9 C 44/2020

Plný text

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou [částka] a s úrokem kapitalizovaným částkou [částka], a částky [částka].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO], sídlem, [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce] (dále také jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžité prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši [částka], úhradou za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a inkasním poplatkem ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po [částka]. Splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru [částka]. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků [částka], v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla [částka], tedy zhruba 1/3 zůstatku příjmu žalované. Žalované tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca [částka], kterými mohla volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze dne [datum] částku [částka]. Tato byla alokována dle předpisu splátek tvořícího přílohu smlouvy o úvěru tak, že částka [částka] byla alokována na jistinu, částka [částka] na příslušenství, tj. částka [částka] na smluvní úrok, částka [částka] na náklady na vyhodnocení úvěru, částka [částka] na poplatek za poskytnutí úvěru a částka [částka] na inkasní poplatek. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku [částka] je tvořena součtem nesplaceného úroku v částce [částka] (za dobu od [datum] do [datum], sníženo o částečné plnění viz výše), nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru [částka], nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru [částka], nesplaceného inkasního poplatku [částka] a postoupeného smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou [částka]. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], tj. částku [částka]. Pohledávka za žalovanou, vyplývající z uvedené smlouvy, byla ze strany [právnická osoba], postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.

2. Žaloba byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v průběhu celého soudního řízení byla zcela pasivní. <b>Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:</b> 3. Ze žádosti o úvěr ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši [částka] na 14 měsíců, s tím, že bude platit 15. dne v měsíci splátku [částka], první splátka bude zaplacena v dubnu. Dále v žádosti uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek/výživné ve výši [částka] a jiné státní příspěvky ve výši [částka], měsíční výdaje domácnosti jsou na bydlení a energie [částka], doprava, jídlo, osobní náklady [částka] měsíčně, celkové měsíční příjmy jsou [částka] a celkové měsíční výdaje [částka], dokladem o příjmu jsou složenky, bydlí sama v bytě rodičů, je svobodná, počet vyživovaných dětí dvě, dosažené vzdělání střední.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly listinu, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka], úvěr byl poskytnut jako neúčelový hotovostní s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Součástí smlouvy je předpis splátek. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem v celkové výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši [částka], celková dlužná částka činí [částka], celkové náklady spotřebitelského úvěru [částka], částka úroků splatná za den [částka], doba trvání spotřebitelského úvěru 14 měsíců. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 14 splátkách po [částka], s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Dále bylo sjednáno, že pokud žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinna zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné splátky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Dále byla sjednána u úvěru splatného na 14 měsíců zápůjční úroková sazba 15 %, RPSN 252,65 %. Žalovaná podpisem smlouvy prohlásila, že převzala v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Smlouvu za poskytovatele uzavíral zprostředkovatel. Přílohou smlouvy byl i předpis jednotlivých splátek.

5. Z formuláře pro standardní informace pro spotřebitele ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byly dne [datum] poskytnuty informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, nákladech spotřebitelského úvěru a vybraných právních aspektech spotřebitelského úvěru.

6. Z přehledu vyplacených dávek SSP soud zjistil, že žalované byly v období od [datum] do [datum] poskytnuty následující dávky: dvakrát rodičovský příspěvek ve výši po [částka].

7. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum] soud zjistil, že na dítě [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], bylo přiznáno porodné ve výši [částka], které bude vyplaceno v červnu 2016 a rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně od [datum].

8. Z oznámení o přiznání státní sociální podpory (datum nečitelné) soud zjistil, že oprávněné osobě [jméno] [příjmení], [datum narození], byl přiznán přídavek na dítě ve výši [částka] a oprávněné osobě [jméno] [příjmení], [datum narození], ve výši [částka].

9. Ze seznamu vyplacených dávek ÚP ČR (datum nečitelné) soud zjistil, že žalované byl v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] vyplácen doplatek na bydlení ve výši [částka].

10. Z platební historie (výpis z interního systému) soud zjistil, že žalovaná zaplatila dne [datum] částku [částka].

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a potvrzení o úhradě soud zjistil, že [právnická osoba], uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovanou.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy pro žalovanou. Z podacího archu soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno doporučeně dne [datum].

13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě pohledávky z uvedené smlouvy, která k datu vyhotovení výzvy činí [částka]. Z podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované zaslána doporučeně dne [datum]. <b>Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:</b> 14. Žalovaná prostřednictvím zprostředkovatele dne [datum] požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr. Smlouva o úvěru byla dne [datum] uzavřena a právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne žalované vyplatila v hotovosti částku [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem v celkové výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši [částka], a to ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 %. Pro případ prodlení se splácením úvěru si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované z předložených dokladů o výši jejího rodičovského příspěvku ([částka]), přídavku na dítě vypláceného na nezl. syna [jméno] [příjmení] ([částka]) a nezl. dceru [jméno] [příjmení] ([částka]), porodného na nezl. [jméno] (jednorázově [částka] v červnu 2016) a doplatku na bydlení ([částka]). Dle zjištění právní předchůdkyně žalobkyně čistý příjem domácnosti žalované tak činil částku [částka], zprostředkovatel úvěru však v žádosti uvedl jako použitelný příjem částku [částka]. Ohledně výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně nevyžadovala žádné doklady, vycházela pouze z údajů uváděných žalovanou v žádosti o úvěr, tedy že bydlí sama v bytě rodičů, kde za bydlení a energie hradí [částka] měsíčně, za dopravu, jídlo a osobní náklady [částka], celkem tedy výdaje [částka]. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne [datum] postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno přípisem odeslaným dne [datum], žalované byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva. <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>21. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 22. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -697/18, musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předložila doklady prokazující, že jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši [částka] a doplatek na bydlení ve výši [částka]. Dále bylo prokázáno, že dalším příjmem domácnosti žalované byly přídavky na dvě děti po [částka]. Jednorázové porodné vyplacené v [anonymizováno] [rok] bylo v době uzavření smlouvy již irelevantní. Celkový čistý příjem domácnosti žalované tak činil [částka], když rodinná domácnost byla tvořena nejméně 1 dospělou osobou a dvěma dětmi do [anonymizováno] let. Výdaje domácnosti dle údajů uváděných žalovanou činily [částka], z toho [částka] na bydlení a energie. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná pobírá doplatek na bydlení ve výši [částka], muselo jí být jako osobě jednající s odbornou péčí zřejmé, že náklady na bydlení nemohou být v tvrzené výši [částka], a měla si tak tato tvrzení žalované ověřit. Podle § 35 zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, je výše doplatku na bydlení stanovena tak, aby po zaplacení nákladů na bydlení zůstala osobě částka živobytí. Těžko lze předpokládat, že žadatel o úvěr bude schopen z částky živobytí splácet ještě úvěr částkou [částka] měsíčně. Dále je třeba připomenout, že přídavek na dítě není příjmem rodiče, ale příjmem dítěte, a rodič s takovým příjmem musí nakládat s péčí, kterou po něm požadují právní předpisy upravující správu jmění nezletilého dítěte. Za této situace měla právní předchůdkyně žalobkyně obzvláště pečlivě prověřit příjmy a výdaje domácnosti a ověřit si, zda částka, s níž měla žalovaná měsíčně volně disponovat, je reálná. K výdajům žalované si však právní předchůdkyně žalobkyně nevyžadovala žádné doklady, vycházela pouze z údajů uváděných žalovanou v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla ověřit nejméně výši nákladů na bydlení (např. nájemním smlouvou, doklady o placení apod.), když se nejedná o požadavek pro věřitele i dlužníka jakkoliv zatěžující. Pokud si žalobkyně v takto hraničním případě neověřila výdaje žalované, nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Na celkovou poskytnutou částku [částka] žalovaná zaplatila [částka]. Jelikož se tak žalovaná obohatila o částku [částka], zavázal ji soud k úhradě této částky žalobkyni tímto rozsudkem i s úrokem z prodlení stanoveným dle § 1970 o. z. ve výši dle vyhl. č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den následující po dni, kdy byla žalované doručena žaloba, neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení předžalobní či jiné výzvy žalované. V řízení sice bylo prokázáno její odeslání, avšak z toho nelze dovozovat také její doručení, neboť ustanovení § 573 o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Výše bezdůvodného obohacení vyplynula v tomto případě přímo ze žaloby a připojených listin jednoznačně a činí [částka], proto v tomto případě nepadá do úvahy aplikace ust. § 2993 o. z. v tom smyslu, že by snad soud měl přiznat původní bezdůvodné obohacení [částka] a čekat, zda námitku vzájemného plnění vznese žalovaný (nekontaktní) spotřebitel, takový postup by popřel základní zásadu občanského práva dle § 3 o. s. ř., že občanské soudní řízení je zárukou spravedlnosti a práva. Budiž tedy jednoznačně řečeno, že soud zaujal takový právní výklad § 2993 o. z., že pokud aktuální výše bezdůvodného obohacení (po započtení vzájemného plnění) vyplývá jednoznačně ze žaloby a obsahu spisu, může soud přiznat bezdůvodné obohacení snížené o přijaté plnění protistrany, aniž by byl vázán tím, zda byla vznesena námitka vzájemného plnění podle § 2993 o. z. Soud se přitom opírá zejména o teleologický výklad daného ustanovení zákona, kdy jeho smyslem je, aby soud nehospodárným a nerovným vyšetřovacím způsobem nepátral po právech účastníka, který svá práva nehájí, ale není jeho smyslem, aby soud pošlapával práva účastníka tam, kde jsou tato práva zcela evidentní i bez jeho součinnosti. K tomu je třeba dodat, že i v případě opačného výkladu ust. § 2993 o. z. by soud žalobu v části, v níž bylo přijato protiplnění, stejně zamítl podle § 8 o. z.

25. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla s přihlédnutím k poměru přiznaného příslušenství ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.