8 C 255/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 14.000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.000 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.498 Kč,</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 14.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 5.398 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Podanou žalobou, došlou soudu dne 28. 6. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.498 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 14.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 24. 9. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 13.125 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.683 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 6.312 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4.130 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1.000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce požaduje po žalované dlužnou jistinu ve výši 14.000 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15.000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 1.000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.498 Kč (tj. ve výši 9 % ročně z částky 14.000 Kč od 19. 11. 2018 do 20. 1. 2020), a úrok z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14.000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Ve věci byl Okresním soudem v Šumperku dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vydán elektronický platební rozkaz. Protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl elektronický platební rozkaz usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen.

3. Dne [datum] bylo soudu doručeno podání žalované, které soud posoudil s ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo doručit platební rozkaz, a tento byl dne [datum] zrušen, podle obsahu jako vyjádření v žalobě. Žalovaná se vyjádřila tak, že dluh měl být uhrazen nejpozději do [datum], od podpisu smlouvy uhradila předchůdci žalobce jednu splátku ve výši 1.000 Kč, kterou si zapůjčitel okamžitě téhož dne [datum] odečetl z částky 15.000 Kč. Od té doby již nebylo uhrazeno ničeho, dluh je tedy promlčen.

4. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, z jednání se omluvila a souhlasila s tím, aby soud rozhodl bez její přítomnosti. <b>Soud učinil následující skutková zjištění:</b> 5. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako„ Smlouva o zápůjčce – [anonymizováno] v hotovosti“ [číslo] že dne 24. 9. 2017 žalovaná a [právnická osoba], [IČO], uzavřely dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku v částce 15.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 13.125 Kč, celkem tedy částku 28.125 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. První splátku se zavázala zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou částku zápůjčky.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a [právnická osoba], [IČO], jako postupitel uzavřely dne 20. 1. 2020 dohodu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze [číslo] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými, mj. i pohledávky za žalovanou z uvedené smlouvy.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, že žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek.

8. Z podacího lístku, že dne 14. 2. 2020 žalobkyně předala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované na adresu uvedenou ve smlouvě.

9. Z výzvy k plnění ze dne 11. 5. 2020, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek z pohledávky [číslo].

10. Z podacího lístku, že dne 12. 5. 2020 právní zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě předžalobní výzvu adresovanou žalované na adresu uvedenou ve smlouvě. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 11. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaná dne 24. 9. 2017 uzavřely dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 15.000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.125 Kč, celkem částku 28.125 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku zápůjčky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 20. 1. 2020, předaným k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána výzvou právního zástupce ze dne 11. 5. 2020, předanou k poštovní přepravě dne 12. 5. 2020. Žalovaná uhradila částku 1.000 Kč.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

17. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

18. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Podle § 629 odst. 2 o. z. majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když k tomu v řízení nebyly označeny ani předloženy žádné důkazy. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne [datum] poskytla částku 15.000 Kč. Ze shodného tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku 1.000 Kč. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 14.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Námitku promlčení vznesenou žalovanou soud shledal nedůvodnou, když poslední splátka byla sjednána na 18. 11. 2018 a tříletá promlčecí doba dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tak začala běžet nejdříve 19. 11. 2018 Poslední den lhůty tak byl 19. 11. 2021, přičemž žaloba byla podána 14. 10. 2021. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto usnesení uvedeno.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a přísluší jí tak plná náhrada nákladů řízení. Náklady v částce 5.398 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 14.000 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a. t. za dva úkony právní služby realizované po podání žaloby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. (tj. za písemné podání došlé soudu dne 2. 5. 2022 – vyjádření k vyjádření žalované, a za účast na jednání soudu dne 1. 6. 2022) v částce po 1.000 Kč (odměna z tarifní hodnoty 14.000 Kč činí za jeden úkon 1.660 Kč, účtováno bylo pouze 1.000 Kč), včetně dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Dále náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3.800 Kč ve výši 798 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Částku 5.398 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

25. Lhůtu k plnění soud určil u obou výroků podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly shledány ani tvrzeny důvody pro povolení delší splatnost či plnění ve splátkách.