9 C 303/2024

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14.048 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.393 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5.655 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.275 Kč od , datum, Kč do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, Anonymizováno

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14.048 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, . Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovacího poplatku. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.275 Kč. Zápůjčka společně s poplatkem byla splatná dne , datum, . , adresa, .000 Kč byla zaslána dne , datum, na číslo účtu uvedené žalovaným v smlouvě o zápůjčce. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, když neplatil řádně a včas a na zápůjčku uhradil pouze částku ve výši 1.607 Kč. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje částku 2.500 Kč za účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, a to za písemné upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Žalobkyně po žalovaném dále požaduje částku 1.773 Kč jako smluvní pokutu. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce dne , datum, k uhrazení celé dlužné částky, žalovaný ovšem ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali prostřednictvím elektronické komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.275 Kč, a to nejpozději do , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno žalobkyně, . a sazebník. V čl. 2. 3. smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného se splněním závazků dle této smlouvy se žalovaný zavazuje uhradit žalobkyni smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky a dále dle toho článku byl poplatek za písemnou upomínku k úhradě stanoven na 500 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že na účet žalobkyně byla dne , datum, přijata platba ve výši 1 Kč z účtu č. , č. účtu, , tento účet byl veden na jméno žalovaného. Žalobkyně následně na tento účet zaslala dne , datum, částku ve výši 10.000 Kč.

6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalovaného.

7. Z upomínek ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , soud zjistil, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k zaplacení dlužné částky.

8. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky a tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

9. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, žalovaný s žalobkyní podepsali při použití elektronických prostředků smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 10.000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním verifikačního poplatku. Žalobkyně částku ve výši 10.000 Kč zaslala dne , datum, na bankovní účet žalovaného. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit zápůjčku nejpozději do , datum, , společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.275 Kč. Žalovaný ovšem uhradil pouze částku ve výši 1.607 Kč. Strany si dále ujednaly oprávnění žalobkyně účtovat si účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v minimální výši 500 Kč za odeslanou písemnou upomínku a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta byla žalobcem vyčíslena na částku 1.773 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje na nákladech spojených s upomínáním částku 2.500 Kč za 5 odeslaných upomínek. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k úhradě žalovaného nároku, dále již ovšem ničeho neuhradil.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětnou zápůjčku v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádné důkazy týkající se toho, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, když soudu sdělila, že nebude doplňovat skutková tvrzení a tato skutečnost zřejmě povede k rozhodnutí o neplatnosti smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy ohledně příjmů a výdajů žalovaného, nemohla tak dostát své povinnosti prokázat povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětnou zápůjčku, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k uvedenému soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z., když žalobkyně plnila žalovanému bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, žalobkyně žalovanému dne , datum, zaslala na jeho bankovní účet částku 10.000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku 1.607 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možností uvedenou částku splatit. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni zaplatil částku 8.393 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 3 dny po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze v polovičním rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.