8 C 213/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15.910 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku ve výši 15.650 Kč</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14.706,26 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši</b> <b>-) 7,25 % ročně z částky 15.650 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>-) 7,25 % ročně z částky 15.650 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,</b> <b>-) 7,50 % ročně z částky 15.650 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>-) 10,75 % ročně z částky 15.650 Kč od 1. 1. 2022 do 26. 5. 2022</b> <b>-) a za dobu od 27. 5. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,</b> <b>b) částku ve výši 260 Kč</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 278,06 Kč,</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši</b> <b>-) 7,25 % ročně z částky 260 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020,</b> <b>-) 7,25 % ročně z částky 260 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021,</b> <b>-) 7,50 % ročně z částky 260 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021</b> <b>-) 10,75 % ročně z částky 260 Kč od 1. 1. 2022 do 26. 5. 2022</b> <b>-) a za dobu od 27. 5. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí,</b> <b>to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku včetně příslušenství. V žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 26. 11. 2007 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 17.400 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 800 Kč, poslední splátka byla stanovena na 1. 12. 2008. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 9.350 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 33.050 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 15.650 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 25.000 Kč a částkou 9.350 Kč zaplacenou žalovanou na tuto jistinu, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 14.706,26 Kč (tj. úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 2. 12. 2008 do 18. 12. 2020), úroků z prodlení z dlužné jistiny 15.650 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení.

2. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 25. 7. 2007 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 480 Kč, poslední splátka byla stanovena na 30. 7. 2008. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 14.740 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 18. 12. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 10.700 Kč. Její příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 260 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15.000 Kč a částkou 14.740 Kč zaplacenou žalovanou na tuto jistinu, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 278,06 Kč (tj. úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 31. 7. 2008 do 18. 12. 2020), úroků z prodlení z dlužné jistiny 260 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. <b>Soud učinil následující skutková zjištění:</b> 5. Ze smlouvy o půjčce, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaná dne 25. 7. 2007 uzavřely dohodu, kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 15.000 Kč, a žalovaná se zavázala kromě částky 15.000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč, celkem tedy částku 25.440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, první splátku do 7. dne od data uzavření smlouvy. Roční procentní sazba nákladů tak činila 206,8 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že částku půjčky převzala v hotovosti.

6. Ze smlouvy o půjčce, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaná dne 26. 11. 2007 uzavřely dohodu, kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 55.000 Kč, a žalovaná se zavázala kromě částky 25.000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 17.400 Kč, celkem tedy částku 42.400 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, první splátku do 7. dne od data uzavření smlouvy. Roční procentní sazba nákladů tak činila 206,8 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že částku půjčky převzala v hotovosti.

7. Ze zákaznické karty, že žalovaná dne 26. 11. 2007 právní předchůdkyni žalobkyně v žádosti uvedla, že půjčku ve výši 25.000 Kč potřebuje na neočekávané výdaje, že má tři nezaopatřené děti narozené v roce 1992, 2002, 2007, je v domácnosti na mateřské dovolené, že její zaměstnavatelem je [příjmení] [příjmení], [obec], [ulice a číslo], její příjmy že tvoří mzda 13.000 Kč, státní podpora 3.400 Kč, další příjmy domácnosti 20.000 Kč, celkem příjmy 36.400 Kč, běžné měsíční výdaje že činí na nájem/inkaso 3.500 Kč, na telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné 3.200 Kč, výdaje na domácnost 10.500 Kč, celkem tedy výdaje 17.040 Kč, že nemá bankovní účet ani platební kartu ani nákupní úvěrovou kartu, že žije v podnájmu, že již má u dané společnosti půjčku.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako postupitel a žalobkyně jako postupník, dne 18. 12. 2020 uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, a to nezajištěných pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými, včetně pohledávek za žalovanou z uvedených dvou smluv o půjčce.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělovala žalované postoupení pohledávek ze tří smluv o půjčce, včetně dvou smluv, které jsou předmětem této žaloby, žalobkyni a oznámení, které obsahovalo i výzvu k úhradě do 10 dnů od obdržení dopisu, dne 1. 2. 2021 předala k poštovní přepravě.

10. Z předžalobní výzvy a podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení a zásilku předal k poštovní přepravě dne 30. 7. 2021. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 11. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaná dne 25. 7. 2007 uzavřely dohodu, kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 15.000 Kč, a žalovaná se zavázala kromě částky 15.000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč, celkem tedy částku 25.440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, první splátku do 7. dne od data uzavření smlouvy. Roční procentní sazba nákladů tak činila 206,8 %. Částka 15.000 Kč byla dne 25. 7. 2007 žalované vyplacena. Žalovaná zaplatila částku 9.350 Kč. Dále žalovaná a stejná právní předchůdkyně žalobkyně dne 26. 11. 2007 uzavřely dohodu, kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 55.000 Kč, a žalovaná se zavázala kromě částky 25.000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 17.400 Kč, celkem tedy částku 42.400 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 800 Kč, první splátku do 7. dne od data uzavření smlouvy. Roční procentní sazba nákladů tak činila 206,8 %. Před uzavřením této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr z údajů sdělených žalovanou, zaznamenaných dne 26. 11. 2007 v zákaznické kartě, a to že má tři nezaopatřené děti narozené v roce 1992, 2002, 2007, je v domácnosti na mateřské dovolené, že její zaměstnavatelem je [příjmení] [příjmení], [obec], [ulice a číslo], její příjmy že tvoří mzda 13.000 Kč, státní podpora 3.400 Kč, další příjmy domácnosti 20.000 Kč, celkem příjmy 36.400 Kč, běžné měsíční výdaje že činí na nájem/inkaso 3.500 Kč, na telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné 3.200 Kč, výdaje na domácnost 10.500 Kč, celkem tedy výdaje 17.040 Kč, že nemá bankovní účet ani platební kartu ani nákupní úvěrovou kartu, že žije v podnájmu, že již má u dané společnosti půjčku. Částka 25.000 Kč byla dne 26. 11. 2007 žalované vyplacena. Žalovaná zaplatila částku 14.740 Kč. Pohledávky z obou smluv byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 18. 12. 2020 postoupeny žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem odeslaným dne 1. 2. 2021. Před podáním žaloby byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužných částek výzvou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne 30. 7. 2021.

12. Vzhledem k datu předání peněz a sjednání smluv soud věc posuzoval v souladu s § 3028 odst. 3 občanského zákoníku podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

13. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“ či„ obč. zák.“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

16. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

17. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

18. Podle Ústavního soudu poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Nezkoumá-li tedy obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (obdobně viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4219/18). Dle judikatury Ústavního soudu je tak možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet závazek za neplatnou, a to i bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon. Je totiž třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, tedy že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy, které jsou svým charakterem spotřebitelským úvěrem. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětné úvěry. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnila. Žalobkyně v řízení ke smlouvě uzavřené dne 25. 7. 2007 neoznačila ani nepředložila žádný důkaz prokazující, že by její právní předchůdkyně uvedenou povinnost splnila. Ke smlouvě uzavřené dne 26. 11. 2017 předložila zákaznickou kartu, ve které však byly zaznamenány údaje sdělené pouze žalovanou. Zda byly ověřeny, prokázáno nebylo, a to zvláště za situace, kdy žalovaná tvrdila, že je na mateřské dovolené, avšak současně tvrdila další měsíční příjmy domácnosti ve výši 20.000 Kč, aniž by uvedla, o jaký příjem se jedná a aniž by bylo prokázáno, že je jí fakticky vyplácen, a to zvláště za situace, kdy právní předchůdkyni žalobkyně bylo známo, že žalovaná u ní má již minimálně jeden jiný úvěr z 25. 7. 2007. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy dle soudu nedostála své povinnosti prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěry splatit a smlouvy o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 39 obč. zák. za neplatné. Soud proto posoudil žalované nároky jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 457 obč. zák., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 26. 11. 2007 poskytla částku 25.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku 9.350 Kč. Dále byl v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 25. 7. 2007 poskytla částku 15.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku 14.740 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné další vzájemné plnění ani netvrdil jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 15.650 Kč a 260 Kč. Dále bylo prokázáno, že pohledávky z uvedených smluv byly postoupeny žalobkyni. Žalobkyni rovněž náleží zákonný úrok z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. Lhůtu k plnění soud určil výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady ve výši 2.252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 15.910 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč Částku 2.252 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.