8 C 248/2019

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících Svatavy Slavické a Emílie Opatrné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a zaplacení přesčasů, diet a odstupného <b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni přípisem ze dne 19. 9. 2019, je neplatné.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení neuhrazených přesčasů ve výši 23.625 Kč, odstupného ve výši 52.000 Kč, neproplacených diet a vystavení nového zápočtového listu, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 38.330 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že okamžité skončení pracovního poměru dané žalovaným dne 19. 9. 2019 je neplatné s tím, že žalovaný byl u žalobkyně na základě písemné pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2018 zaměstnán jako koordinátor vstupní kontroly s místem výkonu práce na pracovišti v [obec] a nástupem do práce dne 15. 2. 2018. Tento pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou na 12 měsíců a poté dohodou prodloužen na dobu neurčitou. Dne 20. 9. 2019 byl žalobkyni doručen přípis žalovaného datovaný 19. 9. 2019 nazvaný okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, ve kterém uvedl, že v souladu s § 56 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ke dni 19. 9. 2019 ruší pracovní poměr z důvodu více než jednoměsíčního prodlení s vyplacením jeho mzdy (části mezd) za měsíce 02/ 2017 2017, 01/ 2018 2018 a 01/ 2019 2019. A sice opětovné neproplacení řádných přesčasů (ačkoliv žalobkyni na tento stav několikrát upozorňoval). A také soustavné neproplácení„ diet“ na služebních cestách do [obec], které sice nemají vliv na toto ukončení pracovního poměru, ale také jsou dlužnou částkou vůči žalovanému. Jak je zřejmé, že žalovaný okamžitě zrušil svůj pracovní poměr dne 20. 9. 2019 a to zpětně ke dni 19. 9. 2019. Navíc okamžité zrušení pracovního poměru není žádným jiným způsobem odůvodněno ani konkretizováno co do výše tvrzené neproplacené mzdy, resp. části mzdy, ani co do konkretizace jednotlivých měsíců, za něž by měla žalobkyně žalovanému cokoliv dlužit na mzdě či její části. Žalobkyně dále nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru, neboť ke dni 19. 9. 2019 žalovanému nedlužil žádnou mzdu nebo její část. Navíc pracovní smlouva byla uzavřena až 6. 2. 2018 a žalobkyně tak ani nemůže žalovanému dlužit mzdu nebo její část za období od února do prosince 2017.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že v žádném případě nesouhlasí s návrhem žalobkyně. Ba právě naopak podal na žalobkyni žalobu pro nevyplacení dlužné mzdy a psychickou újmu.

3. Žalobou, doručenou soudu dne 3. 12. 2019 se žalovaný domáhal po žalobkyni proplacení přesčasů, diet a úhradu odstupného s tím, že byl u žalobkyně zaměstnán od 15. 2. 2017 jako [anonymizována tři slova]. Zpočátku byl hrozně rád, že má stabilní zaměstnání, ale již od počátku byl diskriminován na základě jeho osobní schválené insolvence. Již od samého počátku byl panem [příjmení] ponižován a ignorován, a když se po první výplatně zeptal, proč nemá proplacených 55 hodin přesčasů za březen 2019, tak se mu pan majitel jen vysmál do telefonu a následně do očí při osobní návštěvě a řekl mu, že mu nebude nic proplácet a že mu ty peníze stejně vezme insolvenční správce a že ho to nezajímá. Nakonec dal žalovaný dne 19. 9. 2019 ve firmě okamžité zrušení pracovního poměru pro nezaplacení mezd nebo části mezd v řádném termínu. Za dobu od 15. 2. 2017 do 19. 9. 2019 nabyla žalovanému proplacena ani jedna hodina přesčasů, také mu nebyly proplaceny diety za služební cesty do [obec]. Po žalobkyni pak požadoval také proplacení odstupného, ale marně. Dokonce ze strany žalobkyně s ním byl rozvázán pracovní poměr dle § 55 ke dni 15. 9. 2019, což nedává smysl, protože žalovaný pracovní poměr ukončil ke dni 19. 9. 2019. Aby toho nebylo málo, tak tento § 55 mu žalobkyně napsala do všech možných papírů, čímž mu znemožnila získat novou adekvátní práci a také se nemohl přihlásit na úřad práce. Oběma těmi věcmi pak vznikla žalovanému psychická i morální újma. Žalovaný tak požadoval po žalobkyni zaplacení veškerých dlužných hodin přesčasů včetně příplatků za přesčas a úroků z prodlení za období od února 2017 do září 2019 dle správných záznamů o docházce, které má žalobkyně k dispozici. Veškeré dlužné diety a úroky z prodlení za období od února 2017 do září 2019 dle správných záznamů o docházce, které má žalobkyně k dispozici. Nárokovatelné dvouměsíční odstupné na základě ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance včetně úroků z prodlení. Veškeré soudní a právní výlohy a náklady žalovaného. A v poslední řadě odškodnění za psychickou a morální újmu, za nepravdivé údaje na zaslaných formulářích a tím sníženou možnost získání adekvátního zaměstnání, a to ve výši 300.000 Kč.

4. K uvedené žalobě žalobkyně uvedla, že především s návrhem žalovaného nesouhlasí a jeho nárok neuznává ani částečně, když je zřejmé, že podaná žaloba je s ohledem na žalobkyní podanou žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, která je OS v [obec] vedena pod sp. zn. 8 C 248/2019 nejen nedůvodná, ale přinejmenším předčasná. Je zřejmé, že žalovaný se v rámci obsahu svého návrhu pasuje do pozice osoby údajně žalobkyní diskriminované, ponižované, a ignorované, které, jako jediné, neměla být žalobkyní vyplácena blíže žádným způsobem nekonkretizovaná náhrada za údajné přesčasy a to za situace, kdy pouze tvrdí, ale nedokládá žádné, jím údajně žalobkyni zaslané, písemné výzvy, v jejichž rámci měl žalobkyni na výše uvedené okolnosti upozorňovat. Z dokumentů, které byly soudem v této věci žalobkyni zaslány, vyplývá, že návrh žalovaného je zcela nekonkrétní, domnělý, nepodložený a v části údajné diskriminace a ignorace či ponižování zcela vyfabulovaný a za této situace je navrhovaný, zcela obecný, petit žaloby zcela nevykonatelný, když žalovaný podává obecnou žalobu na náhradu blíže nekonkretizované části mzdy, i za období předcházejícího, a již ukončeného, pracovního poměru a ve zcela nekonkretizované částce, kdy tyto nároky žádným způsobem nedokládá a neprokazuje. K věci žalobkyně uvedla, že žalovaný byl u ní, na základě písemné pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2018, zaměstnán jako [anonymizována tři slova] s místem výkonu práce na pracovišti [obec], [ulice a číslo], se dnem nástupu práce 15. 2. 2018. Tento pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou na 12 měsíců. V rámci této pracovní smlouvy byla sjednána měsíční hrubá mzda ve výši 19.600 Kč s tím, že splatnost mzdy, termín a způsob její výplaty včetně možných a nenárokových odměn je upravena ve Mzdovém předpisu společnosti zaměstnavatele, s nímž byl žalovaný, jako zaměstnanec při nástupu do zaměstnání, seznámen. Dne 10. 1. 2019 byl mezi žalobkyní, jako zaměstnavatelem a žalovaným, jako zaměstnancem uzavřen dodatek k pracovní smlouvě ze dne 6. 2. 2018, na jehož základě se pracovní poměr žalovaného u žalobkyně, s účinností ode dne 14. 2. 2019 mění na pracovní poměr na dobu neurčitou s tím, že v ostatním zůstávají původní ustanovení pracovní smlouvy beze změny. Dne 20. 9. 2019 byl žalobkyni, prostřednictvím elektronické pošty, doručen přípis žalovaného datovaný dnem 19. 9. 2019 a nazvaný„ okamžité zrušené pracovního poměru ze strany zaměstnance“ v němž žalovaný žalobkyni sděluje, že se žalobkyní uzavřel dne 15. 2. 2017 pracovní poměr který„ v souladu s ustanovením § 56 písm. b) zákona č. 262/2005 Sb., zákoníku práce, v platném znění, ke dni 19. 9. 2019 ruší pracovní poměr z důvodu více než jednoměsíčního prodlení s vyplacením mzdy (části mzdy) za měsíc 02/ 2017 2017, 01/ 2018 2018 a 01/ 2019 2019. A sice opětovné neproplácení řádných přesčasů (ačkoliv jsem Vás na tento stav několikrát upozorňoval). A také soustavné neproplácení„ diet“ na služebních cestách do [obec], které sice nemají vliv na toto ukončení pracovního poměru, ale také jsou vaší dlužnou částkou vůči mé osobě“. Žalovaný po doručení svého přípisu o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 9. 2019, který byl žalovanému doručen až dne 20. 9. 2019, tímto dnem přestal docházet na pracoviště a plnit své pracovní povinnosti vplývající pro něj z uzavřené pracovní smlouvy. Nedostavil se tak k výkonu práce ani dne 20. 9. 2019, ani dne 23. 9. 2019, ani dne 24. 9. 2019 a ani dne 25. 9. 2019. Jak je zřejmé, žalovaný okamžitě zrušil svůj pracovní poměr dne 20. 9. 2019 a to zpětně ke dni předcházejícímu doručení žalobkyni, tedy ke dni 19. 9. 2019. Navíc okamžité zrušení pracovního poměru žalobce ze dne 19. 9. 2019 pak není ani žádným jiným způsobem odůvodněno ani konkretizováno co do označení konkrétního nároku, ani výše tvrzené neproplacené mzdy, resp. části mzdy, ani co do konkretizace jednotlivých měsíců a konkrétních dní ani hodin, za něž by měla žalobkyně žalovanému cokoliv dlužit na mzdě či její části. Pro úplnost žalobkyně dodala, že dne 19. 9. 2019, k němuž měl být pracovní poměr žalovaným okamžitě zrušen, byl žalovaný ještě v zaměstnání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesouhlasila z důvody uváděnými žalovaným v jeho přípise o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 9. 2019, zaslala žalovanému dne 20. 9. 2019 prostřednictvím elektronické pošty (i doporučeně poštou) výtku o nedostavení se do práce v jejímž rámci pak vyzvala žalovaného, aby se dne 24. 9. 2019 v 11 hod. dostavil na pracoviště s tím, že pokud nebude ze strany žalovaného výzva uposlechnuta může s ním být okamžitě zrušen pracovní poměr z důvodu hrubého porušení pracovní kázně. Současně byl žalovaný žalobkyní vyzván k doložení dokumentů a k předložení pracovních pomůcek mu svěřených k výkonu práce. Žalovaný na tuto výzvu žádným způsobem nereagoval a ve stanovený den, ani v následné dny se bez uvedení důvodu a bez omluvy na pracoviště, k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, nedostavil. Proto s ním žalobkyně svým přípisem ze dne 25. 9. 2019, doručené jak prostřednictvím elektronické pošty týž den, tak i doporučeně na obě známé adresy žalovaného, dle ust. § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce, okamžitě zrušila pracovní poměr pro hrubé porušení pracovní kázně. Žalobkyně nesouhlasí s nárokem žalovaného vyplývajícím z okamžitě zrušeného pracovního poměru dle ustanovení § 56 písm. b) zákoníku práce ke dni 19. 9. 2019, neboť ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně žalovanému vůbec nedlužila žádnou, žalovaným blíže vůbec nekonkretizovanou, částku mzdy, ani její část za žalovaným obecně tvrzené období, když mzda vždy byla žalovanému řádně vyplacena převodem na účet. Navíc nutno podotknout, že žalovaný se žalobkyní uzavřel pracovní smlouvu až dne 6. 2. 2018 a tudíž mu objektivně nemůže žalobkyně dlužit mzdu, či její část ani za období 02/ 2017 2017, kdy ještě pracovní poměr, z něhož se žalovaný nároků domáhá, ani neexistoval. V této části pak žalobkyně poukazuje na to, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 15. 2. 2017 byl sjednán na dobu určitou na 12 měsíců a skončil dnem 14. 2. 2018, kdy dne 6. 2. 2018 byla sjednána nová pracovní smlouva na dobu určitou na 12 měsíců s nástupem práce dne 15. 2. 2018. Z obsahu okamžitého zrušení pracovního poměru tedy vyplývá, že žalovaný měl svým přípisem ze dne 19. 9. 2019 zrušit pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 15. 2. 2017, který byl sjednán na dobu určitou 12 měsíců, a tedy okamžitým zrušením žalovaný skončil pracovní poměr, který již sám skončil uplynutím sjednané určité doby dnem 14. 2. 2018. Tedy byl žalovaným okamžitě rušen již dnem 14. 2. 2018 skončený pracovní poměr. S přihlédnutím k tomu, že v době doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaného ze dne 19. 9. 2019, ve smyslu ust.„ § 56 písm. b) “ zák. práce, žalobkyni, neexistoval žádný tvrzený, ani jiný, právní důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť k tomuto dni žalobkyně žalovanému nedlužila žádnou mzdu ani její část, žalobkyni nezbylo než se neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, učiněné žalovaným přípisem ze dne 19. 9. 2019 a doručeného žalobkyni dne 20. 9. 2019, domáhat návrhem na zahájení soudního řízení o této věci u příslušného soudu, kdy tato žaloba je vedena OS [obec] pod č. j. 8 C 248/2019.

5. Vzhledem k neurčitosti výše uvedené žaloby, kterou podal žalovaný dne 3. 12. 2019, jej soud vyzval usnesením ze dne 10. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], aby ve lhůtě do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně odstranil vadu své žaloby datované 28. 11. 2019, doručené zdejšímu soudu dne 3. 12. 2019. Vady žaloby spočívaly v její neurčitosti, kdy z jejího obsahu nebylo zřejmé, jaké konkrétní částky se domáhal za přesčasy a za jaké dny, jaké konkrétní částky se domáhal na dietách a za jaké dny a jaké konkrétní částky se domáhal na odstupném. Dále nebylo zřejmé, jakých úroků z prodlení se konkrétně domáhal, tedy z jaké částky, resp. částek, za jaké období a v jaké výši. Soud tímto tedy vyzval žalovaného, aby výše uvedené nedostatky své žaloby odstranil, a to tak, že uvede, jakou konkrétní částku či částky požaduje na dlužné mzdě či platu za přesčasy a o jaké konkrétní přesčasy se jedná (uvede konkrétní dny či období), dále uvede jakou konkrétní částku či částky požaduje na dlužných dietách a o jako konkrétní dny se jedná a dále uvede, jakou konkrétní částku požaduje na odstupném. Současně byl soudem poučen, že nebude-li žaloba doplněna a opravena ve výše uvedené lhůtě a pro vady žaloby soud nebude moci pokračovat v řízení, usnesením žalobu odmítne. Odmítnutím se řízení končí. Na toto žalovaný reagoval podáním doručeným soudu 29. 1. 2020, ve kterém uvedl, že jednoznačně požaduje doplatit veškeré přesčasy jím odpracované a to za dobu od 02/ 2017 – 09/ 2019 + zákonný příplatek 25 % k těmto hodinám. Počet hodin a dny má u sebe k dispozici zaměstnavatel, který si je každý měsíc upravoval podle sebe. Co se týká diet, ty jsou v tuto chvíli ze strany žalovaného nedohledatelné. Nikdy se nikomu ve firmě neproplácely a žalovaný tak nemá jak je nyní dopočítat. Dále žalovaný uvedl, že požaduje dvouměsíční odstupné z hrubého platu 26.000 Kč měsíčně, tedy 52.000 Kč. Dále požaduje jednorázové odškodné ve výši 300.000 Kč, které bude kompenzovat šikanu ze strany zaměstnavatele kvůli insolvenci žalovaného. Dále je to ohodnocení psychické újmy. A v nepodlesní řadě je to kompenzace za ušlý zisk, díky neopravenému zápočtovému listu s uvedeným § 55, který dlouhodobě znemožnil žalovanému najít si adekvátní pracovní místo.

6. Podáním ze dne 7. 7. 2020, které bylo soudu doručeno 3. 8. 2020, pak žalovaný vzal svoji žalobu v části, ve které se domáhal odškodnění ve výši 300.000 Kč, zpět a soud řízení v této části zastavil v usnesení ze dne 6. 8. 2020, č. j. 8 C 252/2019 – 23, které nabylo právní moci dne 9. 9. 2020.

7. V podání doručeném soudu 8. 10. 2020 žalovaný pro upřesnění uvedl, že požaduje za celou dobu od 15. 2. 2017 do 19. 9. 2019 doplacení veškerých přesčasů, které nikdy proplaceny nebyly, i když byly měsíčně vykazovány. A to v částce odpovídající hodinové mzdě + příplatky za přesčasy, a to vše samozřejmě zpětně od 15. 2. 2017 na základě měsíčně předkládaných výkazů práce, tak jak je žalobkyně dostávala na konci měsíce od všech zaměstnanců. Tyto výkazy má žalobkyně jistě v pořádku a archivovány, takže není problém dohledat a částku dopočítat včetně úroků z prodlení. Obzvláště v případě, že nebylo možné tyto přesčasy vybrat jinou vhodnou formou, tedy formou čerpání náhradního volna apod. Do žádosti o proplacení přesčasů žalovaný samozřejmě započítává i přesčasy vykonávané ve státem uznaný svátek a taktéž tyto příplatky mu nebyly nikdy zaplaceny. Dále uvedl, že požaduje jednorázové vyplacení dvouměsíčního odstupného na základě institutu ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance, tak jak byla žaloba podána, tedy se bavíme o částce 2 x 25.480 Kč, tedy 50.960 Kč. Dále uvedl, že požaduje doplacení veškerých diet na služebních cestách do [obec], taktéž na základě měsíčních výkazů práce a deníku o provozu vozidla, případně docházkové knihy přímo ve skladu v [obec]. Dále požaduje vystavení nového zápočtového listu, kde nebude uveden § 55.

8. Soud usnesením ze dne 16. 10. 2020, č. j. 8 C 248/2019 – 30, 8 C 252/2019 – 34, obě věci spojil pod sp. zn. 8 C 248/2019 do jednoho řízení z důvodu procesní ekonomie.

9. Soud ve věci nařídil jednání na den 12. 5. 2021, ke kterému se však žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán a předvolánku si osobně převzal 16. 3. 2021. Aby soud mohl žalovaného řádně poučit a dát mu možnost doplnit svá tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, odročil jednání na den 16. 6. 2021 a opětovně předvolal žalovaného. Žalovaný se k jednání dostavil a byl soudem poučen dle § 118 a) odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby ve lhůtě 30 dnů doplnit svá tvrzení a uvedl přesnou částku, kterou požaduje na úhradu přesčasů, dále aby uvedl, za jaké konkrétní dny tyto přesčasy požaduje a o jaké konkrétní hodiny se mělo jednat. Dále aby uvedl přesnou částku, kterou požaduje na úhradu diet ze služebních cest, dále aby uvedl, za jaké konkrétní dny a služební cesty tyto diety požaduje. Dále byl vyzván, aby k prokázání uvedených tvrzení označil konkrétní důkazy a byl poučen o možném následku nesplnění výzvy soudu. V podání doručeném soudu 12. 7. 2021 žalovaný požádal o prodloužení stanovené 30 denní lhůty k doplnění žaloby s tím, že z rodinných důvodů nebyl schopen dát jednoznačně veškeré podklady dohromady a potřebuje více času na přípravu. Soud mu vyhověl a lhůtu prodloužil o 14 dnů, tedy do 30. 7. 2021. Až dne 3. 8. 2021, tedy po uplynutí soudem stanovené lhůty, žalovaný doručil soudu podání, které předal k poštovní přepravě 2. 8. 2021. V tomto podání uvedl, že na základě požadavku soudu doplňuje údaje k žalobě. Opomene-li přímo rok 2017, kde měl stovky hodin přesčasů, ale není schopen dohledat ani doložit. Tak následující roky, respektive některé měsíce je schopen doložit následovně v příloze tohoto vyjádření. Odpracované hodiny v měsících roku 2019 (žalovaným vykázané hodiny, na základě kterého asistentka dělala konečnou docházku všech pracovníků) a odpracované hodiny v měsících roku 2018 (konečné tabulky asistentky, které posílala na pana majitele, a ten rozhodoval, kdo co dostane nebo ne. Ačkoliv jsou přesčasy u více pracovníků, jak dělníků, tak koordinátorů a ty byly většinou řádně proplaceny, tak u osoby žalovaného vykázané přesčasy na výplatních páskách nějak chybí. Na základě dohledatelných výkazů tak žalovaný nárokuje po žalobkyni proplacení přesčasů ve výši 126 hodin, a to pouze částečně za roky 2018, 2019. Rok 2017 není schopen dohledat, ale asi není problém pořešit svědkama. Protože v roce 2017 se firma v [obec] rozjížděla a všichni zaměstnanci měli hromadu hodin přesčasů, cestovních cest apod. Žalovaný tedy nárokuje 126 hodin x 150 Kč + příplatek za tyto přesčasy, to je celkem 23.625 Kč. K tomu nárokuje na základě institutu okamžitého ukončení pracovního poměru dvouměsíční odstupné, čili 2 x 26.000 Kč + úroky z prodlení. Co je ovšem nevyčíslitelné, je ztížená možnost uplatnění dále na pracovním trhu a v případě dotazu budoucích zaměstnavatelů negativní a lživé reference na osobu žalovaného. Dále žalovaný uvedl, že co se týká podkladů diet, cestovného apod. není nyní schopen dopočítat ani doložit, ale může se obrátit na další zaměstnance, kteří byli systematicky ochuzování o svoje práva a mohou případně podat hromadnou žalobu na další pohledávky. V příloze potom žalovaný soudu zaslal listiny docházky a měsíční výkazy práce, kterých jsou rukou dopsány jakési celkové počty hodin přesčas. K jednání nařízenému na den 1. 9. 2021 se žalovaný nedostavil s tím, že dne 30. 8. 2021 požádal o odročení jednání kvůli neustále se měnícím podmínkám cestování a návratu do ČR a nutné 5 denní karanténě, což však nijak nedoložil. Soud tak žádosti nevyhověl a jednání neodročil.

10. Jak je zřejmé z výše uvedených skutečností, žalovaný i přes opakované poučování soudu nebyl schopen zcela konkretizovat svoji žalobu, co se týče nárokovaných přesčasů a diet. Ve svém doplnění ze dne 3. 8. 2021 sice uvedl celkovou částku, kterou na neproplacených přesčasech požaduje, opět ale zcela jednoznačně neuvedl konkrétní dny a hodiny, kdy mělo k odpracování přesčasů dojít, a k dietám uvedl, že je není schopen dohledat vůbec. Navíc toto doplnění žaloby bylo soudu doručeno až po stanovené lhůtě. Soud tak žalobu žalovaného, kterou podal u zdejšího soudu dne 3. 12. 2019 původně pod sp. zn. 8 C 252/2019 zamítl, když přesčasy a diety žalovaný dostatečně nespecifikoval a nároky na odstupné a vystavení nového zápočtového listu byly vázány na výsledek sporu vedeného mezi účastníky původně pod sp. zn. 8 C 248/2019, ve kterém soud určil okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným přípisem ze dne 19. 9. 2019 za neplatné z důvodů uvedených níže.

11. Pracovní smlouvou datovanou 6. 2. 2018 a uzavřenou mezi žalovaným jako zaměstnancem a žalobkyní jako zaměstnavatelem a dodatkem pracovní smlouvy datovaným 10. 1. 2019, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které mezi nimi vznikl pracovní poměr se sjednaným druhem práce„ [anonymizována tři slova]“, místem výkonu práce [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], dnem nástupu do práce 15. 2. 2018 a to na dobu neurčitou.

12. Listinou nazvanou„ Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance“ datovanou 19. 9. 2019 a e-mailem ze dne 20. 9. 2019, má soud za prokázané, že žalovaný doručil žalobkyni uvedenou listinu, ve které mimo jiné uvedl, že dne 15. 2. 2017 uzavřel na základě pracovní smlouvy s žalobkyní pracovní poměr. Ode dne 15. 2. 2017 byl u žalobkyně zaměstnán na pozici vedoucí [anonymizována tři slova]. Uvedenou listinou žalobkyni oznámil, že v souladu s § 56 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ke dni 19. 9. 2019 ruší pracovní poměr z důvodu více než jednoměsíčního prodlení s vyplacením jeho mzdy (části mezd) za měsíce 02/ 2017 2017, 01/ 2018 2018 a 01/ 2019 2019. A sice opětovné neproplacení řádných přesčasů (ačkoliv žalobkyni na tento stav několikrát upozorňoval). A také soustavné neproplácení„ diet“ na služebních cestách do [obec], které sice nemají vliv na toto ukončení pracovního poměru, ale také jsou dlužnou částkou vůči žalovanému.

13. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění a důkazní návrhy žalobkyně měsíčními výkazy práce žalovaného, výplatnicemi, kopiemi emailových žádostí žalovaného o náhradní volno, kopiemi předchozích uvolnění žalovaného ze zaměstnání a dalšími dokumenty, které se týkají rozporování údajů, které žalovaný uvedl v jím předložených výkazech práce, soud zamítl pro nadbytečnost vzhledem k tomu, že se jedná o důkazy k procesní obraně žalobkyně proti žalobě žalovaného ze dne 3. 12. 2019 (původní sp. zn. 8 C 252/2019), která byla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalovaného).

14. Při právním posouzení věci soud vycházel v souladu ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“), neboť žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 2. 2018. Dle § 56 odst. 1, písm. b) zákoníku práce může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu nebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Dle § 60 zákoníku práce musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným, datované 19. 9. 2019 je neplatné a to z důvodu jeho neurčitosti. Z textu samotného okamžitého zrušení není vůbec zřejmé, o jaké částky se mělo konkrétně jednat, když žalovaný pouze uvedl období a k tomu dodal, že se mělo jednat o neproplacení přesčasů. Z textu tak nevyplývá, o jaké konkrétní přesčasové hodiny se mělo jednat, ve které dny a v jaké době měly být odpracovány, případně jakou částku či částky na těchto přesčasech žalobkyně žalovanému dluží.

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu plný úspěch a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Před spojením jsou tyto náklady ve věci sp. zn. 8 C 248/2019 tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 5.000 Kč dle § 7, bodu 5 a § 9 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po 2.500 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby), dále 2x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. a ve věci 8 C 252/2019 odměnou advokáta za zastupování ve výši 6.360 Kč dle § 7, bodu 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po 3.180 Kč (převzetí a příprava, vyjádření k žalobě ze dne 24. 8. 2020), dále 2x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Po spojení obou věcí pak odměnou advokáta za zastupování ve výši 13.740 Kč za 3 úkony právní služby po 4.580 Kč (účast u jednání ve dnech 12. 5. 2021, 16. 6. 2021 a 1. 9. 2021), dále 3x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. a dále cestovným z [obec] do Šumperka a zpět k uvedeným soudním jednáním osobním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka], celkem 960 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 5 litrů na 100 km, vyhláškové ceně 27,20 Kč za 1 litr motorové nafty a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle § 1 písm. a) a § 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb. v celkové výši 5.530 Kč. Dále náhradou za promeškaný čas v rozsahu 36 půlhodin po 100 Kč, tedy 3.600 Kč, to vše navýšeno o zaplacený soudní poplatek 2.000 Kč Celkem tak náklady žalobkyně činí 38.330 Kč.