8 C 76/2014

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Pavla Janků a přísedících Jindřišky Košíkové a Emilie Opatrné ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o: určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně u žalované založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 12. 2010, k němuž došlo ze strany žalované dne 28. 2. 2014 z důvodu uvedeného v § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, je neplatné, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 16.037 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že okamžité skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 12. 2010, k němuž došlo ze strany žalované dne 28. 2. 2014 z důvodu uvedeného v § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, je neplatné s tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2010 byla žalobkyně u žalované zaměstnána na pozici prodavačka – skladnice s místem výkonu práce [obec] a dnem nástupu do práce 1. 12. 2010. Z popisu pracovní funkce žalobkyně vyplývá, že v oblasti provozní disponovala těmito oprávněními a odpovědnostmi: telefonické a faxové objednávky, přímý prodej, drobné reklamace odběratelů a doprodej zboží. Přímým nadřízeným žalobkyně byl vedoucí provozu. Důvod okamžitého zrušení svého pracovního poměru považuje žalobkyně za zcela neadekvátní, když se rozhodně vytýkaného jednání, tj. neodvedení tržby za měsíc 9/ 2013 ve výši 600.000 Kč, nedopustila a okamžité zrušení pracovního poměru proto považuje za neplatné. Rovněž zjištění údajné chybějící tržby ve výši cca 600.000 Kč za měsíc září 2013 zaměstnavatelem až v únoru 2014 považuje žalobkyně za poněkud zvláštní, a z tohoto důvodu rovněž z procesní opatrnosti namítá možné nedodržení subjektivní lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. Přípisem ze dne 17. 3. 2014 žalobkyně v souladu s § 69 odst. 1 zákoníku práce oznámila žalované, že trvá na tom, aby ji nadále zaměstnávala, což však žalovaná přípisem ze dne 26. 3. 2014 odmítla.

2. Žalovaná nárok žalobkyně uvedený v žalobě neuznává s tím, že žalobkyně k ní nastoupila jako prodavačka, přičemž jako prodavačka měla na starosti i pokladnu na pracoviště [anonymizována dvě slova] [příjmení] v [obec]. Jedná se o velkosklad potravin, kde si vedoucí a majitelé drobných prodejen a restaurací objednají potravinářské zboží, které si sami odvezou. Žalobkyně ve své funkci vystavovala faktury za odebrané zboží a inkasovala úhrady zboží v hotovosti. Žalované se podařilo rozkrýt, že si žalobkyně přijaté hotové peníze ponechávala pro vlastní potřebu, přičemž nadřízeným tvrdila, že se předmětná hotovost nachází na pokladně. Vzhledem k tomu vše účetně sedělo. Až koncem roku 2013 údajný zůstatek na pokladně překročil milion korun a žalobkyně byla vyzvána p. [příjmení] (účetní žalované) k odvodu veškeré hotovosti do banky. Žalobkyně vystavila doklady na odvod peněz, nicméně tyto se na účtu žalované neobjevily, přestože žalobkyně trvala na tom, že peníze v bance uložila. Poté byla provedena mimořádná pokladní kontrola, kdy bylo zjištěno manko ve výši 1.173.064,00 Kč a následně bylo podáno trestní oznámení a byl okamžitě zrušen pracovní poměr s žalobkyní. Žalovaná se nechala vypracovat odborné„ Vyjádření k předložené evidenci tržeb prodejny [anonymizováno] [obec]“ daňovým poradcem [jméno] [příjmení], kde je podrobně popsán mechanismus celé zpronevěry. V předmětné věci je vedeno šetření Policií ČR, Oddělením hospodářské kriminality v [obec], pod [číslo jednací].

3. Pracovní smlouvou datovanou 1. 12. 2010 a uzavřenou mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem, popisem pracovní funkce datovaným 1. 12. 2010 a dohodami datovanými 1. 1. 2012, 1. 7 2012 a 20. 11. 2012, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva, na základě které mezi nimi vznikl pracovní poměr se sjednaným druhem práce prodavačka, skladnice, místem výkonu práce [obec], datem nástupu do práce 1. 12. 2010 a to na dobu určitou do 31. 12. 2011. V popisu pracovní funkce ze dne 1. 12. 2010 pak je u žalobkyně uvedeno, že v rámci pravomoci a odpovědnosti v oblasti provozní, jí přísluší telefonické a faxové objednávky, přímý prodej, drobné reklamace odběratelů a doprodej zboží. Doba trvání pracovního poměru byla uvedenými dohodami postupně prodlužována až na dobu neurčitou.

4. Dohodou o hmotné odpovědnosti datovanou 1. 12. 2010 a uzavřenou mezi žalobkyní jako zaměstnancem a žalovanou jako zaměstnavatelem, má soud za prokázané, že mezi nimi byla uzavřena uvedená dohoda, na základě které žalobkyně jakožto prodavačka převzala hmotnou odpovědnost za hodnoty, které jí byly svěřeny na základě inventurního zápisu ze dne 1. 12. 2010 a které následně převezme v době trvání této dohody a dále se zavázala všechny takto přijaté hodnoty řádně a průběžně vyúčtovat a udělat vše, aby nevznikaly škody na svěřeném majetku. Dále se žalobkyně zavázala písemně upozornit bez prodlení svého nadřízeného na všechny nedostatky, které by znemožňovaly správně vykonávat žalobkyni její funkci spojenou s hmotnou odpovědností, a to písemně. Žalovaná jakožto zaměstnavatel se pak zavázala vytvořit a dodržovat takové pracovní podmínky, které by žalobkyni umožňovaly řádně vykonávat funkci spojenou s hmotnou odpovědností.

5. Listinou nazvanou„ okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 ZP“, datovanou 24. 2. 2014 a dokladem o doručení zásilky má soud za prokázané, že dne 28. 2. 2014 byla žalobkyni doručena uvedená listina od žalované, ve které je mimo jiné uvedeno, že pro závažné porušení pracovní kázně vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané funkci žalovaná s žalobkyní ruší okamžitě pracovní poměr ke dni 28. 2. 2014. Dále je v uvedené listině uvedeno, že den 12. 2. 2014 byla na provozně [anonymizováno] [obec] provedena mimořádná inventura. Na místě bylo prokázáno, že za měsíc 9/ 2013 žalobkyně neodvedla tržbu ve výši cca 600.000 Kč. Výsledkem inventury byl schodek ve výši 1.080.130 Kč. Žalovaná jako zaměstnavatel v tomto spatřuje závažné porušení pracovních povinností žalobkyně.

6. Dopisem datovaným 17. 3. 2014 má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce sdělila žalované, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a nadále trvá na dalším zaměstnávání.

7. V rámci zjišťování skutkového stavu věci soud v rámci dokazování vycházel dále ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], kde byla řešena obžaloba žalobkyně pro skutek, že v období nejméně od 4. 4. 2013 do 12. 2. 2014 jako zaměstnankyně žalované, v provozovně na ulici [ulice a číslo] v [obec], zařazená na pozici prodavačka, skladnice, k jejímž pracovním povinnostem podle pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2010 náležela povinnost řádně hospodařit se svěřenými prostředky a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele, a která se dále dohodou o hmotné odpovědnosti ze dne 1. 12. 2010 zavázala všechny svěřené hodnoty řádně a průběžně vyúčtovat a počínat si tak, aby zaměstnavateli nevznikaly škody na svěřeném majetku, takto převzaté povinnosti neplnila, s finančními prostředky pokladny, za kterou odpovídala, nakládala a hospodařila v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou a dohodou o hmotné odpovědnosti, kdy řádně nevedla průběžnou evidenci pohybu přijatých finančních částek do pokladny, neprováděla průběžně vkládání dat z účetních dokladů do pokladní knihy a řádně a včas neodváděla tržby z pokladny svému zaměstnavateli, přičemž si byla vědoma toho, že v důsledku porušení těchto povinností jí v uvedeném období vznikal rozdíl mezi účetním a fyzickým stavem pokladny, na chybějící hotovost v pokladně nikoho neupozornila, a naopak s účetními doklady a pokladní hotovostí nakládala tak, aby se nezjistily rozdíly mezi účetním a fyzickým stavem pokladny, kdy dne 24. 8. 2013 účetně odvedla částku 345.456 Kč, avšak fyzický odvod hotovosti na bankovní účet zaměstnavatele provedla až 11. 9. 2013, dále dne 4. 2. 2014 účetně vykázala odvod částek 409.639 Kč a 625.225 Kč, přičemž uvedené částky fyzicky na účet zaměstnavatele neodvedla a po upozornění ze strany zaměstnavatele, že na účet společnosti nebyly finanční prostředky připsány, účetní doklady o odvodu finančních částek stornovala, kdy tímto jednáním způsobila žalované škodu na neodvedených tržbách ve výši 1.080.130 Kč, čímž měla spáchat přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písmeno b) trestního zákoníku [název soudu], [pobočka], ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým zrušil odsuzující rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], a žalobkyni zprostil výše uvedené obžaloby, mimo jiné uvedl, že [název soudu] provedl v hlavním líčení dokazování způsobem výrazněji nevybočujícím z rámce kritérií příslušných ustanovení trestního řádu, která postup soudu v tomto stádiu trestního řízení upravují, a rovněž rozsah dokazování byl dostatečný pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Z uvedeného spisu [název soudu] a citovaných rozsudku č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací] tak má soud za prokázané, že žalobkyně měla v provozovně žalované v [obec] na starosti záležitosti týkající se výdeje zboží, jeho oběhu a evidence, přijímání finančních prostředků z prodeje zboží a jejich evidenci včetně povinností takové tržby odvádět. V rámci trestního řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prováděla odvody peněz v průběhu roku 2011 až 2014. Existenci vysokého neodvedeného zůstatku hotovosti pokladny v [obec] zjistila paní [příjmení] a žalobkyně byla na zjištěnou nesrovnalost upozorněna emailem již dne 19. 8. 2013 paní [příjmení], která se jí dotazovala, zda žalobkyni nechybí nějaké peníze. Navíc ke dni emailového dotazu dosáhl stav neodvedeného zůstatku pokladny v [obec] částky 860.565 Kč. Žalobkyně reagovala na dotaz paní [příjmení] odvedením částky 345.456 Kč dne 24. 8. 2013, přičemž v pokladně měla nadále zůstat hotovost ve výši 479.939 Kč. Žalobkyně dne 24. 8. 2013 neodvedla celou hotovost a držela na pokladně vysoké zůstatky hotovosti, finanční hotovost k odvodu peněz v plné výši zůstatku jí logicky scházela. Chybějící hotovost pak vysvětluje chování žalobkyně, která doklady, příjem hotovosti z vydaných faktur, do systému zadávala opožděně proto, aby neupozorňovala na vysoké zůstatky, a proto vznikly prodlevy mezi vystavením dokladu na odvod tržby a faktickým provedením odvodu. Když poté v únoru 2014 žalobkyně dostala pokyn k odvodu, vystavila dne 4. 2. 2014 doklady na odvod hotovosti do banky, ale odvod neprovedla, podle svědků se tvářila tak, že s odvodem nemá problém. Podle paní [příjmení] odvod odkládala na další a další den, a jelikož manko již převyšovalo 1.000.000 Kč, žalobkyně peníze k dispozici neměla, proto po vystavení dokladů k odvodu finanční hotovosti nedošlo. Následovala 12. 2. 2014 kontrola, která zjistila, že v pokladně se nachází pouze částka 46.806 Kč. Žalobkyně vzniklý schodek nebyla schopna vysvětlit. O takto zjištěném schodku nikoho neinformovala, o jeho existenci nikoho neinformovala a s nikým ho neřešila. Krajský soud ve svém citovaném rozsudku pak ke skutkovému stavu doplnil, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] mimo jiné uvedl, že od 18. 6. 2016 byl vykazován vysoký nárůst hodnot ve smyslu nedovádění pokladního zůstatku, nebyl prováděn denní odvod tržeb, což provozní podmínky neumožňovaly, vnitřní směrnicí žalované nebyl stanoven limit, po jehož dosažení by mělo dojít k odvodu peněz do banky. Účetní viděla denní účetní stav, kontrola stavem fyzickým tedy byla možná. Dokladově zpětně nelze prokázat skutečný stav hotovosti v pokladně pro absenci inventarizace ke konci roku. Znalec zjistil i některé nedostatky v pohybu finančních prostředků, ale u žalované zřejmě neexistovala škodní komise ani nikdo tuto problematiku neřešil, víceméně to byly pracovní nedostatky a navenek firma fungovala dobře, ale vnitřně tyto nedostatky, přeplatky, mínusy, v jednom případě až 400.000 Kč, to byl nedostatek, v rámci podniku to firma vyrovnala, takže žádný postih a žádný dopad navenek z toho nebyl. Provádění odvodu pokladní hotovosti bylo určeno denně, ovšem pravděpodobně to ani nebylo možné, protože docházelo k hromadění a navíc nebyl určen limit, který by měl být. Dále Krajský soud považoval za významné vyjádření znalce k tomu, kdo pokladnu spravoval, takže v podstatě po celé období tam byla žalobkyně, paní [příjmení] částečně, než odešla a je tam uváděn pan [příjmení]. Na tuto pokladnu, která byla prapodivná, otevřená, neuložená, nijak nekontrolovatelná, nezabezpečená, byla hmotná odpovědnost v jednom období pro čtyři lidi, což je dle znalce stav zvláštní, protože pokladnu má mít jeden, který má přehled, má tam přístup a ne, aby se to předávalo jen tak bez dokladů a převodů. Podobná situace zřejmě byla i při předávání hotovostí od řidičů, znalec nikde nenašel doklad, kde by dotyčný, který zboží dodal, předal fakturou, naopak nějakým dokladem přijal přímou platbu, aby to zase jiným dokladem nebo stejným, který by si nechal, převedl v tobě jedné z těch určených pokladních. Pokladnu má mít jeden člověk a nést hmotnou odpovědnost. Paní [příjmení], která finanční stránku úhrady sledovala, sledovala ji i za pobočky, sledovala ji i mimo tu [anonymizováno] firmu a na jiných pobočkách mimo [obec] nebyly zjištěny výrazné rozdíly. Důvody pro držení tak vysoké hotovosti v pokladně neexistovaly a měl na to někdo přijít, poněvadž finanční prostředky pravděpodobně byly rozdílné od těch jiných hotovostí a měly nějakým způsobem to usměrnit, především směrnice, která byla vydána, nestanovila pro jednotlivé pobočky výši možnosti přímého nákupu, do jaké výše, nestanovila výši limitu. Čtyři hmotné odpovědnosti, které byly vystaveny pravděpodobně na tu jednu finanční pokladnu, což není v pořádku, každý by měl mít svoji zodpovědnost a vytvořeny svoje podmínky, aby to mohl dodržovat, a ne pokladnu, kde podle výpovědí, chodila řada jiných lidí. Směrnice pro vedení pokladny nebyla úplná, a to jednak, že určuje denní odvod, což v některých případech není možné, takže tam měla být nějaká varianta, do tří dnů apod., pak měl být určen rozsah, co může v pokladně zůstat, tam se mluví o limitu a ten je někde určen. Ve spise obecně pracovníci považovali 5.000 Kč, 6.000 Kč, ovšem ve výpovědi jednoho z nich je, že uhrazovali dodávky [anonymizováno] za 300.000 Kč. Dále znalec uvedl, že ve výpovědích se píše o tom, že to tam dávali na stůl a tam to leželo týden apod. a otevřená kasa a otevřená skříň, možná i organizační nedostatky. Z hlediska znalcovi odbornosti částka 1.080.130 Kč zjištěná při mimořádné inventuře, musela zmizet, je prokázáno, že tam není, částečně organizačně, částečně přístup kde koho, je otázka, jak dalece byli poučeni. Finanční prostředky jsou zvláštní prostředky, základ je přístup do jedné pokladny a jedná hmotná odpovědnost. Znalec škodu nenašel a byl problém, protože to bylo kontrolováno paní [příjmení], protože kdyby došlo k neúhradě, tak jí vyskočilo saldokonto, že ten dotyčný neuhradil a byla mu zastavena nebo přerušena dodávka, čili ta kontrola byla dvojí, ale ta prvotní kontrola tam není. I ti řidiči, předají prostředky a znalec se nedočetl, že by nějakým způsobem bylo zajištěno, že i ten člověk má doklad, že to tam dal. Pak došlo k prodlužování úhrady a k posunu a tím pádem je nepřehlednost, a to už je takový vnitřní nepořádek a pak už je těžko říct, co kde je. Ve větě„ důvodně lze předpokládat, že uvedené hodnoty od poslední hodnoty nulové, tj. 11. 5., v uvedené pokladně [číslo] ve skutečnosti nebyly“, tím se zpochybňuje, že tam byly, to nikdo nekontroloval, jaká částka tam byla následující měsíc a další. Důvodně lze předpokládat, že se peníze v pokladně nenacházely, nekontrolovalo se to, mohlo to utéct, byly nedostatky apod. Znalec nechtěl mluvit o záměru, ale pohybovali se tam v jedné době čtyři lidé, v této době už asi jenom tři nebo dva. Žalobkyně ve vlastním zájmu měla přijít na to, že jí chybí peníze v pokladně, co tam dělala dál, ta původní pracovní náplň je vedena jako skladnice, jestli tu pokladnu dostala dodatečně, to znalec neví, tím přesunutím, opožděním a nezaevidováním, že to tam leželo na stole a nikdo to nepřijal a nikdo to nezaúčtoval, nezahrnul a později dávat úhrady a odvody, když firma předpokládala, peníze potřebovala, že odvod bude ten den nebo druhý, dva tři dny to měla tolerovat, ovšem deset dní apod., to už nemělo být ve vlastním zájmu, poněvadž finanční prostředky jsou zvláštní prostředky, které podléhají také určitému zacházení, pak vzniká tento problém. Znalec dále uvedl, že neví, proč v roce 2011 a 2012 k disproporcím nedocházelo a najednou v roce 2013 zůstávaly takové zůstatky. V každém případě financování měl mít na starosti samostatný pracovník na ředitelství a měl sledovat denní tržby. Dále pak krajský soud k tomuto ve svém odůvodnění uvedl, že je sice pravdou, že v předchozí době provoz žalované v provozovně v [obec] zřejmě fungoval bez zjevných problémů, přičemž v posuzovaném období došlo k jakémusi zlomu bez blíže specifikovaného důvodu a příčiny, kdy v této souvislosti je nutno také poukázat, že se jedná o relativně krátké období (od 11. 5. 2013 do 12. 2. 2014, 4. 4. 2013 do 12. 2. 2014) s nevymezeným konkrétním nárůstem finančních částek neodvedených tržeb, které v součtu měly představovat výši škody, jejíž způsobení se žalobkyni v rámci trestního řízení kladlo za vinu. Na tomto místě krajský soud opět připomenul odborné stanovisko znalce k dané problematice, kdy uvedl, že peníze musely„ zmizet“ nebo se něco stalo a po tuto posuzovanou relativně krátkou dobu se žalobkyni kladlo za vinu, zjednodušeně, že převzaté povinnosti neplnila, s finančními prostředky pokladny, za kterou odpovídala, nakládala a hospodařila v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou a dohodou o hmotné odpovědnosti, kdy řádně nevedla průběžnou evidenci pohybu přijatých finančních částek do pokladny, neprováděla průběžně vkládání dat z účetních dokladů do pokladní knihy a řádně a včas neodváděla tržby z pokladny svému zaměstnavateli atd., to vše za okolností případu a situace na provozu žalované společnosti výše popsané. V trestní věci tak existovala kumulace různých faktorů, které vyústily také v hodnocení dané situace prizmatem zásady subsidiarity trestní represe, podle které trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. V případě žalobkyně se tak dle trestního soudu zřejmě jednalo o kumulaci problému v provozní činnosti na provozovně žalované v [obec] organizačních, a to od počátku, tedy ne až těch problémů kontrolních, i když samozřejmě i ty měly svůj význam. Problematiku předmětné trestní věci žalobkyně krajský soud shrnul do závěru, že její povaha má rozměr věci občanskoprávní, respektive pracovněprávní, a nikoliv rozměr trestněprávní, když za dané situace by žalobkyně odsuzující rozhodnutí skutečně mohla vnímat jako nespravedlivé. K tomu soud dodal, že z obsahu důkazů provedených okresním soudem jako soudem nalézacím v hlavním líčení vyplynulo, že i žalobkyně v rámci své pracovní činnosti pochybila, což nakonec i sama připustila, ovšem toto pochybení nelze podřazovat po trestněprávní odpovědnost.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel v souladu ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“), neboť žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2010. Po provedeném dokazování pak soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žalobkyně pracovala u žalované na základě uvedené pracovní smlouvy na pozici prodavačky a skladnice s tím, že její pracovní poměr vznikl 1. 12. 2010 a postupně byl prodlužován až na dobu neurčitou. Současně s pracovní smlouvou žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu o hmotné odpovědnosti, na základě které převzala hmotnou odpovědnost za hodnoty, které jí byly svěřeny na základě inventurního zápisu ze dne 1. 12. 2010 a které následně převezme v době trvání této dohody a dále se zavázala všechny takto přijaté hodnoty řádně a průběžně vyúčtovat a udělat vše, aby nevznikaly škody na svěřeném majetku. Dále se žalobkyně zavázala písemně upozornit bez prodlení svého nadřízeného na všechny nedostatky, které by znemožňovaly správně vykonávat žalobkyni její funkci spojenou s hmotnou odpovědností, a to písemně. Žalovaná jakožto zaměstnavatel se pak zavázala vytvořit a dodržovat takové pracovní podmínky, které by žalobkyni umožňovaly řádně vykonávat funkci spojenou s hmotnou odpovědností. V řízení bylo také prokázáno, že žalobkyně prováděla v letech 2011 až 2014 odvod peněz z pokladny provozovny žalované v [obec]. Dne 19. 8. 2013 žalovaná zjistila vysoký neodvedený zůstatek na pokladně v [obec], který měl být ve výši 860.565 Kč, na toto upozornila žalobkyni, která zareagovala dne 24. 8. 2013 odvedením částky 345.456 Kč, přičemž na pokladně tak měla zůstat hotovost ve výši 479.939 Kč. V únoru 2014 pak žalobkyně opět dostala pokyn k odvodu hotovosti z pokladny, na což reagovala tak, že 4. 2. 2014 vystavila doklady na odvod hotovosti do banky, ale odvod neprovedla. Následně odvod odkládala na další a další den, ale peníze z pokladny neodvedla. Dne 12. 2. 2014 následovala kontrola ze strany žalované, která zjistila, že v pokladně se nachází pouze částka 46.806 Kč a byl zjištěn schodek ve výši 1.080.130 Kč. Dle § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Dle § 60 zákoníku práce musí zaměstnavatel i zaměstnanec v okamžitém zrušení pracovního poměru skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobkyně porušila své povinnosti prodavačky a skladnice tím, že společně s ostatními pracovníky žalované, kteří na předmětné pobočce v [obec] pracovali, měli přístup do pokladny a uzavřenou s tím související hmotnou odpovědnost, řádně nevedla průběžnou evidenci pohybu přijatých částek do pokladny, neprováděla průběžně vkládání dat z účetních dokladů do pokladní knihy a řádně a včas neodváděla tržby z pokladny. V důsledku tohoto jednání jak žalobkyně, tak ostatních pracovníků odpovědných za pokladnu a uvedené činnosti, pak žalované postupně vznikal rozdíl mezi účetním a fyzickým stavem pokladny. Žalobkyně si byla tohoto stavu vědoma, přesto v rozporu s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědnosti písemně neupozornila žalovanou, resp. svého nadřízeného na vznikající schodek, což v únoru 2014 vedlo k tomu, že na výzvu žalované k odvodu částky cca 600.000 Kč z pokladny reagovala tak, že doklady na odvod hotovosti z pokladny do banky vystavila i přesto, že věděla, že taková hotovost v pokladně není. Když po dalších urgencích ze strany žalované stále žalobkyně peníze z pokladny do banky neodvedla, byla provedena výše uvedená kontrola, která zjistila rozdíl mezi faktickým stavem na pokladně a účetním stavem ve výši 1.080.130 Kč. Tento schodek žalobkyně nebyla schopna nijak vysvětlit. Ze závěrů trestního řízení, kde byl zpracován znalecký posudek, pak vyplývá, že uvedené peníze představující předmětný schodek, zkrátka někde zmizely při manipulaci s hotovostmi, které žalobkyně a další pracovníci pobočky mající hmotnou odpovědnost k pokladně, přebírali od zákazníků a dále s nimi manipulovali. Důvodem byl vnitřní nepořádek na pobočce, kdy žalobkyně a další uvedeni pracovníci příjem a výdej hotovosti nekontrolovali, řádně je neevidovali, peníze se dávaly na stůl, kde ležely třeba týden, byla otevřená pokladna atd. Jak podotkl i sám znalec v rámci svého znaleckého posudku i sama žalobkyně měla ve vlastním zájmu přijít na to, že jí chybí peníze v pokladně. Uvedený chaotický stav, na kterém se podíleli všichni pracovníci manipulující s hotovostí na pobočce v [obec] včetně žalobkyně, pak nutně vyústil ve vznik výše uvedeného vysokého schodku převyšujícího milion korun. Sama žalobkyně, která se správně měla zachovat tak, že když zjistila vznikající schodek, měla na něj neprodleně písemně upozornit žalovanou, se místo toho chovala tak, jakoby vše bylo zcela v pořádku a dokonce na pokyn žalované vystavila doklady o odvodu hotovosti cca 600.000 Kč do banky i když věděla, že v pokladně se nachází sotva 50.000 Kč. Nutně tak následně muselo dojít k situaci, kdy opakovaným výzvám žalované k odvodu částky kolem 600.000 Kč z pokladny do banky, žalobkyně nemohla vyhovět a odvod tak fakticky neprovedla. Za této situace má soud za prokázané, že žalobkyně skutečně naplnila důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru, který jí byl doručen 28. 2. 2014 a ve kterém bylo jako důvod uvedeno, že žalobkyně za měsíc 9/ 2013 neodvedla tržbu ve výši cca 600.000 Kč a po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnávala dle předmětné pracovní smlouvy, kdy by měla přebírat a pečovat o hotovost, vést s tím související evidenci apod. V řízení zjištěné nedostatky a pochybení ze strany žalované jakožto zaměstnavatele v souvislosti s interním fungováním [pobočka] nemají dle závěru soudu vliv na skutečnost, že se žalobkyně dopustila porušení svých povinností, jak je uvedeno v okamžitém zrušení pracovního poměru. Tyto okolnosti by pochopitelně byly zcela zásadní v případě soudního sporu týkajícího se případného požadavku žalované na náhradu škody po žalobkyni ať již prostřednictvím hmotné odpovědnosti či obecných ustanovení o náhradě škody způsobené zaměstnancem stejně, jako byly podstatné v rámci trestního řízení. Námitku žalobkyně, že žalovaná nedodržela prekluzivní lhůtu k okamžitému zrušení pracovního poměru, soud shledal nedůvodnou, neboť o skutečnosti, že žalobkyně neodvedla uvedenou tržbu ve výši cca 600.000 Kč, se žalovaná dozvěděla až po provedené kontrole v únoru 2014. Na základě všech uvedených skutečností tak soud shledal žalobu nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaná měla ve sporu plný úspěch a soud jí tak přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta za zastupování ve výši 10.000 Kč dle § 7, bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 4 úkony právní služby po 2.500 Kč (převzetí a příprava, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání ve dnech 20. 10. 2021 a 13. 12. 2021). Dále jsou náklady řízení tvořeny 4x režijním paušálem po 300 Kč dle § 13 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále 2x cestovným z [obec] do Šumperka a zpět k jednání ve dnech 20. 10. 2021 a 13. 12. 2021, [značka automobilu], [registrační značka], celkem 472 km, při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 ve výši 7,7 l [číslo] km, vyhláškové ceně 33,80 za 1 litr benzinu a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 589/2020 Sb., tedy celkem 1.654 Kč. Dále náhradou za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, tedy 400 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH. Celkem tak náklady žalované činí 16.037 Kč.