8 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o umožnění užívání nemovitosti I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud uložil žalovaným povinnost umožnit jí nerušený přístup do stodoly na p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v rozsahu vymezeném notářským zápisem sp. zn. , spisová značka, , sepsaným na Státním notářství v , adresa, dne 3. 7. 1984, a zdržet se jednání, které by do tohoto užívání jakkoli zasahovalo, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 17.206 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu 16. 2. 2026, domáhala toho, aby soud určil, že je oprávněna užívat stodolu nacházející se na p. č. St. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , dále aby žalovaným uložil povinnost umožnit jí nerušený přístup do této stodoly v rozsahu vymezeném notářským zápisem sp. zn. , spisová značka, , sepsaným na Státním notářství v , adresa, dne 3. 7. 1984 a zdržet se jakýchkoli zásahů do užívání uvedené stodoly žalobkyní. Žalobu odůvodnila tím, že notářským zápisem č. , spisová značka, , sepsaným na Státním notářství v , adresa, dne 3. 7. 1984, byly žalobkyní a jejím již zesnulým manželem na žalované převedeny následující nemovitosti: p. č. St. , Anonymizováno, jejíž součásti je rodinný dům č.p. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , zahrada včetně stodoly, chlévů, součástí a příslušenství, vše se nachází na k. ú. , adresa, . Současně bylo zřízeno doživotní bezplatné užívání stodoly společně s nabyvateli. V současné době nemá žalobkyně do stodoly, která se nachází na parcele St. , Anonymizováno, , přístup. , jméno FO, strany žalovaných došlo k zabránění užívání této stodoly, a to jednak tím, že stodolu uzamkli a dále tím, že došlo k odpojení elektrické energie v budově. Ve stodole má žalobkyně uloženo zahradní nářadí, věci z domu, ve kterém bydlí, své zdravotní pomůcky a v současné době v ní potřebuje uložit materiál, který je potřeba pro rekonstrukci domu, aby jej mohla pohodlně užívat s ohledem na svůj zdravotní stav. Na výzvu syna žalobkyně, který s žalovanými jednal na základě plné moci, jí bylo sděleno, že si klíče může vyzvednout, což jí však neumožňuje její zdravotní stav. Proto pověřila nakládáním s věcmi, které má uloženy ve stodole, nebo které tam uložit chce, svého syna , jméno FO, . Nejednalo se o převedení práva užívání stodoly na syna, ale pouze syna pověřila, aby její věci ze stodoly vyzvedával, nebo je tam ukládal. Jak na písemnou výzvu syna, tak na předžalobní výzvu, bylo sděleno, že žalobkyně si může klíče vyzvednout sama, což jí bohužel neumožňuje její zdravotní stav. Synovi žalobkyně nebylo umožněno klíč převzít s tím, že užívání stodoly je nepřevoditelné. K tomu, že se jedná o nakládáni s věcmi navrhovatelky a že její syn nebude stodolu využívat pro svou potřebu, nebylo přihlédnuto. Žalovaná 2) pouze žalobkyni, své matce, sdělila, že pokud bude ona do stodoly potřebovat, osobně ji tam pustí. Žalobkyně se domnívá, že je oprávněna pověřit jakoukoli osobu, aby vyzvedávala a ukládala její věci v předmětné stodole a žalovaní v tom pověřené osobě nemohou bránit. Za účelem užívání stodoly by měly být žalobkyni vydány klíče, které bude moci užívat osobně, nebo je předat osobě, která bude z jejího pověření do stodoly vstupovat.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že si předně dovolují reagovat na zcestné a účelové tvrzení žalobkyně, že její syn nebude předmětnou stodolu využívat pro svou potřebu, pouze je pověřen k uložení/vyzvednutí matčiných věcí. Syn žalobkyně, pan , jméno FO, , zaslal žalovaným dne 10. 12. 2025 upozornění, ve kterém hned zpočátku uvedl, že „Dávám na vědomí, že od 29. 12. 2025 budu v plném rozsahu užívat část stodoly … Uplatňuji právo z věcného břemene z kupní smlouvy , Anonymizováno, .“ Žalovaným je tedy jasné, že předmětná žaloba, ačkoliv se na oko tváří jako žaloba skutečně oprávněné , Jméno žalobkyně, , představuje pouze účelové zastření skutečného cíle, a to je užívání stodoly synem žalobkyně, , jméno FO, , který však předmětnou stodolu doposud užíval neoprávněně a jeho nárokování si užívání stodoly je zcela bez právního titulu v přímém rozporu s občanským zákoníkem i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a jeho užívání stodoly až do jejího uzamčení představovalo hrubý zásah do vlastnického práva žalovaných. Nad to je rovněž podstatné uvést na pravou míru, že věci uložené v předmětné stodole opět nejsou ve vlastnictví žalobkyně, jak je v žalobě tvrzeno, ale ve vlastnictví syna žalobkyně, kterému byl před uzamčením stodoly poskytnut dostatečný prostor pro vystěhování jeho věcí, které tam má uloženy opět neoprávněně bez jakéhokoliv právního titulu. Využívat syna pro tuto potřebu žalobkyně je tedy opět zcela zcestné tvrzení. Žalovaní znovu považuji za důležité uvést, že žalobkyni, jakožto oprávněné z věcného břemene, v užívání stodoly nikdo nebránil a nadále nebrání, nicméně tato stodolu nejméně poslední rok a půl nikterak nevyužívá, kdy stodolu užíval výhradně a pouze její syn, , jméno FO, , a to bez jakéhokoliv právního důvodu, kdy se oháněl plnou mocí od své matky, což je rovněž uvedeno i v předmětné žalobě, nad to se tímto záměrem ani nikterak syn žalobkyně netajil (viz jeho upozornění citované výše), nicméně takto přenesený výkon osobní služebnosti není možný. Z toho důvodu došlo k uzamčení stodoly, aby bylo zabráněno neoprávněnému užívání stodoly synem žalobkyně bez jakéhokoliv právního důvodu. V předmětné žalobě žalobkyně žádá zpřístupnění nejen pro ni, ale i pro pověřené osoby, kdy se opět jedná jmenovitě o syna žalobkyně, , jméno FO, , a to na základě plné moci. Žalovaní tak považuji za důležité znovu zopakovat, že věcné břemeno bylo zřízeno jako osobní služebnost, které nelze jakkoliv delegovat na třetí osobu, a to ani na základě plné moci či jakéhokoliv jiného právního jednání. Dle ust. § 1283 ve spojení s ust. § 1265 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je služebnost užívacího práva, tj. osobní služebnost, zřízená ve prospěch konkrétní fyzické osoby právem striktně osobním, nepřevoditelným a nezcizitelným, nevykonatelným prostřednictvím jiné osoby, a nepřecházejícím na třetí osoby, a to ani osoby blízké, kdy tato služebnost zaniká nejpozději smrtí oprávněné osoby. Syn žalobkyně, ani žádná jiná třetí osoba, tak není oprávněn předmětnou stodolu jakkoli užívat, neboť zřízené věcné břemeno má výlučně osobní povahu a svědčí pouze a jen oprávněné osobě, tzn. žalobkyni, nikoli jejím rodinným příslušníkům či jiným třetím osobám. Taková služebnost je svou povahou striktně osobní a nelze ji vykonávat prostřednictvím jiné osoby, ani na základě plné moci, souhlasu či faktického zmocnění. Výše uvedené konstantně dovozuje i ustálená judikatura, dle které služebnost zřízená ve prospěch určité osoby je právem ryze osobní povahy a oprávněná osoba není oprávněna přenechat výkon tohoto práva jiné osobě, dále dle ustálené judikatury je výkon osobní služebnosti třetí osobou, byť se souhlasem oprávněného, výkonem bez právního důvodu a představuje neoprávněný zásah do vlastnického práva a v neposlední řadě osobní služebnost nelze vykonávat ani faktickým zmocněním; rozhodující je osoba oprávněného, nikoli jeho vůle umožnit užívání jinému. Konečně pak rovněž i komentářová odborná literatura, např. „V kontextu osobních služebností pak z jejich nepřevoditelnosti plyne, že nemůže být přenesen jejich výkon na jiného, respektive že tyto nemohou být předmětem exekuce (výjimky u požívacího práva viz § 1285). Jinými slovy, pokud je služebnost užívání bytu zřízena ve prospěch osoby A, nemůže se tato osoba odstěhovat a nechat tam bydlet osobu B. Stejně tak, má-li oprávněný právo vodovodu na pozemek A, pak nemůže vodovod protáhnout na pozemek B a napájet ho. Z důvodové zprávy by bylo možné dovozovat, že uvedená ustanovení jsou zřejmě kogentní („Typické pro služebnosti je, že se pojí s určitým pozemkem nebo s osobou. Nelze je tedy přenést na jiný pozemek nebo spojit s jinou osobou – ani svémocně, ani dohodou.“).“ Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že užíváním stodoly synem žalobkyně, ve které nadto skladuje jeho movité věci a nepořádek (jak již bylo uvedeno výše, nejedná se o věci žalobkyně), kdy žalobkyně, tzn. osoba (jediná) oprávněná, stodolu nejméně 1,5 roku fakticky neužívá, nejde ani o výkon, ani o pomoc při výkonu věcného břemene, nýbrž o svévolné přivlastnění cizí nemovitosti, které naplňuje znaky neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalovaných. Na základě výše uvedeného je nutné zdůraznit, že výměna zámků nebyla a není porušením práv a povinností plynoucích ze sjednaného věcného břemene (kdy na výměnu byl syn žalobkyně právě z důvodu jeho neoprávněného užívání upozorněn). Oprávněné osobě z věcného břemene nebyl, stále není, ani v budoucnu nebude výkon jejího práva nijak upírán, neboť oprávněné osobě (tj. žalobkyni) zůstává zachováno právo osobního užívání, a to tak, že si v případě zájmu má možnost osobně vyzvednout klíče u žalovaných a stodolu bude užívat výhradně sama, v souladu s obsahem zřízeného věcného břemene. Jak již bylo uvedeno, uzamčení stodoly byl nutný krok z důvodu zamezení neoprávněného užívání majetku žalovaných synem žalobkyně, a to bez jakéhokoliv právního důvodu. Nad to žalovaní uvedli, že syn žalobkyně, pan , jméno FO, úmyslně narušil a vyměnil zámek na druhé části předmětné stodoly a znemožnil přístup žalovaným k jejich vlastnímu majetku, což není doposud dořešeno (momentálně řešeno v přestupkovém řízení) a žalovaným je tak z důvodu jednání syna žalobkyně zamezen přístup k vlastní stodole a mají obavu, aby tak nebylo i v tomto případě, kdy je požadováno vydání klíče synovi žalobkyně (resp. žalobkyni, která jej předá synovi) od zbývající části stodoly. Ohledně odpojené el. energie žalovaní uvedli, že ve stodole je zajištěn přístup k elektrické energii, kterou je oprávněná osoba oprávněna v rámci výkonu svého práva využívat – toto oprávnění se však nevztahuje na syna žalobkyně, ani na žádnou jinou třetí osobu. Současně žalovaní poukázali na to, že původní elektrické připojení stodoly bylo provedeno neodborně z nemovitosti syna žalobkyně bez souhlasu žalovaných jako vlastníků stodoly. Vzhledem ke stavu elektrického rozvaděče ve stodole toto připojení žalovaní z bezpečnostních důvodů odpojili. Syn žalobkyně byl se stavem obeznámen a ústně přislíbil, že tuto přípojku odstraní. Místo odstranění žádá, aby byla přípojka obnovena, s čímž žalovaní nesouhlasí. Závěrem žalovaní znovu uvedli, že žalobkyni, jakožto oprávněné z věcného břemene, není a nebude nikterak bráněno v přístupu do stodoly, a to v mezích a v souladu s obsahem zřízeného věcného břemene.

3. K dotazu soudu zástupce žalobkyně uvedl, že předmětná žaloba byla podána jako žaloba z rušené držby a soud proto postupoval dle § 176 a násl. občanského soudního řádu.

4. Při právním hodnocení věci soud vycházel z § 1003 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Dle tohoto ustanovení držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Dle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osob, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

5. Stejnopisem notářského zápisu ze dne 3. 7. 1984, sp. zn. , spisová značka, , má soud za prokázané, že žalobkyně má doživotní bezplatné právo k užívání předmětné stodoly společně s žalovanými, a to s volným příchodem, odchodem, příjezdem a odjezdem.

6. Výpovědí svědka , jméno FO, , má soud za prokázané, že žalobkyně o tom, že nemůže užívat část C předmětné stodoly z důvodu jejího znepřístupnění ze strany žalovaných, ví již asi 30 let. O znepřístupnění části B předmětné stodoly se žalobkyně od svědka dozvěděla nejpozději 28. prosince 2025, když někdy v období od 20. do 28. prosince 2025 došlo k uzamčení části B stodoly ze strany žalovaných. Část A předmětné stodoly může žalobkyně užívat bez omezení, přičemž svědek na této části vyměnil na žádost žalobkyně zámek a zabránil tak žalovaným v užívání této části stodoly.

7. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána 16. 2. 2026 a o znepřístupnění části B předmětné stodoly ze strany žalovaných se žalobkyně dozvěděla nejpozději 28. 12. 2025, soud žalobu v souladu s výše citovaným ustanovením § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, zamítl, když byla podána po prekluzivní lhůtě 6 týdnů.

8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaní měli ve sporu plný úspěch a soud jim tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 13.320 Kč, dle § 7, bodu 5 a § 9 odst. 3, písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po 6.660 Kč (převzetí a příprava a sepis vyjádření, tedy 2x 3.700 Kč + 2x 2.960 Kč za druhého klienta ve snížené částce dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Dále jsou náklady řízení tvořeny 2x režijním paušálem po 450 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o 21 % DPH. Celkem tak náklady žalovaných činí 17.206 Kč.