce v rámci své pracovní doby v době, kdy byl zaměstnán u žalované, si prohlížel nějaké jiné stránky než ty, které by souvisely s jeho prací a nevzpomíná si, zda jej žalobce tehdy žádal o vymazání historie prohlížeče. Žádný z vyslechnutých svědků tak nepotvrdil, že by žalobce během jednoho měsíce strávil v pracovní době 109 hodin surfováním po internetu prohlížením stránek, které nesouvisely s jeho pracovní činností. Listinný důkaz předložený žalovanou nazvaný „součet časů na jednotlivých zakázkách“ za období od 22. 2. 2018 do 7. 8. 2018 se jménem žalobce, sám o sobě předmětný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru také neprokazuje.

8. Čestným prohlášením , jméno FO, , tehdejší účetní žalované, datovaným 27. 7. 2018, má soud za prokázané, že dne 17. 7. 2018 kolem 10:00 hodin se žalobce dostavil do sídla žalované na adresu , adresa, , spolu s dalšími dvěma svalnatými muži, kteří působili arogantně a odstrašujícím dojmem, přičemž jí předložil plnou moc, kterou za žalovanou jako jednatel zmocnil obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , k převzetí soupisu majetku žalované, pořizovací cena, oprávky, přílohy k DPPO za rok 2017, hlavní knihy 2015, 2016 a 2017 s tím, že žalobce jí udělil pokyn, aby tyto dokumenty předala dvěma přítomným mužům, což také z obav učinila a aby v této věci nekontaktovala jednatelku žalované , jméno FO, a ani , právnická osoba, . Z této situace byla natolik v šoku, že musela zůstat doma a do práce šla až další den, přičemž následně uvedené skutečnosti sdělila , jméno FO, telefonicky a omluvila se jí, že předmětné dokumenty oběma mužům vydala, ale z obav nemohla učinit jinak.

9. Při právním posouzení věci soud vycházel v souladu ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), neboť žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2011. Soud v daném případě nejprve zkoumal, zda byla s ohledem na lhůtu uvedenou v § 72 zákoníku práce podána žaloba včas. Dle tohoto ustanovení může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Žaloba byla soudu doručena 5. 9. 2018, přičemž ke skončení pracovního poměru na základě napadeného okamžitého zrušení mělo dle výsledků dokazování dojít 3. 8. 2018, žaloba tak byla podána včas, ve dvouměsíční lhůtě dle § 72 zákoníku práce. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Dle § 60 zákoníku práce musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou, datované 3. 8. 2018 je neplatné, neboť důvod uvedený pod bodem 1, tedy skutečnost, že žalobce měl během jednoho měsíce strávit v pracovní době 109 hodin surfováním na internetu, kdy si měl prohlížet internetové stránky, které nijak nesouvisely s jeho pracovní činností, nebyl prokázán. Důvody uvedené v předmětném okamžitém zrušení pracovního poměru pod body 2 až 5 nesouvisí s výkonem práce žalobce dle pracovní smlouvy datované 1. 2. 2011 na základě které žalobce pracoval u žalované jako programátor. Tyto body souvisí s výkonem funkce jednatele, případně se skutečností, že žalobce figuroval u žalované jako její společník a nejsou tak pro posouzení věci podstatné, když navíck řešení těchto sporů jsou v prvním stupni dle § 9 odst. 2, písm. e) a f) občanského soudního řádu věcně příslušné krajské soudy. K námitce žalobce, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné proto, že jej učinila , jméno FO, , která dne 3. 8. 2018 nemohla za žalovanou jednat soud uvádí, že je třeba vycházet ze stavu dle zápisu v obchodním rejstříku, dle kterého byla jednatelkou žalované v období od 15. 9. 2009 do 16. 3. 2021 a úkon spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce tak platně učinit mohla. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a určil, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobce měl ve sporu plný úspěch a soud mu tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 29.900 Kč dle § 7, bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 9 úkonů právní služby po 2.500 Kč (2x převzetí a příprava, sepis žaloby, účast u jednání ve dnech 8. 4. 2019, 4. 3. 2020, 19. 10. 2020, 18. 11. 2024 a sepis podání dne 28. 2. 2020 a 25. 6. 2021) a 2 úkony právní služby po 3.700 Kč (účast u jednání ve dnech 22. 1. 2025 a 5. 2. 2025). Dále jsou náklady řízení tvořeny 9x režijním paušálem po 300 Kč a 2x po 450 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč. Celkem tak náklady žalobce činí 42.535 Kč.