9 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 56 658,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 667 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 34 013,92 Kč, částky 978,03 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 136,14 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 566 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 56 658,94 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou distančním způsobem na webové stránce , Anonymizováno, dne , datum, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 51 300 Kč s postupným čerpáním. Žalobkyně žalované dne , datum, vyplatila částku 5 500 Kč, dne , datum, částku 901 Kč, , datum, částku 7 400 Kč a dne , datum, částku 15 730 Kč na bankovní účet číslo , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve splátkách do , datum, . Žalovaná si zvolila též službu Klidné spaní za poplatek 446,52 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně proto smlouvu ke dni , datum, vypověděla. Žalovaná se do prodlení s úhradou celého úvěru dostala dne , datum, . Celkem žalovaná žalobkyni uhradila 8 464,21 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 28 586,53 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 472,75 Kč, smluvního úroku 26 544,78 Kč a poplatku za službu „Klidné spaní“ 76,86 Kč, celkem 55 680,92 Kč. Žalobkyně po žalované dále požaduje smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení za období od , datum, až , datum, ve výši 978,02 Kč. Před podáním žaloby, dne , datum, , žalobkyně žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě celé dlužné částky, žalovaná ovšem neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.

3. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z účasti na jednání omluvila.

4. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, zaslala na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované částku ve výši 5 500 Kč, dne , datum, částku 901 Kč, dne , datum, částku 7 400 Kč a dne , datum, částku 15 730 Kč.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s datem uzavření , datum, zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 51 300 Kč, který je možné čerpat postupně a opakovaně. Žalovaná byla dle smlouvy povinna splatit první splátku do , datum, . Konec platnosti kreditního rámce je stanoven na , datum, , RPSN 2341,10 %, úroková sazba 1,066 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná si dle smlouvy mohla aktivovat službu Klidné spaní.

6. Z předpisů denních splátek soud zjistil, že žalovaná měla od , datum, do , datum, platit splátky ve výši 62,68 Kč denně.

7. Dopisem z , datum, žalobkyně žalovanou upozornila, že dluží 56 763,94 Kč a vypověděla projednávanou smlouvu.

8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě částky 57 887,08 Kč a tato výzva byla téhož dne předána k poštovní přepravě.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela ze zjištění, že žalovaná žije v domácnosti čtyř osob, má výdaje na půjčky ve výši 1 500 Kč, za bydlení vynaloží 3 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou uvedeny ve výši 1 000 Kč a ostatní nezbytné výdaje 2 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 19 106 Kč, výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem 25 500 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč.

10. Z listiny označené jako Identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně označila částku 19 106 Kč za ověřený příjem žalované.

11. Z výpisu z účtu žalované u , Anonymizováno, , a.s. za období , datum, – , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu žalované byl 107,41 Kč a konečný zůstatek 12 069,19 Kč. Ve výpisu figuruje částka 40 000 Kč jako příjem od , právnická osoba, .

12. Z dalších předložených listin soud nečinil skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.

13. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, žalobkyně na účet žalované vyplatila dne , datum, částku 5 500 Kč, dne , datum, částku 901 Kč, , datum, částku 7 400 Kč a dne , datum, částku 15 730 Kč, celkem 29 531 Kč, kterou měla žalovaná dle přehledu splátek vrátit po 62,68 Kč denně v období od , datum, do , datum, . V rámci ověření úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalované u , Anonymizováno, , a.s. za období , datum, – , datum, , dle kterého počáteční zůstatek na účtu žalované byl 107,41 Kč a konečný zůstatek 12 069,19 Kč. Ve výpisu figuruje částka 40 000 Kč jako příjem od , právnická osoba, . Žalobkyně dále vycházela ze zjištění, že žalovaná žije v domácnosti čtyř lidí, má výdaje na půjčky ve výši 1 500 Kč, za bydlení vynaloží 3 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou uvedeny ve výši 1 000 Kč a ostatní nezbytné výdaje 2 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 19 106 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč. Žalovaná na poskytnuté plnění žalobkyni dne , datum, uhradila částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 1 762,24 Kč, dne , datum, částku 1 563,32 Kč, dne , datum, částku 1 854,08 Kč a dne , datum, částku 1 284,57 Kč, celkem 8 464,21 Kč. Z výpisu z účtu žalované Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 57 887,08 Kč výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne , datum, .

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovanou o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ Dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Z výpisu z účtu žalované bylo zřejmé, že výdaje žalované jsou vyšší, než s jakými žalobkyně počítala a vyšší, než její příjmy, neboť zůstatek na jejím bankovním účtu za 2 měsíce byl toliko 12 069,19 Kč (s počátečním zůstatkem 107,41 Kč) za situace, kdy zásadní příjem ve výši 40 000 Kč pocházel ze spotřebitelského úvěru (od společnosti , právnická osoba, ). Žalobkyní zjištěná výše výdajů 9 000 Kč měsíčně neodpovídá skutečným výdajům dle výpisu z účtu. Výši výdajů žalované žalobkyně žádným způsobem neověřila, přičemž konkrétně částka 3 000 Kč měsíčně jako výdaj na bydlení je očividně podhodnocena. Žalobkyně ani nezjistila, zda žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou či dočasně. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila částku 29 531 Kč, přičemž žalovaná uhradila 8 464,21 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala ničeho, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení zbývající částky 21 667 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl. Z dané situace se soud dále nezabýval tím, že žalobkyně nedoložila, jakým způsobem ověřila totožnost žalované, jakým způsobem žalovaná zvolila volitelnou službu, ani mimořádně vysokou denní úrokovou sazbou a RPSN (2341,10 %).

21. O uložení povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl soud v souladu s § 4 odst. 1, § 7 odst. 1, § 12 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona o soudních poplatcích - Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán, vznikla jí tím povinnost doplatit soudní poplatek tak, jako by byl podán návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění. Žalobkyně na soudním poplatku dosud zaplatila 2 267 Kč a výše poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 2 833 Kč, zbývá tedy doplatit 566 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že náhradu nákladů nepřiznal, když žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná.