9 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 52.240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 51.040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.740 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 1 200 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 3.212 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 522 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaného u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, , bylo zaplacení částky 52.240 Kč s příslušenstvím jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, za dobu od , datum, do , datum, a za dobu od , datum, do , datum, , neboť ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu. Dále se žalobkyně domáhá nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání k uhrazení příspěvku ve výši pětkrát 300 Kč. Žalobkyně žalovanému dne , datum, odeslala výzvy k uhrazení příspěvku.

2. Žalovaný se přes výzvu soudu k věci nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Z pěti výzev k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala k uhrazení příspěvku za nepojištěné vozidlo , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , za dobu od , datum, do , datum, a za dobu od , datum, do , datum, do 60 dnů od doručení výzev. Dle informací , právnická osoba, ohledně doručení k těmto výzvám bylo zjištěno, že všech pět výzev bylo žalovanému doručeno dne , datum, .

5. Ze zprávy , právnická osoba, , adresa, bylo zjištěno, že v období od , datum, do , datum, byl v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel osobního automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, RZ , SPZ, , nákladního automobilu s největší přípustnou hmotností vozidla 1 660 Kg, , jméno FO, nar. , datum, .

6. Z kupní smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že v této se , jméno FO, jako prodávající zavázal na žalovaného jako kupujícího převést vlastnické právo k automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, RZ , SPZ, a žalovaný se zavázal za automobil zaplatit cenu ve výši , právnická osoba, Kč. Smlouva byla prodávajícím a kupujícím podepsána dne , datum, .

7. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s upozorněním, že jinak bude podána žaloba k soudu. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .

8. Z dalších předložených listin soud nečinil skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení věci byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.

9. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: V registru silničních vozidel byl k předmětnému datu jako majitel a provozovatel vozidla, nákladního automobilu , Anonymizováno, , SPZ, byly žalovanému doručeny dne , datum, . Žalovaný byl rovněž vyzván k uhrazení nákladů na vymáhání, které činí 300 Kč za výzvu k zaplacení příspěvku. Žalovaný byl k úhradě poplatku vyzván též předžalobní upomínkou ze dne , datum, , přesto ničeho neuhradil.

10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v účinném znění (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

11. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

12. Podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč.

13. Podle § 2a téže vyhlášky výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

14. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalovaný se dne , datum, stal vlastníkem předmětného vozidla a osobou povinnou k zaplacení příspěvku. Žalovaný porušil povinnost, která mu vyplývala z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, a totiž uzavřít pro výše specifikované vozidlo pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla ve výše uvedených období. Z těchto důvodů žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 1, odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše příspěvku je odvozena od počtu dní, kdy povinné pojištění nebylo sjednáno (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Za každý den je vlastník nákladního automobilu jiného než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně, (tedy vozidla, jehož se toto řízení týká) povinen žalobkyni zaplatit částku 86 Kč (§ 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 , právnická osoba, vůz žalovaného RZ , SPZ, nebylo sjednáno pojištění po celkovou dobu 590 dnů, celková výše příspěvku tak činí 50.740 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu a uložil žalovanému povinnost uhradit dlužné příspěvky a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Žalobkyni vzniklo také právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to od data prodlení žalovaného. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala v souladu s § 4 odst. 7 o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nejméně 30 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku, žalobkyně žalovanému poskytla lhůtu k zaplacení v délce 60 dní, přičemž výzvy byly žalovanému odeslány dne , datum, a doručeny dne , datum, . Žalobkyně ve prospěch žalovaného považuje výzvy za doručené 15. dnem po jejím odeslání, tedy až , datum, . Soud tedy žalobkyni úroky z prodlení od , datum, do zaplacení přiznal.

15. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do požadovaných nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 4 x 300 Kč, neboť ve věci se jedná o jediné vozidlo, kdy žalobkyně žaluje více období, za které vozidlo nebylo pojištěno. Poslání pěti výzev za každé období zvlášť ke stejnému datu bylo neúčelné, když žalobkyně již věděla o celém dlužném období. Výzva k úhradě příspěvku za celé období mohla být obsažena v jediné výzvě. Soud proto přiznal náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku pouze za jednu výzvu ve výši 300 Kč a nad rámec této částky požadované náklady ve výši 1 200 Kč za další čtyři výzvy zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 212 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 612 Kč a paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony, a to za výzvu k plnění ze dne , datum, a návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 po 300 Kč, tj. celkem ve výši 600 Kč.

17. Žalobkyně sice využila svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem dle § 25 odst. 1 o. s. ř., ale náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro neúčelnost dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

18. Žalobkyně je organizace zřízená zákonem, jedná se o profesní organizaci pojistitelů, která je oprávněna vyvíjet činnost stanovenou pouze zákonem. Hlavní činností žalobkyně je mimo jiné vymáhání příspěvků za nepojištěná vozidla, k čemuž má vlastní aparát. Téměř všechny žaloby žalobkyně ve věci vymáhání příspěvků za nepojištěná vozidla jsou formulářového charakteru, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se toliko identifikace vlastníků vozidla, registrační značky, období a výše příspěvku, přičemž soud řeší řádově stovky totožných žalob žalobkyně ročně. Údaje uvedené v návrzích žalobkyně jsou pak převzaty ze zaslaných výzev k úhradě příspěvku, které si vytváří žalobkyně sama, k čemuž má aparát. Úvahy a skutečnosti uvedené v návrzích na vydání elektronického platebního rozkazu se neustále opakují, jsou známy již před převzetím případu advokátem a jejich přepisování do návrhu nevyžaduje žádné odborné znalosti. Advokát tak v daném případě neposkytuje žádné právní rady (ty ostatně ani nejsou třeba, když skutkové a právní okolnosti se neustále dokola opakují a zůstávají stále stejné) a pouze mechanicky převezme již známé údaje a zašle na soud podání. Takovouto činnost může žalobkyně realizovat bez služeb advokáta, nejedná se o činnost odborného charakteru, celá agenda uplatnění práva žalobkyně u soudu je pouze opakováním vymáhacího procesu, který si původně vedla žalobkyně sama.

19. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně (potažmo její zástupkyně) například ani neupravuje skutková tvrzení v návaznosti na skutečnost, že se o vlastníkovi vozidla dozvěděla jiným způsobem než z registru vozidel, a skutková tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zůstávají stejná. Žalobkyně pouze bez jakékoliv zmínky k návrhu přiloží kupní smlouvu. Obecně lze říci, že v návrzích na vydání elektronického platebního rozkazu nejsou reflektovány jakékoliv odchylky od „normálu“, tedy pokud je případ něčím výjimečný oproti stovkám běžných případů, tak tato skutečnost se v návrhu neobjeví a je uvedena až k výzvě soudu (pokud vůbec žalobkyně zastoupená advokátem na výzvu soudu náležitě zareaguje, nikoliv pouze předpřipraveným, stále se opakujícím podáním). Žalobkyně (její zástupkyně) pak pravidelně na výzvy soudu nereaguje, a pokud dojde k zamítnutí žaloby, tak žalobkyně bere žalobu obratem po doručení rozsudku zpět, aby odvrátila svůj neúspěch. K nařízeným jednáním pak vždy jezdí zástupci z jiných advokátních kanceláří se substituční plnou moci, kterým často o případu není mnoho známo a při poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v drtivé většině případů požadují lhůtu k doplnění rozhodujících skutečností, a to i za situace, kdy výzva v totožném znění byla na žalobkyni již jednou v řízení učiněna. Výzvy soudu se neustále opakují v mnoha samostatných věcech, přesto žalobkyně zastoupená advokátem do dnešního dne, přes obdržení řádově stovek výzev jen od zdejšího soudu, svůj postup jakkoliv neupravila a soudem opakovaně dotazované skutečnosti ve svých návrzích nijak nereflektuje, ani uváděné skutečnosti případně lépe nekontroluje. Zastoupení advokátem žalobkyně tak do řízení nepřináší ničeho konkrétního.

20. Soudu je známo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v rámci kterého Nejvyšší soud dospěl k závěru, že zastoupení žalobkyně advokátem bylo v daném případě účelné, ale dle názoru soudu se nejedná o totožný případ, neboť v uvedené věci se nejednalo o vymáhání příspěvku za nepojištěné vozidlo, ale o zastoupení ve věci vymáhání škody z dopravní nehody způsobené nepojištěným vozidlem. Jedná se tak o skutkově a právně podstatně složitější věc, která není typového charakteru a nemá s projednávanou věcí nic společného.

21. Soud je pak v rámci výše uvedené argumentace veden i závěry rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3344/12 a sp. zn. I. ÚS 2933/15, ve kterých Ústavní soud dospěl k závěru, že zastoupení České televize advokátem ve věci vymáhání dlužných televizních poplatků a zastoupení nemocnice ve věci vymáhání nákladů za pobyt na záchytné stanici je neúčelné a závěry rozhodnutí lze aplikovat s ohledem na povahu žalobkyně i v projednávané věci, neboť ta je rovněž zřízena zákonem, byť poněkud s odlišným režimem, ale stále její povinnost příspěvky vymáhat vyplývá ze zákona, disponuje zázemím pro vymáhání pohledávek, často se jedná o spory s bagatelními částkami, které nejsou skutkově ani právně složité, které je dle schopna řešit vlastními prostředky, jak je výše uvedeno. Žalobkyně pak v předmětné věci a obdobných žalobách vystupuje takřka jako inkasní agentura, která disponuje vlastním aparátem k vymáhání pohledávek, a lze dle názoru na projednávanou věc přiměřeně aplikovat i závěry uvedené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 585/17.

22. Lhůtu k plnění soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.

23. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. b). Soudní poplatek činí 2.612 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 2.090 Kč, doplatit proto zbývá 522 Kč.