8 C 90/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO Anonymizováno se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21.584 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) částku 11.566 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.266 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení,b) částku 10.018 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.718 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení,a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.064 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 1. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., za dobu od 24 .8. 2022 do 1. 1. 2023 (tj. 131 dní) ve výši 11.266 Kč, a za dobu od 2. 1. 2023 do 24. 4. 2023 (tj. 113 dní) ve výši 9.718 Kč, včetně poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dvakrát po 300 Kč. Ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem. Žalobkyně žalovaného vyzývala před podáním žaloby k úhradě žalované částky, avšak žalovaný dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP a sledování zásilek Poštaonline, že dne 2. 3. 2023 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 11.266 Kč a nákladů 300 Kč, za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , za období od 24. 8. 2022 do 1.1. 2023. Vyzvala jej k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy.

5. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP a sledování zásilek Poštaonline, že dne 15. 6. 2023 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu ve výši 9.718 Kč za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , za období od 2. 1. 2023 do 24. 4. 2023. Vyzvala jej k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy.

6. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu, že dne 8. 12. 2023 právní zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky.

7. Ze zprávy , právnická osoba, v , adresa, ze dne 2. 5. 2024, že žalovaný byl v období od 16. 1. 2013 do 20. 12. 2023 registrován jako vlastník a provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, nákladního automobilu, kategorie N1, s největší přípustnou hmotností 1 825 kg.Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

8. Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg. V době od 24. 8. 2022 do 1. 1. 2023 (tj. celkem 131 dní) ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač k tomu byl vyzván žalobkyní výzvou odeslanou dne 2. 3. 2023. Dále takovou smlouvu neuzavřel ani v době od 2. 1. 2023 do 24. 4. 2023 (tj.113 dní), a příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač k tomu byl vyzván žalobkyní výzvou odeslanou dne 15. 6. 2023. Před podáním žaloby žalobkyně výzvou odeslanou dne 8. 12. 2023 žalovaného o zaplacení opětovně upomínala.

9. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2024, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

10. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jdeli o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

11. Podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném od 31. 3. 2024, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč.

12. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla nesplnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., a provozoval shora uvedené vozidlo bez uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. mu tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti, a to ve výši vyplývající z ustanovení § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 11.266 Kč, sestávající ze 131denních sazeb v částce 86 Kč, a částku 9.718 Kč, sestávající ze 113denních sazeb v částce 86 Kč. Žalobkyně v zákonné lhůtě ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek odeslala žalovanému výzvu k jeho zaplacení. Vzniklo jí tak, podle ustanovení § 4 odst. 4, 6 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., právo požadovat po žalovaném náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dvakrát po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se splněním svého dluhu, přiznal soud žalobkyni také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí 60denní lhůty uvedené ve výzvě odeslané dne 2. 3. 2023 a ve výzvě odeslané dne 15. 6. 2023. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.064 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění ze dne 8. 12. 2023 a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 po 100 Kč, tj. celkem ve výši 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o vozidle a dlužném období) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyně sice využila svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem dle § 25 odst. 1 o. s. ř., ale náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro neúčelnost dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je organizace zřízená zákonem, jedná se o profesní organizaci pojistitelů, která je oprávněna vyvíjet činnost stanovenou pouze zákonem. Hlavní činností žalobkyně je mimo jiné vymáhání příspěvků za nepojištěná vozidla, k čemuž má vlastní aparát. Téměř všechny žaloby žalobkyně ve věci vymáhání příspěvků za nepojištěná vozidla jsou formulářového charakteru, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se toliko identifikace vlastníků vozidla, registrační značky, období a výše příspěvku, přičemž soud řeší řádově stovky totožných žalob žalobkyně ročně. Údaje uvedené v návrzích žalobkyně jsou pak převzaty ze zaslaných výzev k úhradě příspěvku, které si vytváří žalobkyně sama, k čemuž má aparát. Úvahy a skutečnosti uvedené v návrzích na vydání elektronického platebního rozkazu se neustále opakují, jsou známy již před převzetím případu advokátem a jejich přepisování do návrhu nevyžaduje žádné odborné znalosti. Advokát tak v daném případě neposkytuje žádné právní rady (ty ostatně ani nejsou třeba, když skutkové a právní okolnosti se neustále dokola opakují a zůstávají stále stejné) a pouze mechanicky převezme již známé údaje a zašle na soud podání. Takovouto činnost může žalobkyně realizovat bez služeb advokáta, nejedná se o činnost odborného charakteru, celá agenda uplatnění práva žalobkyně u soudu je pouze opakováním vymáhacího procesu, který si původně vedla žalobkyně sama. Zastoupení advokátem žalobkyně tak do řízení nepřináší ničeho konkrétního. Soud je pak v rámci výše uvedené argumentace veden i závěry rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. I. ÚS 2933/15, ve kterých Ústavní soud dospěl k závěru, že zastoupení České televize advokátem ve věci vymáhání dlužných televizních poplatků a zastoupení nemocnice ve věci vymáhání nákladů za pobyt na záchytné stanici je neúčelné a závěry rozhodnutí lze aplikovat s ohledem na povahu žalobkyně i v projednávané věci, neboť ta je rovněž zřízena zákonem, byť poněkud s odlišným režimem, ale stále její povinnost příspěvky vymáhat vyplývá ze zákona, disponuje zázemím pro vymáhání pohledávek, často se jedná o spory s bagatelními částkami, které nejsou skutkově ani právně složité, které je dle schopna řešit vlastními prostředky, jak je výše uvedeno. Žalobkyně pak v předmětné věci a obdobných žalobách vystupuje takřka jako inkasní agentura, která disponuje vlastním aparátem k vymáhání pohledávek, a lze dle názoru na projednávanou věc přiměřeně aplikovat i závěry uvedené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 585/17. Částku 1.064 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.