9 C 219/2025

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 10 624 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3000 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 970 Kč, částky 2466 Kč a částky 188 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v adresa dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 624 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně dne datum žalované na základě žádosti žalované ze dne datum poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 3.000 Kč. Úvěr byl splatný dne datum. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, kdy provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru REPI. Dále žalobkyně provedla propočet volných prostředků žalované. Totožnost žalované byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaná zaslala žalobkyni ze svého bankovního účtu, a z kopie občanského průkazu. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit poplatek sjednaný v čl. 4.4 smlouvy o spotřebitelském úvěru částkou 188 Kč, který je splatný spolu s jistinou úvěru. Žalovaná ničeho neuhradila, žalobkyně proto dle čl. 7.4 a), b) smlouvy o spotřebitelském úvěru žalované odeslala dvě upomínky k úhradě, které byly zpoplatněny částkou ve výši 450 Kč a 650 Kč. Dále žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení, za což dle čl. 7.4 c) smlouvy o spotřebitelském úvěru žalované naúčtovala náhradu nákladů ve výši 1.500 Kč. Částka představuje poplatek inkasní agentuře na úhradu korespondence, telefonátů, administrativy, služeb dodavatelů a inkasních pracovníků v terénu. Další náklady pak představují částky vynaložené na odesílání SMS a emailových upomínek, a to za upomínací SMS ve výši 33 Kč dle čl. 7.4 e) smlouvy o spotřebitelském úvěru a za upomínací email ve výši 31 Kč dle čl. 7.4 d) smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z důvodu prodlení žalované s plněním jejího závazku žalobkyně vůči žalované uplatňuje smluvní pokutu ve výši 2 466 Kč (0,1 % denně z dlužné částky od datum do podání návrhu). Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum. Žalovaná dosud ničeho neuhradila.

2. Soud ve věci vydal dne datum rozsudek č. j. spisová značka.

3. Žalovaná v odvolání uvedla, že soud vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu a věc i nesprávně právně posoudil s tím, že ve věci byl již dne datum vydán elektronický platební rozkaz, z čehož podle ní vyplývá, že dluh byl uhrazen nebo jinak zanikl. Soud se podle ní touto skutečností dostatečně nezabýval a nesprávně uzavřel, že dluh existuje.

4. Krajský soud v adresa – pobočka v Olomouci rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal, že okresní soud nedostatečně zjistil skutkový stav, nezabýval se klíčovou otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru, zejména zda věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Okresnímu soudu bylo uloženo posoudit platnost smlouvy podle ZSÚ (zejména prověření úvěruschopnosti) a pokud bude smlouva platná, znovu přezkoumat jednotlivé nároky, zejména: vysoké náklady na upomínky a vymáhání, zda nejsou nepřiměřené nebo v rozporu s dobrými mravy.

5. Žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Při zjišťování jejích závazků prověřila registry REPI, Centrální evidenci exekucí a insolvenční rejstřík, přičemž nezjistila žádné dluhy po splatnosti, jiné úvěry, exekuce ani insolvenci. Výdaje žalované posuzovala na základě údajů, které žalovaná uvedla v žádosti, a tyto informace kombinovala s interním statistickým modelem vycházejícím z dat právnická osoba. Tento model zohledňuje typ domácnosti, věk, bydliště a další faktory a slouží k objektivnímu odhadu běžných výdajů. Žalobkyně pracovala s odhadovanými měsíčními náklady cca 5 553 Kč na bydlení, 2 000 Kč na energie a 7 000 Kč na ostatní osobní výdaje. Po porovnání příjmů a takto stanovených výdajů dospěla k závěru, že žalované zůstávaly dostatečné volné finanční prostředky ke splacení úvěru, a proto byla považována za úvěruschopnou.

6. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaná se k jednání dostavila s tím, že se domnívá, že dlužná částka byla již uhrazena srážkou ze mzdy. Žalovaná však přes poučení soudu nepředložila žádný důkaz. Soud ve věci provedl následující důkazy:

7. Z listiny označené jako předsmluvní informace soud zjistil, že žalovaná byla seznámena se základními parametry smlouvy, kdy celková výše úvěru je 3 000 Kč, doba trvání úvěru 7 dní, celková částka, kterou bude nutno zaplatit, je 3 210 Kč. Výpůjční úroková sazba 39 % p.a. Listina je opatřena podpisem žalované elektronickými prostředky.

8. Z výpisu z Anonymizováno soud zjistil, že žalovaná uskutečnila korunovou platbu dne datum.

9. Z potvrzení Anonymizováno soud zjistil, že datum byla na účet žalované zaúčtována částka 3 000 Kč od žalobkyně se zprávou „Simplepůjčka splatnost datum“.

10. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že u žalované k datu datum nebyl nalezen exekuční titul.

11. Z listiny označené jako „posouzení úvěruschopnosti žadatele“ soud zjistil, že žalobkyně vycházela z průměrné výše příjmu žalované 22 244 Kč dle výplatních pásek, výdaje za bydlení jsou uvedeny ve výši 5 553 Kč, energie 2 000 Kč, osobní výdaje 7 000 Kč, jiné půjčky 0 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji byl 7 691 Kč. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Výsledek „pre-skoringu“ byl 468 z minima 355. Nutné životní minimum 4 620 Kč, volné prostředky 11 481 Kč. V ISIR žalovaná nemá záznam, v registru úvěrů nemá evidovány půjčky. Celkově byla žalovaná označena hodnocením „vyhovuje“.

12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla sepsána mezi žalobkyní a žalovanou. Ve smlouvě jsou upraveny mimo jiné podmínky a způsob čerpání, úrok 39 % ročně, celková částka, kterou má žalovaná zaplatit 3 210 Kč, splatnosti 7 dní, RPSN 3305 %, vyčíslení smluvních pokut. Smlouva je podepsána digitálně. Podpis žalované je s datem datum s uvedením 8:52 v adresa. Součástí smlouvy je ceník a sazebník poplatků. Dále je uvedena smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně ½ jistiny úvěru. Vyčísleny jsou též náklady na vymáhání pohledávky po splatnosti.

13. Ze skenu občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalované.

14. Z rozpisu účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky soud zjistil náklady na upomínky (450 + 650+ 1500 Kč), na upomínací SMS 38x 33 Kč a upomínací emaily 36 x 31 Kč.

15. Z upomínky na č. l. 30 soud zjistil, že byla vydána datum. Dlužná částka byla uvedena ve výši 3 660 Kč.

16. Z upomínky na č. l. 30 soud zjistil, že byla vydána datum. Dlužná částka byla uvedena ve výši 3 660 Kč.

17. Z poslední výzvy před žalobou soud zjistil, že byla vydána datum. Dlužná částka byla uvedena ve výši 8 373 Kč.

18. Z kopie výplatních pásek za 07/2022, 08/2022 a 10/2022 soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána v právnická osoba s čistou mzdou 24 162 Kč, 25 920 Kč a 24 124 Kč.

19. Z výpisu na č. l. 51 – 53 soud zjistil, k jaký datům žalobkyně zaznamenala upomínací sms a emaily.

20. Z provedených důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: mezi žalobkyní a žalovanou byla prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne datum uzavřena smlouva o úvěru, a to poté, co žalobkyně ověřila výši příjmu žalované a provedla lustraci v databázích. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 188 Kč nejpozději do datum. Pro případ prodlení žalované byla smlouvou sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Částka úvěru byla dne datum poukázána na účet žalované. Žalovaná poskytnutý úvěr ani poplatek za jeho poskytnutí ve sjednané době žalobkyni nesplatila, a to ani poté, co byla k úhradě vyzývána četnými upomínkami žalobkyně a výzvou k úhradě před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje jistinu úvěru ve výši 3.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 188 Kč a částku 4 970 Kč vynaloženou na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Z důvodu prodlení žalované žalobkyně vůči žalované uplatnila i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny od datum do datum ve výši 2 466 Kč.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud byl povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřila výši příjmu žalované z výplatních pásek za 3 (nikoliv po sobě jdoucí) měsíce a provedla lustrace v registrech, výdaje žalované však ani řádně nezjistila ani neověřila. Takový postup nepostačuje k řádnému posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splatit, tím spíše za situace, kdy úvěr byl sjednán s mimořádně krátkou dobou splatnosti pouhých 7 dní, která klade zvýšené nároky na přesné a individualizované posouzení finanční situace žalované.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná, k čemuž soud přihlíží i bez návrhu. Tento závěr odpovídá rovněž judikatuře Soudního dvora EU (C697/18), podle níž je soud povinen uvedenou povinnost přezkoumávat z úřední povinnosti, a judikatuře Ústavního soudu (III. ÚS 4129/18), která zdůrazňuje nutnost reálného posouzení schopnosti spotřebitele splácet.

23. Za této situace je třeba nárok žalobkyně posoudit podle speciální úpravy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nikoli podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.). Jak vyložil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. spisová značka, toto ustanovení představuje zvláštní právní úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a upravuje i splatnost pohledávky. Soud proto žalobkyni přiznal pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 3 000 Kč. Veškeré další nároky, tedy poplatek, smluvní pokuta i náklady na upomínky a vymáhání, soud zamítl, neboť vycházejí z neplatné smlouvy.

24. Splatnost uložené povinnosti soud stanovil v obecné pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná dosud není v prodlení ve smyslu § 1970 o. z., neboť podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je povinna vrátit jistinu v době přiměřené jejím možnostem; dokud se do prodlení nedostane, nevzniká ani nárok na úrok z prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

26. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.