9 C 208/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem JUDr. Markem Jurášem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o 10 990 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 990 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 050 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhá se žalobkyně, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 800 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 190 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, (dále jen „Smlouva o úvěru“), jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, tedy úvěr mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání závazku ze Smlouvy o úvěru, byl však povinen každý měsíc do 10. dne splatit smluvní úrok z úvěru. Žalobkyně svou povinnost ze Smlouvy o úvěru splnila dne , datum, platbou částky 7 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný povinnost platit úvěr a splátky úroků nesplnil. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán, nakonec bylo oznámeno, že žalobkyně zpoplatňuje celý úvěr ke dni , datum, a žalovaný byl vyzván k zaplacení uplatňovaných práv předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně odeslané dne , datum, . Žalobkyně vedle úvěru 7 000 Kč a smluvních úroků za měsíc trvání úvěru požaduje smluvní pokutu ve výši 1 190 Kč, což je kapitalizovaná výše 0,1 % denně za dobu prodlení. Žalobkyně uvedla, že Smlouva o úvěru byla sjednána elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy žalovaný musel vyplnit na internetových stránkách žalobkyně formulář, kde uvedl své osobní údaje, uvedl heslo pro přístup do svého uživatelského profilu a potvrdil přihlášení zadáním pětimístného kódu, který mu byl zaslán jako SMS na telefonní číslo. K ověření své totožnosti byl žalovaný povinen poskytnout kopii svého osobního dokladu a provést ověřovací platbu bankovním převodem ze svého účtu ve výši 1 Kč. K ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný poskytl k doložení svého příjmu výpisy z účtu „či případně výplatní listy“, žalobkyně ověřila údaje o žalovaném v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a u žalobkyně nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, teprve poté byl žalovanému poskytnut SMS kód, který zadal do formuláře žádosti o úvěr a tím byla Smlouva o úvěru uzavřena.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný.

3. Soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání dle § 115a o. s. ř., neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených písemných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a soud měl za to, že žalovaný s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vycházel při posouzení věci pouze z listinných a písemných důkazů předložených žalobkyní. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že jde o písemnost v elektronické podobě, písemnost byla podepsána elektronickým podpisem žalobkyně; obsahem je sjednání úvěru, který je označen jako spotřebitelský s odkazem na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), do výše 20 000 Kč, aniž by byl sjednán účel, doba trvání je neurčitá, do doby splacení úvěru, úroky sjednány ve výši 40 % měsíčně z úvěru, splatné vždy do 10. dně měsíce, úvěr je sjednán jako revolvingový, žalovaný může do výše úvěru žádat o poskytnutí prostředků i opakovaně. Ze Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že kromě osobních údajů žalovaného měla žalobkyně k dispozici při žádosti o úvěr údaj o tom, že žalovaný bydlí v pronajatém bytě, je invalidním důchodcem od září 2021, jeho příjmy jsou 18 000 Kč a jeho výdaje jsou 7 000 Kč. Z kopie osobních dokladů soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici jednu strnu cestovního pasu žalovaného a lícovou i rubovou stranu občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, . Z Potvrzení o platbě , právnická osoba, . soud zjistil, že banka potvrzuje, že , datum, byla částka 7 000 Kč vydána z účtu majitele , Jméno žalobkyně, . ve prospěch protiúčtu , č. účtu, . Z Výpisu periodického k účtu: , č. účtu, za období: 26. 10. - , datum, , soud zjistil, že v této době bylo na účet žalovaného připsáno celkem 22 774 Kč, přičemž z této částky byla částka 1 000 Kč a 2900 Kč poukázána žalovanému plátcem , právnická osoba, , tato částka se v následujících měsících neopakuje, nejde tedy o pravidelný příjem žalovaného, částka 18 874 Kč plátcem , Anonymizováno, jako invalidní důchod 3. stupně pro dobu 18. 11. – , datum, , tento plátce se opakuje na výpisu z účtu v následujících dvou měsících, jde tedy o pravidelný příjem. Výdaje žalovaného v tomto období představují částka 500 Kč s důvodem platby „upomínka debetu“, částka 1 974 Kč s důvodem platby splátka úvěru ve prospěch , právnická osoba, (, Anonymizováno, ), částka 1 200 Kč ve prospěch , Anonymizováno, , a.s., částka 5 600 Kč a 2 600 Kč na účet , č. účtu, , a částka 1000 Kč jako trvalý příkaz ve prospěch účtu , č. účtu, , celkem platby 12 874 Kč, tyto platby se opakují v následujících měsících, a dále částka 2 300 Kč ve prospěch , Anonymizováno, , částka rozhodná pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr odpovídá rozdílu mezi pravidelnými příjmy a pravidelnými výdaji, tedy 18 874 Kč – 12 874 Kč, částka 6 000 Kč; kterou měl žalovaný k dispozici po uhrazení výdajů, které nezbytně musel podle obvyklého chodu věcí vyplývajícího z účtů žalovaný vynakládat, přesto počáteční zůstatek představuje částka -9 992,11 Kč a konečný zůstatek částka -9 992,63 Kč. Z Výpisu periodického k účtu: , č. účtu, za období: 26. 11. - , datum, , soud zjistil, že v této době bylo na účet žalovaného připsáno celkem 18 874 Kč, přičemž tato částka byla poukázána plátcem , Anonymizováno, jako invalidní důchod 3. stupně pro dobu 18. 12. – , datum, , tento plátce se opakuje na výpisu z účtu v předchozím i následujícím měsíci, jde tedy o pravidelný příjem. Výdaje žalovaného v tomto období představují částka 500 Kč s důvodem platby „upomínka debetu“, částka 1 974 Kč s důvodem platby splátka úvěru ve prospěch , právnická osoba, (0100), částka 1 200 Kč ve prospěch , Anonymizováno, , a.s., částka 5 600 Kč na účet , č. účtu, , a částka 1000 Kč jako trvalý příkaz ve prospěch účtu , č. účtu, , celkem platby 10 274 Kč, tyto platby se opakují v předchozím i následujícím měsíci, v tomto měsíci z účtu nevyplývá účast žalovaného na hazardních hrách společnosti , Anonymizováno, ; částka rozhodná pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr odpovídá rozdílu mezi pravidelnými příjmy a pravidelnými výdaji, tedy 18 874 Kč – 10 274 Kč, částka 8 600 Kč; kterou měl žalovaný k dispozici po uhrazení výdajů, které nezbytně musel podle obvyklého chodu věcí vyplývajícího z účtů žalovaný vynakládat, přesto počáteční zůstatek představuje částka -9 992,11 Kč a konečný zůstatek částka -9 992,63 Kč. Z Výpisu periodického k účtu: , č. účtu, za období: , datum, - , datum, , soud zjistil, že v této době bylo na účet žalovaného připsáno celkem 20 284 Kč, přičemž tato částka byla poukázána plátcem , Anonymizováno, jako invalidní důchod 3. stupně pro dobu 18. 1. – , datum, , tento plátce se opakuje na výpisu z účtu v předchozích měsících, jde tedy o pravidelný příjem. Výdaje žalovaného v tomto období představují částka 500 Kč s důvodem platby „upomínka debetu“, částka 1 974 Kč s důvodem platby splátka úvěru ve prospěch , právnická osoba, (0100), částka 1 200 Kč ve prospěch , Anonymizováno, .s., částka 6 100 Kč na účet , č. účtu, , celkem platby 9 774 Kč, tyto platby se opakují v předchozím i následujícím měsíci, v tomto měsíci z účtu vyplývá další účast žalovaného na hazardních hrách společnosti , Anonymizováno, , částka rozhodná pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr odpovídá rozdílu mezi pravidelnými příjmy a pravidelnými výdaji, tedy 20 284 Kč – 9 774 Kč, částka 10 510 Kč; kterou měl žalovaný k dispozici po uhrazení výdajů, které nezbytně musel podle obvyklého chodu věcí vyplývajícího z účtů žalovaný vynakládat; přesto i v tomto měsíci je počáteční zůstatek -9 992,63 Kč a konečný zůstatek -9 992,79 Kč. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a Podacího lístku , právnická osoba, . , Anonymizováno, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval písemně žalovaného, aby žalobkyni zaplatil částku 23 665,11 Kč, jejíž součástí má být poskytnutý úvěr a poplatky.

5. Soud hodnotil písemnosti poskytnuté žalobkyní podle své úvahy, a to každou jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, když neměl pochybnosti o pravosti a správnosti písemností, proti nimž nebylo žalovaným ničeho namítáno; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedla žalobkyně, a došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný sjednali a uzavřeli písemnou Smlouvu o úvěru elektronickými prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného na této smlouvě byl nahrazen elektronickými prostředky. Ke ztotožnění osoby žalovaného došlo při elektronické komunikaci prostřednictvím aplikace na internetových stránkách žalobkyně, o čemž soud nemá důvod pochybovat, když žalobkyně měla k dispozici kopie osobních dokladů žalovaného a především výpisu z jeho účtu , č. účtu, za tři měsíce předcházející žádosti o úvěr. Na základě Smlouvy o úvěru poskytla následně dne , datum, žalobkyně peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč žalovanému na označený účet z účtu , č. účtu, vedený pro žalobkyni u , Anonymizováno, . Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, kterou žalovanému poskytla, smluvní úroky 2 800 Kč, tj. 40 % z částky úvěru, a vzhledem k prodlení žalovaného s řádným splácením těchto pohledávek žalobkyně dle Smlouvy o úvěru požaduje žalobkyně i úroky z prodlení v zákonné výši a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky úvěru, kapitalizováno na částku 1 190 Kč.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle rozhodné právní úpravy. Dle § 2 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do , datum, , je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli;dle § 7 odst. 1, písm. g) a § 9 z. s. ú. je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka;dle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy;dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem;dle § 104 z. s. ú. vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu […];dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat;dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby;dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Soud nejprve dospěl k závěru, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů (výpis z obchodního rejstříku dostupný na justice.cz) a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli písemnou smlouvu jako dvoustranné právní jednání; Smlouva o úvěru tedy vznikla. Jde přitom o smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť jejími stranami jsou podnikatel a spotřebitel, žalobkyně ani jinou skutečnost o postavení žalovaného v tomto právním poměru netvrdila, a tato skutečnost vyplývá z jejího tvrzení v žalobě, pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, a také zejména přímo z obsahu této smlouvy, která sama prohlašuje, že jde o sjednání spotřebitelského úvěru. Na základě obsahu Smlouvy o úvěru soud též dospěl k závěru, že smlouva je smlouvou o poskytnutí úvěru. Soud posuzoval, zda je Smlouva o úvěru platná a založila práva a povinnosti žalobkyně a žalovaného, a tedy práva, jichž se žalobkyně žalobou domáhá. Soud zjistil skutkový stav dále tak, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč jako úvěr dle Smlouvy o úvěru a žalobkyně žalobou následně uplatňuje kromě vrácení části této částky také smluvní úrok z úvěru a jiné poplatky, právo na než měla založit Smlouva o úvěru. Základní podmínkou platnosti smlouvy o úvěru, která je spotřebitelskou smlouvou, je, že poskytovatel úvěru jej poskytl spotřebiteli, (až) pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; v opačném případě, pokud zde důvodné pochybnosti jsou, resp. je má poskytovatel mít, a přesto je úvěr spotřebiteli poskytnut, je úvěrová smlouva neplatná. Soud tedy posuzoval, zda žalobkyně poskytla shora označené peněžní prostředky jako úvěr nemaje pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. zda zde alespoň objektivně nebyly takové pochybnosti.

8. Ke splnění povinnosti žalobkyně ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr uvedla žalobkyně v žalobě standardní floskule o prověření této schopnosti na základě údajů poskytnutých žalovaným jako klientem, údajů veřejně dostupných databází, zejména bankovních a nebankovních registrů a insolvenčního rejstříku. Soud považuje za jediný podklad v dané věci, který odpovídá smyslu shora citované právní úpravy § 86 z. s. ú., žalobkyní označené a předložené výpisy z účtu žalovaného vedeného , právnická osoba, . za dobu bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Pouze z objektivních údajů o obvyklém chodu věcí, tedy stavu pohybu peněžních prostředků (příjmy a výdaje a jejich původ a důvod), totiž může poskytovatel mít reálnější představu o tom, zda bude spotřebitel schopen splácet úvěr; absence údaje o jeho osobě v registrech, rejstřících a databázích může být až sekundárním podkladem (srov. § 86 odst. 1 z. s. ú.: „a pokud je to nezbytné“). Podstatu právní úpravy povinnosti poskytovatele prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr je třeba hledat ve smyslu právní úpravy úvěru jako institutu dočasného poskytnutí peněžních prostředků. Podstatou je, že jde o poskytnutí osobě, která nemá takové prostředky najednou k dispozici, je však schopna je v budoucnu postupně nashromáždit (ušetřit). Úvěr tedy slouží k tomu, aby se překlenul časový prostor mezi potřebou použití prostředků a jejich nashromážděním. Z logiky věci tak vyplývá, že úvěr má být poskytnut pouze takovému spotřebiteli (ostatně obecně ekonomicky i podnikateli), který je výhledově schopen našetřit masu prostředků odpovídajících úvěru, který je po poskytnutí ihned spotřebován (použit). Tato schopnost musí vyplývat z jeho dosavadních příjmových a jiných majetkových poměrů v porovnání s jeho výdaji, jak zcela jasně právní úprava § 86 odst. 2 z. s. ú. vymezuje: „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele“. Pokud tedy poskytovatel úvěru zjistí, že zde dle obvyklého chodu věcí není dostatečná hladina příjmů a disponibilních prostředků spotřebitele, ze kterých lze očekávat placení sjednávaných splátek úvěru pro uvažovanou budoucí dobu (tedy ono našetření), a to právě vedle jeho jiných výdajů, pak nevyskytnutí osoby spotřebitele, např. v insolvenčním rejstříku, je již bezpředmětné; naopak pokud zde z objektivních údajů o hladině příjmů po zohlednění výdajů a očekávaných nových splátek úvěru vyplývá schopnost splátky splácet, pak samozřejmě teprve absence výskytu osoby spotřebitele v registrech dlužníků či insolvenčním rejstříku má další význam, neboť potvrdí, že tyto prostředky spotřebitele nejsou určeny k hrazení jiných, dřívějších dluhů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru tedy splní povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet uvažovaný úvěr pouze tehdy, pokud ověří v odpovídajícím rozsahu, že spotřebitel má dostatečné příjmy ve vztahu k výdajům, aby měl i po navýšení výdajů o splátky úvěru v dané době dostatek prostředků z příjmů pro jejich hrazení. A pokud poskytovatel takto nezjišťuje poměry vůbec nebo nedostatečně, má tedy ex lege důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a pak nemůže úvěr poskytnout, poskytne-li jej i přesto, činí tak na základě neplatné smlouvy o úvěru (§ 87 z. s. ú.).V poměrech předmětné věci tedy soud posuzoval, zda z obsahu písemností předložených k tvrzení žalobkyně, vyplývá, že poskytla úvěr žalovanému nemaje důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. jej poskytla alespoň za objektivního stavu schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně předně netvrdila, tedy ani neprokazovala, že by v rámci prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr vyžádala od žalovaného vyúčtování mzdy žalovaného za měsíce předcházející uzavření Smlouvy o úvěru, pracovní smlouvu nebo jiné doklady o zdrojích příjmů a zejména jejich pravidelnosti a zaručenosti, tyto pouze obecně zmiňuje v žalobě jako možný podklad o příjmech (viz citace shora), v konkrétní věci je však netvrdí a nedokládá. Žalobkyně tvrdila mimo již zmíněné floskule o databázích, že schopnost žalovaného splácet úvěr prověřila prostřednictvím stavu běžného účtu a k důkazu tohoto tvrzení žalobkyně předložila výpisy z účtu za měsíce listopad 2022 až únor 2023, tj. měsíce předcházející uzavření Smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru dne , datum, . Soud z těchto výpisů zjistil, že žalovanému byly vypláceny pravidelně částky od plátce , Anonymizováno, jako invalidní důchod 3. stupně. Soud má tedy za zjištěné, že žalobkyně v rámci ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr zjistila, že žalovaný pobírá pravidelně pouze invalidní důchod pro invaliditu 3. tj. nejvyššího stupně. Dále soud z těchto podkladů zjistil, že ve všech měsících byl stav účtu žalovaného v mínusu, tj. vždy v částce 9 992 (lišící se jen v řádech haléřů), ačkoli rozdíl mezi příjmy a výdaji (které se podávají jako pravidelné) činil v jednotlivých měsících 6 000 Kč, 8 600 Kč, 10 510 Kč, přesto nebyl žalovaný v posuzované době schopen využít tuto částku k eliminaci mínusového stavu na účtu. K této skutečnosti pak přistupuje zjištěná skutečnost, že žalovaný se zjevně pravidelně oddává hazardní hře, ačkoli je invalidním důchodcem s omezenými příjmy, žalobkyně si nezajistila doklady o výdajích žalovaného na uspokojování základních životních potřeb, zejména bydlení, a to přesto, že měla k dispozici údaj, že žalovaný bydlí v nájemním bytě, že uvádí údaj o výdajích 7 000 Kč, ačkoli z výpisů z účtu se podává, že jeho výdaje měsíčně jsou pravidelně (tedy odhlédnuto od různých neperiodických plateb) 12 874 Kč, 10 274 Kč, 9 774 Kč, a jejich součástí je placení jiného úvěru a dokonce sankce za upomínky za debet na účtu. Všechny tyto okolnosti zejména ve vzájemné souvislosti musely u žalobkyně vyvolat důvodné pochybnosti o tom, zda bude žalovaný schopen splácet úvěr, byť jeho výši lze označit za bagatelní (do 20 000 Kč).

9. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud přitom ve své rozhodovací činnosti potvrdily, že na poskytovatele úvěru jsou kladeny zvýšené nároky na kvalitu činnosti směřující k ověření schopnosti spotřebitele splácet úvěr. , adresa, odborné péče při jednání poskytovatelů, kterou obecně zakotvuje § 75 z. s. ú., pak znamená v poměrech této činnosti, že poskytovatel se nespokojí jen se základním seznámením s údaji od spotřebitele, ale ověří a nechá si objektivně doložit skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, zda je spotřebitel v konkrétních poměrech schopen splácet úvěr. Poskytovatel úvěru, má-li jeho jednání být neseno odbornou péčí, musí každý jednotlivý případ posuzovat podle konkrétních poměrů, a to právě se shora vyloženou logikou a podle smyslu institutu úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet uvažovaný úvěr, když nebylo zřejmé, jako skutečné výdaje tedy žalovaný měsíčně kromě uvažovaného úvěru má platit, a to za situace doloženého setrvalého mínusového stavu jeho účtu, placení předchozího úvěru apod. viz shora. Odstranění těchto pochybností mohlo poskytnout ověření a podložení pravidelných výdajů žalovaného, zejména na bydlení. Dále sama skutečnost, že v doložených měsících žalovaný vybíral vysoké částky z účtu v hotovosti, ještě sice nevylučuje, že by z těchto prostředků žalovaný mohl úvěr splácet. Avšak bez doložení pravidelných výdajů jde o otázku hypotetickou a automaticky tak vzbuzující pochybnost o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jinými slovy, smyslem posouzení úvěruschopnosti sice není posoudit „ochotu“ splácet úvěr, ale toliko schopnost jej splácet, avšak objektivně zde alespoň prostředky pro realizaci vůle splácet být musí (alespoň je očekávat), to však lze jistěji ověřit jen z dokladů o obojím, jak příjmech, tak výdajích. Pokud za těchto pochybností přesto žalobkyně úvěr žalovanému poskytla, pak je dle § 87 z. s. ú. nutno Smlouvu o úvěru považovat na neplatné právní jednání. Soud přitom na základě žalobkyní předložených podkladů má sám pochybnosti o schopnosti žalovaného od počátku splácet úvěru, když neuhradil žalovaný ničeho. Tedy nebylo ani prokázáno, že by objektivně žalovaný schopen splácet byl, tedy bez ohledu na nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní.

10. Soud tedy dospěl na základě skutkového zjištění o způsobu ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, že v daném případě žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou je Smlouva o úvěru. Z tvrzení a předložených podkladů žalobkyní jasně vyplývá, že neměla a ani nepožadovala dostatečné informace o možnostech žalovaného úvěr splácet, když ze získaných podkladů se podával závěr v podstatě opačný, resp. jednoznačně se nabízejí pochybnosti o poměrech žalovaného. Za tohoto stavu, který vyplývá z tvrzení žalobkyně a jí předložených písemností, tak dle § 86 odst. 1 z. s. ú. nemohla žalobkyně poskytnout spotřebitelský úvěr žalovanému, protože zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud tedy dle § 87 z. s. ú. posoudil Smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, kdy neplatnost je absolutní pro rozpor nejen se zákonem, ale i s dobrými mravy dle § 588 o. z., k čemuž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez námitky neplatnosti, kterou by vznesl žalovaný. Jelikož je smlouva neplatná, nezaložila práva a povinnosti stran v ní vymezené, žalovanému tedy nevznikla povinnost platit žalobkyni smluvní úroky a jiné sjednané poplatky a poplatky za upomínky.

11. Protože soud uzavřel, že nároky uplatněné žalobkyní nemohou být dány z důvodu uzavřené Smlouvy o úvěru, bylo na místě, aby posoudil, zda jsou nároky nebo některý z nich dán z jiného právního důvodu. V případech, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, tak jako v tomto případě, je spotřebitel dle § 87 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato právní úprava odpovídá úpravě § 2991 a § 2993 o. z. o bezdůvodném obohacení, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytovateli úvěru pouze to, oč se skutečně obohatil. Obohacením je zde tedy pouze takové plnění, o které se reálně zvýšil majetek spotřebitele nebo plněním poskytovatele snížily jeho dluhy. Nároky žalobkyně tak mohou odpovídat pouze právu na vydání bezdůvodného obohacení, kterým může být jen skutečně poskytnuté peněžité plnění, nikoli smluvní úrok, poplatky za sjednání úvěru či platby jiné. Výše plnění, které má žalovaný v takovém případě poskytnout, a jeho splatnost, je speciálně upravena v § 87 odst. 1, věty třetí, z. s. ú., podle kterého v případě, že není řádně posouzena úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému skutečně částku 7 000 Kč, vzhledem k neplatnosti Smlouvy o úvěru mu tedy poskytla bez právního důvodu a žalovaný se o tuto částku reálně obohatil. Žalovaný je tedy povinen vydat obohacení získané na úkor žalobkyně, kteréžto jako povinnost uložil soud žalovanému zaplatit v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně navrhovala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 9 800 Kč, což je částka požadované jistiny a kapitalizovaných úroků, a částku 1 190 Kč odpovídající smluvní pokutě, tedy práva dovozená při platné Smlouvě o úvěru. Žalobu v této části povinnosti žalovaného pak soud ve výroku v části pod bodem II. zamítl, protože právo na jejich zaplacení nevzniklo, když Smlouva o úvěru je neplatná a nevyvolává tak žádné právní účinky.

12. Soud tedy vzhledem k právnímu posouzení skutku, ze kterého dovozovala žalobkyně své právo, již dále neposuzoval tu jeho část, pokud jde o tvrzení ve vztahu k prodlení a výše úroků, dobu prodlení a zesplatnění. Z týchž důvodů soud neučinil také žádná skutková zjištění rozhodná pro věc z písemností označených žalobkyní k důkazu: Všeobecné obchodní podmínky , Anonymizováno, , Zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, , návrh Smlouvy o spotřebitelském úvěru, výzva „Vážený kliente“, neboť jde o důkazy k tvrzením o skutečnostech, které mají představovat obsah platného právního poměru ze Smlouvy o úvěru. Vzhledem k neplatnosti této smlouvy, ke které soud na základě podkladů spisu dospěl, pak nemohly tyto důkazy přinést žádná skutková zjištění, když otázka obsahu úvěrového vztahu nebyla pro rozhodnutí soudu rozhodná.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení.Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že „[…]již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)[…]“ Žalovaný je povinen v souladu s § 87 odst. 1, věta třetí, z. s. ú. vrátit bezdůvodné obohacení ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Uvedené ustanovení je speciálním ustanovením ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána, jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, a dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud tedy v části výroku pod bodem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze z části, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné části, a to ve výši 2 050 Kč. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, a dále z náhrady odměny za zastupování právního zástupce podle § 137 odst. 2 o. s. ř., kterou soud určil podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů [dále jen „advokátní tarif“], částkou 1 540 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby (včetně jejího doplnění ze dne , datum, ), k tomu dále 3x 300 Kč náhrada hotových výdajů právního zástupce podle § 13 advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (podle čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb.), tedy ve výši celkem 900 Kč, celkem tedy částka odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce 5 520 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem dle § 137 odst. 3 o. s. ř., ve výši 21 %, z částky 5 520 Kč, celkem 6 679,20 Kč, což spolu s náhradou soudního poplatku činí celkem částku 7 479,20 Kč, kterýžto nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni svědčil při plném úspěchu ve věci. Soud však musel při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit, že žalobkyně nebyla částečně úspěšná, pokud jde o částku 3 990 Kč (10 990 – 7 000), tedy i v rozsahu nároku na kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 800 Kč. Úspěch ve věci musí soud posuzovat ve vztahu k celému předmětu řízení, jímž je i uplatněné příslušenství. Soud se tedy musel vypořádat i s neúspěchem žalobkyně ohledně této části nároku (srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně tedy celkově uplatňovala jako předmět řízení částku 10 990 Kč (jistina + kapitalizované úroky smluvní + smluvní pokuta); úspěšná byla žalobkyně v rozsahu 7 000 Kč, což představuje ve vztahu k celku úspěch 63,7 %; naproti tomu úspěch neměla žalobkyně v částce 3 990 Kč, což představuje ve vztahu k celku neúspěch 36,3 %. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, protože měla žalobkyně v dané věci úspěch jen v rozsahu 63,7 %, je od něj třeba odečíst úspěch žalovaného, tj. neúspěch žalobkyně, ve výši 36,3 %, když výsledným poměrem je 27,4 % úspěch a tomu odpovídající část nákladů řízení oproti plnému úspěchu, tedy z 7 479,20 Kč, částka 2 049,30 Kč, tedy po zaokrouhlení 2 050 Kč.

15. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.