8 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr Pavla Janků a přísedících Emílie Opatrné a Mgr. Vojtěcha Němce ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení: 6.500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> Předmětem řízení bylo zaplacení výše uvedené částky z titulu náhrady škody způsobené žalovaným žalobkyni jako zaměstnancem žalobkyně dne [datum] při doručování zásilky s podacím číslem [anonymizováno], kterou vykázal jako doručenou i když ji nedoručil a padělal podpis adresáta. Žalobkyně pak odesílateli zaplatila náhradu za ztrátu zásilky ve výši 6.500 Kč. Na základě žalobkyní předložených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako balíkový doručovatel. Dne [datum] převzal mimo jiné výše uvedenou doporučenou zásilku. K reklamaci uvedené zásilky pak bylo zjištěno, že žalovaný ji nedoručil a podpis adresáta padělal. Žalobkyně následně uhradila odesílateli náhradu za ztracenou zásilku ve výši 6.500 Kč. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), dle kterého zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle § 263 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen výši požadované náhrady škody projednat se zaměstnancem a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný odpovídá žalobkyni za škodu způsobenou výše uvedeným jednáním a to ve výši 6.500 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni a to včetně úroků z prodlení určených dle § 1970 občanského zákoníku a Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalobkyně měla ve sporu plný úspěch a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení byly přiznány dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s čl. II., odst. 1 zákona [číslo] Sb., a vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to v částce po [částka] za 2 úkony a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], tedy v částce [částka].