8 C 223/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících Jindřišky Košíkové a JUDr. Miloslava Krejčího ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o: zaplacení 40.652 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku ve výši 20.458 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20.458 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení,</b> <b>b) částku ve výši 6.152 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6.152 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení,</b> <b>c) částku ve výši 13.917 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13.917 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení,</b> <b>d) částku ve výši 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 125 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 18.497 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s tím, že žalovaný pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 1. 2019, druh práce byl sjednán – strojvedoucí. Žalovaný, jako zaměstnanec, uzavřel s žalobkyní, jako zaměstnavatelem, dne 14. 1. 2019 kvalifikační dohodu, na jejímž podkladě mu zaměstnavatel v rámci zvyšování kvalifikace umožnil absolvovat kurz strojvedoucího se závěrečnou zkouškou (nejpozději k datu 31. 3. 2019) a v níž se žalovaný zavázal, že pokud nesplní závazek setrvat v pracovním poměru u žalobkyně nejméně po dobu 2 let od ukončení kurzu závěrečnou zkouškou (tj. nejméně do 31. 3. 2021), popř. rozváže pracovní poměr s žalobkyní před zvýšením kvalifikace, nahradí žalobkyni náklady spojené se zvýšením kvalifikace dle této dohody, popř. jejich poměrnou část. Za náklady se přitom považují náklady na kurz, poskytnutá náhrada mzdy, náklady na dopravu, stravné. Maximálně mohla žalobkyně dle dohody požadovat k úhradě částku 35.500 Kč. Žalovaný podmínky výše uvedené smlouvy nesplnil, neboť 13. 8. 2019 podal výpověď z pracovního poměru, ten tedy skončil k 31. 10. 2019. V Dohodě o splácení závazku ze dne 1. 12. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše (20.458 Kč) a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 7. 2021. Žalovaný pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 14. 1. 2019, druh práce byl sjednán - strojvedoucí, pracovní doba byla sjednána s nerovnoměrným rozvržením. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou a byl ukončen výpovědí zaměstnance podanou 13. 8. 2019 ke dni 31. 10. 2019. Dle kolektivní smlouvy měl žalovaný nárok na 5 týdnů dovolené v kalendářním roce. Žalovaný odpracoval pro žalobkyni 148 dní, za což by mu vznikl nárok na dovolenou po dobu 18,5 dne. Žalovaný se však od 1. 8. 2019 – 16. 8. 2019 neomluveně nedostavil do práce, za což mu byl nárok na dovolenou krácen o 12 dnů (1 den za každý den neomluvené absence). Žalovaný čerpal dovolenou po dobu 18 dní, za což mu byla poskytnuta náhrada mzdy celkem 19.883 Kč. Žalovaný tak přečerpal dovolenou, na níž mu vznikl nárok, o 12 dnů. Za dobu přečerpané dovolené tak zůstal zaměstnanci dluh vůči společnosti ve výši 6.152 Kč. Náhrada mzdy za dovolenou, na níž žalovaný neměl nárok, je bezdůvodným obohacením na straně žalovaného. V dohodě o splácení závazku ze dne 1. 12. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše (6.152 Kč) a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 7. 2021. Žalovaný, jako zaměstnanec, způsobil žalobkyni, jako zaměstnavateli, škodu na přechodovém měchu na vozidle [anonymizováno 5 slov] [číslo] tím, že dne 18. 3. 2019 při posunu železničního vozidla dostatečně nezkontroloval průjezdný profil a zachytil přechodovým měchem o železnou bednu ležící u koleje a žalobci tak způsobil škodu ve výši 13.917 Kč. V dohodě o splácení závazku ze dne 1. 12. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše (13.917 Kč) a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 7. 2021. Žalovaný, jako zaměstnanec, byl při výkonu činnosti pro žalobkyni, jako zaměstnavatele, pojištěn pojistnou smlouvou u společnosti [právnická osoba], [číslo] to pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli, s ročním pojistným ve výši 538 Kč. Z důvodu neomluvení absence a následného ukončení pracovního poměru žalovaným vůči žalobkyni dluh ve výši 125 Kč, jako poměrná část pojistného za dobu 10. 7. 2019 – 30. 9. 2019. V dohodě o splácení závazku ze dne 1. 12. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše (125 Kč) a zavázal se jej uhradit nejpozději do 31. 7. 2021. Žalovaný byl vyzván k vrácení plnění dopisem žalobkyně ze dne 23. 3. 2022.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nastoupil pro žalovanou 14. 1. 2019, měl nastoupit jako strojvůdce. Odvolává se na předpis D1 vydaný Drážním úřadem, který je závazný pro všechny provozovatele dráhy, kde se jasně stanoví podmínky a způsob, jak má být proveden výcvik strojvůdců, posunovačů a další železničních pracovníků. V tomto předpise se taxativně stanovuje, že teoretická příprava pro funkci strojvůdce v délce 4 týdnů, což u žalované nebylo, bylo to pouze 14 dnů. Dále se stanovuje, že praxe pod dohledem zkušeného pracovníka na stroji, tedy lokomotivě, v délce 6 týdnů, to před zkouškami, pak může být tento uchazeč dle názoru drážního úřadu připuštěn ke zkouškám. Praxe u žalobkyně byla pouze týden. Při nástupu se společnost žalobkyně písemně zavázala, že poskytne žalovanému veškerý studijní materiál a samozřejmě adekvátní praxi do zkoušek. Pokud se jedná o studijní materiál, kterým je právě předpis D1, který pojednává o všem, co se na dráze děje, ten žalovaný od žalobkyně nikdy neobdržel ani mu nebyl zapůjčen. Specifikace pro provoz u žalobkyně se stanovuje vlečkovým řádem, který má být v souladu s předpisem D1, ten taktéž žalovaný neobdržel, kde má být charakteristika veškerého kolejiště a jeho doplňujících provozů. K vlečkovému řádu žalobkyně se dostal až dva měsíce po úspěšných zkouškách. Z důvodu toho, že se nemohl řádně připravit, první kolo zkoušek neudělal, a to pouze v koncovce„ praktická“. Většinu podkladů pro studium si opatřil ze Střední školy [anonymizována tři slova] v [obec], včetně předpisu D1, a to z důvodu, že tam před více jak 15 lety dělal maturitu při zaměstnání. Po 4 týdnech praxe, tedy 4 týdny po prvních zkouškách, šel na opakovanou zkoušku, kterou absolvoval. Z důvodů několika událostí, jak již předem uvedl, že předpis D1 stanoví i přípravu pro posunovače, tak jako strojvůdce, dle názoru tehdejšího vedoucího dopravy stačí dva dny a je z něho posunovač. Žalovanému osobně se jako strojvůdci stalo, že posunovač mu zavěsil vagón na lokomotivu a on ho sunul ven po kolejišti, posunovač ho naváděl. Z ničeho nic žalovanému vagón ujel, do dneška neví, jak se to mohlo stát. Druhý případ uvádí – když měl vyvézt z haly pětidílnou soupravu [anonymizováno], která měla být přistavena pod elektrickou trakci. Posunovač mu sdělil, že je vše v pořádku a že můžu sunout. Žalovanému to nedalo, tak se nerozjel, protože posunovač tam byl krátce, a šel si soupravu projít. S hrůzou zjistil, že má dva pracovníky pod soukolím vagónu. Kdyby se dal na pokyn posunovače do pohybu, tak by je zabil. Tehdy se rozhodl odejít od [právnická osoba]. Tato událost se stala zhruba týden po smrtelném úrazu pracovníka u žalobkyně. Společnost žalobkyně odmítla žalovaného v jím navržené lhůtě propustit a nepropustili ho. Posléze se mu stal úraz s ramenem a byl na nemocenské. V době nemocenské mu část nemocenských dávek žalobkyně zadržela a do dnešního dne mu je nevyplatila. To je vše k části dluhu, který se týká kurzu pro strojvůdce. Žalobkyně po žalovaném ještě požaduje opravu poškozené jednotky soupravy [anonymizováno] a jedná se o spojovací měch mezi jednotkami, když pracoval třetí den na vnitřní posuvně v hale, s kterou nebyl seznámen, ani ji neřídil a ani nemohl nijak zabránit, jenom křičel, ať zastaví. Za dva dny poté za ním přišel vedoucí dopravy s tím, že mu dává podepsat, že u toho byl přítomen, že se to bude teprve projednávat. Do dnešního dne nebyl žalovaný seznámen s protokolem o škodní události ani jejího projednání, s ničím. K ukončení pracovního poměru u žalobkyně mu bylo ukončení podán i závazek na zaplacení těchto položek, které podepsal, aby to celé ukončil. O žádné přečerpané dovolené nic neví. Měl spoustu přesčasů, ale když žádal o volno, tak mu jej nedali. Co se týče žalobkyní požadované částky 125 Kč za poměrnou část pojistného za dobu od 10. 7. 2019 až 30. 9. 2019, tak tuto část žaloby uznává. Co se týče požadavku žalobkyně na úhradu bezdůvodného obohacení za přečerpanou dovolenou, tak k tomuto žalovaný uvedl, že všichni pracovníci dopravy, tedy posunovači i strojvedoucí, na stanovené směně, tj. denní nebo ranní, měli nástup vždy hodinu před, tedy na pátou, ne na šestou, a pracovníci na odpolední směnu končili ve 23:00 hod., dále bylo stanoveno, že dvakrát do měsíce, to se střídalo, jednou v sobotu na den a jednou v neděli na den. Podle toho, jak vycházela směna. Žalovaný žádal o náhradní volno, v tom mu nebylo vyhověno. Je pravdou, že v době od 1. 8. 2019 do 16. 8. 2019 bez omluvy nepřišel do práce. Nárok žalobkyně na částku 6.152 Kč neuznává, protože oni mu pro změnu zadrželi nemocenské dávky. Tyto nemocenské dávky po žalobkyni v tomto řízení nepožaduje, ani je neuplatňuje jako procesní obranu.

3. Shodným tvrzením účastníků má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně na pozici strojvůdce od 14. 1. 2019.

4. Dohodou o splácení závazku datovanou 1. 12. 2019 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem byla uzavřena uvedená dohoda, ve které je uvedeno, že zaměstnanec tímto uznává svůj závazek vůči zaměstnavateli, jakožto poměrnou část nákladů na kurz strojvedoucího dle kvalifikační dohody ze dne 14. 1. 2019 ve výši 20.458 Kč, dále náklady za přečerpanou dovolenou ve výši 6.152 Kč, dále škodu za poškození přechodového měchu č. [anonymizováno] [číslo] ve výši 13.917 Kč a neuhrazené pojistné ve výši 125 Kč, tj. celkem 40.652 Kč. Tuto částku uhradí zaměstnanec převodem na účet ve dvaceti splátkách po minimální splátce ve výši 2.000 Kč tak, aby byla celá částka splacena nejpozději do 31. 7. 2021. Závazek je také možné splatit předčasně, uhrazením zbývajícího zůstatku. Účastníci dohody se dále dohodli, že nebude-li splátka ve lhůtě zaplacena, stane se závazek splatným.

5. Vzhledem k dále uvedeným právním závěrům soud nečinil z dalších provedených důkazů žádná skutková zjištění.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žalovaný byl z žalobkyně zaměstnán od 14. 1. 2019 na pozici strojvůdce. Dne 1. 12. 2019 uzavřel s žalobkyní výše uvedenou dohodu, ve které uznal svůj závazek vůči žalobkyni spočívající v náhradě škody v celkové výši 40.652 Kč, kterou se zavázal splácet v pravidelných splátkách v minimální výši 2.000 Kč tak, aby celý dluh byl uhrazen nejpozději do 31. 7. 2021. Na svůj dluh však neuhradil nic. Při právním hodnocení soud vycházel ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“) a subsidiárně též ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), neboť se žalobkyně domáhá zaplacení peněžité částky, kterou se jí žalovaný zavázal uhradit v dohodě o splácení závazku datované 1. 12. 2019. Dále se soud řídil právními závěry Nejvyššího soudu učiněnými v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2226/2018. Vzhledem k tomu, že zákoník práce neobsahuje samostatnou úpravu uznání dluhu, řídí se uznání dluhu v pracovněprávních vztazích příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Dle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem; zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Prohlášení o uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli; to však nebrání tomu, aby prohlášení o uznání dluhu bylo učiněno ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše (tedy uznání dluhu„ co do důvodu a výše“). Způsob vymezení důvodu dluhu a jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení, stačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají. Protože uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranně právní jednání učinil, případně věřiteli, kterému bylo toto právní jednání adresováno, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. Uznává-li dlužník více dluhů, musí nepochybně určit, které jednotlivé dluhy (co do důvodu i výše) uznává. Pouze v takovém případě je splněna podmínka určitosti právního jednání. Uznání dluhu (písemné prohlášení podle § 2053 občanského zákoníku, jakož i konkludentní uznání dluhu podle § 2054 občanského zákoníku) plní zajišťovací funkci tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 občanského soudního řádu, který určuje, že pokud v řízení nevyšel najevo opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třeba i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 občanského soudního řádu skutečnost za prokázanou. Z uvedeného vyplývá, že uznání dluhu je v pracovněprávních vztazích právním jednáním (pracovněprávním jednáním), kterým se rozumí projev vůle směřující k právním následkům (vyvolávající právní následky spočívající zejména ve vzniku, změně, udržení nebo zániku práv a povinností), které jsou v právním jednání vyjádřeny nebo které plynou ze zákona (z pracovněprávních předpisů), dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. V souladu s výše uvedenými závěry soud při jednání dne 12. 4. 2023 v souladu s § 118a odst. 3 občanského soudního řádu vyzval žalovaného, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že závazek, resp. závazky v celkové výši 40.652 K, které uznal v dohodě o splácení závazku datované 1. 12. 2019, nevznikly. Současně byl žalovaný soudem poučen o tom, že pokud důkazy neoznačí, může to pro něho znamenat neunesení důkazního břemene a následný možný neúspěch ve sporu. Na žádost žalovaného mu byla soudem poskytnuta k označení důkazů lhůta 30 kalendářních dnů. Při jednání dne 7. 8. 2023 žalovaný uvedl, že žádné listinné důkazy nemá a co se týče případných svědků, ti si již nic nepamatují a žalovaný je nechce výslechem v této věci obtěžovat. Za této situace má soud s ohledem na výše uvedenou zákonnou domněnku za prokázané, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu v celkové výši 40.652 Kč tak, jak sám uznal v dohodě o splácení závazku datované 1. 12. 2019. Pravost svého podpisu na této listině sám žalovaný potvrdil při jednání dne 15. 2. 2023. Soud proto uložil žalovanému povinnost částku 40.652 Kč zaplatit žalobkyni, a to včetně úroků z prodlení určených dle § 1970 občanského zákoníku, přičemž počátek prodlení je počítán ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě předmětného závazku sjednané v dohodě o splácení závazku, která byla sjednána nejpozději do 31. 7. 2021.

7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu plný úspěch a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 15.070 Kč, dle § 7, bodu 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby po 2.740 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast u jednání ve dnech 15. 2. 2023, 12. 4. 2023 a 7. 8. 2023) a 1.370 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v zaslání prosté předžalobní výzvy. Dále jsou náklady řízení tvořeny 6x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 1.627 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činí 18.497 Kč.