8 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO: Anonymizováno se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 29.886 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13.736 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.264 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 21. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek ve výši 2.500 Kč a 3.386 Kč zamítá.

IV. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek ve výši 399 Kč ze soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení, a to na účet Okresního soudu v Šumperku, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že uzavřel dne 3. 7. 2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 3. 7. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9.000 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách dle smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne 20. 10. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 1.264 Kč. Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů („ZSVD“): „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím PINu zaslaného žalobkyní na klientem uvedené telefonní číslo , tel. číslo, následné zadání PINu klientem na webových stránkách žalobkyně představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným v písemné podobě. Tento závěr je rovněž v souladu se stanoviskem ČNB ve vztahu k uzavírání smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ZSÚ“), na dálku, když ČNB k této otázce publikovala následující stanovisko: „Obecně z pohledu výkonu dohledu nad ochranou spotřebitele ČNB nepovažuje za nezbytné, aby za účelem dodržení písemné formy byla v soukromoprávních vztazích právní jednání učiněná elektronickými prostředky vždy podepsána zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu článku 3 bod 11) nařízení eIDAS, resp. dříve § 2 písm. b) ZEP, a to proto, že požadavek písemné formy vyplývá podle důvodové zprávy k ZSÚ z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory a podle ČNB pak především ze snahy zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky. Těmto záměrům může podle ČNB často vyhovět i (prostý) elektronický podpis.“ (Stanovisko ČNB K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soubor otázek a odpovědí). Konečně žalobkyně závěrem podotkla, že v rámci procesu kontraktace je třeba odlišit ověření totožnosti (které bylo žalobkyní provedeno postupem v souladu s § 11 odst. 7 a § 12 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, jak je popsáno v předchozím odstavci), a podpis samotný, který neslouží k ověření totožnosti, nýbrž ke stvrzení konečnosti dohody a vážnosti vůle (obdobně jako v případě vlastnoručního podpisu, kdy totožnost také není ověřována prostřednictvím podpisu, ale předložením průkazu totožnosti). Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2.500 (čl. 2.3 Smlouvy, písemné výzvy odeslány dne 6. 8. 2024, 16. 9. 2024, 27. 9. 2024, 16. 10. 2024 a 25. 10. 2024). K částce požadované za výzvy k úhradě odeslané dlužníkovi žalobkyně uvedla, že důvodová zpráva k ZSÚ uvádí, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, kdy takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobkyně žalovanému odeslala upomínky s odstupem několika dnů (viz výše). Jednání žalobkyně je tedy v souladu s výše uvedeným požadavkem dle důvodové zprávy. Pokud snad zákonodárce zamýšlel odesílání upomínek omezit restriktivněji, měl tak učinit přímo ustanovením v zákoně, nebo případně vyjádřením takové myšlenky v důvodové zprávě, což ale neučinil. Pokud přihlédneme k praxi veřejnoprávních institucí, tak např. centrální depozitář cenných papírů na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb., požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů ve výši 290 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Přičemž autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod. Výše poplatku za upomínky účtovaná žalobkyní ve výši 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost , právnická osoba, . účtuje za každou upomínku 600 Kč, , právnická osoba, . 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). V žádném případě se tedy nedá u žalobkyně hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. nákladech neodpovídajících tržnímu standardu, nadto v situaci, kdy žalobkyně se žalovaným se na výši nákladů domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tedy zcela v mezích a po právu. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje činí 26.500 Kč. Jistina + poplatek ve výši 24.000 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 7. 2024 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15.000 Kč (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne 21. 10. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 27. 8. 2025, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 4.650 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného, a to na výši 3.386 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 1. 7. 2025, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Výpisem z běžného účtu žalobkyně a zprávou , právnická osoba, ., datovanou 5. 11. 2025, má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla dne 3. 7. 2024 připsána částka 15.000 Kč z účtu žalobkyně.

4. Předžalobní výzvou datovanou 1. 7. 2025 a podacím lístkem České pošty datovaným 1. 7. 2025, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala před podáním žaloby žalovaného k úhradě žalované částky.

5. S ohledem na datum, kdy mělo mezi účastníky dojít k uzavření předmětné smlouvy o úvěru a poskytnutí finančních prostředků na účet žalovaného, soud posuzoval věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného od 1. 12. 2016.

6. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že s žalovaným uzavřela dne 3. 7. 2024 v žalobě tvrzenou smlouvu o zápůjčce, když na žalobkyně předloženém vyhotovení této smlouvy není uveden podpis žalovaného a ze samotného PIN kódu , Anonymizováno, nelze bez dalšího dovodit, že se jedná o právní úkon žalovaného. I kdyby žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel, žalobkyně v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně neověřila jeho úvěruschopnost před poskytnutím předmětného úvěru, když se spokojila toliko s údaji uvedenými žalovaným v jeho žádosti o poskytnutí úvěru.

11. Soud proto z výše uvedených důvodů považuje žalobkyní předloženou smlouvu o zápůjčce za neplatnou a nárok žalobkyně posuzoval jako vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 2991 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši 15.000 Kč a dosud splatil 1.264 Kč, soud mu uložil povinnost vrátit žalobkyni částku 13.736 Kč jako bezdůvodné obohacení včetně úroků z prodlení určených dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když ve sporu byl v převážné míře úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

13. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud dle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků soudní poplatek, který dle položky 1, bodu 1, písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 1.495 Kč. Žalobkyně dosud uhradila 1.096 Kč a zbývá tak doplatit 399 Kč.