8 C 47/2022

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2.209,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.209,31 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení výši 77,08 Kč, s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 2.209,31 Kč za dobu od 2. 5. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.209,31 Kč za dobu od 2. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.489 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2.209,31 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 77,08 Kč za dobu od 13. 1. 2019 do 1. 5. 2019, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 2.209,31 Kč za dobu od 2. 5. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.209,31 Kč za dobu od 2. 6. 2019 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 uzavřenou mezí žalobkyní a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jako "Banka"). Banka uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu a Smlouvu o poskytnutí úvěru na anonymizováno účtu č. bankovní účet dne 9. 9. 2014 (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na základě Smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na anonymizováno účtu (dále jen "Kontokorent") až do sjednaného limitu ve výši 8.000 Kč, který byl poté navýšen dodatkem dne 25. 2. 2015 na částku 10.000 Kč. Za poskytnutý Kontokorent se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle Smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žádost byla poskytnuta přes interní klientské call centrum. Klient na žádosti uvedl příjem ve výši 15.000 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u obec anonymizováno. Dle výpisu z účtu klienta, je patrné, že částka průměrného příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti je dokonce větší, než je uvedeno na žádosti. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 8.010 Kč. Klient na žádosti uvedl splátky mimo anonymizována dvě slova ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: Kontokorentní úvěr v anonymizováno s limitem 8.000 Kč a s orientační splátkou 667 Kč. Tento úvěr se novou žádostí navýšil na 25.000 Kč. Splátka nového úvěru činila 2.084 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 2.084 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Banka svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. bankovní účet realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný své povinnosti nedodržel, a tím porušil Smlouvu. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu banky ze dne 2. 1. 2019, v níž banka současně vypověděla Smlouvu o anonymizováno účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky bankovní účet. Žalovaný dluží žalobkyni částku 2.209,31 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku ve výši 77,08 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 3. 1. 2019, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 1. 5. 2019 a dále smluvní úrok 18,90 % p.a. z částky 2.209,31 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 9,75 % p.a. z částky 2.209,31 Kč od 2. 5. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. Soud učinil na základě předložených listin následující závěr o skutkovém stavu:

4. Dne 9. 9. 2014 žalovaný a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřeli dohodu o účtu č. bankovní účet a o poskytnutí úvěru na anonymizováno účtu č. bankovní účet, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na základě smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na uvedeném anonymizováno účtu (kontokorent) až do sjednaného limitu ve výši 8.000 Kč, který byl poté navýšen dodatkem dne 25. 2. 2015 na částku 10.000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,90 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle Smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Před poskytnutím úvěru banka posoudila schopnost žalovaného platit poskytnutý úvěr z výpisů z účtu žalovaného od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, na který byla pravidelně zasílána mzda v částkách od 19.000 Kč do 21.800 Kč. Banka žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. bankovní účet realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nezajistil kladný zůstatek na účtu, když přečerpaný kontokorent ve lhůtě nezaplatil. Na účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek žalovaný neuhradil ani na poslední výzvu banky ze dne 2. 1. 2019, v níž banka současně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky bankovní účet. Záporný zůstatek na účtu činil částku 2.209,31 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na základě smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 postoupena žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaným uvědomen dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 5. 2019, předaným k poštovní přepravě dne 21. 5. 2019. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 28. 5. 2019, předanou k poštovní přepravě dne 29. 5. 2019, vyzval k zaplacení.

5. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

6. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, která je svým charakterem zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu ustanovení § 1 odst. ZSÚ. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na účtu do limitu 10.000 Kč, a tuto povinnost splnila. Žalovaný se naopak zavázal nepřečerpat úvěrový rámec a poskytnutý úvěr v celé výši zaplatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením by žalovaný měl možnost opět kontokorent čerpat. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nezajistil kladný zůstatek na účtu, když přečerpaný kontokorent ve lhůtě nezaplatil. Záporný zůstatek na účtu činil částku 2.209,31 Kč. Ke dni podání žaloby byl žalovaný v prodlení se zaplacením částky jistiny 2.209,31 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny a úroku z prodlení z dlužné jistiny. Bylo dále pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku zaplatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou, i včetně požadovaného úroku z prodlení, na který vznikl žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, nárok v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ode dne následujícího po dni, kdy se dluh stal splatným, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu kromě této věci např. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka). Částku 1.489 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.

10. Lhůtu k plnění soud určil u obou výroků tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly shledány ani tvrzeny důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.